Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Řekne-li se „mazlíkář“, člověk si obvykle v souvislosti s ochočenými papoušky představí majitele jednoho, maximálně dvou opeřených domácích mazlíčků. Václav Klaška z Teplic jich má pět a nechová je v klecích, nýbrž v jedné společné ptačí místnosti, která funguje jako taková vnitřní voliéra. Ve všech pěti případech jde o velké bílé kakaduy a ptačí místnost se jimi plnila postupně. Na úplném začátku byl ochočený sameček kakadua žlutočečelatého poddruhu triton jménem Vilda, kterého Václav Klaška se svojí přítelkyní Jaroslavou Celichovou vycvičili na volný let. Jenže při jedné z vycházek se Vilda polekal hluku a ulétl. Veškeré snahy o jeho hledání byly marné – a že jeho majitelé vyzkoušeli opravdu vše!
Vildu pomáhala hledat i celostátní média – zpravodajský server iDnes.cz či televize Nova – ale vše bylo marné. Václav Klaška je přesvědčen o tom, že papouška někdo odchytil a ponechal si ho, tedy že dodnes žije. Není dne, aby si na svého ptačího kamaráda nevzpomněl. Každopádně tato nemilá zkušenost ho vedla k přesvědčení, že s dalšími papoušky už na volno létat nebude. Ani to ho ale v minulosti neodradilo od návštěvy Papouščího dne na Krásném u Šumperka, kde se každoročně začátkem srpna schází chovatelé papoušků, kteří vyznávají volný let. Ovšem jeho papoušci byli na kšírech. Po Vildovi se Václav Klaška rozhodl postupně pořídit více bílých kakaduů. V jeho speciální ptačí místnosti tak narazíte na dva kakaduy bílé, kakadua moluckého, kakadua žlutočečelatého poddruhu eleonora a kakadua žlutolícího sumbského.
Bude to fungovat i mezi dospělými ptáky?
Papoušci vytvořili zajímavou hierarchii a zatím jim to ve společném chovu funguje. „Žádný z nich ještě nedospěl do pohlavní dospělosti. Postupně bych je chtěl dopárovat a nabídnout jim budky. Plánuji i venkovní voliéru do dvora našeho domu, kam by mohli vylétávat okénkem v koupelně,“ líčí neobvyklý nápad. Společný chov má být testem, ale v případě, že by na sebe začali být jednotliví ptáci agresivní, chce je chovatel oddělit do samostatných voliér po párech. Nyní mezi nimi k žádným vážným potyčkám nedochází, i když Václav Klaška má odpozorováno, kteří papoušci jsou na sebe navzájem „vysazení“. Ví to díky systému čtyř kamer umístěných do všech rohů ptačí místnosti, jejichž výstupy si promítá na televizní obrazovku. Pokud není doma, kamery vše zaznamenávají a on si tak může zpětně zjistit, co se v ptačím pokoji dělo.
K TÉMATU: Na návštěvě u Zuzany a Martina Černých, slovenských chovatelů vzácných kakaduů a arů
„Jednou jim v pokoji spadlo lano a já jsem díky záznamu zjistil, jak se jim ho podařilo shodit. Příště jsem ho zajistil lépe,“ popisuje Václav Klaška. Systém lan a dřevěných bidel má nejen v samotné ptačí místnosti, ale i v obývacím pokoji, kam papoušky pravidelně pouští na prolet. Kakaduové jsou podle něj velmi destruktivní, dvacetimetrové konopné lano silné čtyři centimetry dokázali během několika dní „zkrátit“ na pouhé tři metry. A to dostávají několikrát týdně čerstvé větve na okus, včetně různých bobulovin. V době naší návštěvy to byl hloh, který mají v oblibě snad všichni papoušci, a černý bez. Mohlo by se zdát, že ptačí místnost bez klecí musí být náročnější na úklid, ale opak je pravdou. Václav Klaška si toto řeší nesmírně pochvaluje.
Ptačí místnost: na úklid mnohem lepší než klece
„Dřív jsem měl několik klecí a úklid trval neskutečně dlouho. Umývání veškerých záhybů, lapačů zbytků krmiva a pletiva. To všechno odpadlo. Teď stačí jen zamést a vytřít,“ konstatuje chovatel. Krmivo předkládá papouškům na pletivovém pultu, na němž je několik těžkých keramických misek. „Ráno jim dávám ovoce, později mají směs zrní a ořechy. V místnosti jsou neustále otevřené ventilačky, aby byl zajištěn přístup čerstvého vzduchu,“ popisuje Václav Klaška. Okna jsou zajištěna pletivem a kamery uvnitř místnosti slouží i jako bezpečnostní zajištění, kdyby se někdo rozhodl papoušky „navštívit“ zvenčí. Proto na oknech z vnější strany nechybí cedulka s upozorněním, že vnitřní prostor je neustále monitorován. Neustálé větrání, ve dne v noci, za jakéhokoli počasí, nese své ovoce: papoušci jsou naprosto spokojení a jejich peří je velmi kvalitní.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Antonína a Ľubice Nečasových, chovatelů vzácných amazoňanů, kakaduů a dalších papoušků
„V ptačí místnosti vůbec netopím, ani přes zimu. Kakaduům by to nemělo vadit, protože v jejich domovině se také musí vypořádat se zimou,“ míní Václav Klaška. Během extrémních mrazů ze začátku letošního roku okna přeci jenom přivřel, ale prý to bylo hned znát na kvalitě vzduchu uvnitř místnosti. V době naší návštěvy měli kakaduové v místnosti okolo 15 stupňů a evidentně jim to vyhovovalo. Během podvečerních proletů do „obýváku“ se mohou ohřát, ale spíš je to vede k útlumu a pospávání. Václav Klaška se těší, že až papouškům postaví venkovní voliéru, dostanou se na slunce a déšť. Ten jim zatím vynahrazuje pravidelným rosením nebo spíš sprchováním. Kakaduové si ho pokaždé užívají a má to i další pozitivní efekt: problém s tradičním „bílým pudrem“, který padá z kakaduů, klesl na minimum.
Plány do budoucna? Možná přibudou černí kakaduové
Jak se na nezvyklý chov v teplickém činžáku tváří sousedi? Zatím si prý nikdo nestěžoval. Papoušci přes den téměř nekřičí, ozvou se pouze ráno a potom zase navečer. „Zajímavé je, že mají jasně stanovené, v jakých časech se nakrmí. Mám to vysledované přes kamery. Daly by se podle nich řídit hodinky,“ líčí Václav Klaška. Za posledních šest let, co takto chová kakaduy, zaznamenal jediný vážný zdravotní problém. Samice kakadua žlutolícího sumbského uhynula poté, co vdechla cizí předmět a ten se jí usadil v plicích, kde způsobil infekci. I přes intenzivní léčbu se ji nepodařilo zachránit. „Nejhorší je, že papoušci zdravotní problém do poslední chvíle maskují a když se projeví navenek, většinou je už s léčbou pozdě,“ říká Václav Klaška.
NAPSALI JSME: Zuzana a Martin Černí: Domácí mazlíčci se nám osvědčili v chovu, ať už šlo o ary nebo kakaduy
Plánů do nejbližší budoucnosti má chovatel poměrně dost: kromě zmíněné venkovní voliéry chce postupně dopárovat kakadua moluckého, žlutočečelatého i žlutolícího a poohlíží se i po kakaduovi havraním. „Jsem zvědavý, jak by fungoval v hejnu s bílými kakaduy. Někteří lidé mě od toho ale zrazují,“ popisuje Václav Klaška, který v uplynulých letech navštívil řadu uznávaných chovatelů kakaduů v České republice i na Slovensku a má tak přehled o nejnovějších trendech v chovu těchto papoušků u nás. A kde se inspiroval s nápadem na ptačí místnost bez klecí? „Bylo to v České republice od jedné chovatelky araraun. Ta šla ale ještě dál a nechala jim v místnosti vytvořit umělou skalní stěnu a stromy,“ uzavírá Václav Klaška. To nejdůležitější mají ale tato dvě chovná zařízení společné: papoušci jsou v nich spokojení. A o to jde především.
Příští týden přinese Ararauna.cz rozhovor s Václavem Klaškou o jeho chovu kakaduů v domácnosti.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
