Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Dva druhy papoušků, které již desítky let nikdo nespatřil ve volné přírodě, čeká letos na podzim překlasifikování v Červené knize ohrožených živočichů IUCN na kriticky ohrožené (pravděpodobně vyhynulé). Jedná se o aru tyrkysového, blízkého příbuzného ary kobaltového, a charmozina modrotemenného. Na svém webu o tom informuje mezinárodní ornitologická organizace BirdLife International. K oficiální změně by mělo dojít při pravidelné každoroční úpravě klasifikace ohrožených druhů ptáků v první polovině listopadu. Aru tyrkysového ani charmozina modrotemenného již desítky let nikdo nespatřil a ani nejsou chováni v zajetí. Za vyhynulé jsou považováni již delší dobu.
Nejde o předčasné závěry?
Oficiálně jsou oba papoušci stále vedeni v kategorii kriticky ohrožených druhů s předpokládanou populací 1 až 49 pohlavně dospělých ptáků. Ara tyrkysový byl naposledy spatřen v roce 1951 a žít by měl na pomezí Argentiny, Paraguaye, Uruguaye a Brazílie. Jedná se o poměrně rozsáhlé a často těžko přístupné lokality, kde jej před lety marně hledala ornitologická expedice. Jak však ve své nové knize o arech, kterou představí na říjnovém mezinárodním kongresu EXOTA Olomouc, uvádí Tony Silva, šance, že ara tyrkysový stále ještě v přírodě přežívá, je poměrně velká. Ornitologové se totiž při hledání soustředili na oblasti se skalami, protože předpokládali, že ara tyrkysový stejně jako ara kobaltový hnízdí ve skalních stěnách nebo říčních březích.
K TÉMATU: Je ara tyrkysový opravdu vyhynulý? Záhada, která čeká na rozluštění už 60 let
Skalní hnízdiště u arů tyrkysových, kteří se od arů kobaltových liší šedavějším zbarvením hlavy a krku a světlejšími, až nazelenalými křídly, však nemusí být pravidlem a tudíž se expedice nemusel soustředit na všechny vhodné lokality. Ara tyrkysový se podle všeho vázal na biotopy bohaté na háje palem Butia yatay, které byly navíc poblíž neregulovaných toků velkých řek, jako je Paraná či Uruguay. Při postupné kolonizaci oblasti ale docházelo k velkému odlesňování a navíc upravování vodních toků, čímž ara tyrkysový přicházel nejen o zdroj potravy, ale i o hnízdiště. Všichni vědci, kteří se doposud zabývali osudem ary tyrkysového, se shodují, že zlomové pro tohoto papouška bylo období okolo roku 1860, kdy se z něj náhle stal velmi vzácný druh.
Ani charmozina expedice neobjevila
Charmozin modrotemenný je na tom z hlediska pravděpodobnosti přežití druhu mnohem hůře. Poslední spolehlivě doložená zpráva o pozorování tohoto papouška pochází z roku 1913 z Nové Kaledonie (v angličtině se tento papoušek nazývá charmozin novokaledonský). Vyskytovat se má pouze na tomto ostrově, kde byl popsán podle dvou ulovených ptáků v roce 1859. Z těchto dvou ptáků se dochoval už jen jeden vypreparovaný, ale bohužel poškozený exemplář, který je uložený v muzeu National d´ Historie Naturelle v Paříži. Během 20. století byl údajně několikrát na Nové Kaledonii pozorován, nikdy se ale jeho výskyt nepodařilo patřičně zdokumentovat.
ČTĚTE TAKÉ: Znáte nejohroženější papoušky světa? Některé už léta nikdo neviděl
Nepotvrzená pozorování jsou z let 1920, 1953 nebo 1954 (tehdy jej měl pozorovat zkušený lesník) a 1976. První velká expedice, která měla v roce 1998 prokázat, že tento papoušek nevyhynul, skončila neúspěšně. Vzhledem k tomu, že jde o velmi nenápadného ptáka, který často měnil hnízdní lokality a vyskytoval se v těžko dostupných biotopech, předpokládá mezinárodní organizace BirdLife International, že na Nové Kaledonii přežívá ještě zbytková populace do 50 jedinců charmozinů modrotemenných. Proto byl doposud veden v Červené knize ohrožených živočichů IUCN jako kriticky ohrožený (CR). Z dosavadních pozorování lze předpokládat, že pokud nevyhynul, poslední ptáci by se mohli vyskytovat v okolí Mt Panié, Mt Humboldt a Kouakoué.
Úvodní foto: Wikimeda Commons
