Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Jak vlastně vznikla myšlenka speciálních ostrovních rezervací pro nelétavé papoušky kakapy soví na Novém Zélandu? A kdo převezl první ptáky z pevniny na ostrov, aby je uchránil od zavlečených nepůvodních predátorů, jako jsou lasice, krysy a zdivočelé kočky? Minulý týden v tichosti uplynulo 90 let od úmrtí Richarda Henryho, podivína, který je označován za zakladatele ochrany přírody na Novém Zélandu. Tento muž bez jakékoli další pomoci, pouze se svou fenkou Lassie, převezl v letech 1896 až 1900 na jednoduché veslici více než 500 kakapů sovích na pečlivě vybraný ostrov, který je měl ochránit před dravci. Bohužel, všichni tito ptáci nakonec padli za oběť predátorům, kteří nakonec překonali moře…
„Zdivočelí psi je do deseti let vyhubí“
Henryho namáhavá práce ale nepřišla vniveč. Vlastně určil způsob, jakým by měli být kakapové chráněni do budoucna, aniž by tušil, že k tomu bude možné využívat nejmodernější techniku a udržet tak ostrovní rezervace prosté jakýchkoli predátorů. Ale zpět k samotnému Richardovi Henrymu. Jak poznamenává novozélandský web Stuff.co.nz, zakladatel ochrany přírody na Novém Zélandu pocházel z Irska, odkud se jako šestiletý přestěhoval se svou rodinou do Austrálie. Psal se rok 1851 a malého Richarda naprosto uchvátila divoká australská příroda. V devětadvaceti letech se přestěhoval na Nový Zéland, kde vyměnil několik působišť, než se usadil u jezera Te Anau.
K TÉMATU: Kakapové soví letos prožívají populační explozi. Na chráněných ostrovech ale už není místo
V té době byli kakapové soví na Novém Zélandu velmi běžným druhem ptáka. Ze zápisek evropského přírodovědce Charlieho Douglase z té doby vyplývá, že chytit kakapa nebylo nikterak těžké: „Stačilo jen zatřást stromem nebo keřem, dokud jste ho neshodili na zem. Bylo to podobné, jako když se setřásají jablka z jabloní.“ Richard Henry pečlivě studoval život ptáků v okolí svého domu a z jednoho pozorování kakapa si poznamenal: „Byl po pojídání výhonků jednoho keře tak plný, že by sotva stihl uniknout do bezpečí, kdyby ho chtěl někdo napadnout.“ Podle Henryho byli kakapové tak zranitelní, že vyhladit celou jejich populaci by byla „ta nejjednodušší věc na světě“. „Několik divokých psů by to zvládlo do deseti let,“ napsal si do deníku.
Spásná myšlenka s ostrovní rezervací
Po zavlečení lasic, koček a fretek na Nový Zéland byl Richard Henry svědkem naprostého vymýcení kakapí populace v okolí jeho domu. Začal se obávat, že kakapové jako druh zcela zaniknou. V té době jej atakoval další záchvat deprese a Henry si zkusit sáhnout na život. Naštěstí se mu naskytla pracovní příležitost, která mu umožnila realizovat bláznivý plán: stal se správcem ostrova Resolution Island a právě tento ostrov zvolil za útočiště pro zbývající kakapy. Resolution Island byl historicky první přírodní rezervací na Novém Zélandu, jež měla chránit původní druhy nelétavých ptáků před zavlečenými dravci. Nešlo jen o kakapy soví, ale také o kiwi hnědé a slípky takahe.
ČTĚTE TAKÉ: Kakapové soví stále nemají vyhráno. Přežijí až ve chvíli, kdy jich bude nejméně 500
Během několika následujících let se Richard Henry společně se svým asistentem Andrewem Burtem a fenkou Lassie intenzivně zabývali záchranou mizejících kakapů. Lassie s náhubkem vyhledávala ptáky na pevnině a Richard Henry je poté převážel do bezpečí na Resolution Island a několik dalších menších ostrovů, například Pigeon Island. Lassie mívala na krku rolničku, aby Henry zjistil, kde objevila kakapa. Odchycení papoušci trávili krátký čas ve voliérách vyrobených z prutů místních keřů zapuštěných do země. Zbytky těchto voliér se na ostrovech zachovaly dodnes a dnešní ochránci přírody je zdokumentovali při cestě po stopách Richarda Henryho během výpravy pořádané v roce 2013.
Víc než dravci dnes kakapy ohrožuje aspergilóza:
Henryho plán žije dál
Neúspěch s ochranou kakapů sovích na ostrovech Resolution Island a Pigeon Island znechutila Richarda Henryho natolik, že po 14 letech správcovství na Resolution Island odešel dělat strážce na jiný ostrov Kāpiti, kde setrval až do roku 1911, kdy odešel do důchodu a přestěhoval se do Aucklandu. V roce 1929 zemřel o samotě na senilitu a srdeční selhání. Podle novozélandského ministerstva životního prostředí se jeho pohřbu před 90 lety neúčastnil žádný přímý příbuzný, pouze zástupce místní pošty. Stavy kakapů sovích po Henryho odchodu nadále klesaly až na kritických 51 jedinců začátkem 90. let minulého století. Jeho původní postupy se stěhování ptáků na ostrovy bez dravců se ale ukázaly být řešením pro ochranu kakapů i do budoucna.
NAPSALI JSME: Populace nelétavých papoušků kakapů sovích dosáhla rekordního počtu 213 jedinců
„Přála bych si, aby mohl vidět, kam jsme to s ochranou kakapů dopracovali a jak moc na jeho práci záleželo. Bohužel zemřel jako velmi osamělý muž,“ říká Nicola Toki, jež má na novozélandském ministerstvu životního prostředí na starosti ochranu ohrožených druhů. Záchovné týmy ministerstva vyčistily zhruba třetinu ostrovů poblíž pobřeží Nového Zélandu od dravců a vytvořily tak podmínky pro udržování populace kakapů sovích. „Trvalo nám to 30 let, stálo nás to miliony dolarů a spoustu potu, krve a slz, abychom v roce 2019 dosáhli celkové populace kakapů přes 200 jedinců,“ konstatuje Nicola Toki. Jakmile se vládě podaří eliminovat nepůvodní dravce v někdejších biotopech kakapů přímo na Novém Zélandu, dojde k jejich vypuštění na pevnině.
Úvodní foto: Stuff.co.nz
