Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Sen mnoha chovatelů arů v Evropě, vzácný ara kobaltový, je už v jeho domovině Brazílii legálně k sehnání. Na 14. setkání chovatelů Severovýchodních Čech, které v sobotu 3. prosince ve Vlčí Habřině na Pardubicku pořádala ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy, to uvedl František Brzák. Fotografování arů kobaltových v jejich přirozeném prostředí bylo hlavní částí jeho přednášky o cestě do Brazílie, z níž se vrátil teprve přede dvěma týdny. „Místní ochránci nám řekli, že aru kobaltového si už zájemci mohou koupit. V přepočtu vyjde jeden pták na dva a čtvrt milionu korun. Má to ale háček: nesmí opustit území Brazílie,“ přiblížil František Brzák, který kvůli fotografování ptáků procestoval už skoro celý svět.
Nečekané lijáky a protesty po prezidentských volbách
Listopadová cesta do Brazílie byla poznamenaná tamními prezidentskými volbami a také špatným počasím. „Přiletěli jsme zrovna v době, kdy se oznamovaly výsledky voleb, ve kterých zvítězil bývalý prezident Lula. Spousta lidí slavila, ale spousta jich také protestovala, protože výsledek byl 51:49 v neprospěch současného prezidenta. Kvůli pouličním protestům jsme se nemohli včas dostat ze Sao Paula,“ posteskl si František Brzák. Rovněž počasí nevyšlo tak, jak si by si fotograf přál. I když v tuto roční dobu v Brazílii obvykle neprší, prakticky celý pobyt lilo jako z konve. „Komplikovalo to práci, ale jinak se nedá říct, že by tam byla zima. Teplota se přes den pohybovala od 33 do 38 stupňů,“ přiblížil František Brzák.
Ary kobaltové se mu podařilo fotografovat a natáčet poblíž městečka Ouricuri, kde se nachází jeden z hnízdních kaňonů tohoto druhu. „Průvodce nás dovedl až k okraji propasti, ale fotografovat jsme mohli jen ptáky na protější stěně. Upozornil nás, že nesmíme chodit blíž než pět metrů k okraji srázu, protože jinak by se s námi mohl okraj ulomit a zřítili bychom se dolů,“ popisoval František Brzák, kterému se podařilo zachytit pářící se ary kobaltové, i jak tito papoušci reagovali na přítomnost kondora havranovitého. Mladý pták se usadil v proláklině skalní stěny a arové na jeho přítomnost reagovali podrážděně. Napadali ho ale až ve chvíli, kdy se vznesl do vzduchu. Kondoři sice nechytají dospělé ary, ale dokázali by vyplenit hnízdní noru s vejci i mláďaty.
Neobvyklý způsob pití arů kobaltových
Místní průvodce fotografovi popsal, jak si arové upravují hnízdní nory. Většinou jde o již existující prolákliny, které papoušci ještě dále vyhrabou svými pařáty. Jedna taková nora může být dlouhá až dva metry. Zajímavé je, že přímo v kaňonu a jeho blízkém okolí arové nemají žádný zdroj potravy. Za tou létají až 60 km daleko, kde rostou palmy licuri. Jejich ořechy se arové kobaltoví téměř výhradně živí, a dokonce díky nim i pijí. „Zatím se nikomu nepodařilo spatřit aru kobaltového, jak pije vodu z pozemního zdroje. Tím se hodně liší od ary hyacintového, který často sedá na zemi a pije z kaluží. Ara kobaltový přilétne na palmu licuri, vezme nezralý plod a rozmáčkne ho zobákem. Tekutina mu steče do krku,“ přiblížil František Brzák svoje pozorování.
Ačkoli arů kobaltových přibývá – z letošního sčítání vyplývá, že jich v přírodě žije již přes dva tisíce – papoušci se stále častěji stávají oběťmi drátů vysokého napětí. František Brzák na přednášce ukázal fotografii jednoho takového uhynulého ary, kterou přefotil z monitoru místního ochránce přírody. Dalším velkým rizikem pro tyto ptáky by se mohly stát větrné elektrárny, které v jejich biotopech chce vystavět francouzská energetická společnost. Ochránci přírody s ní svádí ostré boje a zatím to vypadá, že se projekt minimálně opozdí. Jestliže se Františkovi Brzákovi podařilo zdokumentovat ary kobaltové, s jejich vzácnějšími příbuznými ary škraboškovými štěstí neměl. Přímo v Brazílii se pokoušel telefonicky domluvit návštěvu rezervace u města Curaca, kde bylo v červnu vypuštěno prvních osm ptáků do volné přírody, ale správci chovného centra jejich fotografování ve volné přírodě neumožnili.
Za ary škraboškovými až za rok
„Řekli nám, že bychom je mohli fotit pouze navečer, když je dokrmují a papoušci slétávají k voliérám, ze kterých byli vypuštěni. To jsem ale odmítl, chci fotit ptáky pouze ve volné přírodě. To prý bude možné až za rok, kdy jich bude vypuštěných více,“ vysvětlil František Brzák. Již tento měsíc se má do přírody dostat dalších 12 arů škraboškových. Problém je také v tom, že u vypuštěných ptáků dochází k velkým ztrátám. Veřejně se dosud ví o úhynu jednoho z osmi prvních vypuštěných arů škraboškových, v době této fotografické výpravy prý ale šlo už o tři ptáky, z nichž dva ulovili predátoři a jednoho zabil elektrický proud na drátech vysokého napětí. František Brzák se pokoušel dostat i na další místo, kde měli údajně přežívat arové škraboškoví pocházející z přírody, aniž by se o nich veřejně vědělo, ale lokalitu hlídá armáda a přístup tam je zakázaný.
Arové ale nebyli jediní ptáci, za kterými se František Brzák během své již páté cesty do Brazílie vydal. Fotografoval také amazoňany rudoocasé a rudooké. Za největší vzácnost však považuje amazónka růžovolícího, který by měl žít pouze v Kolumbii a Ekvádoru: „V Kolumbii jsem ho už fotografoval, v Brazílii by se neměl vůbec vyskytovat. Přišel jsem na něj náhodou, když jsem si šel odskočit. Bylo tam několik ptáků a jeden byl zvědavý, tak mi zapózoval. Místní lidé mi pak řekli, že tam už delší dobu vídávají asi 12 ptáků a že jsou tam častí.“ Někdy se zdlouhavé celodenní cesty za papoušky do nitra pralesa ani nevyplácely. To když se například František Brzák s přáteli pokoušeli v horách vyfotografovat aratingy zlatočelé a po návratu do městečka večer zjistili, že se jich stovky a tisíce slétají na stromy poblíž k spánku.
Za harpyjemi do Amazonie
„Svoje cesty musím plánovat s dalšími lidmi, protože bych sám nepokryl náklady. Na místě se musí půjčovat auto, ani benzín už není levný, musí se platit průvodci. Vždy tedy musím připravit takový program, který by se líbil i kamarádům, co nejsou takovými fandy do ptáků. Někdy je tedy složité přesvědčit je, že budeme celý den běhat po horách a hledat malé zelené papoušky,“ směje se František Brzák. Trochu jiná situace byla u fotografování harpyje pralesní, největšího dravého ptáka na světě. V celé Amazonii je známých asi 360 hnízd, z toho jen polovina se dá fotografovat a natáčet. „Řadu z nich si ale pro sebe blokují velké mediální společnosti, které natáčí dokumenty a nikoho dalšího k nim nepustí. Zbývá tedy pár hnízd, u kterých si můžete zaplatit průvodce a ten vás k nim zavede,“ popisuje František Brzák.
Fotografovi se podařilo harpyji pralesní fotografovat už v minulosti poblíž kolumbijsko-brazilské hranice. Tehdy šlo ale o hnízdo vysoko na stromě muselo se fotografovat pouze zespodu. Poblíž se zdržovalo již vyvedené mládě, půldruhého roku stará samice. „Harpyje hnízdí jen jednou za dva roky. Mládě staré 18 měsíců už zůstává u hnízda samo a rodiče ho krmí jenom jednou týdně. Motivují ho, aby se osamostatnilo a oni mohli znovu zahnízdit,“ vysvětluje František Brzák. Letos se dostal k hnízdu, které bylo na stromě pod kopcem, odkud ho bylo možné skvěle fotografovat. Na hnízdě byla opět mladá samice stará přibližně stejně jako předchozí mládě. „Podařilo se mi natočit samce, který donesl na hnízdo potravu. Je krásně vidět, jak samci harpyjí bývají menší než samice,“ líčí František Brzák.
„Pozor, po 100 metrech je hladová harpyje!“
Poblíž letošního hnízda místní lidé instalovali ceduli s upozorněním, že 100 metrů odtud hnízdí harpyje. „Když jsem se jich ptal, proč na to upozorňují, když jsou harpyje tak vzácné a plaché, vysvětlili mi, že harpyje při lovu nerozlišuje, zda chytí opici, malého psa nebo dítě. Jsou velmi nebezpečné. Zadní dráp měří 12 centimetrů, to je v podstatě bajonet,“ konstatuje František Brzák. Fotografování harpyjí tak může být nebezpečné. „Když jsme sledovali před časem první hnízdo, napadlo mě, že vyhladovělé mladé samičce nabídnu kus pečeného kuřete, co jsem měl s sebou. Průvodce si ťukal na čelo, protože by to určitě nemohlo dobře dopadnout,“ líčí fotograf. Za harpyjemi se chystá vydat i při příští návštěvě Brazílie, kdy by rád nafotil i ary škraboškové. Záleží ale na tom, zda sežene další nadšence do party, s nimiž by se mohl podělit o náklady na cestu.
Přednáška Františka Brzáka přilákala na 14. setkání chovatelů Severovýchodních Čech na 60 zájemců z celé republiky. Kromě členů pořádající ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy dorazili i zástupci Společnosti Laguna, skupina Papoušci v akci z České Skalice a další zájemci. Další setkání se zajímavou přednáškou by se mělo konat již na jaře.
