Špatně vidí, ale slyší líp než sova. CT hlavy odhalilo u papouška nočního jeden ptačí rekord

Pohádku o Červené Karkulce zná snad každý. Když se vnučka ptá údajné babičky, za kterou se převlékl vlk, proč má tak velké uši, vlk děvčeti odpovídá, že proto, aby „lépe slyšel(a)“. V podstatě na stejnou věc nyní přišli australští vědci při podrobném zkoumání kriticky ohroženého a tajemného papouška nočního. Bylo jim totiž divné, proč tento pták dlouhá léta unikal lidské pozornosti, takže byl po celé jedno století považován za vyhynulého. Přitom nemá nikterak dobře vyvinutý zrak a aktivní je pouze za šera a v noci. Při důkladném prozkoumání muzejních vzorků za pomoci CT ale vědci přišli na to, že papoušek noční má extrémně dobře vyvinutý sluch.

A nejen to. Dokonce i lebka tohoto ptáka je uzpůsobena tomu, aby měl mimořádně citlivý sluch. Ušní kanál zabírá více než jednu třetinu délky lebky, což je zdaleka nejvíc ze všech ptačích druhů na světě. Autorský kolektiv z Univerzity Flinders v jihoaustralském Adelaide se o výsledky svého bádání podělil se čtenáři březnového vydání časopisu EMU Austral Ornithology. „Při použití CT skenu jsme byli schopni digitálně odstranit zachovalou vrstvu peří a kůže, abychom odhalili lebku pod nimi, aniž by došlo k poškození vzorku,“ popsala jedna z autorek studie Alice Clement. Podle vedoucí týmu Elen Shute byli vědci překvapeni, jak dokonale vyvinutou má papoušek noční anatomii ucha.

Překvapivé zjištění: Australský papoušek noční ve skutečnosti v noci téměř nevidí

Další noční papoušek kakapo tak vyvinutý sluch nemá

„Ušní kanály zabírají více než třetinu délky hlavy, což je více než u kteréhokoli jiného druhu, který jsme zkoumali. Uši jsou také asymetrické, což pravděpodobně pomáhá při směrovém slyšení, jako tomu bývá u mnoha druhů sov,“ popsala Elen Shute časopisu Newsweek. „Vše nasvědčuje tomu, že tento pták má sluch, který je optimalizovaný pro poslech zvuků na úrovni země,“ dodala. Pro papoušky je taková anatomická specialita velmi výjimečná. „U žádného jiného papouška jsme se s ní nesetkali,“ uvedla Shute. „Ani u dalšího nočního druhu papouška, novozélandského kakapa sovího, nic takového není. Nejblíže tomu je asi asymetrie uší u několika druhů sov, která může být docela extrémní a pomáhá jim zachytit polohu kořisti na zemi.“

Vývojové změny u papouška nočního souvisí podle Elen Shute s jeho neobvyklým životním stylem. Potravu totiž hledá a hnízdí na zemi v horkém a drsném prostředí. „Kdyby to byl snadný způsob života, pravděpodobně by ho využívalo více druhů papoušků,“ míní Shute, podle níž v přírodě přežívá nanejvýš jen několik set jedinců papoušků nočních. „A to je velmi optimistický odhad,“ zdůrazňuje s tím, že za posledních deset let byly na několika místech severní Austrálie objeveny malé izolované populace těchto papoušků. Díky podrobné analýze anatomie druhu bude podle Elen Shute možné lépe porozumět biologii a chování papouška nočního a napomoci tomuto druhu přežít.

Vědci poprvé spatřili a vyfotografovali mládě papouška nočního

Úvodní foto: Bush Heritage Australia