V Číně objevili dosud největší hejno alexandrů duhových, které tam do roku 2015 považovali za vyhynulé

Takřka sto let byli čínští ornitologové přesvědčeni o tom, že na území nejlidnatější země světa už nežije ani jeden alexandr duhový. Papoušek nápadně podobný příbuznému alexandru rudohlavému zasahuje svým severním areálem výskytu až na hranici Číny, ale do roku 2015 byli Číňané přesvědčeni o tom, že více než jedno století se žádný z těchto ptáků na jejich území nenachází. V dubnu 2015 se ale podařilo skupině vědců v okrese Yingjiang v provincii Yunnan na jihozápadě Číny objevit skupinku sedmi ptáků. Letos se výprava fotografů zaměřených zvířata rozhodla objevit populaci alexandrů duhových a po dvouměsíčním hledání se jim podařilo zachytit na jednom snímku rekordních 22 papoušků.

„Na jednoho jsme narazili v červenci a několikrát jsme se za na stejné místo vrátili, abychom nakonec začátkem září zachytili celé hejno tohoto vzácného papouška,“ popsali agentuře CGTN Hu Xiaohong a Jia Lei z Ruili City v Yunnanu. „V Číně narazíte na alexandry duhové jen velmi zřídka. Dosud zde nebyl vyfotografován nebo natočen ani jeden exemplář. Fotografie a videa pořízená během naší expedice by mohla dokázat, že jeho populace čítá nejméně 22 jedinců, což je největší přírůstek daného druhu v Číně,“ dodal profesor Liu Yang z Univerzity ekologie Sun Yat-Sen University a známý ornitolog. Podle Hana Lianxiana, bývalého profesora Southwest Forestry University v Yunnanu, tito papoušci často přelétávají hranici mezi Čínou a Myanmarem, takže by jejich populace v Číně mohla zvolna stoupat.

V Indii se pět tisíc rodin živí odchytem a prodejem ptáků. Polovinu úlovků tvoří papoušci

Jeden ze čtyř himalájských druhů alexandrů

Alexandr duhový byl letos zatím spatřen v okrese Yingjiang v Yunnanu, konkrétně u měst Ruili a Mangshi. Ve volné přírodě tento druh jinak obývá poměrně rozsáhlé území od Nepálu přes Brunej a Bangladéš, Thajsko, Vietnam a Kambodžu až k pevninské části Malajsie. Na dvou místech zasahuje hranicí svého rozšíření i do Číny. Neexistuje věrohodný odhad počtu jedinců ve volné přírodě, ale podle mezinárodní organizace BirdLife International by měl být běžný. Existuje však riziko poklesu počtu divoké populace kvůli úbytku přirozených hnízdišť. Od alexandra rudohlavého, kterého některé země označují jako „švestkohlavého“ se liší světlejší červenou hlavou u samců. Proto se mu také říká „růžovohlavý“.

Zbarven je takřka totožně jako alexandr rudohlavý, samec je celkově zelený, jen hlava je růžově červená a na temeni přechází až do fialově modré. Od zeleně zbarveného trupu ji odděluje tenký černý límec. Samice mají hlavu modrošedou bez límce. Horní čelist zobáku mají oba světle oranžovou, dolní černou. Dorůstá délky 30 cm a hmotnosti do 120 g. Podle mezinárodní ornitologické organizace BirdLife International by se v jižní Číně měl vyskytovat nejen v provincii Yunnan, ale i Guangxi a Guangdong. Před časem byl alexandr duhový taxonomicky oddělen od ostatních alexandrů do samostatného rodu Himalayapsitta, v němž jsou zastoupeni ještě alexandr rudohlavý, alexandr Finschův a alexandr černohlavý.

Pozoruhodný příběh záchrany alexandra mauricijského: od devíti posledních mohykánů po dnešních 800

Úvodní foto: Wikimedia Commons / Nafis Ameen