Jan Potůček 
Názory na sestavování chovných párů velkých druhů papoušků z původně ochočených domácích mazlíčků se různí. Někteří chovatelé tvrdí, že takoví ptáci nezvládnou změnu orientace z člověka, kterého považují za svého partnera, na přirozený ptačí protějšek, případně že se nedokáží postarat o vejce a mláďata. Manželé Černí ze Svatého Juru u Bratislavy chovají několik druhů arů a kakaduů (reportáž z návštěvy u nich si můžete přečíst zde) a všechny páry mají sestavené výhradně z ochočených ptáků. Dokonce je mají všechny pojmenované a daří se jim od nich odchovávat mláďata. U většiny z nich ale odebírají buď vejce, nebo mladé do líhně či inkubátoru na ruční odchov. Při nedávné návštěvě na Slovensku jsme oba chovatele vyzpovídali z jejich zkušeností.
Jak dlouho chováte papoušky?
Martin Černý: Od dětství, Zuzka také. Měli jsme andulky, korely… A pak mě začali lákat arové.
Zuzana Černá: Já jsem chtěla papoušky s chocholkou. V roce 2001 jsme si chtěli koupit nějakého pořádného velkého papouška, tak jsme jeli k panu Slámovi pro žaka. Kromě něj tam měl i mládě kakadua bílého. Tak jsem se potichu zeptala Martina, o kolik je ten kakadu dražší. Nakonec jsme místo žaka koupili jeho. Potom jsme letěli na Kanárské ostrovy, kakadu bez nás týden nežral, jak byl smutný. Tak jsme mu po návratu koupili partnera. Původní kakadu byla samička a dokoupili jsme k ní samečka.
Martin Černý: Rok poté, co jsme si pořídili prvního.
Zuzana Černá: A potom se to nějak rozrostlo.
Martin Černý: Potom jsme jeli k Václavu Zouharovi a začalo to ve velkém.
Zuzana Černá: Jakmile jsem u něj poprvé viděla všechny ty ptáky, hned jsem říkala, že si je určitě bereme. Byla jsem z nich nadšená. Jezdili jsme k němu každý týden v sobotu i v neděli. A pokaždé jsem si tam tak čtyři hodiny hrála s mláďaty arů.
Takže jste chovatelský pár? Nakonec jste prý bydleli v bytě 1+1 s deseti papoušky.
Martin Černý: Ano. Co všechno jsme tam měli? Ararauny…
Zuzana Černá: Byli tam tři fitzroyové (kakadu žlutočečelatý severní), dvě samice a jeden samec, kakaduové bílí, kakaduové žlutolící celebeští, sumbští…
Jak to všechno fungovalo dohromady?
Martin Černý: Moc ne, ale vydrželi jsme.
Zuzana Černá: Koupili jsme si takovou menší postel a větší část místnosti zabrala voliéra rozdělená do tří částí. Vedle ní byla taková úzká chodbička, aby se tam dalo zametat.
Martin Černý: A aby se dalo dostat k oknu.
Zuzana Černá: V létě to bylo dost katastrofální, protože bylo dost teplo, museli jsme otevírat okno, a to ptáci museli do voliér. Nejradši byli ale venku s námi. Měli jsme je vychované tak, že si v sobotu nebo v neděli ráno sami otevřeli dvířka voliéry a vlezli nám do postele.
Takže to byli všechno ochočení mazlíci?
Zuzana Černá: Ano. Ale ti mazlíci teď odchovávají vlastní mláďata, takže když někdo tvrdí, že se od mazlíků se nedá nic odchovat, není to pravda. Radši si koupím krotkého ptáka a potom je s ním jednodušší jakákoli manipulace. Nechá se ošetřit…
A není problém s tím, že když takový pták hnízdí, nepustí vás vůbec do budky?
Martin Černý: Je to problém, ano. Jsou agresivnější, mnohem víc než normálně odchovaní ptáci. Veškerý respekt tam odpadá a je to samozřejmě problém.
Zuzana Černá: Ale zase nejsou tak pobláznění jako ti divocí, nejsou tak vystresovaní.
A evidentně to funguje, protože jsme u vás viděli v odchovnách pět bedniček mláďat. Nebylo ale komplikované mazlíky spárovat, když původně považovali za své partnery vás, tedy lidi?
Zuzana Černá: Podle mě ne, protože i my, když ručně dokrmujeme mláďata, je dáváme do bedniček po několika kusech stejného druhu. Navazují tedy mezi sebou kontakt. Když někdo chová deset let jednoho mazlíčka a pak ho prodá – my jsme takto koupili samici kakadua žlutolícího celebeského – je to něco jiného, tato samice se jiných papoušků bála. Měla ve voliéře samce, ale krčila se v rohu, absolutní nezájem o partnera. Podle mě je tedy horší, když je mazlíček několik let sám jen s člověkem. Pokud se do tří čtyř let dostane do toku a má partnera, je to podle mě v pohodě. Nevím, co se píše v knížkách…
Jedna věc jsou knížky, druhá věc zkušenost. A tu u vás vidíme.
Martin Černý: Museli být od malička s nějakými jinými ptáky, socializovaní mezi svými. Je to podle mě taková dobrá alternativa.
Kdy vám začal být ten byt malý a začali jste uvažovat o rodinném domě se zahradou a voliérami?
Zuzana Černá: Když mi začaly státnice na bakalářskou zkoušku, říkala jsem si, že takhle už ne. Měli jsme ararauny, učila jsem se makroekonomiku, ležela jsem a opalovala se a vedle mě byla ararauna. Byla ještě maličká a zabavila se sama. Uměla sama vylézt z klece a také se tam vrátit.
Původně jste chovali spíš ary.
Zuzana Černá: Martin měl rád spíš ary, ale mě od malička fascinovali papoušci s chocholkou. Když mi bylo pět šest let, bydleli jsme s rodiči v Devínské Nové Vsi blízko hranice s Rakouskem a chytali jsme tam rakouskou televizi ORF. A tam dávali dokument o Austrálii, kde byli bílí kakaduové. Od té doby jsem chtěla papouška. Maminka mi chtěla koupit andulku, ale já jsem trvala na chocholce, tak jsem dostala korelu.
A ta ještě žije?
Zuzana Černá: Přímo ta korela ne, ale její potomci.
Martin Černý: Ale donedávna žila i ta původní korela. U mého otce.
Otec taky chová papoušky, že?
Martin Černý: Už ne, bylo toho na něj už moc. Nechal si jen dva páry korel, aby nevyšel z cviku. Nemůže zůstat úplně bez ptáků, když se jim věnoval tolik let. Minulý rok ale zrušil téměř veškerý chov.
Trošku jsme zamluvili ty ary, proč jste je nakonec vzdali a začali se věnovat kakaduům?
Martin Černý: Ary se nám v podstatě moc nedaří odchovávat. Kakaduové se ale začali rozmnožovat a každý říká, že je třeba věnovat se tomu, co funguje. U nás evidentně fungují kakaduové, tak nechceme násilím řešit něco, co nejde.
Zuzana Černá: I když jsme vyloženě řešili, jaké krmivo dát arům a jaké kakauům, rozdělili jsme si to, i tak nemám pocit, že by se u nás arové cítili tak dobře. Na kakaduech je vidět, že jsou u nás spokojenější. Je to i vidět na počtu odchovaných mladých.
Martin Černý: Nevíme, čím to je, ale prostě kakaduům to tu vyhovuje.
Zuzana Černá: Proto se pouštíme do chovu vzácnějších druhů, když se nám to u těch běžnějších osvědčilo.
Máte tady fitzroye, což je docela vzácný severní poddruh kakadua žlutočečelatého. Dají se dnes vůbec tito ptáci ještě sehnat? Nechtěli jste doplnit novou krev?
Zuzana Černá: Zkoušeli jsme to.
Martin Černý: V Německu. Jeli jsme pro něho a měl kroužek SK. Nevím nevím, který Němec používá kroužky SK.
Pokud víme, fitzroye má ještě chovatel Juleny z Hlohovce.
Martin Černý: Ano, měl by je mít.
Má je ještě někdo na Slovensku?
Martin Černý: O nikom dalším nevím. Náš odchov je teď v Trnavě. V Čechách je má ještě jeden chovatel u Mladé Boleslavi. Jednoho ptáka má ze Slovenska a druhého z jiné krevní linie.
To bude tedy docela problém s těmito ptáky pracovat do budoucna, ne?
Martin Černý: Ano, je to takové komplikované.
Zuzana Černá: Problém je taky v čistotě poddruhu. U jednoho našeho páru si dovolím říct, že jsou opravdu čisté fitzroye.
V zahraničí jich asi taky moc nebude.
Martin Černý: Asi ne.
Zuzana Černá: Zkoušeli jsme dávat inzeráty, ale nikdo se nám neozval.
Martin Černý: Ale stejný problém mají i ostatní chovatelé fitzroyů. Nedokáží sehnat nové ptáky, nemůžou s tím pohnout. Bylo by super sehnat nějakou úplně novou krev, aby se to dalo překřížit.
Jak moc se liší cena u poddruhu fitzroyi a nominátní formy kakadua žlutočečelatého galerita?
Martin Černý: Galerity se pohybují okolo dvou tisíc euro, fitzroye čtyři a půl tisíce za pár. Není to tak velký rozdíl.
Jsou to opravdu pěkní, mohutní ptáci. Zaujali nás, tedy hlavně první pár.
Martin Černý: Ano, ti jediní vlastně fungují, druhý pár zatím ne. Ale u něj je o tři roky mladší samec, tak uvidíme, co se bude dít.
Viděli jsme u vás také kakaduy filipínské, to je opravdu rarita.
Zuzana Černá: Ti jsou novinkou i pro nás.
Dovezli jste si je teprve nedávno, jak hodnotíte první dva týdny soužití?
Martin Černý: První tři dny pozitivně, potom začal být samec trochu zlý, takže „chca nechca“ jsme mu museli zastřihnout křídlo a zase je v pohodě. Už si zvykl, fungují, jsou to strašně živí ptáci, plní energie.
Tím se dost liší od ostatních kakaduů.
Martin Černý: Ano.
Zuzana Černá: Jsou úplně jiní, takoví víc energičtí.
Martin Černý: Celý den dokáží něco dělat. Ostatní kakaduové jsou úplně v klidu, a kdybychom se teď podívali do voliér, samec kakadua filipínského bude pobíhat po bidle. Ale jsou perfektní, kéž by jim to vydrželo.
Zuzana Černá: Při jejich pořizování to ale bylo všelijaké, pořád jsme si říkali, jestli pojedeme nebo ne.
Čím krmíte svoje papoušky?
Zuzana Černá: Z ořechů jim dáváme vlašské, pekanové, pistácie, mandle, prostě všechny druhy, co se dají sehnat…
Martin Černý: Ještě dáváme granule.
Jaké používáte granule?
Martin Černý: ZuPreem Fruit Mix.
Zuzana Černá: A ty doopravdu berou i mladí. Namáčíme jim je a oni si je pak chroustají. Granule jsou pak měkčí. Některé granule jsou totiž za sucha příliš tvrdé. Ptáci s tím pak mají problémy.
Martin Černý: Ale dají se jíst, zkoušeli jsme je sami na sobě. I pistácie a mandle. Ty kupujeme zbroušené. Slupka je zbroušená, takže je úplně měkká, ale jinak jde o přírodní mandle, nepražené a nesolené.
Takže na krmivu nešetříte. A čím vším tedy krmíte? Mícháte si sami nějaké zrninové směsi?
Martin Černý: Ne, dáváme směsi Versele Laga. Buď pro ary Loro Parque Mix, nebo pro australské papoušky.
To je zajímavé, že chovatelé velkých papoušků teď hodně krmí Verselou Laga. Zkoušeli jste i jiné značky?
Martin Černý: Ani ne. Někdy zkouším do těch směsí něco přidat, například do nich přestali dávat bílou slunečnici. Je problém ji sehnat.
Zuzana Černá: Kakaduům moluckým občas dáváme makadamové ořechy. Ty si vždycky úplně vychutnávají.
Ovoce a zeleninu papouškům dáváte taky?
Zuzana Černá: Jasně.
Martin Černý: Všechno možné, co je po ruce a v ledničce. A co je na zahradě.
Zuzana Černá: Minulý rok jsme si dokoupili mrazák, abychom tam mohli dát kukuřici. Je celý obsazený kukuřicí. Máme dohodu s jedním majitelem pole, od kterého bereme každý rok kukuřici. Zamražujeme i třešně, hrách…
Jaký bývá poměr krmné dávky? Kolik procent tvoří zrniny, kolik ovoce a zelenina?
Martin Černý: Podle oka. Ono se to tak nedá říct, protože co pár, to jiný apetit. Každý sežere něco jiného.
Zuzana Černá: Jedni mají rádi mandle a druzí zase radši piniové oříšky.
Martin Černý: Ale dá se říct, že z 30 procent krmíme suchou směsí zrní, z 30 procent ovocem a z 30 procent naklíčenou směsí.
Dáváte tedy i naklíčené?
Martin Černý: Ale také směs od Versele Laga.
Zuzana Černá: Je to spíš máčené, nemívá to nějak velké klíčky, máčíme ho maximálně tak dva dny.
Když namáčíte směs, dáváte do té vody nějaké přípravky?
Zuzana Černá: Ne.
Martin Černý: Pravidelně ji proplachuji a jak venkovní teplota stoupne nad 25 stupňů, dáváme jim jen suché žrádlo a nic jiného.
A vaječnou míchanici neděláte?
Zuzana Černá: Ne, spíš jim dáváme krabí tyčinky.
Martin Černý: Kupované z Lidlu, normální krabí tyčinky, co se dávají do salátů.
Zuzana Černá: Je v nich velmi mnoho proteinů. Mají je rádi.
A to jim dáváte tak, jak je koupíte, nebo ty tyčinky povaříte?
Zuzana Černá: Ne, jenom je nasekáme.
Martin Černý: Jen je rozmrazíme a nakrájíme. Neuvařené. Ale ony jsou už z obchodu předvařené, připravené. Chutnají vesměs všem papouškům. Žerou je i kakaduové brýloví a kakaduové havraní. Bez problémů.
To je k zamyšlení. A kolikrát denně krmíte, tedy nejen krabími tyčinkami?
Martin Černý: Ráno dostávají v podstatě všechno, suché, ovoce i naklíčené, a odpoledne, když jdeme okolo, dostanou znovu nějaké ovoce.
Nějaké zelené krmení jim dáváte, třeba pampelišku?
Martin Černý: Všechno, co se dá najít.
Zuzana Černá: I náš syn je krmí kytičkami. Tuhle šel okolo voliér s jablkem a jeden kakadu mu ho sebral přes pletivo.
O papoušcích se bavíte podle jmen. Máte je všechny nějak pojmenované?
Martin Černý: Ano, všichni mají jména.
Zuzana Černá: Ale už to je trošku problém vymýšlet stále nová a nová jména.
Jak se jmenují třeba kakaduové filipínští?
Martin Černý: Ti ještě nemají jména, na to jsou u nás ještě příliš krátce.
Takže jména vybíráte podle charakteristiky?
Martin Černý: Ano.
Zuzana Černá: Syn říkal, že bychom jim mohli říkat „Srdíčka“ podle červeného ocasu zespodu. Tak ještě uvidíme.
Takže máte kakaduy žlutočečelaté severní, kakaduy bílé, kakaduy brýlové, kakaduy havraní, kakaduy filipínské, kakaduy molucké, kakaduy šalamounské, kakaduy žlutolící sumbské a kakaduy žlutolící celebeské… Devět druhů kakaduů! A krom toho jsme viděli ary arakangy, ary ararauny a ary zelenokřídlé.
Zuzana Černá: Máme dva páry arakang, jedny jsou ještě dole ve sklepě.
Martin Černý: Pohádali se, tak jsme museli samce a samici rozdělit. To samé „sumbáci“, samice je oddělená od samce. Také se nepohodli.
Potom se dají znovu dohromady?
Zuzana Černá: Ano.
Takže je rozdělíte jenom po vyhnízdění, nebo kdy je dáváte na „samotku“?
Martin Černý: Chceme, aby hnízdili, ale nespolupracují.
Jak chystáte ptáky na hnízdění? Kdy vám začínají kakaduové hnízdit?
Martin Černý: Průběžně po celý rok.
To znamená, že jim musíte v zázemí voliér pořád topit. Když jsme se tam byli podívat, viděli jsme, že hodiny se protáčejí, takže topíte i teď. Plynem?
Martin Černý: Ano, plynem. Celoročně. Když se zapne topení u nás v domě, zapne se i ve voliérách.
Na kolik stupňů jim vytápíte?
Martin Černý: Přes zimu na 15 až 17 stupňů.
Chystáte se na hnízdění kakaduů nějak speciálně? Všeobecně se ví o jejich agresivitě.
Martin Černý: Ani ne.
Zuzana Černá: Spíš je pozorujeme. Tím, že jsme hodně doma, chodíme je často sledovat. A podle zvuku ve voliérách.
Martin Černý: Když se tam děje něco nezvyklého, je to slyšet na jejich hlasu. Jakmile se něco děje, všichni ostatní kakaduové se k tomu přidávají. Prostě nám dají vědět, že tam něco nefunguje.
Zuzana Černá: Máme ptáky deset let, takže poznáme, když se ozývá nějaký jiný zvuk, než by tam měl být.
A opatření pak spočívá v tom, že agresorovi zastřihnete křídlo, jako u samce kakadua filipínského?
Martin Černý: Ano, ale to je extrém. Zatím jsme k tomu přistoupili jen u kakadua filipínského.
A to u vás byl teprve tři dny!
Zuzana Černá: Také jsme jim nalepili do vnitřního zázemí zrcadla, aby agresivitu vyvíjeli vůči nim. Jinak u jiných kakaduů je nemáme, ti jsou v pohodě.
Martin Černý: Jak kakaduové molučtí, tak galerity, všichni jsou klidní. Kromě filipínců.
Zuzana Černá: Nechceme to vyhrotit, takže spíš děláme taková předběžná opatření. Kakaduy filipínské zatím tolik neznáme, takže těžko říct, zda jsou v pohodě nebo ne.
Martin Černý: Prostě zatím předvídáme a snažíme se zabránit něčemu nepříjemnému.
Hodně mláďat odchováváte ručně. Máte také nějaké přirozené odchovy pod rodiči?
Zuzana Černá: Zkoušeli jsme to a často byl problém s tím, že rodiče ničili vejce. Třeba u kakaduů moluckých stačilo deset minut a měli vejce v zobáku, samec ho rozbil. Byl tedy problém, aby samice vůbec měla co vysedět. Další nám začali vyhazovat vejce z budky asi po týdnu sezení. Máme jeden pár, který hezky vysedí vajíčka, vylíhnou se mláďata, ale nekrmí je. Přitom samice si stále hraje se žrádlem, vyvrhuje ho a dává ho zpátky, se samcem se krmí… Mládě jsme tedy dali pod druhý pár, shodou okolností kakaduů šalamounských, a ten ho zakousl do křídla.
Martin Černý: Chudák mládě skončilo s kouskem odkousnutého křídla. Tak jsme ho potom sebrali a ručně dokrmili.
Ručně se toho asi podaří odchovat víc, ale je to pracné. Skoro až otročina.
Martin Černý: Trochu ano, je to pravda. Člověk se nikam nedostane.
A když máte hnízdní sezónu celoročně, tak to máte úplně utrum. Nebo máte nějaké období v roce, kdy máte trošku volno?
Zuzana Černá: Ani ne. Loni jsme byli sice po dlouhé době na měsíc na dovolené, jednomu známému jsme dali dokrmovat mláďata a sousedé nám dokrmovali ta, co to potřebovala už jen každých pět hodin nebo méně často. Dobře jsme to rozdělili. Tomu známému jsme pak zase na oplátku dokrmili ararauny.
Pro dokrmování používáte směs NutriBird?
Martin Černý: Ano, pro kakaduy je to tuším číslo 21, zelený kyblík. Žlutý kyblík je pro ary.
Přidáváte do té směsi něco, nebo dokrmujete až do konce jenom jí?
Zuzana Černá: Dáváme probiotika.
Na čem odstavujete mláďata? Dáváte jim granule?
Martin Černý: Tu samou směs, jakou dostávají starší ptáci, takže je tam jak suché žrádlo, tak namočené a ovoce. Dostanou tedy všechno a dvakrát denně vyhazujeme zbytky. A naučí se.
Ale s odstavováním kakaduů bývá problém, ne?
Martin Černý: Ne, vůbec.
Zuzana Černá: Možná to je tím, že už to děláme dlouho.
Viděl jsem několik případů, kdy chovatelé dokrmovali kakadua, už mu bylo osm měsíců a pořád ještě žebral a oni mu vždycky dali dokrmovací kaši.
Martin Černý: Když u nás mládě nemá večer plné vole, také dostane. Nesmí být nikdy hladové, večer musí být nažrané. Ale je třeba kontrolovat, zda nemá plné vole, protože někteří žebrají, i když už jsou nažraní. Prostě stále.
Zuzana Černá: Je pravda, že kakaduové jsou takoví, že žebrají pořád. To arové, jakmile se zasytí, přestanou. Otočí zobák a je hotovo. Osvědčilo se nám, že naši chovní ptáci jsou také ručně dokrmení. Jedna samička kakadua se něčeho lekla ve voliérách, uhodila se do hlavy a byla tak dezorientovaná, že jsme s ní museli jet na veterinu do Brna a potom ji ručně krmit, protože nedokázala ani chodit. Ale díky tomu, že šlo o ručně dokrmeného ptáka, nebyl problém ho takto nakrmit. I po dvou letech, co byla odstavena.
A čím dokrmujete? Stříkačkou nebo lžičkou?
Martin Černý: Nejdřív lžičkou a pak stříkačkou do zobáku.
Sondou ne?
Martin Černý: Ne, myslím si, že pak mládě nemá ty správné hltací reflexy.
Zuzana Černá: Také jsme to několikrát dělali, když jsme měli nemocné ptáky, a museli jsme je nějak nakrmit, ale jinak ne. Vyhýbáme se tomu.
Martin Černý: Je to takové nepřirozené. U stříkačky mládě ví, že z toho něco poteče, tak za ní vyloženě jde.
Zmínili jste nějaké zdravotní problémy, co všechno jste už museli ve svém chovu řešit?
Zuzana Černá: Samička ary zelenokřídlého měla problémy s játry. Odcházely jí, přestala žrát a my jsme ji nechtěli nechat uhynout hlady. Dokrmovali jsme ji až do konce. A teď posledně to byl spíš úraz, jak samice narazila hlavou, když se vylekala. Ale už je naprosto v pořádku.
Martin Černý: Jeli jsme s ní na veterinu do Brna, všechny retngeny byly v pořádku, ale pták ležel tam, kam jste ho položili. Takže to nebylo dobré.
Říkáte, že jezdíte na veterinu do Brna. Máte na Slovensku nějaké dobré ptačí veterináře, nebo je to nutnost jezdit do Česka?
Martin Černý: Spíš je to o blízkosti. Je vlastně jedno, jestli jedu do Brna nebo do Trnavy, obojí je stejně daleko.
Zuzana Černá: V Brně ale mají přeci jenom lépe vybavenou kliniku. A nejde o andulku ani korelu, takže člověk si radši dojede dál, aby měl kvalitní péči. Do Brna to trvá hodinu dvacet.
Přes hranici se ptáci na veterinu převážejí bez problémů? Nepotřebujete na to nějaké veterinární povolení?
Martin Černý: Ne, pokud je to uvnitř Evropské unie, není třeba nic řešit. Problém byl v době, když mezi námi byly klasické hranice.
Zuzana Černá: Jinak běžné testy na PBFD a další nemoci si necháváme dělat na Slovensku, kvůli těm není třeba jezdit do Brna. S nemocemi jsme zatím neměli žádné problémy.
Viděli jsme u vás ještě dvě volné voliéry. Chystáte něco nového?
Zuzana Černá: Ne, teď jsme se dost vybláznili. V listopadu jsme si dovezli kakaduy havraní.
Martin Černý: Krátce po sobě jsme si pořídili kakaduy havraní, brýlové a filipínské, takže za ten půlrok to docela stačí.
Zuzana Černá: Ale kakaduové havraní měli do dvou měsíců, co jsme si je dovezli, vajíčko. Bylo sice neoplozené, ale bylo super, že ho samice snesla. Potom za dva měsíce měla další.
Martin Černý: Vlastně každé tři týdny snáší.
Zuzana Černá: Snesla už čtvrté vajíčko. (do vydání rozhovoru samice snesla celkem sedm vajec, z toho tři oplozená, z nichž manželé Černí vylíhli v líhni tři mláďata, která dokrmují ručně, pozn. red.)
Další černí kakaduové vás nelákají?
Zuzana Černá: Lákají, ale asi budeme muset počkat…
Martin Černý. Lákají nás takoví menší s červenou hlavou. Čekáme…
Zuzana Černá: Kakaduy přilbové jsem vždycky chtěla, dlouho jsem o nich snila. Zalíbili se mi, když jsme byli v Loro Parque na Tenerife. A pokud bychom ještě pořizovali nějaké ary, tak jedině hyacintové.
Tak na ty máte zdroj u Václava Zouhara.
Martin Černý: Však právě.
Zuzana Černá: Máme pro ně vlastně připravenou první voliéru, je to už naplánované. Ale uvidíme, jak se bude dařit…
Je dobře, že máte tolerantní sousedy.
Martin Černý: Ano, sousedi jsou úplně perfektní.
Zuzana Černá: My jsme je do toho chovatelství tak nějak zatáhli, vzali si od nás korely, takže…
Vzniká vám tu chovatelská buňka.
Zuzana Černá: Ano. Další soused chtěl žaka pro dceru, takže je to tu samá spřízněná duše.
To jim ale musíte vnucovat ptáky po párech, aby je to chytlo…
Zuzana Černá: Ono je to hodně o komunikaci se sousedy. Třeba když mají děti, zavedeme je k nám, ukážeme jim papoušky a je to celé fajn. Nemusí chodit do zoologické zahrady a platit vstupné 10 euro. Komunikace se sousedy je podle mě dost důležitá, člověk musí být otevřený, nebýt úzkostlivý.
Martin Černý: Když někdo chce, že přišel po noční, řeknu dobře a zavřu ptáky do záletů. Prostě když chce mít někdo klid, vyhovím mu.
Zuzana Černá: Ale zatím jsme tu neměli žádný konflikt. Všech sousedů okolo jsme se ptali, jestli jim to nevadí a nikdo s tím neměl problém.
Martin Černý: Jeden soused mi řekl, že se cítí jako na dovolené, zavře oči a je v Brazílii.
Jste v zástavbě, jak to řešíte na Silvestra, když kolem bouchají petardy? Jak to prožívají ptáci?
Martin Černý: Mají rozsvícená světla do rána, aby se nepolekali. Po půlnoci je jdeme zkontrolovat.
Ve voliérách praktikujete umělé prodlužování dne?
Martin Černý: Ano, svítíme jim od půl osmé do půl desáté. Každý den, celoročně. Později ne, abychom dodrželi noční klid.
Sami vám lezou zpátky do zázemí, nebo je musíte zahánět?
Martin Černý: Sami.
Zuzana Černá: Jenom kakaduové filipínští počkají až na úplnou tmu a potom si tam vlezou.
Martin Černý: Ale ani jednou jsem je nemusel zahánět.
Zuzana Černá: Vylezli sami a zalezli taky sami.
Oproti jiným kakaduům jsou povahově o dost jiní, že?
Martin Černý: Jsou takoví drzí.
Kteří kakaduové jsou vaši oblíbení?
Zuzana Čermá: Asi molučáci.
Martin Černý: A teď ti filipínci, ti jsou také krotcí. Ale koušou.
Zuzana Černá: A já mám ráda i ty černé, kakaduy havraní. Ono se to těžko říká, třeba kakaduy bílé máme nejdéle, od roku 2001.
Kakaduy bílé odchováváte?
Zuzana Černá: Ano, teď dokrmujeme dvě mláďata. S jedním párem jsme měli problémy, stále měli čistá vajíčka. Začali jsme jim dávat rašelinu od Versele Laga a od té doby je to dobré, tak ji dáváme všem kakaduům. Když jsou čistá vejce, zkoušíme dávat víc vitamínů a další doplňky.
Martin Černý: A vápník.
Zuzana Černá: Ano, však některé samice jsou už jako slepice, pořád snáší vajíčka. Samice kakadua moluckého snesla nějakých devět vajíček, což je dost.
Martin Černý: Ale její matka má rekord: 17 mladých za rok. A také hnízdí na zemi jako naše, a je v kleci v pokoji, stejně jako naši molučáci. Normálně v rodinném domě.
Jak jsme pochopili, hodně kvůli papouškům cestujete, jezdíte si pro ptáky do zahraničí.
Martin Černý: Ano, ale maximálně do Česka, nebo si je necháváme dovézt.
V líhni jsme u vás viděli vajíčka, která jsou propíchnutá. Proč?
Martin Černý: Nejsou propíchnutá, ale navrtaná. Je to dělané speciálním vrtákem velikosti 1.
Ale proč to děláte, jak jste na to přišli?
Martin Černý: Přišli jsme na to tak, že se vzduchová bublina ve vejcích nechtěla zvětšovat ani při 20-procentní vlhkosti.
A proč se musí vzduchová bublina zvětšovat?
Martin Černý: Aby se mládě mohlo dobře vylíhnout, aby mělo dost místa a vtáhl se mu žloutkový vak, aby mělo dostatek vzduchu. Aby nebylo vodnaté, protože to by bylo špatné.
Zuzana Černá: Takže jim tam navrtáváme takové dírky, aby se tam lépe dostával vzduch.
A vy ta vajíčka vážíte, nebo podle čeho přijdete na to, že je potřeba je navrtat?
Martin Černý: Máme i váhu, investovali jsme do ní, ale roky praxe nás naučily, jak by to vejce mělo vypadat. Jakmile bublina nemá určitý tvar a určitou velikost, tak prostě… Prosvítíme si vajíčko, je tam bublina, za dva týdny by měla být větší. Když není dostatečně velká, navrtá se do vzduchové bubliny otvor.
Zuzana Černá: A když se mládě naťukne, přelepíme tento otvor lepící páskou. Hodně mláďat se nám takto nevylíhlo, protože vajíčka měla asi silnější skořápku. Zkoušeli jsme ji obrušovat, aby byla tenčí, ale nepomáhalo to. Potom se nám osvědčilo tohle vyvrtávání dírek. Říkali jsme si, že nemáme co ztratit: bude to buď a nebo. Ale funguje to. Minulý měsíc jsme měli tuším všechna čtyři vajíčka navrtaná.
Martin Černý: Jeden pár kakaduů šalamounských to prostě potřebuje, to už víme.
Zuzana Černá: A druhý to nepotřebuje vůbec. Stejně tak u jednoho páru kakaduů bílých se mláďata líhnou úplně v pohodě a u druhého musíme navrtávat vejce.
To je zajímavé, taková inovace.
Martin Černý: Ale jak jinak byste zajistili, aby se vzduchová bublina ve vajíčku zvětšila, když máte vlhkost 20 procent? Co víc byste pro to mohli udělat? Dát ho do trouby nebo do mikrovlnky? Je tam buď možnost, že přijde 27. den a mládě ve vejci uhyne, a nebo se to po dvou týdnech vyzkouší, co to udělá. Vyšlo to, funguje to.
Zuzana Černá: Praktikujeme to tak už tři roky.
Takže to funguje u kakaduů šalamounských, bílých…
Martin Černý: A u kakaduů žlutolících celebeských. U moluckých ne, ti jsou v pohodě.
Zuzana Černá: Nejdřív vždycky vezmeme vajíčko do ruky a sledujeme, jak se bublina stěhuje.
Jaké používáte líhně? Viděli jsme izraelské…
Martin Černý: Ano, s těmi jsme spokojeni. Jen když tam dáme neoplozené vejce, nevylíhne se (smích). Ještě to má mouchy (smích).
Izraelské máte i odchovny?
Martin Černý: Ano. Odchovny i inkubátory. Inca Incubator.
Zuzana Černá: A ty největší odchovny máme značky Brinsei. To jsou největší, jaké se nám podařilo najít. Kdybychom chtěli ty izraelské, stály by neskutečně moc peněz. Na dolíhnutí většinou používáme izraelskou odchovnu, nastavíme tam stoprocentní vlhkost.
Takže vajíčka máte v inkubátoru a jakmile se začnou líhnout, přemístíte je do odchovny…
Zuzana Černá: … kam dáme papíry namočené vodou.
Martin Černý: Dvířka, všechno je zarosené, nic tam není vidět. Větší vlhkost se nedá vytvořit.
U některých druhů je potřeba, aby tam byla vysoká vlhkost, ale u některých ne.
Zuzana Černá: My takto líhneme všechny druhy. Jakmile se mládě naťukne, dáváme ho do odchovny.
A když se vám vylíhne mládě, čím ho první den krmíte? Nějakým fyziologickým roztokem?
Zuzana Černá: Ano, fyziologickým roztokem, dáváme mu trošku probiotik a potom už takovou speciální převařenou vodu. První dva týdny přidáváme probiotika Probizime od Versele Laga. Osvědčila se nám.
To vypadá, že všechno krmivo a přípravky máte od Versele Lagy.
Martin Černý: Že?
Zuzana Černá: Jsme s nimi spokojení, takže proč to měnit? Dřív jsme dokrmovali ZuPreemem a Kaytye a stalo se nám, že jedno mládě uhynulo, protože přestalo trávit. Když jsme přešli na NutriBird, žádné takové problémy jsme nezaznamenali. Navíc se nám zdá, že ptáci jsou po něm takoví mohutnější. Jedno mládě jsme ještě dojížděli kaší Kaytye a druhé NutriBirdem a byl na nich vidět rozdíl. I peří bylo u těch, co jsme je dokrmovali NutriBirdem, lesklejší. Ale je možné, že jsme narazili na nějakou horší šarži Kaytye.
Ještě jste nám neřekli, proč kakaduy molucké chováte přímo v domě v místnosti a ne ve venkovní voliéře.
Zuzana Černá: Oni dokáží hodinu a půl intenzivně řvát, a bylo to dost nesnesitelné i pro nás. Proto jsme je dali raději do pokoje, a tam jim to vyhovuje. Ve venkovní voliéře se nám samička paradoxně oškubala.
Martin Černý: Prostě je vidět, že je po domácím mazlíčkovi, který fungoval v bytě, takže i ona musí být v bytě.
Zuzana Černá: Asi se to geneticky přenáší na děti, že jim to víc vyhovuje.
Kakaduové molučtí se dokáží ozývat i v noci. Neruší vás v domě?
Zuzana Černá: Spíš když je takové šero, to milují. Ale protože mají v místnosti rozsvíceno, tak to nějak zvlášť nevnímají.
Martin Černý: Ale v noci nekřičí.
Zuzana Černá: Ozvou jen ve chvíli, kdy se na chodbě rozsvítí světlo, protože jim svítí do pokoje, ale jinak ne. Vlastně si jen tak postěžují, že je to ruší. Ale v noci ne.
Taky jim zhasínáte o půl desáté večer jako těm ve voliérách na zahradě?
Martin Černý: Ano, také.
Kakaduové molučtí byli původně taky krotcí ptáci?
Martin Černý: Ano, dokonce jsme si je jako malé ještě dokrmovali.
Zuzana Černá: Jednoho jsme dokrmovali, jsou to mazlíci. Když jsou v toku, hrozně se jim mění povaha, člověk se k nim nemůže ani přiblížit. Jakmile tok pomine, zase jsou z nich přítulní papoušci. Když jsou v toku, manipuluje se s nimi hůře než s odchytovými ptáky. Z odchytu máme kakaduy šalamounské. Teď se těším, až se nám podaří odchovat kakaduy havraní a filipínské. U těch to očekávám tak do měsíce.
Martin Černý: Ano, ti jsou v boudě.
Zuzana Černá: A samice kakadua moluckého teď začala znovu sedět.
Jaké máte procento úspěšnosti umělého odchovu mláďat?
Martin Černý: Co se vylíhne, to dokrmíme do odstavu.
Zuzana Černá: Málokdy se stane, že by nám něco uhynulo. Tenkrát s tím žrádlem toho bylo více, mláďata přestala trávit, ale od té doby…
Martin Černý: Ještě nám uhynulo jedno mládě, které sežralo hoblinu.
Zuzana Černá: Ano, proto jsme se rozhodli, že vzácnější a dražší ptáky budeme odchovávat na ovesných vločkách. Když spolknou vločku, nic se jim nestane. Hoblina ale zůstane v krku a nejde ven. Ovesné vločky jako podklad jsme odkoukali od jednoho chovatele v Čechách, který na nich odchovává ary hyacintové a kakaduy havraní.
Pan Černý ze Sendražic?
Zuzana Černá: Ano, bylo to vtipné představování, když jsme si k němu přijeli pro kakaduy havraní. Pan Černý s paní Černou přijeli k panu Černému pro černé kakadu.
Co váš syn, pomáhá s krmením? Bude to pokračovatel chovu?
Zuzana Černá: Baví ho to. Mládě kakadua šalamounského si dokáže sám hezky chytit, opatrně ho podebrat a vezme si ho do ruky. A to jsou mu tři roky! Když mně byly tři roky, maminka mi donesla živé kachničky a já jsem potom za ní šla, že se jedna nemůže probudit, ať mi pomůže. Kačenka to měla za sebou… Syn je ale hodně opatrný. Bála jsem se, aby různě nemačkal knoflíky na líhních, protože se mu to líbí, ale nedělá to. Dá si to vysvětlit.
Martin Černý: A rozezná už kakaduy molucké, ary, všechno… Má skvělý přístup ke všem zvířatům, od šneků až po leguána, kterého jsme hlídali sousedům. Honil po zahradě i hady. Schovala se tam někde užovka a jemu to bylo líto, že si ji chce ještě pohladit.
Co plánujete do budoucna?
Martin Černý: Takhle nám to stačí.
Zuzana Černý: Zatím to takto určitě stačí.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
