Nejvzácnější z „modrých“ arů, příbuzných největšímu papouškovi světa aru hyacintovému. Je ale asi o třetinu menší, měří 72 cm a zbarvení peří se spíše zelenavě modré. Považuje se vyhynulého, protože jej v jeho domovině, rozsáhlém území na hranicích Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny, už desítky let nikdo nespatřil. Neexistuje ani žádná kvalitní barevná fotografie živého jedince, pouze vycpané exponáty a barevné kresby.
Přesto je zařazen do přílohy přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). V zemích, které se připojily k CITES, podléhá každý exemplář povinné registraci.
Chov v zajetí
Momentálně není známo, že by jej někde na světě někdo choval. V minulém století se ojediněle se vyskytoval v některých zoologických zahradách, například v Buenos Aires, kde měl jediný exemplář žít do roku 1938 (M. Vašíček: Arové a aratingy), nebo v Austrálii (1960) a později i v Nizozemí. Není však jasné, zda byl správně určen a zda nešlo o jiný druh, například aru kobaltového.
Dostupnost a cena
Vzhledem k tomu, že je tento druh považován za vyhynulý a k jeho chovu v zajetí se nehlásí žádné zařízení na světě ani privátní chovatel, je prakticky nedostupný.