Na návštěvě výstavy Reggio Emilia 2015 s největší ptačí burzou v jižní Evropě

UVNITŘ FOTOGALERIE A CENÍK PAPOUŠKŮ – O italské národní výstavě ptáků a ptačí burze Esposizione Ornitologica Internazionale v Reggio Emilia na severu země se traduje, že je největší akcí svého druhu v jižní Evropě. Ve srovnání s posledním ptačím trhem v holandském Zwolle, který drží neoficiální titul největší ptačí burzy na starém kontinentu, ale letošní Reggio Emilia vyšla mnohem lépe a v lecčem jej dokonce předčila. A to i v pestrosti nabídky papoušků, byť italské ptačí burzy jsou známy tím, že na nich převažují spíše drobní exoti a evropská avifauna, včetně různých barevných mutací ptáků, s nimiž se v přirozených přírodních barvách můžeme setkat ve volné přírodě i u nás. Italové se totiž spíše věnují chovu „drobotě“, papoušci bývají mezi tamními chovateli v menšině.

Z Česka do Itálie zamířily dva autobusy

Letošní Reggio Emilia se konala o uplynulém víkendu 20. až 22. listopadu 2015 na výstavišti ve stejnojmenném severoitalském městě a z České republiky na ní vyrazily hned dva chovatelské autobusy: jeden vypravil Klub přátel exotického ptactva (KPEP), druhý cestovní kancelář Primaroute Josefa Nožičky, která se specializuje na chovatelské a ornitologické zájezdy. Mezi návštěvníky z České republiky nechyběl ani web Ararauna.cz, takže vám můžeme nabídnout aktuální reportáž s fotogalerií. Výstavní komplex v Reggio Emilia zaujme na první pohled svou rozlehlostí. Výstava a burza zabraly tři velké haly, jednu menší a poté několik přistavených stanů, k nimž vedly zakryté průchody, což se ukázalo být velmi praktické, protože během soboty od rána do večera pršelo.

K TÉMATU: Podzimní ptačí burza ve Zwolle je za námi, podívejte se na fotky a ceník papoušků

Reggio Emilia je oproti burze ve Zwolle třídenní akcí, nejvíce prodejců i kupujících se na ni tradičně sjíždí v sobotu. Bez nadsázky jde o tisíce a tisíce lidí různých národností. Jenom při čekání ve frontě s prodejci na otevírací hodinu byla kromě domácí italštiny slyšet francouzština, němčina, arabština, ruština, slovenština i čeština. Úderem osmé ráno se otevírají dveře a za návštěvnický poplatek 10 euro můžeme vstoupit dovnitř. Ocitáme se v obrovské hale, která je vyčleněná burze a dělí se o ni chovatelé drobných exotů s papouškáři. Ještě než vůbec spatříme první ptáky, z dálky už je slyšet křik arating i drsné krákání arů. Než se k nim dostaneme, musíme projít změtí uliček s malými klíckami a přenoskami plnými kanárů, amadin a různých druhů pěvců, ale i andulek, mutačních či výstavních agapornisů, korel, neofém a alexandrů.

Překvapivé množství araraun

Z velkých papoušků na první pohled zaujmou ary ararauny, jichž bylo na Reggio Emilia nezvykle mnoho. Není obvyklé, aby chovatelé prodávali velké ary, natožpak ptáky určené na ochočení, na veřejných burzách. Zde je nabízelo snad deset různých prodejců a výjimkou nebyly ani klece nebo voliéry s větším počtem čerstvě odstavených mláďat najednou. Jedni prodejci dokonce použili jako lákadlo ke svému stánku dvě malé, dosud neodstavené ararauny, které byly ledva opeřené. Posadili je na velkou přenosku, položili před ně nakrájené ovoce a vedle hračky, a každý, kdo šel kolem, si je mohl pohladit. Stejný způsob lákání zákazníků použil ještě jeden prodejce, jiný zase měl araraunu na kovovém stojanu, ke kterému byla připoutaná řetízkem. Jeden by myslel, že takové předpotopní zacházení s ptáky skončilo někdy v minulém století…

ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě únorové ptačí burzy ve Zwolle, největší akce svého druhu v Evropě

Řetízky jsou ale v Itálii zřejmě oblíbenou náhradou kšír, protože po největší prodejní hale v Reggio Emilia se procházel syn jednoho z prodejců s kakaduem moluckým, který byl rovněž připoutaný za kroužek k řetízku. Pták byl navíc evidentně nemocný, měl vypadané peří na lících a křivý zobák, dolní čelist mu z jedné strana přerůstala horní… Druhý kakadu molucký, kterého bylo možné na letošní Reggio Emilia vidět, sice nechodil na řetízku, ale byl pořádně škublý na břiše a nápadně připomínal ptáka, který se letos objevil na burze ve Zwolle. Ale zpátky k velkým arům. Kromě araraun se častěji objevovali i kříženci. Napočítal jsem celkem tři křížence ary ararauny a ary zelenokřídlého, jimž se říká ara harlekýn. Dva byli samostatně v naprosto stejných klecích u dvou různých stánků, jeden ve voliéře s arou araraunou. Tento pár byl k mání za 3 300 euro.

Kontroly CITES se nevyhnuly ani Reggiu

Z velkých arů se častěji vyskytoval i ara zelenokřídlý, buď samostatně, nebo v jednom případě dvě mláďata se čtyřmi mladými araraunami, eklektem a třemi různými amazoňany v jedné prodejní voliéře, a v druhém jako smíšený pár s arou araraunou. V jedné menší zapadlé kleci byla vidět i dvojice ara ararauna a ara vojenský. Druhého jmenovaného si všimli procházející policisté a vyžádali si od majitele kontrolu kroužku a dokladů CITES. Chovatel musel aru odchytit, vytáhnout z klece a přímo před policisty přečíst číslo kroužku. Nebyl to jediný případ kontroly na Reggio Emilia, podobnou namátkovou kontrolu server Ararauna.cz zaznamenal i u jednoho z prodejců loriů. Na Reggio Emilia tedy panují podobné podmínky jako ve Zwolle, kde jsou kontroly CITES rovněž pravidelnou součástí burzy, byť se zaměřují spíše na evropskou avifaunu.

NAPSALI JSME: Známá burza v holandském Zwolle zakázala prodej ptáků z přepravek. Vyžaduje klece

Italská burza překvapila několika páry arů rudobřichých, kteří patří mezi obtížněji chované druhy. Častěji se zde vyskytovali i arové malí, žlutokrcí a červenoramenní, méně už arové marakány. Jeden ara malý obýval menší prodejní klec s několika druhy amazoňanů, mezi nimiž byl i amazoňan pomoučený. Když se polekaný ara malý usadil vedle tohoto obra, úplně se vedle něj ztratil. Pokud zůstaneme u jihoamerických papoušků, z amazoňanů stojí určitě za zmínku jeden pěkně vybarvený amazoňan velký poddruhu magna. Suverénně nejčastěji nabízeným druhem byl amazoňan ekvádorský a amazoňan běločelý, poměrně častí byli i amazoňané modročelí a oranžovokřídlí. Několik prodejců nabízelo amazoňany orinocké (dříve amazoňan modrobradý poddruhu bodini) a žlutohlavé, spíše méně často se objevovali amazoňané kubánští a vínorudí.

Největší rarita burzy? Strdimilové

Z vzácnějších amazoňanů byli na Reggio Emilia k dostání dva páry amazoňanů tukumanských, čtyři mláďata amazoňanů haitských a po jednom amazoňanu zelenolícím, amazoňanu vějířovém a amazoňanu žlutobřichém (nově je zařazován mezi amazónky). Poměrně pestrý výběr byl i u amazónků. Kromě obvyklých amazónků černotemenných a bělobřichých (včetně nominátní formy se zeleným peřím nad nohou, které na Reggio Emilia dovezl Zdeněk Vandělík, ale nenabízel je zde pouze on) šlo o amazónky šupinkové, bronzovokřídlé, běločelé a modrohlavé. Sedm druhů se dalo napočítat u arating. Asi nejzajímanější byl pěkně vybarvený pár arating hnědohrdlých surinamských, z běžných druhů se dali na Reggiu koupit aratingové sluneční, jendajové, nandejové, dále pak aratinga zlatohlavý, tmavohlavý, dlouhoocasý a skvrnitý.

K VĚCI: Únorová burza ve Zwolle v ohrožení? Nizozemsko hlásí už čtvrté ohnisko nákazy ptačí chřipkou

Další rozsáhlý jihoamerický rod papoušků, pyrurové, lze zmínit zejména v souvislosti s nabízeným párem pyrurů modročelých nominátního poddruhu picta za 600 euro. Pozornost českých chovatelů vzbudili tirikové. Na burze se daly sehnat dva druhy, tirika zelený a tirika kobaltový. Podle prodejce šlo o starší chovné ptáky, údajně sedmileté. Stánek, v němž bylo možné na tiriky narazit, patřil v Reggiu Emilia mezi nejzajímavější. Vedle papoušků zde prodávali i menší zoborožce, ibisy rudé a celou řadu drobných exotů, z nichž se nejvíce vyjímaly dva druhy strdimilů – ptáků velmi podobných kolibříkům, kteří žijí v Africe, Asii a Austrálii. Šlo asi o největší ptačí raritu na letošním ročníku Reggio Emilia. Ve stejném stánku pak bylo možné sledovat harmonizující pár kakaduů bílých, vedle nichž v menší kleci posedávali kakaduové žlutolící a naholící.

Obrovský výběr loriů

Z kakaduů se na burze objevovali ještě častější bílé druhy: kakadu žlutočečelatý a kakadu růžový (ten pouze v přírodním zbarvení, žádná lutina). Poměrně často se objevovali eklekti různobarví, z alexandrů pak zejména různé mutace alexandrů malých, ale také lutino alexandr velký, i když svou velikostí připomínal spíše křížence alexandra velkého a malého. Prodejce za něj žádal tisíc euro. V přírodním zbarvení byli k mání alexandři čínští, rudohlaví a růžoví. Z agapornisů stojí za zmínku kromě obvyklých druhů pěkně vybarvení agapornisové hnědohlaví a etiopští. Rod Poicephalus na Reggiu Emilia zastupovali papoušci senegalští, hnědohlaví a žlutotemenní. Z velkých afrických druhů patřil k nejčetněji nabízeným papouškům tradičně žako, jeden prodejce dokonce na burzu dovezl neodstavené mládě a přímo na místě ho dokrmoval z krabice, přes kterou měl přehozený ručník „zabezpečený“ kolíčky na prádlo.

Jestliže v něčem Reggio Emilia stoprocentně předčila ptačí burzu ve Zwolle, byl to počet prodávaných druhů loriů. Vůbec nejvzácnějším představitelem této papouščí skupiny byl lori modrouchý. Mezi vzácněji chované druhy, které bylo možné na Reggiu Emilia koupit, patří i lori mošusový. Dále zde byli k dispozici lori žlutohlavý, charmozín papuánský, lori tmavý, lori mnohobarvý, lori floreský, lori žlutozelený, lori žlutoskvrnný, lori timorský, lori fialovolící, lori tříbarvý, lori žlutohřbetý, lori rudopáskový, lori ozdobný, lori červený, lori kardinálský, lori olivový, lori černý a další. Příznivcům plodožravých ptáků určitě neušel tukan bělolící, poblíž něhož byli ve dvou klecích schovaní i kakaduové brýloví, a v jednom stánku nabízeli i malé savce – veverky, morčata a různé druhy křečků.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz