Aratinga skvrnitý (Psittacara wagleri)

Jeden z největších druhů aratingů. Celkově je zelený, na spodní části těla bledší až žlutavý. Čelo, temeno a přední uzdičku má červené, nahé okolí očí světle šedé. Hrdlo a někdy i líce a horní část prsou občas s několika červenými peříčky. Zobák je rohový, oko žluté, běhák hnědý. Dorůstá délky 36 cm a hmotnosti do 250 g.

Ve volné přírodě žije podél severozápadního pobřeží Jižní Ameriky – v severní Venezuele, Kolumbii, západním Ekvádoru a jižním Peru. Divoká populace je velmi početná. Existují dva poddruhy: aratinga skvrnitý kolumbijský (Psittacara wagleri wagleri) a aratinga skvrnitý peruánský (Psittacara wagleri minor). Další dva dříve uznávané poddruhy, aratinga skvrnitý venezuelský (Aratinga wagleri transilis) a aratinga skvrnitý ekvádorský (Aratinga wagleri frontata) nyní náleží k novému samostatnému druhu aratinga ekvádorský (Psittacara frontatus).

Chov v zajetí

Běžně chovaný druh aratingy, i když nepatří mezi nejznámější zástupce svého rodu, nemluvě o popularitě mezi chovateli. Na chov se náročný podobně jako ostatní aratingové, ptáci jsou poměrně dost hlasití a nároční na pravidelný přísun čerstvých větví na okus. Mezi chovateli je označován i dřívějším názvem aratinga Waglerův.

Prvního odchovu v tuzemsku docílil v roce 1965 Jan Plechatý, přičemž šlo zároveň o první odchov tohoto druhu v zajetí na celém světě. V současné době jej chová a odchovává větší počet chovatelů v České republice i na Slovensku.

Dostupnost a cena

Běžně dostupný druh papouška, který ale není obecně příliš známý a kromě specialistů na aratingy ani vyhledávaný. Přesto je častý a poměrně levný, v roce 2011 se mladí ptáci prodávali za cenu od pěti tisíc korun výše. Starší, pohlavně dospělí ptáci a zejména harmonizující páry po úspěšných odchovech jsou dražší.

Výskyt v českých a moravských ZOO

Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.