Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Nejen speciální záchranné stanice a zoologické zahrady, ale i soukromí chovatelé v Austrálii by se rádi zapojili do záchovného programu neofémy oranžovobřiché, nejvzácnějšího australského papouška, kterému hrozí bezprostřední vyhubení. Podle chovatele Marka Reynoldse, kterého cituje australský zpravodajský web ABC, by soukromí chovatelé mohli být klíčem k návratu některých kriticky ohrožených druhů do přírody a stabilizace jejich divokých populací. „Někteří soukromí chovatelé by rádi sehráli větší roli při záchraně neofémy oranžovobřiché a dalších ohrožených druhů,“ uvedl Reynolds, který je prezidentem organizace Aviculture Society of Australia’s Goulburn Valley (Asociace chovatelů z australského údolí Goulburn).
„Dokážeme chovat a odchovávat mnohé druhy ohrožených ptáků. Už se to i děje. Existuje mnoho druhů ptáků, které jsou ohroženy a podléhají registraci chovu, a zároveň jsou poměrně snadno odchovatelní,“ vysvětlil Mark Reynolds. Podle ornitologické organizace Birdlife Australia je téměř každý šestý druh ptáka v Austrálii ohrožen vyhynutím. Chris Farrel, spoluautor australského atlasu ptáků Birdwatching Megaspots, uvádí jako příklady ohrožených druhů papouška žlutoramenného, papouška kouřového, papouška nádherného, latama vlaštovčího, několika druhů černých kakaduů a pěvců. Podle Marka Reynoldse už existují praktické příklady, kdy soukromí chovatelé v západní Austrálii pomohli s ochranou kakaudů krátkozobých. „Ve volné přírodě ubývají, ale protože některé chováme ve voliérách, jsme schopni jim poskytnout prostředí pro úspěšné rozmnožování,“ uvedl Reynolds.
Nebylo by to pro všechny, míní majitel záchranné stanice
Odborníci zapojení do záchranných projektů ale varují před bezhlavou spoluprací se všemi soukromými chovateli. Například bývalý chovatel a spolumajitel záchranné stanice Moonlit Sanctuary Wildlife Conservation Park Michael Johnson, který je aktivní v záchranném programu neofémy oranžovobřiché, souhlasí s názorem, že by soukromí chovatelé mohli sehrát důležitou roli v projektech záchovných chovů a vypouštění ptáků do přírody. Vyžaduje to však podle něj mnoho odhodlání, dodržování přísných karanténních podmínek a pravidel pro manipulaci s ptáky. „Případná nemoc by mohla způsobit více škody než užitku,“ varuje Johnson. „Ale Aviculture Society of Australia nesmírně přispěla sbírkou peněz, kterou jsme použili na nákup chovatelské techniky, a takový druh spolupráce má budoucnost.“
Chov neofémy oranžovobřiché v zajetí podle Johnsona nepochybně zachránil tohoto papouška před vyhynutím. „Hnízdí pouze v Tasmánii a pak migrují do Victorie, kde tráví zimu, než se vrátí zpět kvůli dalšímu hnízdění,“ popsal. V roce 2016 bylo v přírodě pouhých 16 neofém oranžovobřichých, z toho jen tři samice. Tento počet se zvýšil na 84 díky vypouštění mladých ptáků odchovaných v zajetí a správou hnízdišť i zimovišť. „Bez chovu tohoto papouška v zajetí by druh určitě vyhynul,“ podotkl Johnson. Pro chov neofémy oranžovobřiché u soukromých chovatelů ale existují zákonné překážky. Podle mluvčího ministerstva energetiky, životního prostředí a klimatu v australském státě Victoria musí mít chovatelé podle zákona z roku 1975 pro držení těchto ptáků povolení a patřičná oprávnění.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Ron Knight
