Jan Potůček 
Místy v sebeovládání mezi papoušky jsou afričtí žakové. Zjistili to vědci z německého Institutu Maxe Plancka na základě testů, které provedli ve svém detašovaném pracovišti v Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife. Podle studie, kterou zveřejnili v časopise Animal Cognition dokáží papoušci žako lépe než arové oddálit uspokojení z okamžitého získání odměny v podobě pamlsku, pokud jsou si vědomi, že ho získají později. Vědci testovali celkem 28 papoušků čtyř druhů. Vedle žaků šlo také o ary zelené, ary kanindy a ary horské. Biologové zjišťovali, jak dlouho je ten který papoušek schopen odolávat konzumaci potravy, které běžně nedává přednost, a počkat na potravu, kterou preferují.
Z výzkumu vyplynulo, že papoušci žako byli schopni čekat v průměru 29,4 sekundy, než byla k dispozici jejich preferovaná potrava. Arové zelení čekali v průměru 20 sekund, arové horští 11,7 sekundy a arové kanindy 8,3 sekundy. Nejodolnější papoušek žako jménem Sensei byl schopen čekat maximálně 50 sekund, tedy o 20 sekund déle než ara zelený, který vyšel z pokusu jako nejlepší v sebeovládání mezi testovanými ary. „Naše zjištění naznačují, že schopnost sebekontroly u blízce příbuzných arů se mezi jednotlivci a druhy značně liší. Předpokládáme, že tyto rozdíly by mohly souviset s rozdíly ve velikosti mozku nebo obecné inteligence,“ uvedl hlavní autor studie Matthew Petelle.
Pokud jde o ořechy, dokáží papoušci přijímat i složitá ekonomická rozhodnutí, zjistili vědci
Když se papoušek zabavil, dokázal čekat déle
„Papoušci mohou být také ovlivněni typickým chováním při hledání potravy nebo sociální hierarchií různých druhů, protože lepší sebekontrola se mohla silněji vyvinout mezi ptáky, kteří musí investovat více času k hledání a získávání potravy nebo kteří žijí ve složitějším sociálním prostředí,“ dodal Petelle. Do testu bylo zapojeno osm arů zelených, šest arů kanind, šest arů horských a osm papoušků žako pocházejících z Loro Parque. Ptáci dostávali slunečnicová semínka, která neupřednostňovali, prostřednictvím otvoru v průhledném sítu a museli čekat pět až 60 sekund, než jim zařízení předložilo vlašské ořechy – tedy potravu, kterou naopak preferují. Ptáci mohli během experimentu vidět přes průhlednou stěnu jak semena, tak ořechy. Pokud pták sežral slunečnicová semínka předtím, než mu byly nabídnuty ořechy, pokus skončil a papoušek nedostal ořech.
Během doby, kdy ptáci čekali, zda bude k dispozici jejich preferovaná potrava, bylo u některých pozorováno netrpělivé chování, jako bylo přecházení nebo manipulace s předměty. Čím více času trávil pták tímto chováním, tím úspěšnější byl v čekání – zvláště pak, pokud musel čekat na ořech déle než 10 sekund. „Podobné chování bylo dříve hlášeno i u jiných druhů zvířat, například ležení a koukání jinam u psů nebo hraní si s hračkami u šimpanzů,“ podotýká Matthew Petelle. Autoři studie upozorňují, že jejich závěry jsou pouze omezené, protože neexistuje dostatek dat o stejném chování papoušků v jejich přirozeném biotopu ve volné přírodě. Do budoucna se chtějí zaměřit na vliv velikosti mozku různých druhů papoušků na jejich chování při hledání potravy.
Co rozhoduje o zbarvení papouška? Velikost těla i podnebí, v němž žije, zjistili vědci
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
