Ondřej Štafek: Jak jsem se od papoušků dostal k chovu snovačů

Původně chtěl chovat pouze papoušky. Postupem doby se ale Ondřej Štafek začal zaměřovat na drobné exoty, z nichž mu učarovali zejména snovači. Jeho vášeň šla tak daleko, že je dnes jediným zástupcem českých chovatelů v holandského klubu Specialist Group for Ploceidae. „Mají v něm zajímavé chovné programy na různé druhy snovačů a můžou si je mezi sebou i vyměňovat. Díky členství v tomto klubu k nám můžeme dovézt zajímavé ptáky,“ říká Ondřej Štafek v rozhovoru pro časopis Nová Exota a server Ararauna.cz.

Jak se to vlastně stane, že se chovatel papoušků dostane k takové specializaci, jako jsou snovači?

Za prvé jsem měl obrovskou voliéru a nevěděl jsem, co do ní pořídit. Byla ze dřeva, takže arové ani žádní jiní jihoameričtí papoušci nepřipadali v úvahu, protože by to nedopadlo dobře. Pořád jsem tak dumal, co bych do té voliéry dal a říkal jsem si, že by to mohlo být něco, čeho v Česku moc není. Z drobných exotů to byli právě snovači. Zajel jsem tedy k Petrovi Malinskému do Křižanova, který mi ukázal svůj chov snovačů a u už něj mi bylo jasné, že do toho půjdu. Slovo dalo slovo, Petr Malinský mi nechal čtyři kusy snovačů rudozobých a tři kusy snovačů černobřichých. Mezitím jsem si v Holandsku na burze ve Zwolle koupil „Napoleony“ a tím jsem začal.

Říkáš, že snovače u nás příliš mnoho lidí nechová. Kolik lidí je tedy má?

Můj osobní odhad je do deseti lidí.

Jde o velké chovy, nebo spíš střední a menší?

Jsou to spíš drobní chovatelé. Mají jeden nebo dva druhy v žádném velkém počtu.

Ve zmiňované velké voliéře, kterou jsi vyčlenil snovačům, jsi v minulosti choval už jiné exoty? Omezoval jsi kvůli snovačům chov jiných druhů ptáků?

V této konkrétní voliéře nebyli ptáci, ale nosáli. Konkrétně jsem tam choval nosály červené. Jejich chov jsem ale zrušil, proto jsem se rozhodl, že na jejich místo přijdou ptáci. Vybudoval jsem pro ně velkou okrasnou voliéru.

Jak moc se liší chov snovačů od jiných drobných exotů? Snovači pochází z Afriky, kde je velké teplo, takže jim teď asi musíš přitápět…

Momentálně zkouším chov způsobem „pokus – omyl“. Nechávám je zatím venku (rozhovor vznikal na konci října, pozn. red.) a dokonce se mi to i trošku vyplatilo. Zjistil jsem, že tito ptáci dokáží zahnízdit i při šesti nebo sedmi stupních nad nulou. Sice nevím, zda jsou vejce plná nebo ne, nebo zda v nich neodumřely zárodky, protože se do jejich hnízda nedostanu, ale je to zajímavé zjištění. Zda bude hnízdění úspěšné, zjistím až po nějakých patnácti nebo šestnácti dnech, kdy se dá do hnízda sáhnout a zjistit, zda tam jsou ještě vejce nebo mláďata.

Máš v chovu nějaké unikátní druhy snovačů, které u nás nikdo jiný nechová?

Loni jsem dovezl snovače černé a máme v chovu „Napoleona“ poddruhu taha, který se liší kontrastnějším tónem černé barvy. Má ji dotaženou až ke krku, de facto k hlavě. Normální „Napoleon“ má černou barvu jen do poloviny těla. Tahy jsem loni vystavoval na Exotice v Lysé nad Labem.

Jaké máš plány se svojí kolekcí snovačů? Chceš si zkompletovat některé rody, pořídit nějaké další konkrétní druhy nebo zvyšovat počet jedinců od druhů, které už chováš?

Chci si ještě doplnit stavy černých snovačů. Chtěl bych si složit alespoň deset až dvanáct párů a zkusit si s nimi udělat nějaký chovný program, který se vyplácí například v Holandsku. To je podle mě velmoc v chovu snovačů. Mají tam svůj vlastní klub Specialist Group for Ploceidae a v něm mají chovné programy na různé druhy snovačů a můžou si je mezi sebou vyměňovat. Já jsem loni do toho klubu také vstoupil jako zástupce českého Klubu přátel exotického ptactva (KPEP), takže teď máme větší možnosti si něco dovézt.

Neplánuješ založení podobného klubu v České republice? Nebo alespoň specializované sekce v rámci KPEP?

Přemýšlíme o tom, ale musíme to pořádně domyslet, zda to bude mít smysl. Asi by nedávalo logiku, kdyby tu jeden chovatel snovačů zakládat celý nový klub. Chce to alespoň dvacet lidí, kteří by se tomu mohli věnovat.

Kromě tebe se do chovu snovačů pustil i předseda KPEP Ladislav Žoha. Kooperujete spolu nějak?

Ano, úzce. De facto všechny snovače rodu Euplectes, což jsou „Napoleoni“ a snovači černobřiší, jsem dal k němu, protože mi nedělali v té velké voliéře dobrotu. „Napoleoni“ jsou totiž hrozně teritoriální a je lepší je chovat po párech. Takže jsem je deponoval k Láďovi a já jsem si od něj vzal samce snovačů zahradních, které ještě potřebuji dopárovat. Samice se ale shání špatně. Nikdo neprodá samotnou samici. Je to tedy běh na dlouhou trať. Ale zase na druhou stranu snovači jsou dlouhověcí ptáci.

Kolika let se dožívají?

Dvacet let je u nich docela běžný věk dožití.

Jsou snovači, které sis dovezl z Holandska, odchovaní v zajetí, nebo jde o ptáky odchycené z volné přírody?

Většina je odchovaná už v zajetí. Ale někteří snovači se ještě dováží z Afriky. Občas se objeví i na ptačí burze v Přerově, kam je vozí jeden maďarský chovatel. Teď mi byli nabízeni malimbusové, odchytoví ptáci, což je druh tropického snovače. Je ale neskutečně drahý a hrozně náchylný na nemoci. Chtěl jsem si je koupit, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Počkám si na odchovy tohoto druhu v zajetí.

Když říkáš, že jsou náchylní na nemoci, jaké je u snovačů největší známé zdravotní riziko?

Podle mě asi kokcidie, což je záležitost, na kterou trpí většina drobných exotů. A jinak nějaké extra velké nemoci nemají, nebo o nich alespoň nevím. Myslím si, že jich není tolik. Ale zase třeba u černých snovačů, které jsem si dovezl od kamaráda z Holandska, dokáže tento známý odchovat ročně padesát až šedesát mláďat, ale přežije mu třeba jen dvacet kusů. Hynou na nějakou střevní bakterii. Ale jak jsou ti ptáci postupně stále víc domestikovaní, začíná se ta situace zlepšovat a úhyny už nejsou tak vysoké.

Je vůbec u těchto malých ptáků šance, když se něčím nakazí, je vyléčit? Není u nich průběh nemoci příliš rychlý?

Je to hodně rychlé, ano. Rychlý se hlavně nástup nemoci, v podstatě jde o dny.

Jak složité je krmení snovačů? Liší se nějak od jiných drobných exotů, které jsi dosud choval?

Co se týče krmení, jde hlavně o proso, klasické směsi pro astrildovité ptáky. Ale jsou to potravní specialisté s tím, že v době odchovu musí dostávat hmyzí složku. Hodně hmyzu, jinak ty ptáky neodchováte.

Co jim dáváš za hmyz?

Červy, kupuji krmné směsi sušeného hmyzu, míchám se společně s vaječnou směsí. Občas přidám živé cvrčky, malá sarančata… Záleží na tom, jak jsou ti ptáci velcí. Čím větší pták, tím větší potrava.

Jak velká bývá denní krmná dávka pro snovače?

Když lítají společně v jedné velké voliéře, mohl bych jim tam nasypat pytel a ono by se to ztratilo. Tihle ptáci to vylétají.

Jak často snovače krmíš?

Krmím jednou denně odpoledne, stejně jako velké ptáky v mém chovu. Ale snovače krmím jako úplně poslední, tak nějak se s nimi „mazlím“. Mají vodu na koupání a na pití. Dokonce i v pěti stupních na konci října se v ní koupou. Vždycky jsou úplně zmáchaní.

Prodlužuješ jim teď v zimním období den?

Neprodlužuji. Když jsou v létě ve venkovní voliéře, jdou spát, až se setmí.

Snovači jsou známí svými excelentními hnízdy. Co jim musíš poskytnout jako stavební materiál?

Každý druh to má trochu jinak. Některý staví ze sisalu, jiný chce suché seno. Černí snovači potřebují čerstvou trávu, nejlépe někde od rybníka, takovou tu dlouhou. Snovači rudozobí mají ty samé preference.

Používají snovači hnízdo opakovaně, nebo si pokaždé staví nové?

Vždycky si staví nové.

Stará hnízda tedy vyhazuješ?

Nechávám je ve voliéře a pak je vždycky ucvaknu. Když se mi hnízdo líbí, nechám si ho na památku. Málokdy se ale stane, že je opravdu pěkné.

Který druh snovačů staví nejhezčí hnízda? Liší se vůbec nějak jejich hnízda?

Myslím si, že nejhezčí hnízda dělají snovači z Asie, které bohužel v chovu nemám. Ale co jsem měl možnost vidět na fotografiích, je to obrovský tubus, do kterého lezou zespodu a nahoře má udělanou takovou kouli, ve které má udělané hnízdo. Nevím přesně, jak to vypadá uvnitř, neviděl jsem nikdy průřez tímto hnízdem, ale podle mě jedny z nejhezčích hnízd staví právě tito asijští snovači.

Je šance dostat tyto snovače k nám?

Asi se dají někde sehnat z odchytu, ale budou to pouze samci. Už k nám byli dovezeni, ale byli to právě jen samci.

Jak to?

Každý chce toho barevnějšího ptáka. Samice vypadají jako vrabci. Samci jsou barevní.

Ale to znamená, že si je někdo pořídil pro radost a nikoli pro chov.

Ano, bohužel.

Když se vrátíme k tvému chovu, kolik teď tedy druhů snovačů?

Mám sedm druhů a dohromady asi třicet nebo pětatřicet jedinců.

Plánuješ nějaké rozšiřování voliér, abys mohl pořídit další snovače?

Přemýšlím, že tuto velkou voliéru přepažím a udělám z ní dvě. Jednu samostatnou pro černé snovače a můžu k nim dá i snovače rudozobé, což jsou takoví flegmatičtí ptáci, kterým je všechno jedno. Chtěl bych ještě rozjet chovný program na snovače rudohlavé. Jsou hodně vzácní a mám přislíbeno z Holandska, že by k nám mohli něco pustit.

Půjdeš do jejich chovu sám, nebo ještě s někým?

Zatím ještě nevím, ale když na to přijde, tak klidně i s někým.

Když sis začal pořizovat první snovače, pustil se do jejich chovu i Zdeněk Vandělík, od kterého máš amazoňany zelenolící. Ten se ale snovačů nakonec vzdal.

Ano, bohužel. Je to škoda, měl na ně nádhernou voliéru, kde se mu snovači vyjímali. Vidí to ale jinak, já mu to neberu, plánuje si místo toho postavit další voliéry pro amazónky.

Je šance, aby se chov snovačů rozšířil i mezi další lidi? Jak moc jsou populární mezi českými chovateli?

Dřív, když se vozili z odchytu, měl je pomalu každý. Tím, že dovozy skončily, je těch ptáků opravdu málo. Málokdo je odchovává. Ono také trvá pět šest let, než se je někomu podaří odchovat.

Jak jsou vlastně snovači drazí? Může si je normální chovatel dovolit?

Určitě. Cena se pohybuje od 800 do 1 500 korun. Může to být i víc, záleží na vzácnosti druhu. Třeba malimbusové, co mi byli nabízeni, stáli 500 euro pár.

Říkáš, že Holandsko je asi největší velmoc chovatelů snovačů v Evropě. Jaké další evropské země jsou v popředí chovu snovačů?

Ještě bych možná tipl Německo a to je asi tak všechno. Možná ještě Itálie.

Je fakt, že na ptačí burze v italském Reggio Emilia bývají často nabízeni drobní exoti včetně snovačů.

Občas tam bývají, ano. Loni jsem tam koupil asi šest nebo sedm snovačů rudozobých. A taky snovače tahu, což byla dost velká náhoda.

Snovače chovají i české zoologické zahrady. Spolupracuješ s nimi?

Snažím se je kontaktovat. Jsme ve spojení se Zoo Dvůr Králové nad Labem, ale ještě jsme se nebavili o možnosti výměn ptáků.

Nezmínili jsme, jakým způsobem snovače zimuješ. Jak jsi uvedl, loni jsi je nechal do konce října venku.

V zimě je zavírám do vnitřní ubikace, která má tři krát tři metry, takže tam mají celkem velký prolet. Vytápím ji od 15 do 18 stupňů, což jim podle mě bohatě stačí.

Jak často u nich uklízíš? A jak se chráníš proti tomu, aby ti ulétli, když vcházíš do voliéry? Přeci jenom to jsou malí a mrštní ptáci.

Přesně tak. Snovač je hrozně rychlý. Proto mám u voliéry dvojitá vrátka, takže šance na ulétnutí není téměř žádná. Ještě se mi to nestalo.

Zmínili jsme, že jsi loni snovače vystavoval na Exotice v Lysé nad Labem. Jak to snášeli? Nejsou z takových situací ve stresu?

Malí ptáci mi přišli celkem v klidu, ale černí snovači, u těch jsem věděl hned od začátku, že by to pro ně mohl být problém, protože jsou dost stresoví. Zdálo se mi, že mi jeden samec na výstavě padne, ale nakonec to rozdýchal.

Budeš po této zkušenosti dál vystavovat snovače na výstavách?

Určitě ano. Není to na úkor toho zvířete, ale spíš bych byl rád, aby se do chovu snovačů zapojilo víc lidí.

Pokud by některý ze čtenářů měl zájem o chov snovačů, na koho by se mohl obrátit s prosbou o radu?

Na KPEP nebo přímo na mě. Můžou to i zkusit přes zoologické zahrady. Pan Malinský z Křižanova také chová snovače a má spoustu českých prvoodchovů.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz