Jan Potůček 
Kakadu dlouhozobý, který je mezi českými chovateli známý také jako bělouchý, patří mezi tři druhy papoušků, které Mezinárodní výbor na ochranu přírody (IUCN) při letošní aktualizaci Červené knihy ohrožených živočichů zařadil mezi kriticky ohrožené. Stal se tak prvním černým druhem kakadua, který je v přírodě nejvíce ohrožen a patří mezi pouhé čtyři druhy kakaduů, jež jsou klasifikovány jako kriticky ohrožené (společně s bílými zástupci – kakaduem filipínským, kakaduem žlutolícím a kakaduem sumbským). Není ale divu, kakadu dlouhozobý se totiž vyskytuje na poměrně malém území jihozápadního cípu Austrálie mezi západoaustralskou metropolí Perthem a jihozápadním přístavem Albany, které trpí silným odlesňováním, suchem a požáry.
Jenom za poslední tři generace klesl počet kakaduů dlouhozobých v přírodě o hrůzných 90 procent a aktuálně se pohybuje mezi 2500 až 4000 pohlavně dospělými jedinci (BirdLife International se kloní k číslu 3250 jedinců). Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl změnit: v neprospěch kakaduů hraje klimatické změna, která má za následek stoupání teploty a stále větší sucho. Papouškům tak ubývají hnízdní možnosti a o zbytek přírodních dutin musí soupeřit s jinými druhy zvířat. Což je problematické na tak malém území, kde se kakaduové dlouhozobí vyskytují (odhadem 79 tisíc kilometrů čtvrtečních, což odpovídá velikosti České republiky) a z něhož značnou část tvoří nehostinné polopouště.
Kakadu bělouchý je nově klasifikovaný jako kriticky ohrožený druh, vyplývá z Červené knihy IUCN
Rozrůstání měst ničí hnízdiště i zdroje potravy
Pro lepší představu, jak dramatickému úbytku populace kakaduové dlouhozobí čelí, jen několik čísel z vybraných hnízdišť. Například hnízdiště Araluen využívalo ještě v roce 2006 okolo 800 kakaduů, v letech 2014 a 2015 tam ale už nebyl ani jediný. Další hnízdiště ve Wungongu čítalo v letech 1998 až 2006 průměrně 600 ptáků, ale v letech 2014 až 2020 jejich počet klesl na pouhých 50. Hnízdiště v Myaře zaznamenalo pokles z 500 hnízdících kakaduů v roce 2007 na méně než 100 v roce 2015. Jestliže v roce 1988 byl kakadu dlouhozobý zařazen mezi druhy s nejnižším stupněm ohrožení, od roku 1994 jej vedla Červená kniha ohrožených živočichů a rostlin IUCN jako zranitelného a od roku 2005 jako ohroženého. Do roku 2004 se jeho celková divoká populace odhadovala až na 15 tisíc jedinců, před pěti lety do mělo být až osm tisíc a loni už jen necelé čtyři tisíce.
Proč takový dramatický pokles? Důvodem je především nedostatek starých stromů s vhodnými hnízdními dutinami. Kakaduové dlouhozobí jsou poměrně vybíraví a hnízdí v dutinách stromů, které jsou alespoň 120 let staré. Jenže ty se velmi často kácely pro zpracování dřeva. Dalším problémem je fakt, že kakaduové dlouhozobí se rádi přiživují v ovocnářských sadech, takže jsou pronásledováni ovocnáři. Proto se jim také z historického hlediska nevěnovalo tolik ochranářské pozornosti jako příbuznému kakaduovi krátkozobému, který se ovocným sadům vyhýbá. Navíc ještě v 60. letech minulého století mohli ovocnáři kakaduy dlouhozobé jako škůdce střílet. Ruku v ruce s tím kakaduům škodí také rozrůstání měst, především pak Perthu, v jehož okolí se nachází důležité zdroje potravy pro tyto papoušky.
Kakaduům bělouchým hrozí, že do pěti let jich v přírodě zbude jen polovina
Úvodní foto: WWF Australia
