Jan Potůček 
Jeden z neojhroženějších druhů papoušků na světě, nelétavý kakapo soví, netrpí ani zdaleka tolik negativními genetickými mutacemi v důsledku příbuzenského křížení, jak by se mohlo zdát. Zjistili to vědci z Nového Zélandu a Švédska, když provedli podrobný rozbor genomů 49 kakapů – 35 od živých ptáků ze Stewartova ostrova a 14 z vypreparovaných jedinců v muzeích, kteří pocházeli z pevniny Nového Zélandu. Tam se poslední kakapo přirozeně vyskytoval v roce 1995, kdy celková zbytková populace kakapů činila pouhých 51 jedinců. Dnes je téměř čtyřnásobná, ale stále ne tak dostatečná, aby tito papoušci mohli přežít bez lidské pomoci, konstatuje server Science Focus.
Kakapové nebyli podle vědců nikdy příliš početným druhem a čelili řadě rizik, protože jde o zavalité, těžké ptáky bez schopnosti létat. Před zhruba 10 tisíci lety se od Nového Zélandu oddělil dnešní Stewartův ostrov, na kterém přežila část populace kakapů. Té se podařilo na rozdíl od pevninských ptáků přežít do současnosti, i když za cenu příbuzenského křížení mezi málo početnou ostrovní populací. „Přestože je kakapo jedním z nejvíce příbuzensky se křížících ohrožených druhů ptáků na světě, má mnohem méně škodlivých mutací, než se očekávalo,“ konstatuje Dr. Nicolas Dussex, analytik Centra pro paleogenetiku na Stockholmské univerzitě.
Kakapové soví expandují na nový ostrov: ochránci vypustili první čtyři samce na Pearl Island
Ptáci se sami „očistili“ od špatných genetických mutací
„Naše data ukazují, že přeživší populace na Stewartově ostrově byla izolována přibližně 10 tisíc let a že během této doby byly škodlivé mutace odstraněny přirozeným výběrem v procesu nazývaném „čištění“ a že příbuzenské křížení to mohlo usnadnit,“ dodává vědec. U jediného ptáka, který do 90. let minulého století přežil na pevnině Nového Zélandu, vědci odhalili víc škodlivých mutací než u ptáků žijících na Stewartově ostrově. Navzdory tomu může být podle vědců nejlepším adeptem pro rozmnožování, protože je geneticky odlišný od ostatních žijících kakapů. „I když je tento druh stále kriticky ohrožený, výsledek studie je povzbudivý, protože ukazuje, že v průběhu doby došlo k odstranění velkého množství genetických vad a že samotný vysoký stupeň příbuzenského křížení nemusí nutně znamenat, že je daný druh odsouzen k zániku,“ míní Dussex.
Vědecká data dávají podle Nicolase Dussexe určitou naději na dlouhodobé přežití kakapa sovího i dalších druhů s podobnou historií vývoje populace. Stejný vědecký tým nyní plánuje analyzovat genomy jiných extrémně příbuzensky křížených druhů savců a ptáků, aby zjistil, zda kakapo není spíše výjimkou potvrzující pravidlo. Na ostrovních rezervacích poblíž Nového Zélandu momentálně žije 201 kakapů sovích. Jejich populace v posledních letech významně narůstá díky podrobnému monitoringu hnízd, záchraně některých mláďat, ručnímu odchovu i umělé inseminaci samic. Úspěšnost hnízdní sezóny a vůbec ochoty kakapů zahnízdit ale významně ovlivňuje dostatek plodů rimu ze stromů podokarpů, jimiž dospělí ptáci krmí mláďata. Ochránci očekávají, že by v roce 2022 mohla být velmi dobrá hnízdní sezóna.
Kakapové soví stále nemají vyhráno. Přežijí až ve chvíli, kdy jich bude nejméně 500
Úvodní foto: Kakapo Recovery Team
