Jeden z hojnějších druhů alexandrů, který byl dříve považován za poddruh alexandra černohlavého, kterému se velmi podobá. Je stejně velký a i zbarvení je takřka totožné, liší se pouze modře zbarveným ocasem (proto bývá někde označován za poddruh alexandr černohlavý modroocasý). Celkově je zbarven zeleně, hlava je nad černým límcem tmavě šedá až černá. Samci mají tmavě červenou skvrnu na křídelních krovkách, u samic chybí nebo je výrazně menší. Zobák mají oba oranžový, duhovka je žlutá, běhák světle šedý. Dorůstá délky 36 cm a hmotnosti do 140 g.
Divoká populace obývá jihovýchodní Asii. Především Barmu, Laos, Bangladéš, Vietnam, Thajsko, Kambodžu a vzácně i Čínu. Neexistuje věrohodný odhad počtu jedinců ve volné přírodě, ve jmenovaných zemích kromě Číny je ale naprosto běžný. Mezinárodní organizace BirdLife International ale upozorňuje na podezření, že jeho stavy mírně klesají kvůli ničení přirozených hnízdních biotopů.
Chov v zajetí
Není jasné, nakolik je rozšířen mezi chovateli, protože je mnohdy považován za poddruh běžnějšího alexandra černohlavého, nebo dokonce přímo za tento druh. Jde o horského ptáka, který je velmi odolný, takže vydrží v celoročních voliérách i v poměrně velkých mrazech. Přesto by měl mít k dispozici chráněné zázemí. Podobně jako jiní alexandři má potřebu okusu čerstvých větví, nemělo by ale jít o destruktivního ptáka, který by dokázal zdemolovat dřevěné voliéry.
Dostupnost a cena
Nelze odhadnout, mnozí chovatelé ho zaměňují za alexandra černohlavého, který je v Česku celkem běžně k dostání, byť nejde o tak často chovaný druh. Cena mladého alexandra černohlavého se v roce 2012 pohybovala okolo tří až čtyř tisíc korun.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.