Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Australští vědci pravděpodobně odhalili příčinu, proč je papoušek noční kriticky ohrožený. Při podrobném zkoumání lebky ptáka, který byl nalezen sražený autem v roce 1990 a jeho mumifikované tělo bylo uloženo v Australském muzeu, totiž odhalili, že ačkoli jde o nočního ptáka, nemá oči vyvinuté pro život v noci. Podle studie, na které se podíleli vědci z Flindersovy univerzity, Queenslandské univerzity a Australského muzea, je zrak papouška nočního podobný papouškům, kteří jsou aktivní ve dne. A to přes to, že je aktivní především v noci či za svítání a soumraku. To mohlo přispět k rapidnímu úbytku jeho populace, protože je více zranitelný.
Zkoumání lebky ptáka sraženého autem
„Papoušci noční musí být v noci schopni pohybovat se – hledat potravu, vyhýbat se překážkám, uniknout dravcům,“ říká autorka studie, evoluční bioložka Vera Weisbeckerová z Flindersovy univerzity. Papoušek noční je vedle kakapa sovího jediným druhem papouška, který je aktivní v noci. Na rozdíl od kakapa je ale schopen letu, i když se mu za tmy vyhýbá a spíše pobíhá mezi rozsáhlými travinami. Přeletuje pouze za úsvitu a soumraku při hledání travních semen, jimiž se živí, upozorňuje web časopisu Forbes, který o studii vědců informoval mezi prvními. Vera Weisbeckerová serveru sdělila, že vědci u papouška nočního očekávali podobně vyvinutý zrak jako u sov nebo kakapa. „Zjistili jsme ale, že tomu tak není,“ uvedla.
Noční ptáci mívají oko složené z více tyčinek, které zvyšují citlivost na světlo. Řada nočních zvířat mí také neobvykle velké oči, což jim umožňuje zachytit co nejmenší detaily i při minimu světla. Například sovy využívají svůj vynikající zrak k lovu za tmy. U papoušků nočních je tomu ale jinak. Vědci provedli počítačovou tomografii neporušené lebky ptáka nalezeného v roce 1990 vedle silnice, kde jej zjevně srazilo auto, ale hlava zůstala nedotčena. Díky CT vyšetření mohli vědci vymodelovat endokast papouškova mozku a podrobněji prostudovat jeho zrakový systém. Po vytvoření 3D rekonstrukce mozku vědci tento porovnávali s příbuznými papoušky zemními a také stovkami dalších podobně velkých, ale přes den aktivních papoušků, jako jsou například neofémy.
Ve tmě mu špatně ostří zrak
Snímky odhalily, že oči papouška nočního byly podobně velké jako oči stejně velkých papoušků, ale obsahovaly menší optické nervy a laloky. „To naznačuje, že papoušek noční nemusí ve tmě dobře vidět – jeho zrak je sice pravděpodobně citlivý, ale za tmy špatně zaostřuje, takže nemusí odhalit překážky, jako jsou ploty, nebo dokonce o dravce,“ uvedla bioložka Aubrey Keirnanová. Vědci proto dospěli k závěru, že horší zrak papouškovi nočnímu brání v bezproblémovém pohybu v noci a nechrání ho před predátory, jako jsou psi dingo nebo nepůvodní lišky. Navíc vede ke kolizi s překážkami, jako jsou ploty pastvin dobytka. „Výsledky nás vedou k tomu, že v oblastech, kde byla prokázána přítomnost papoušků nočních, by mělo být prioritou odstranění nepoužívaných plotů,“ říká profesorka Wiesbeckerová.
Studie vyvolala řadu otázek, například proč je zrak papoušků nočních tak špatně uzpůsobený pro život v noci. Jak dlouho trvala evoluce druhu, než se z něj stal noční pták? A jak dlouho trvá, než se u nějakého druhu ptáka vyvine plnohodnotné noční vidění? Podle spoluautora studie, neuroanatoma Andrewa Iwaniuka z Lethbridgeské univerzity, bylo využití anatomické rekonstrukce mozku pro odvození ostrosti zraku u papouška nočního inovací, která měla napomoci lepšími porozumění biologie tak vzácného druhu ptáka. „Jedná se o tak nenápadného a nepolapitelného ptáka, že vlastně ani nevíme, kolik jich v přírodě zbývá,“ upozorňuje. Podle odhadů Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN) by mělo jít o 50 až 249 jedinců, takže každý pták je nesmírně vzácný.
„Abychom mohli tento druh zachovat, je zásadní pochopit jeho behaviorální potřeby a schopnosti, ale ty je téměř nemožné odpozorovat,“ dodal docent Iwaniuk.
Úvodní foto: Nick Leseberg / University of Queensland
