Menší zelený druh loriho, který není mezi chovateli příliš rozšířen. Celkově je zbarven zeleně, na spodní části těla je žlutější. Čelo, přední temeno a oblast nad okem má oranžově červené, od oka po zadní stranu krku mu vede červenofialový pásek. Záhlaví je šedomodré, příuší bledě modrozelené. Lícní skvrnu má zelenou, límec okolo krku žlutý. Peří na prsou je tmavě zeleně lemované, ocas má zelený, zespodu špinavě žlutý. Zobák a oko jsou oranžové, běhák modravě šedý. Samice má červenou část předního temene různě velikou a zelené lícní skvrny žlutější. Dorůstá délky do 20 cm a hmotnosti do 80 g.
Ve volné přírodě obývá ostrovy Timor a Wetar v Indonésii, kde podle mezinárodní organizace BirdLife International přežívá posledních 10 tisíc jedinců (6 600 až 6 700 pohlavně dospělých). Proto byl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN jako „potenciálně ohrožený“ (kategorie NT). Existují tři poddruhy: lori timorský západní (Trichoglossus iris iris), lori timorský východní (Trichoglossus iris rubripileum) a lori timorský wetarský (Trichoglossus iris wetterensis). První dva se vyskytují na Timoru, třetí pouze na Wetaru.
Chov v zajetí
Poměrně častý druh u zahraničních chovatelů, v tuzemsku se více rozšířil až po roce 2000. Nevyžaduje nějaké zvláštní zacházení, obdobně jako u jiných loriů by chovatel měl paatovat na fakt, že jde o nektarožravé ptáky, kteří mají řídký trus. Daří se jej odchovávat i v klecích, vhodnější jsou ale voliéry s venkovními výlety. Narozdíl od většiny loriů přijímá větší podíl semen, na což by měl chovatel pamatovat. Ideální je slunečnice, proso, niger, senegalské proso nebo pšenice, nejlépe v naklíčeném stavu. Základem krmné dávky má být speciální směs pro lorie a čerstvé sladké ovoce, ale i mrkev.
Do tuzemska jej poprvé dovezl Marcel Kohout, který loriho timorského také jako první v roce 2003 odchoval. O tři roky později jej následoval i Jiří Šustr. Dnes jej sporadicky odchovávají i další chovatelé, většinou specialisté na lorie a další nektarožravé ptáky. Během zimního období vyžaduje vytápěné zimoviště s minimální teplotou 15 stupňů. Odchovu lze docílit i při bytovém chovu v bednových klecích při stabilní teplotě okolo 20 stupňů. Opět je ale třeba myslet na hygienu, loriové doslova ostřelují své okolí vodnatým trusem.
Dostupnost a cena
Vzhledem k tomu, že se u nás ještě příliš nerozšířil, udržel si lori timorský i poměrně vysokou cenu. Zájemce jej sežene spíše u zahraničních chovatelů, ale ani u nich není zcela běžný. V roce 2013 se cena mladého chovného páru pohybovala okolo 16 tisíc korun, jedinec vyšel na osm tisíc. Zkušenosto s jeho chovem coby domácím mazlíčkem nebyly v literatuře popsány.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
