Jeden z mála známých druhů charmozinů, u kterých je problematické narazit i na pouhou fotodokumentaci. Celkově je červený, záda, křídla a spodní krovky ocasní má zelené, kostřec a vrchní krovky ocasní zelené se zlatým odstínem, strany kostřece červené, zadní temeno a záhlaví purpurově černé, na prsou široký příčný žlutý pás purpurově černě lemovaný a úzce prodloužený až na plášť, značně variabilní. Ocas je červený, na špici žlutý. Zobák má oranžový, oko oranžově žluté a běhák oranžový. Dorůstá délky 20 cm a hmotnosti do 50 g.
Areál rozšíření je vázán na Šalamounské ostrovy a ostrovy Bougainville, Gizo, Kolombangara, Santa Isabel, Malaita a Guadalcanal. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2 000 metrů a často ve společnosti dalších loriů, konkrétně charmozinů zelených a loriů kardinálských. Je velmi pohyblivý, při konzumaci potravy často visí hlavou dolů. Druh je v Červené knize ohrožených živočichů IUCN zařazen do kategorie „blízký ohrožení“ (NT). Početnost jeho divoké populace ve volné přírodě není známa.
Chov v zajetí
Mimo areál svého přirozeného výskytu byl vyvezen jen výjimečně. V roce 1944 měli být čtyři jedinci dovezeni do ZOO San Diego ve Spojených státech, o jejich dalším osudu ale není nic známo. V roce 2000 a 2001 bylo ze Šalamounských ostrovů do Singapuru exportováno 200 jedinců. V Evropě se momentálně s největší pravděpodobností nevyskytují.
Patří mezi ty druhy charmozinů, které se patrně již nikdy nepodaří dovézt do Evropy. Brání tomu zákaz dovozů odchytových ptáků i jejich ochrana v místech přirozeného výskytu. Do České republiky se tento druh nikdy nedostal.
Dostupnost a cena
Vzhledem k jeho malému rozšíření mezi evropskými chovateli jde o opravdovou raritu, která se neshání lehce. Zájemce by přesto teoreticky mohl uspět, ale musí počítat s velmi vysokou cenou.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.