Slovenská Kálnica hostila „federální“ setkání českých a slovenských chovatelů papoušků

Kálnica 2016UVNITŘ FOTO A VIDEO – Na sedmdesát účastníků ze Slovenska i České republiky zavítalo o uplynulé sobotě 11. června do západoslovenské Kálnice na tradiční mezinárodní seminář chovatelů papoušků. Jedenáctý ročník tohoto setkání pořádala Základní organizace Slovenského svazu chovatelů Kálnica ve spolupráci s Klubem chovatelů papoušků Slovenska, zastoupené hlavním organizátorem Lubošem Pavlechem, mj. autorem aktuálního slovenského názvosloví papoušků. Setkání chovatelů v Kálnici je jakýmsi slovenským protějškem V.I.P. setkání chovatelů papoušků ve středočeských Kozovazech.




Myšlenka uspořádat tyto akce vznikla na začátku tisíciletí při společné návštěvě českých a slovenských chovatelů v největším světovém papouščím parku Loro Parque na Tenerife. Do Kálnice se chovatelé poprvé sjeli v roce 2005 a od té doby se každoročně setkávají v polovině června v kálnickém kulturním domě. Letos byl program opravdu pestrý, třetinu z šesti naplánovaných přednášek připravili čeští chovatelé. Sám hlavní organizátor Luboš Pavlech seminář zahájil hymnickou písní „Kálnica“ a prezentací o vlastních zkušenostech s chovem latamů vlaštovčích, nejrychlejších papoušků světa, kteří jsou ve své domovině na Tasmánii kriticky ohrožení.

Dva typy samic u latamů: matky a uklízečky

„Zkoušel jsem chov dvou párů latamů v jedné voliéře. Problém nastal ze začátku hnízdní sezóny. Jeden samec shazoval druhého samce ze samice, takže snůšky nebyly oplozené. Po rozdělení do samostatných voliér se ale ptáci navzájem stimulovali a došlo k odchovu,“ popsal Luboš Pavlech. Nyní je v jeho chovu jediný pár latamů, který pravidelně odchovává mladé. Ve vnitřní části voliéry má k dispozici dvě kmenové budky, ze smrku a jabloně, a po výběru jedné z nich chovatel druhou z voliér odstraňuje. Začátek hnízdí sezóny u svých latamů pozná Luboš Pavlech podle toho, že ptákům ztmavnou zobáky.

K TÉMATU: Nejrychlejší papoušek světa? Latam vlaštovčí dokáže létat až 100 km/h

Zajímavé chování odpozoroval chovatel u hnízdících samic. Dělí je na „matky“ a „uklízečky“. První kategorie představuje samice, které odchovají všechna mláďata, která se jim vylíhnou, ale je třeba jim za dobu hnízdění třikrát až čtyřikrát vyměnit podestýlku v budce, protože je plná trusu a zapáchá. Samice „uklízečky“ sice neustále uklízí hnízdo, takže podestýlka v budce se stále suchá, ale z celé snůšky si ponechají a odchovají jediné mládě – ostatní nechají uhynout. Luboš Pavlech se snaží latamům předkládat velmi pestrou stravu, včetně živočišného proteinu v podobě larev včelích trubců. „Během hnízdění je hlavní složkou potravy nektarová kaše, do které přidávám piškot a ovoce. Zejména červené, protože má vliv na barevnost mláďat,“ popsal Luboš Pavlech.

ČTĚTE TAKÉ: Latam vlaštovčí byl oficiálně zařazen mezi kriticky ohrožené druhy v Červené knize IUCN

V zimním období chovatel latamům předkládá především směsi semen. Ve svém chovu zaznamenal raritu v podobě odchovaného mláděte pěti prsty na jedné noze. „Jde o zdravého samce, který dnes u nového majitele tvoří chovný pár a odchoval již několik potomků,“ poznamenal Luboš Pavlech. Jako domácí mazlíček je latam podle Luboše Pavlecha nevhodný, protože je příliš zvědavý a může lehce skončit v hrnci s vařící polévkou, nebo ho někdo může zašlápnout. Často se také poraní o okenní tabulku, protože je skvělý letec. „Latamové potřebují hodně slunce, vody a vzduchu, a ty jim v domácnosti dát nemůžeme,“ shrnul svoji přednášku Luboš Pavlech.

Část českých účastníků chovatelského setkání ve slovenské Kálnici (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Část českých účastníků chovatelského setkání ve slovenské Kálnici (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hlavní organizátor mezinárodního semináře pro chovatele papoušků v Kálnici Luboš Pavlech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hlavní organizátor mezinárodního semináře pro chovatele papoušků v Kálnici Luboš Pavlech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Pohled do přednáškového sálu kulturního domu v Kálnici (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Pohled do přednáškového sálu kulturního domu v Kálnici (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Rozjaření mladí čeští chovatelé v Kálnici: Lubomír Tomiška a Ondřej Štafek ve společnosti Ladislava Žohy (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Rozjaření mladí čeští chovatelé v Kálnici: Lubomír Tomiška a Ondřej Štafek ve společnosti Ladislava Žohy (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Chov aratingů žlutých není pro začátečníky

O chovu aratingů žlutých a aratingů kaktusových na setkání v Kálnici přednášel vydavatel časopisu Nová Exota a pořadatel mezinárodní výstavy Exota Olomouc Jan Sojka. Oba druhy jsou v českých a slovenských chovech poměrně vzácné. „Aratinga žlutý působí dojmem mohutného ptáka, ale když ho vezmete do ruky, zjistíte, že je velmi křehký. Nemá prachové peří a jediné, co z něj dělá mohutného papouška, je jeho zobák. Absence prachového peří komplikuje jeho chov,“ vysvětlil Jan Sojka, podle něhož je důležité těmto papouškům zajistit v zimním období patřičnou teplotu a vlhkost. „Je to pták z tropů, takže kvůli dobré líhnivosti vajec je určitá vlhkost nutná,“ uvedl vydavatel Nové Exoty, který se chovem aratingů žlutých zabývá od roku 2007.

NAPSALI JSME: Statistika CITES: Loni v Česku přibylo 25 arů hyacintových, 56 aratingů žlutých a 16 kakaduů palmových

Pro složení budoucích chovných párů je podle Jana Sojky ideální pořídit větší počet mladých aratingů žlutých a umístit je do společné párovací voliéry. „Přirozený výběr partnera výrazně zvýší šanci na úspěšný odchov,“ upozornil. Někteří chovatelé v Brazílii chovají aratingy žluté pohromadě ve více párech i v dospělosti, vyžaduje to ale voliéry značných rozměrů. „V našich podmínkách je lepší páry oddělit a ideálně chovat vedle sebe, protože se navzájem stimulují. Jsou to společenští ptáci, takže pokud má chovatel pouze jeden pár, patrně se nedočká odchovu,“ uvedl Jan Sojka.

K VĚCI: Jak se v Česku daří odchovávat aratingy žluté, amazónky červenohlavé a papoušky chocholaté?

Oproti arům a jiným papouškům je možné aratingy žluté chovat v sousedních voliérách vedle sebe, aniž by se navzájem rušili. „Před hnízděním je třeba jim zajistit dostatek podnětů, aby se zabavili, a zatopit jim. Aratingové žlutí začínají hnízdit v zimě nebo brzy zjara, zachovali si hnízdní rytmus divokých ptáků z volné přírody,“ popsal chovatel. Mláďata jsou podle něj velmi vhodná na ochočení, aratinga žlutý je učenlivý pták a ve Spojených státech je často chován jako domácí mazlíček. „Tento trend zřejmě dorazí i k nám, jakmile se tento druh více rozšíří,“ míní Jan Sojka. Apeloval na zájemce o chov aratingů žlutých, aby těmto papouškům věnovali zvýšenou pozornost, protože nudící se ptáci se často začnou škubat.

První přednáška v Kálnici se týkala chovu latamů vlaštovčích (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

První přednáška v Kálnici se týkala chovu latamů vlaštovčích (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Do Kálnice se sjelo na sedmdesát chovatelů ze Slovenska i České republiky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Do Kálnice se sjelo na sedmdesát chovatelů ze Slovenska i České republiky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hosté z Olomouce: vydavatel časopisu Nová Exota Jan Sojka a chovatel zoborožců Jaroslav Čermák (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hosté z Olomouce: vydavatel časopisu Nová Exota Jan Sojka a chovatel zoborožců Jaroslav Čermák (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zajímavá tabulka z jedné z veterinárních přednášek (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zajímavá tabulka z jedné z veterinárních přednášek (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Aratingy kaktusové jedině v kolonii

O poznání menší aratinga kaktusový je v českých a slovenských chovech zastoupen ještě méně než aratinga žlutý. „Ve volné přírodě žije v savanách a polopouštích, v křovinatých oblastech. Tomu odpovídá i jeho krmení – ovoce je třeba méně než u aratingy žlutého, u kterého by mělo tvořit až polovinu denní krmné dávky. U aratingy kaktusového to je zhruba třetina,“ uvedl Jan Sojka. Aratingy kaktusové se vyplatí chovat spíše ve skupině. „Choval jsem takto pět párů. Poté jsem je rozdělil po párech a další chovná sezóna byla katastrofální. Ani další rok se mi nedařilo a poté jsem je vrátil do společné voliéry a opět se mi je dařilo odchovávat,“ vylíčil Jan Sojka.

Podobně jako aratingové žlutí i aratingové kaktusoví potřebují v zimním období přitápět, a to nejlépe na 12 až 15 stupňů. Vyžadují časté výměny bidel a dodávat čerstvé větve na okus. Některé páry v koloniovém chovu nezahnízdí, ale pomáhají s krmením cizích mláďat, která již opustila hnízdní budku. „Mláďata z jednotlivých budek jsem si označil různě barevnými kroužky a tak jsem zjistil, že jakmile opustí budku, ve voliéře je krmí i ostatní dospělí ptáci, nejenom jejich biologičtí rodiče. Stačí, když se jakékoli žadonící mládě objeví v blízkosti dospělého, a ten ho nakrmí,“ popsal Jan Sojka.

Někteří do Kálnice přivezli i krmivo pro papoušky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Někteří do Kálnice přivezli i krmivo pro papoušky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Další čeští účastníci chovatelského setkání v Kálnici: Jiří Vojtěch a Karel Hanuš (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Další čeští účastníci chovatelského setkání v Kálnici: Jiří Vojtěch a Karel Hanuš (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Amazoňan vějířový a jeho chov

Slovenský chovatel Ľubomír Baniari na semináři popsal své zkušenosti s odchovem amazoňana vějířového. Pár těchto papoušků si pořídil v roce 2004, šlo o ptáky dovezené ze Surinamu. Samice však poměrně brzy uhynula na kvasinkovou infekci, kterou se nakazila od samce. Toho se podařilo přeléčit a poté chovatel sehnal náhradní samici od chovatele z České republiky. Ľubomír Baniari papoušky umístil do venkovní voliéry dlouhé dva a půl metru a vysoké dva metry, ke které přiléhal stejně velký zálet. V něm měli amazoňani k dispozici rohovou budku. V roce 2013, tedy devět let po pořízení amazoňanů vějířových, měl pár první snůšku dvou vajec, z nichž jedno bylo oplozeno. Mládě se vylíhlo, ale později uhynulo. „Na volátku jsem mu našel malý vryp, zřejmě od zobáku,“ uvedl chovatel.

Následující rok samice snesla opět dvě vejce, z toho opět jedno oplozené. Mládě se vylíhlo, rodiče se o ně vzorně starali, ale chovatel z obavy, aby se neopakovala situace z roku 2013, mladého amazoňana ve věku 12 dní odebral k ručnímu dokrmení. K němu použil dokrmovací kaši NutriBird, později doplněné drcenými granulemi Kaytee. Ve věku 80 dní přemístil Ľubomír Baniari odstavené mládě do venkovní proletové voliéry. Loňskou chovnou sezónu amazoňané měli tři vejce, z toho dvě plná. Vylíhla se dvě mláďata, která byla po 14 dnech debrána k ručnímu dokrmení. Tentokrát je chovatel dokrmoval ve společnosti dvou mláďat žaků a jednoho amazoňana modročelého. „Od žaků se postupně naučili sami žrát, s amazoňanem modročelým se spíše hašteřili,“ popsal chovatel.

Amazoňané vějířoví jsou podle Ľubomíra Baniariho stresoví ptáci a potřebují klid: „Loni v listopadu jsem bohužel přišel o chovného samce. Na voliéry mi zaútočil jestřáb a amazoňan, kterého dravec nijak neporanil, tento stres nevydržel. Nechal jsem ho pitvat a zjistili jsme, že dostal infarkt.“ Nového samce si chovatel dovezl z Itálie, ale jak zjistil z dokumentace, pocházel z České republiky. Papoušek měl přistižené letky na jednom křídle. Jakmile mu dorostly, zaútočil na samici, takže jej chovatel musel oddělit a později ho prodal. „Protože měl přistřižené křídlo už u prodejce v Itálii, myslím si, že byl agresivní už dříve,“ míní chovatel. Po této zkušenosti si pořídil dalšího samce přímo z českého chovu a nyní s amazoňany vějířovými začíná znovu od začátku.

Před odjezdem z Kálnice se česká výprava zastavila u hlavního organizátora setkání Luboše Pavlecha (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Před odjezdem z Kálnice se česká výprava zastavila u hlavního organizátora setkání Luboše Pavlecha (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zdeněk Vandělík s Lubošem Pavlechem u jeho voliér (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zdeněk Vandělík s Lubošem Pavlechem u jeho voliér (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Speciální buchta pro mutační neofémy modrohlavé

Chovu mutačních neofém modrohlavých se ve své přednášce na semináři v Kálnici věnoval český chovatel Jiří Vojtěch, který společně s Martinem Papačem patří ke špičce tohoto oboru v České republice i na Slovensku. „Vzhledem k tomu, že nemám možnost mít venkovní voliéry, jsem se musel spokojit s chovem v místnostech. Mám tedy tři místnosti s bednovými klecemi a proletovými voliérkami pro mláďata,“ popsal své chovné zařízení. Uzavřené místnosti mají své výhody, ale i nevýhody. Neofémy mohou hnízdit prakticky po celý rok, v zimní sezóně se ale musí v místnostech topit a zároveň větrat, aby se udržela relativně nízká vlhkost. „Jakmile vlhkost stoupne nad 65 procent, neofémám to nesvědčí a mohou hynout,“ vysvětlil Jiří Vojtěch.

U svých neofém také odpozoroval, že jim vadily proletové voliéry, které sahaly až k podlaze místnosti, protože ta byla příliš studená a držela se u ní vlhkost. „Proto jsem podlahu voliér zvedl, a v takto vzniklém „pódiu“ jsem ještě udělal průduchy, aby se v něm nedržela vlhkost,“ ilustroval chovatel na promítaných snímcích. U chovných klecí se mu osvědčilo používat pro napájení neofém napáječek určených pro křečky. „Neofémy jsou zvyklé si do vody něco nosit, takže klasické napáječky by byly neustále něčím zašpiněné. U těchto si neoféma zobákem uvolní kapku a vypije ji. Všichni moji ptáci se to naučili během dvou týdnů,“ ujistil chovatel. Do těchto napáječek Jiří Vojtěch dává nápoj z houby kumbucha.

Všechny neofémy ve Vojtěchově chovu mají k dispozici i prostorná koupátka. „Koupání je nutné pro udržení dobré kvality peří,“ vysvětlil. Doslova alchymií je pak krmení neofém. Kromě tradičních směsí zrnin a ovoce jim Jiří Vojtěch od jara do podzimu předkládá celou řadu přírodních semen v mléčné zralosti nasbíraných na lukách a polích. „Prakticky každý víkend jim vyrážím něco natrhat. Například šťovík se dá podávat od jara do podzimu, jen na podzim se musí dávat pozor, aby se z něj při transportu domů nevysypala všechna semínka,“ poradil. Jiří Vojtěch neofémám dokonce peče speciální buchtu, kterou poté nadrobí a podává jako součást denní krmné dávky.

Kvasinky: přehlížený problém papoušků

Poslední dvě přednášky v Kálnici byly věnované veteriárním problémům v chovu papoušků. MVDr. Miloš Kelecsényi se věnoval otázce výskytu kvasinek v chovu exotického ptactva. „Jde o nejméně diagnostikované onemocnění, na které se zcela zapomíná,“ upozornil. Na kvasinky podle Kelecsényiho platí pořekadlo, že jde o dobré sluhy, ale špatné pány. „Problém s nimi vzniká nejčastěji ve chvíli, kdy má pták potíže s imunitou, potýká se s nedokonalým trávicí traktem a velmi často se kvasinky objevují po léčbě antibiotiky,“ uvedl. „Příčinou může být i nedostatek vitamínu A, všichni chovaní ptáci jej mají málo – proto tak rádi přijímají mrkev.“

Přemnožení kvasinek je časté u papoušků krmených výhradně suchými směsi zrnin, které jsou velmi jednoduché a málo čisté. „Může k němu ale dojít i při umělém dokrmování mláďat při špatné hygieně. U mláďat, která nepochází z jednoho hnízda, by se měly stříkačky pokaždé vydezinfikovat. U mláďat ze stejného hnízda to není třeba, protože mají stejnou mikrofloru,“ uvedl Miloš Kelecsényi. Důležitá je podle něj i karanténa u nově pořízených ptáků, kteří by mohli kvasinkovou infekci zavléct do celého chovu. Příznakem akutního přemnožení kvasinek u papoušků je zvracení, nechutenství, měkké vole, ztráta hlasu či hynutí mláďat do věku dvou až pěti dní.

U chronického kvasinkového onemocnění se u papoušků objevuje hubnutí, slabost, snížená schopnost reprodukce. „Daignóza probíhá formou vyšetření papouška, mikroskopií a kultivací. Pokud je kvasinka v chovu rozmnožena, pozná se podle zápachu podestýlky ve voliéře. Je cítit jako namočený chleba,“ upozornil Miloš Kelecsényi. Při akutním stavu je třeba nemocného ptáka okamžitě oddělit od ostatních papoušků, nabrat od něj vzorky trusu a udržet je v teple, dokud nejsou doručeny k veterináři. „Klidně si dejte krabičku s vzorkem do vnitřní kapsy bundy k tělu, aby kvasinky neuhynuly,“ poradil Miloš Kelecsényi. Nemocnému ptákovi je třeba předložit pouze suchou stravu, ideálně senegalské proso a kyselý roztok: jablečný ocet nebo výtažek z citrusových jader, který je třeba papouškovi dostat do zobáku.

„Dříve se používal přípravek Citrex, ale ten se již nevyrábí. Nyní jsou dostupné výtažky z citrusových jader, které mají tu výhodu, že vodu neokyselují, kyselost nastává až ve voleti ptáka,“ popsal veterinář. Jaká je správná prevence proti kvasinkám v chovu papoušků? Podle Miloše Kelecsényiho správná výživa, dodržování hygieny chovu, minimální a jen cílené podávání antibiotik, které jinak likvidují veškerou mikrofloru ve střevě a vystavují ho tak útoku kvasinek, karanténa nově příchozích ptáků, používání acidifikátorů ve vodě a probiotik. „Varoval bych ale před používáním Acidomidu v době hnízdění a přepeřování ptáků, protože tento přípravek váže vápník, který samice potřebují pro tvorbu skořápek vajec,“ dodal Miloš Kelecsényi.

Kam až může dojít problém s ledvinami

Další slovenský veterinář Juraj Šimunek se věnoval otázce dny u exotických ptáků. „Jde o sporadicky se vyskytující onemocnění ledvin, které může mít buď orgánovou nebo kloubní formu. Orgánová se projevuje vysrážením kyseliny močové na vnitřních orgánech, které vypadá jako bílý poprašek. Kloubní forma je chronická,“ uvedl Šimunek. Dna u papoušků vzniká infekcí ledvin nebo nadměrným přísunem proteinů a minerálních látek, ale i intoxikací plísněmi. „Může se objevit také u jednodenních mláďat, pokud je v chovném zařízení v době líhnutí nízká vlhkost,“ upozornil Juraj Šimunek a přidal k dobru historku o arovi hyacintovém, který uhynul zavěšen na pletivo voliéry, když mu kvůli dně selhaly vnitřní orgány.

„Při pitvě tohoto papouška jsme zjistili, že měl dlouhodobě postižené ledviny. Navenek se to ale nijak neprojevovalo,“ uvedl veterinář. Dna sice nepatří mezi příliš časté onemocnění papoušků, Juraj Šimunek se s ní ale ve své praxi setkává tak jednou až dvakrát ročně. „Není to tak časté jako jiné zdravotní potíže. Na druhou stranu musím říct, že se výrazně snížil počet případů dilatace žlaznatého žaludku u papoušků,“ konstatoval Šimunek. Kolega Miloš Kelecsényi ale dodal, že to neznamená, že by dilatace žlaznatého žaludku zcela vymizela. „Možná nám jen o těchto případech neříkáte, protože nechcete, aby se o nich vědělo,“ shodli se oba veterináři.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..