Na návštěvě u Vratka Javra, slovenského chovatele tukanů, arassariů, papoušků žlutočelých a dalších exotů

UVNITŘ GALERIE A VIDEA – Pravidelní návštěvníci mezinárodní výstavy exotického ptactva EXOTA Olomouc jméno Vratka Javra znají. Tedy alespoň ti, co si neopomenou pořídit katalog výstavy a zajímá je, kteří chovatelé na této akci vystavují. Jedny z největších vzácností za poslední léta patří právě Vratku Javrovi. V roce 2016 se jeho tukan obrovský stal dokonce symbolem výstavy a dostal se na plakát i titulní stranu katalogu. Právě tukani, arassariové a další plodožraví ptáci jsou Vratkovou specialitou. Papouškům se věnuje méně, ale pokud se pro nějaký druh rozhodne, rozhodně to nejsou žádní běžní ptáci. Byl to právě Vratko Javro, kdo na loňské EXOTĚ Olomouc poprvé na světě veřejně vystavil etiopské papoušky žlutočelé i s odchovem.

Za Vratkem Javrem jsme se vydali den před červnovým mezinárodním seminářem pro chovatele papoušků v Kálnici, kde přednášel právě o chovu papoušků žlutočelých. Tentokrát nešlo pouze o reportáž pro Araraunu, Vratko souhlasil s návštěvou celé skupiny chovatelů z organizace ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy. Když jsme onoho pátečního odpoledne dorazili do vesničky poblíž Piešťan, kde Vratko bydlí, slunce pálilo a teplota ve stínu se šplhala vysoko nad 30 stupňů. Obávali jsme se, zda vůbec něco uvidíme, protože v takových podmínkách ptáci obvykle mizí v chladnějším zázemí. To ovšem není případ chovných zařízení Vratka Javra, protože jeho chovné voliéry žádné skryté zázemí nemají. Všichni ptáci jsou od jara do podzimu v otevřených venkovních voliérách a na zimu je stěhuje do vytápěné haly.

„Nesnáším voliéry bez vegetace“

Jak ale ptáci mohou přežít taková letní parna, jaké jsme zažili my během naší návštěvy? Všechny voliéry jsou obrostlé bujnou vegetací. Prakticky v žádné voliéře není místo, kam by na přímo pražilo slunce. Všechny voliéry jsou také vybaveny sprchami, které zvláště v tak horkých dnech, jaký jsme u Vratka zažili my, chovatel a jeho pomocnice pouští i dvakrát až třikrát denně. Dusnu, které provázelo úmorné vedro, se sice nedalo úplně zabránit a ptáci se chladili dýcháním s otevřeným zobákem, ale stín a sprcha jim výrazně prospívaly. „Nesnáším holé voliéry. Jak v nich někdo může chovat ptáky?“ ptal se Vratko Javro a prozradil nám, že jeho dalším velkým koníčkem je pěstování exotických rostlin a dřevin. Však okolí jeho domu vypadá jako taková malá botanická zahrada.

K TÉMATU: Videostřípky z EXOTY Olomouc 2018: tukani pestří, papoušci žlutočelí, kakadu havraní a trichy orlí

Po více než hodině debatování pod stříškou pergoly se konečně vydáváme obhlédnout vzácné exoty. Přicházíme k první řadě voliér a hned v první nás vítá nebojácný samec arassariho řasnatého. Samice vykoukává zvědavě z hnízdní budky. Oba jsou nebojácní, samec so nás okukuje a po chvíli dobře mířenou ranou udeří zobákem do pletiva hned vedle jednoho z nás. „Všichni jsou zvyklí na lidi. Takhle přes pletivo můžou i bolestivě klovnout,“ upozorňuje nás Vratko Javro. „Někdy na pletivo i nalétávají. Občas se stane, že si při tom zdeformují horní čelist zobáku,“ ukazuje nám ve vedlejší voliéře arassariho hnědouchého, který má na horní čelisti viditelný zásek. Podobný „suvenýr“ spatříme i u několika dalších arassariů.

Evropský unikát: jeden ze dvou párů arassari límcového

Aby na sebe ptáci podobných druhů neútočili, má je Vratko Javro rozdělené ve voliérách tak, že je buď odděluje plná stěna, nebo mezi ně umístí do sousední voliéry zcela jiný druh. Tak jako u arassariů řasnatých a pestrých, mezi nimiž je voliéra obývaná turaky leskohlavými. „Papoušci musí mít mezi sebou plné stěny, jinak se navzájem ruší,“ vysvětluje Vratko Javro. „Mohou si také navzájem ublížit. Týká se to i tukanů. U některých ptáků ale může být dvojité pletivo a mohou na sebe navzájem vidět.“ Míjíme druhou řadu voliér a chovatel nás upozorňuje na arassarie smaragdové, kteří mají v budce mládě. Hned vedle nich je jedna z největších rarit Vratkova chovu: pár arassariů límcových, který si pořídil jako jediný chovatel v Evropě.

ČTĚTE TAKÉ: Videostřípky z Exoty Olomouc 2016: chytání arů hyacintových, povídání o tukanech a vzácní papoušci

„Dnes je vlastní ještě jeden chovatel v Holandsku. To jsou jediné dva páry v Evropě,“ upozorňuje Vratko. „Můj pár už obhlíží budku. Trvalo jim to ale dlouho, jsou příliš plaší.“ Pár se drží co nejdál od přední stěny voliéry a celou dobu nás opatrně sleduje. Samec sedí přímo u budky, je celý černý a jen pod okem se mu táhle charakteristický světlý pruh až k zátylku. Samice, co sedí o trochu blíže, je nenápadněji zrzavě zbarvená. Celou dobu nevydají ani hlásku. Posouváme se dál a narážíme na první papoušky. Mladý pár amazoňanů modrolících si nás zvědavě prohlíží, takřka se nepohne. Stojí jako sfingy a jejich obrovské oči se nádherně lesknou. Můžeme pořídit spousty krásných ostrých fotek. To jejich sousedi amazoňani vějířoví jsou o dost neposednější a bojácnější. Nepřiblíží se k nám ani trochu.

Vzácný odchov papouška žlutočelého

A už jsme u další rarity: chovného páru papoušků žlutočelých. Tito drobní papoušci příbuzní papouškům senegalským a konžským pochází původně z Etiopie a v Evropě je vlastní jen několik chovatelů. V České republice je zdárně již léta odchovává jediný chovatel a Vratko Javro je jediný ze Slovenska, komu se to už také daří. Ve voliéře, kterou si prohlížíme, jsou rodiče tří mláďat, které odchoval loni a poté i s rodičovským párem vystavil na EXOTĚ Olomouc. Samice má trochu oškubané břicho a oba jsou velmi kontaktní. Až natolik, že se téměř nedají vyfotit. „Existují údajně dva poddruhy. Jeden má oranžovější čelo, druhý spíše žluté. Můj samec je spíše oranžovější, samice žlutější,“ ukazuje nám Vratko Javro. Rozdíl ale není veliký a laik by ho asi nerozeznal.

NAPSALI JSME: Největší vzácnosti na Exotě Olomouc 2014? Zoborožci přilboví, arassari řasnatí a kakadu přilbový

Papouškům žlutočelým dělají ve vedlejší voliéře společnost turaka bělolící. Odděluje je pouze dvojité pletivo, nikoli pevná stěna jako mezi amazoňany. „S turaky se navzájem nijak nehašteří, takže to nevadí,“ vysvětluje nám chovatel. Přesouváme se od této druhé čady voliér do celého komplexu, který začíná místností s přípravnou krmiva. Úzkou chodbou vcházíme do ráje kakaduů a tukanů. Po pravé straně jsou čtyři obrovské a vegetací zarostlé voliéry. V první vidíme pár kakaduů palmových, menší poddruh atterismus. Hned vedle nich je pár kakaduů havraních a s nimi sousedí tukani krátkozobí. Řadu voliér zakončuje chovné zařízení pro holuby nikobarské s letošními mláďaty. Po levé straně je obrovská voliéra s imitací skalní stěny, na které posedávají turaka. Po zemi se prochází mohutní holubi korunáči.

Největší chov tukanů pestrých na starém kontinentu

Míjíme malou odbočku a za ní jsou tři velké voliéry pro tukany. Opět vidíme evropský unikát: tukany pestré. Do loňského roku je do Evropy třicet let nikdo nedovezl, až loni se to podařilo Janu Sojkovi, vydavateli Nové EXOTY. Jeden pár si od něj pořídil Vratko Javro. Na Slovensku ale putovat ještě další pár, který nyní chová zoologická zahrada v Košicích. U Vratka Javra je ale tukanů pestrých více. Z různých zdrojů získal a sestavil hned šest párů těchto ptáků – nejvíce v Evropě. Vedle tohoto prvního má umístěný chovný pár tukanů obrovských, od nichž se mu jako prvnímu na Slovensku podařilo předloni odchovat přirozenou cestou jedno mládě. Nyní si Vratko Javro sestavuje druhý pár.

K VĚCI: Paradox: arové hyacintoví jsou závislí na tukanech, ti jim ale zničí polovinu vajec

Za tukany obrovskými vidíme ještě voliéru s tukany bělolícími, kteří se ale schovávají za vegetací a nemíní se nechat vyfotit. Vracíme se tedy na cestičku vedoucí dál do nově budované haly s vnitřními voliérami a po levé straně míjíme řadu voliér s arassari a s dalšími tukany pestrými. Obzvláště samci jsou dost agresivní a útočí na nás přes pletivo zobákem. „Jsou ostřejší, ale jakmile je třeba je odchytit a vlezu k nim do voliéry, okamžitě se jejich chování změní,“ směje se Vratko Javro a ukazuje nám rozestavěné venkovní voliéry, které budou navazovat na řadu vnitřních boxů v blízké hale. „Tyto venkovní voliéry chci řešit jako závěsné, dno tedy nebude na zemi,“ popisuje. Vyplatí se to z hygienických důvodů, i kvůli hlodavcům.

Sedm hodin krmení a uklízení denně

V hale, kde je výrazně chladněji než venku, narážíme na další druhy papoušků. Vidíme letošní mládě amazoňana žlutokrkého a další liché jedince tukana pestrého, obrovského a krátkozobého. Naši pozornost ale brzy připoutá mladý kakadu havraní, který se ozývá ještě mláděcím hlasem a je velmi zvědavý na neznámé hosty. Stejně tak i čtveřice papoušků žlutočelých ve vedlejší voliéře. Jde o tři odchované samičky z loňské snůšky doplněné o nepříbuzného samce. „Dávám jim šanci, aby se přirozeně vybral budoucí pár,“ vysvětluje Vratko Javro. Kousek dál piští další dva mladí kakaduové havraní. Většina voliér je ale zatím prázdných a čeká na nové osazenstvo. I z druhé strany chovatel plánuje řadu venkovních voliér. Halu samotnou tvoří příčky z panelů Kingpan, které jsou i mezi jednotlivými voliérami.

ČTĚTE TAKÉ: Italská ptačí výstava a burza Reggio Emilia 2018 nabídla na 50 tisíc exotů, překvapila zoborožci tmavými

Při cestě zpět okolo venkovních voliér potkáváme Vratkovu spolupracovnici, která se na plný úvazek stará o jeho chov. „Chodí sem třikrát denně krmit a uklízet voliéry. Nesmírně ji to baví. Každá návštěva jí zabere dvě hodiny, ranní krmení tři hodiny. Pokaždé je třeba vyházet všechno ovoce a dát čerstvé, protože v tom horku se to hodně kazí,“ vysvětluje Vratko Javro. „Hodně teď zápasíme s mravenci, kteří lezou do misek na sladké ovoce. Nedá se s tím ale nic dělat…“ podotýká. Ptáme se na další unikátní druhy ptáků, protože víme, že Vratko chová i vzácné rajky. Vše se ale prý na zahradu jeho domu nevešlo, a tak má separovaný ještě jeden chov v jiné obci.

Pořizujeme ještě další fotky a videa a dlouze debatujeme pod stíny nádherných stromů, ale poté už je třeba vyrazit na cestu, abychom se stihli před kálnickým seminářem ubytovat v nedalekém Beckově. Děkujeme za možnost návštěvy a držíme palce, ať se daří přinejmenším jako dosud!

Další videa z návštěvy chovu Vratka Javra si můžete prohlédnout na kanálu Ararauny na YouTube.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz