V.I.P. setkání chovatelů se přestěhovalo do Radostovic na jihu Čech, účastníků ubylo

UVNITŘ FOTOGALERIE – Necelá stovka účastníků dorazila v sobotu na třináctý ročník V.I.P. setkání chovatelů papoušků, které se letos poprvé po letech nekonalo ve středočeských Kozovazech, nýbrž v rekreačním středisku Blatnice u Radostovic na jihu Čech. Poměrně odlehlé místo a nepřízeň počasí se podepsaly na nižší účasti, než bylo u této akce obvyklé. Organizátoři ale dopředu avizovali i menší kapacitu než v kozovazském Penzionu Lony, na setkání se mohla přihlásit maximálně stovka zájemců. „Kozovazy jsme opustili na základě špatné osobní zkušenosti s provozovateli Penzionu Lony,“ vysvětlil na úvod zakladatel tradice V.I.P. setkání Zdeněk Vandělík.




Za ary hyacintovými do Pantanalu

Organizátoři již po loňském ročníku avizovali přesun semináře na jih Čech, konkrétně na Lipno. Nakonec se ale rozhodli pro Radostovice, které byly pro chovatele z Moravy a Slovenska přeci jenom o poznání dostupnější. Přesto letos nedorazilo mnoho pravidelných účastníků, a to ani ze samotných jižních Čech (naopak slovenští chovatelé si seminář ujít nenechali). Na osmdesátku přihlášených čekalo pět přednášek, z toho dvě od zahraničních spíkrů. Seminář otevřela asi nejzajímavější prezentace z celého V.I.P. setkání, vyprávění fotografa Františka Brzáka o jeho cestách do brazilského Pantanalu, kde fotografoval volně žijící ary hyacintové, ale i jaguáry, oceloty, vydry obrovské, pekari či kondory krocanovité a další zajímavá zvířata.

LOŇSKÝ ROČNÍK: Kurátorka Loro Parque Márcia Weinzettl v Česku: v Kozovazech přednášela o arech kobaltových

Arové hyacintoví patří k nejpopulárnějším ptačím obyvatelům Pantanalu a řada tamních farmářů jim vyvěšuje poblíž svých domů velké budky, které papoušci ochotně přijímají. „V Pantanalu je nedostatek hnízdních dutin, takže budky bývají velmi rychle obsazené. Dokonce se stává, že se v nich jednotlivé páry po roce střídají,“ popsal František Brzák. Ačkoli jsou arové divocí, člověka k sobě nechají poměrně dost přiblížit. „Jsou zvědaví. Když víte, jak na ně, můžete se k nim dostat až na tři metry. Sám mám doma aru hyacintového, takže tak trochu vím, jak se k nim chovat. Neustále jsem na ně mluvil, dokonce jsem jim zpíval. Kdyby mě někdo v tu chvíli sledoval, asi by si řekl, že jsem se zbláznil,“ vyprávěl se smíchem fotograf.

František Brzák přednášel o svých cestách a fotografování papoušků v brazilském Pantanalu. Ve stejný den měl další přednášku na setkání papouškářů ve Dvoře Králové nad Labem (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Konferenční prostory v Blatnici byly stísněnější než v Kozovazech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Snímek Františka Brzáka z Pantanalu. Arové hycintoví podle něj bývají aktivní i přes poledne, kdy teploty ve stínu přesahují 40 stupňů (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zakladatel a jeden z organizátorů V.I.P. setkání chovatelů Zdeněk Vandělík (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Plody tropických palem, jimiž se v Pantanalu živí arové hyacintoví (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Pantanal obývají i další papoušci, ale tam, kde je větší koncentrace arů hyacintových, se nevyskytuje žádný další druh ary. Podle Františka Brzáka je největší papoušci na světě vždy vyženou, aby jim konkurenti nemohli obsadit hnízdní dutiny nebo budky. Fotograf vypozoroval, že arové se takřka výhradně živí palmovými ořechy, a to jak zralými, tak nezralými. K jejich konzumaci používají jako nástroj klacíky, které ukusují z palem. Obdobně se podle Františka Brzáka chovají i arové hyacintoví držení v zajetí. V Pantanalu nemají tito modří arové téměř žádné přirozené nepřátele. Sami si naopak troufnou na obdobně velké, ale mohutnější kondory krocanovité a další druhy dravců, které se však specializují téměř výhradně na lov ryb a tak nepředstavují pro ary hyacintové nebezpečí.

Rentgen: další základní prohlídka pro nového papouška?

Veterinární přednášky se na letošním ročníku V.I.P. setkání chovatelů zhostila MVDr. Helena Vaidlová z veterinární kliniky Mada v Kralupech nad Vltavou. Celou svoji prezentaci zaměřila na výhody využití rentgenu při odhalování původu zdravotních komplikací papoušků. Například při spolknutí cizího tělesa, které se zachytí ve střevech papouška, může docházet k podobným problémům jako u dilatace žlátnatého žaludku – tedy přítomnosti nestráveného zrní v trusu ptáka. Zatímco dilatace se léčí těžko, cizí těleso je možné odstranit buď přidáním většího množství vlákniny do krmné dávky, nebo chirurgicky. Vždy ale záleží na umístění tohoto tělesa.

ROČNÍK 2016: Kozovazy hostily mezinárodní setkání chovatelů, ACTP prozradilo plány s vypouštěním arů škraboškových

Helena Vaidlová promítla účastníkům setkání rentgenové snímky papoušků, kteří měli ztučnělá játra z nevhodného a jednotvárného krmiva, především ze slunečnice. „Nasazením vhodné diety ztučnělost jater mizí, ale nemusí zmizet zdravotní problémy papouška,“ upozornila Helena Vaidlová. Samostatnou kapitolu tvořily rentgeny zlomenin u papoušků. I poměrně složité případy lze podle Heleny Vaidlové dobře napravit, chovatelé by ale s papoušky měli přicházet do ordinací včas. „Pokud zlomeninu necháte měsíc bez ošetření, a teprve poté ji začnete řešit s veterinářem, je náprava mnohem komplikovanější,“ varovala Helena Vaidlová. V některých případech už není pomoci a z papouška se stává doživotně hendikepované zvíře.

MVDr. Helena Vaidlová přednáší o využití rentgenu při diagnostice zdravotních problémů papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ztučnělá játra u papouška, který dostával špatné krmivo (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Špatné zakřivení zobáku u mláďat arů podle Heleny Vaidlové souvisí s nedostatkem vápníku v krmivu pro jejich rodiče (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

I takový zobák lze podle Heleny Vaidlové „narovnat“, pokud se s tím začne u mláděte, které ještě není plně opeřeno a čelist je ještě tvárná (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Úprava zobáku u kakadua (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

„Aktuálně řeším případ majitelů papouška, který má poměrně komplikovanou zlomeninu křídla. Měli s ním přijít na naši kliniku, ale obávají se narkózy, tak se rozhodli, že mu raději sami křídlo zafixují a operaci nepodstoupí. V podstatě ho tak odsuzují do role mrzáka. S takovým přístupem majitelů papoušků se nedokážu smířit,“ prohlásila Vaidlová. Velmi diskutovaným tématem veterinární přednášky byly vady zobáku u velkých papoušků. Helena Vaidlová vyvrátila zažitý mýtus, že za křivý zobák u velkých druhů arů může původní majitel, když je uměle dokrmoval pouze z jedné strany zobáku. „To by musel být opravdu obrovský tlak. Za křivý zobák obvykle může špatné složení krmné dávky u rodičů, především nedostatek vápníku,“ uvedla Helena Vaidlová.

Programy in situ v pražské zoo

Kurátor ptáků pražské zoologické zahrady Antonín Vaidl vystoupil v Radostovicích s přednáškou na téma záchranných a in situ projektů u papoušků. Konstatoval, že většina druhů papoušků zařazených do kategorií ohrožený a kriticky ohrožený ubývá z důvodu ztráty původního biotopu, nikoli kvůli nelegálnímu obchodu a odchytu ptáků. Ten však bývá také důležitým faktorem. „V zemích třetího světa stále převládá snaha mít v domácnosti nějaké vzácné zvíře,“ vysvětlil Antonín Vaidl. Z konkrétních druhů se zaměřil na ary kobaltové, amazoňany jamajské a kakaduy filipínské. U arů kobaltových podle něj nebyl největším problémem nelegální odchyt, ale pronásledování farmáři, jimž arové ničili úrodu kukuřice, na níž se papoušci přeorientovali kvůli nedostatku palem licuri.

ROČNÍK 2015: Řád ptačích burz je na světě, Asociace chovatelů exotického ptactva ho představila na setkání v Kozovazech

„Jakmile se podařilo domluvit s farmáři kompenzace ztrát z úrody, počty arů kobaltových začaly stoupat,“ přiblížil Antonín Vaidl, který se byl osobně podívat do míst, kde se arové kobaltoví přirozeně vyskytují. Jde o jediný druh ary, který se specializuje na hnízdění ve skalních norách. Dosud není jasné, zda tyto nory arové sami hloubí, nebo je pouze obsazují a jsou vytvořeny činností vody. Antonín Vaidl se kloní k druhé variantě. Arové kobaltoví podle něj u nor i nocují a vrací se k nim každodenně až za soumraku. „Bývá to docela hlučná podívaná. Samotní arové takřka nejsou vidět, ale přibližující se hejno je slyšet podle hlasu. Jakmile přiletí na nocoviště, je to už dost slušný rámus,“ popsal kurátor pražské zoo.

Kurátor ptáků pražské zoo Antonín Vaidl přednášel o projektech in situ u arů kobaltových, amazoňanů jamajských a kakadu filipínských (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hlavní příčiny ohrožení papoušků ve volné přírodě u těch nejvzácnějších druhů (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Do Blatnice u Radostavic se sjelo na osmdesát chovatelů z Česka, Slovenska a Německa (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Vývoj početnosti divoké populace arů kobaltových v Brazílii (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Manželé Kohoutovi nechybí na žádném chovatelském semináři v Česku (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ukázka interiéru voliéry pro ary kobaltové v Rákosově pavilonu v Zoo Praha (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Antonín Vaidl také ukázal, jak bude vypadat interiér voliér pro ary kobaltové v pražské zoo. V chystaném Rákosově pavilonu jim nakreslili na zeď skutečný výjev z brazilské Caatingy. Ve stejném pavilonu by měli být k vidění také amazoňané jamajští, jimž se Antonín Vaidl ve své přednášce rovněž věnoval. Přímo na Jamajce podle něj tohoto amazoňana příliš mnoho obyvatel nezná, hovoří o něm spíše jako o „mluvícím papouškovi“, který se tu a tam vyskytuje v domácnostech. Jeho populace je ohrožena především odlesňováním, hurikány a nelegálním vybíráním mláďat z hnízd. Pražská zoo tyto amazoňany získala před časem jako zabavená vajíčka, která zdárně vylíhla a mláďata uměle dokrmila. Dnes vlastní několik exemplářů a zdárně je množí.

ROČNÍK 2014: Co dělat, když u vás zazvoní kontrola z České inspekce životního prostředí?

Na závěr se Antonín Vaidl věnoval aktuálně nejvzácnějšímu druhu kakadua, kakadu filipínskému. Tohoto papouška téměř vyhubili pytláci, kteří vybírali jeho mláďata z hnízd a dodávali je na černý trh. Díky přísné ochraně se ale filipínským kakaduům zase začíná dařit. Filipínská vláda pro ně vytvořila speciální ostrovní rezervaci, v níž zpočátku žilo 24 kakaduů, a dnes je jich tam téměř desetinásobek, zhruba dvě stovky. Loro Parque, který se na projektu ochrany kakadu filipínského podílí, nechal na ostrově vybudovat pozorovatelnu a poblíž ní i jednoduché nocoviště pro amatérské i profesionální ornitology. Jinak ale ostrovní rezervace zůstává trvale neosídlená.

Z dvou zahraničních spíkrů dorazil jeden

Na přednášku prvního zahraničního hosta semináře, německého chovatele Dr. Franze Robillera, musel kvůli nemoci zaskočit Bohumír Šimerda. Prezentace se týkala výhradně chovu amazoňanů kubánských, konkrétně nominátní formy Amazona leucocephala leucocephala. Franz Robiller se jejich chovu věnuje již přes 30 let a mláďata odchovává výhradně pod rodiči. Přirozených odchovů dociluje díky unikátnímu prostředí, které amazoňanům nabízí. Venkovní voliéry mají plochu od 16 do 36 metrů čtverečních, a jak vnější, tak vnitřní prostory jsou vybaveny bujnou zelení. „Ptáci odchovaní v takovém prostředí jsou sice plašší, ale velmi kvalitní,“ zdůraznil Bohumír Šimerda.

ROČNÍK 2014: Barevná mutace, nebo nemoc? Netypické zbarvení u papoušků může způsobit i nedostatek lysinu

V chovu Franze Robillera jsou některé unikátní chovné páry. Například jedna samice nevidí na jedno oko od doby, kdy ji zranil bývalý samec a poměrně rychle si zvykla na nového, byť jde o ptáka výrazně mladšího. Některé amazoňany kubánské od tohoto německého chovatele má přímo ve svém chovu i Bohumír Šimerda. Podle jeho zkušeností se divocí mladí ptáci dokáží v novém prostředí zklidnit až natolik, že berou ořechy přímo z ruky. I poslední přednášku 13. ročníku V.I.P. setkání chovatelů papoušků zajistil chovatel z Německa. Prezentaci Hanze – Jurgena Geila tlumočil známý chovatel loriů a brilantní němčinář Jiří Šustr. Geil například přišel s teorií, jak rozeznat samce od samice podle umístění zobáku a oka.

Bohumír Šimerda zaskakoval za nemocného německého chovatele, přednášel o chovu amazoňanů kubánských (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Amazoňané kubánští v chovu Franze Robillera (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hanz – Jurgen Geil přednáší společně s Jiřím Šustrem o svých třicetiletých zkušenostech s chovem papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Odchov amazoňanů tukumanských u Hanze – Jurgena Geila (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hanz – Jurgen Geil během své vyčerpávající přednášky (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Odstavená mláďata kakadu palmového a ary marakány (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Tip Hanze – Jurgena Geila, jak rozeznat samce od samice bez testů DNA nebo endoskopie (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hanz – Jurgen Geil se věnuje chovu řady vzácných papoušků, například arům hyacintovým, kakadu palmovým, ale také tirikům šedohlavým nebo pejům červenolesklým. Asi nejzajímavější byla část přednášky, během níž chovatel promítl padesátku snímků ze svého chovu a cest do Jižní Ameriky a Afriky. Při těchto expedicích se zaměřoval na místa, odkud pochází papoušci, které má ve svém chovu, aby je mohl pozorovat v přirozeném prostředí a zjistil, čím se ve volné přírodě živí. Geila do Radostovic doprovodila i jeho manželka, která mu v chovu všemožně pomáhá.

ROČNÍK 2012: Chovatelé bijí na poplach: spojme se proti „zlovůli“ úředníků!

Tradiční panelová diskuse se všemi přednášejícími se letos na V.I.P. setkání chovatelů nekonala. Krátce po poslední přednášce se rozproudila volná zábava a někteří účastníci pomalu odjížděli domů. Místem konání i atmosférou připomínalo letošní V.I.P. setkání chovatelů začátky těchto akcí v Jirnech – tedy alespoň ve srovnání se vzpomínkami pamětníků. Příští rok ukáže, zda to je správná cesta a zda nebude třeba návrat k velkolepějšímu pojetí, na které jsme byli zvyklí přinejmenším u dvou předchozích V.I.P. sekání chovatelů v Kozovazech. Lepší dostupnost místa konání takové akce hraje také důležitou roli, zvlášť pokud přijde sněhová kalamita jako letos.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Komentáře jsou uzavřené.