Kálnica předstihla všechny letošní semináře pro chovatele papoušků, přijelo 80 Čechů a Slováků

UVNITŘ FOTOGALERIE – Takřka celý sál Kulturního domu v Kálnici na západě Slovenska zaplnili o uplynulé sobotě 15. června účastníci 14. ročníku mezinárodního semináře pro chovatele papoušků, který pořádala tamní základní organizace Slovenského svazu chovatelů. Do Kálnice dorazilo 80 slovenských a českých chovatelů, což z něj učinilo největší letošní akci svého druhu na území bývalé federace. Vysokou účast zajistil zajímavý program složený z šesti přednášek zaměřených nejen na samotný chov papoušků, ale i veterinární problematiku, nové legislativní povinnosti CITES, mutační a výstavní exoty či agresi chovných samců kakaduů. Hlavním organizátorem akce byl tradičně kálnický chovatel Ľuboš Pavlech.




Zkušenosti s chovem amazoňana žlutolícího

Kálnica jako každoročně přitáhla pozornost velkého počtu zájemců z České republiky, kteří tvořili zhruba třetinu publika. S vlastní přednáškou zde vystoupil Martin Papač, chovatel mutačních neofém modrohlavých, papoušků kouřových a výstavních zebřiček. Úvod semináře ale jako vždy patřil hymnické písni „Kálnica“ v podání Ľuboše Pavlecha, na níž navázala první prezentace od slovenského chovatele Ľubomíra Baniariho o chovu amazoňanů žlutolících nominátní formy autumnalis. Chovný pár si pořídil v roce 2004 z České republiky, ptáci ale pocházeli z faremního chovu v Brazílii. Byli poměrně krotcí, z čehož chovatel usoudil, že šlo o ručně dokrmené amazoňany. Umístil je do voliéry o rozměrech 2,5 x 1 x 2, na kterou navazovalo stejně velké zázemí.

LOŇSKÝ ROČNÍK: Kálnica přilákala na 75 chovatelů papoušků z Česka i Slovenska na tradiční seminář. Podívejte se na prezentace

Amazoňané se na nové prostředí velmi rychle adaptovali, začali lézt i do budky, ale po dobu devíti let nejevili zájem o hnízdění. Chovatel poté začal rekonstruovat původní voliéry, a tak pár dočasně přemístil do kubíkových voliér v suterénu. „Strávili tam březen a duben, tedy období, kdy se normálně připravují na hnízdění. Změna je stimulovala natolik, že zahnízdili a dočkal jsem se tří mláďat,“ popsal Ľubomír Baniari. Ke snůšce čtyř vajec došlo až po přestěhování ze suterénních malých voliér do nově postavených venkovních voliér. Papoušci zahnízdili v prkenné budce o rozměrech 30 x 30 x 50 cm, v níž byly jako podestýlka bukové štěpky. „Používám pouze štěpky, nepřidávám k nim žádné hobliny ani jiný materiál,“ podotkl chovatel.

Pohled do sálu před začátkem semináře (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Seminář se konal v Kulturním domě v Kálnici u Nového Mesta nad Váhom (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Na úvod tradiční přípitek nad „Bulou Kálnickou“. Zleva: Ladislav Žoha, Jan Sojka, Miloš Kelescenyi a Ľuboš Pavlech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Úvodní přednáška Ľubomíra Baniariho o chovu amazoňanů žlutolících (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Mládě amazoňana podložené pod papoušky senegalské

Protože měl zájemce o mladé amazoňany na chov v domácnosti, mláďata později rodičům odebral a odchoval ručně. „Analýza DNA prokázala, že šlo o tři samičky, které jsem po odstavu nechal ještě určitou dobu v proletové venkovní voliéře,“ uvedl chovatel. Úspěchu se tedy dočkal až po deseti letech chovu. Hned následující rok došlo u chovného páru ke snůšce dvou vajec, z nichž jedno bylo oplozené. Mládě se vylíhlo v pořádku samo, bylo odebráno rovněž k ručnímu odchovu, protože chovatel měl znovu zájemce o domácího mazlíčka. „Amazoňana jsme dokrmovali společně s mláďaty arů marakán a amazónků černotemenných,“ přiblížil. Problémy nastaly loni při třetí hnízdí sezóně. Z tří vajec byla oplozená dvě, obě mláďata se vylíhla, ale první po šesti dnech uhynulo po napadení rodiči.

ROČNÍK 2017: Do Kálnice se sjelo přes 60 slovenských a českých chovatelů na seminář o papoušcích

Ľubomír Baniari nechtěl riskovat, že přijde i o druhé mládě, a tak jej hned po vylíhnutí podložil páru papoušků senegalských, kteří měli v budce již větší, ale dosud neopeřené vlastní mládě. „Rodiče se o nový přírůstek vzorně starali, ale až příliš. Možná se snažili, aby menší mládě dohnalo to větší, překrmovali ho, a to přestalo trávit. Proto jsme ho museli odebrat,“ líčil chovatel. Ve voleti zůstal tvrdý kus nestrávené potravy. „Po telefonické konzultaci s veterinářkou Veronikou Milerskou jsme mláděti podávali po dvou hodinách kmínový čaj. Problémy skutečně ustoupily a mládě do rána vše strávilo,“ popsal Ľubomír Baniari. Také tento amazoňan byl odchován ručně a stal se z něj domácí mazlíček.

Ľubomír Baniari: Poznatky o… by on Scribd

Legislativní změny pro chovatele na Slovensku

O něco méně veselé téma přednášky měl chovatel Milan Vávra, který se už 25 let věnuje sledování a úpravám legislativy týkající se chovatelů exotických ptáků na Slovensku. Země loni přijala novelu zákona 15/2005 a vyhlášky 110, které se týkají značení a kontroly exemplářů CITES. „Do roku 2008 u nás fungovaly u ptáků CITES A a CITES B povinné průkazy o původu, museli jsme vést evidenci na druhových kartách a při kroužkování mláďat druhů z obou příloh CITES musel být přítomen úředník oddělení životního prostředí příslušného Okresního úřadu,“ zavzpomínal Milan Vávra na začátek své prezentace. Chovatelé tedy museli mít u ptáků CITES A tzv. žlutý papír (eurocites) a průkaz o původu, což je obdoba registračního listu CITES v České republice, a u ptáků CITES B průkaz o původu.

ROČNÍK 2016: Slovenská Kálnica hostila „federální“ setkání českých a slovenských chovatelů papoušků

„V roce 2008 byl zrušen průkaz původu pro CITES A i B a registrační číslo. Upravil se také systém pokut, podle tehdejší novely se sankce řešily pouze v případech trvalého poškození ohrožených exemplářů druhu,“ upozornil Milan Vávra. Následující čtyři roky úřady neuložily slovenským chovatelům papoušků žádnou pokutu. V roce 2012 ale připravilo ministerstvo životního prostředí novelu, která sankce zpřísnila. Tato novela platila až do konce loňského roku a byla hojně využívaná úředníky pro popotahování chovatelů, zejména pak u druhů CITES B. „Změna byla připravena za zády Slovenského svazu chovatelů, takže jsme se k ní vůbec nemohli vyjádřit. Proto jsme si vymohli, aby byl svaz zahrnut mezi subjekty, které mají statut připomínkového místa,“ uvedl Milan Vávra.

Milan Habrcetl, koordinátor českých aktivit na podporu australského záchranného centra Kaarakin, rozmlouvá se slovenským chovatelem Vratkem Javrem (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Skupina chovatelů ze ZO ČSCH EXOTÁŘI Východní Čechy na kálnickém semináři (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Veterinář Miloš Kelescényi se chopil odbavování prezentací (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Slovenský svaz chovatelů si vynutil připomínkování novel

Již od roku 2012 svaz připravoval podklady pro další novelu zákona, která by napravila chyby novely přijaté v tomto roce. „Šlo nám zejména o zrušení účasti úředníka u kroužkování, zrušení průkazu původu, a prosazení nahlašovací povinnosti do 90 dní od vylíhnutí mláděte,“ vypočítal Milan Vávra. SZCH dostal v roce 2018 notifikací návrh novely, v zákonné lhůtě přes SLOVLEX vypracoval ve spolupráci se sokolníky 16 připomínek, z nichž bylo na rozporovém jednání uznáno šest. „Vypracovali jsme i pozměňující návrh, ale nenašli jsme poslance, který by ho předložil. Ministerstvo životního prostředí si nakonec prosadilo z velké části vlastní znění novely. Při jednáních se svazem bylo patrné, že se připravuje další zpřísnění podmínek pro chovatele papoušků zařazených do CITES B,“ konstatoval Vávra.

REPORTÁŽ: Na návštěvě u Ľuboše Pavlecha, chovatele australských papoušků a organizátora seminářů v Kálnici

Aktuální novela zákona platí od 1. ledna letošního roku. Podle ní mají být veškerá mláďata druhů CITES A označena kroužky od Státní ochrany přírody, které neobsahují rok, ale kód SK D1 a šest čísel. Mládě je třeba do 30 dní od data vylíhnutí a vyplnění druhové karty nahlásit na MŽP. Od ledna existuje rovněž nová druhová karta, kterou chovatel po vyplnění zasílá ministerstvu životního prostředí do konce roku 2020. Staré druhé karty bylo možné používat pouze do konce března letošního roku. Chovatel také musí při žádosti o vydání eurocitesu na odchované ptáky doložit MŽP kopii certifikátu rodičů, druhové karty a šestieurový kolek. Při opakovaném odchovu už kopie certifikátu rodičů nejsou třeba. Změnily se i podmínky pro nařizování paternitních testů. „Ministerstvo může při obdržení žádosti o vydání eurocitesu nařídit prostřednictvím Okresního úřadu paternity,“ upozornil Milan Vávra.

Hromadné foto všech účastníků letošního semináře v Kálnici (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Chovatel Jiří Syrovátka s ochočeným mládětem straky modré (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Paternity vyžádané kontrolními orgány platí stát

Tento úkon probíhá výhradně formou správního řízení a musí v něm být přesně uvedeno, kterých exemplářů se týká. „Do pěti dní od obdržení informace se chovatel může vyjádřit. Může navrhnout ministerstvu, že udělá paternity pouze od matky a od vybraného jednoho mláděte, které si určí ministerstvo. Chovatel by tak zaplatil paternitní testy pouze u dvou ptáků a ušetřil by náklady za další. Jeden paternitní test totiž vyjde na 50 až 70 euro,“ sdělil Milan Vávra. Vyžádá-li si paternitní testy ministerstvo na základě chovatelovy žádosti o vydání eurocitesu, hradí je chovatel. Pokud paternitní testy nařídí Okresní úřad nebo inspekce, hradí je tyto úřady (tedy ve všech případech kontrolních činností nevyvolaných žádostí od samotného chovatele).

ROZHOVOR: Ľuboš Pavlech: Na první odchov papoušků chocholatých jsem si počkal osm let

Rovněž u papoušků spadajících do CITES B musí chovatelé mláďata značit kroužky od Státní ochrany přírody. Do dvou týdnů od okroužkování je nutné zaslat druhovou kartu ministerstvu životního prostředí. Chovatel také musí vyplnit doklad o nabytí exempláře, který však není úředním potvrzením o tom, že exemplář byl nabyt v členském státě EU. „Okresní úřady již nevydávají průkazy původu a registrace pro druhy CITES B, ale pouze pro CITES A. Milan Vávra také vyzval účastníky semináře v Kálnici, aby mezi sebou našli dobrovolníka, který od něj převezme štafetu při připomínkování a navrhování legislativy týkající se chovatelství a bude obhajovat zájmy slovenských exotářů.

Veterinář Juraj Šimůnek se zaměřil na virová onemocnění (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Martin Papač přednášel o mutačních neofémách modrohlavých a výstavních zebřičkách (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Herpes virus: časovaná bomba ve voliérách?

První veterinární přednášky v Kálnici se ujal slovenský veterinář Juraj Šimunek, který se letos zaměřil na nejrozšířenější virová onemocnění papoušků. Upozornil, že nestrávené zrní v trusu ptáků ještě nemusí znamenat, že dotyčný papoušek trpí dilatací žláznatého žaludku. „Existuje ještě několik možností, čím může takový pták trpět,“ uvedl. Příčinou vzniku dilatace je bornavir, kterým je podle Šimunka nakaženo poměrně dost papoušků chovaných v zajetí. „Přítomnost bornaviru v krvi ale ještě neznamená, že je pták nemocný a nemoc u něj propukne. To se stává u oslabených jedinců s horší imunitou. Řada ptáků s bornavirem jsou pouze přenašeči,“ dodal Juraj Šimunek. Touto nemocí například vůbec netrpí kakaduové nebo andulky, naopak je velmi známá u arů a dalších jihoamerických papoušků.

Za časovanou bombu v chovech označil Juraj Šimunek Pachecovu nemoc, již způsobuje herpes virus: „Nedávno jsem odebíral krev u 150 papoušků, a 50 jich mělo herpes virus. V případě oslabení organismu se tato nemoc projeví. Úhyny bývají rychlé, jde o následek akutního stresu při odchytu nebo kontrole kroužků. Do dvou tří dní takový pták uhyne.“ Herpes virus papouškovi způsobí dilataci srdce. „Jeden chovatel měl herpes virus v chovu, z 60 ptáků jich 25 nebo 30 uhynulo. Spouštěčem byl stres z rekonstrukčních prací na voliérách,“ popsal veterinář konkrétní případ z praxe. U papoušků se slabou imunitou se může projevit i polyomavirus. Smrtelný je zejména u mláďat ve věku 15 až 52 dní. „Starší přežijí, ale jsou z nich celoživotní přenašeči,“ varoval Šimunek. Nejčastěji se polyomavirus vyskytuje a arů a kakaduů (po 30 procentech případů), aratingů (15 procent) a eklektů (10 procent).

Do Kálnice se letos sjelo 80 chovatelů ze Slovenska i Česka (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Předseda ZO ČSCH EXOTÁŘI Východní Čechy Jiří Vojtěch děkuje Vratkovi Javrovi za možnost návštěvy jeho chovného zařízení (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Testuje krev pouze metodou PCR, vyzval veterinář

Novým strašákem v chovech papoušků je podle Juraje Šimunka i papilomavirus, který představuje výdutě na kloace. „U zmiňovaných 150 testovaných papoušků se tato nemoc projevila u 12,“ uvedl veterinář. Papilomavirus napadá imunitní systém a podle Šimunka je pravděpodobné, že jde o jeden z důsledků příbuzenského křížení ptáků. Nemocní papoušci však vedou plnohodnotný život, dokáží se rozmnožovat, a tak jde spíše o estetický problém. A také hygienický, protože na vyduté kloace se zachycuje trus, kterým papoušek znečišťuje vše, na co si sedne, včetně majitele – pokud jde o domácího mazlíčka. Na závěr svojí přednášky Juraj Šimunek vyzval chovatele, aby při zadávání vyšetření krve papoušků trvali na PCR analýze, která na principu genetiky určuje přítomnost viru v krvi.

„U PCR testů nemusí být nemoc propuklá, ale testy ji odhalí. Zhruba desetina pozitivních nálezů pak končí úhynem papouška, protože se u něj nemoc později projeví,“ konstatoval Juraj Šimunek. Oproti tomu metoda ELISA stanovuje přítomnost protilátek v krvi, takže nemoc zachytí pouze v případě, kdy jí papoušek již opravdu trpí. Neodhalí tedy jedince, kteří jsou přenašeči a sami neonemocněli. Pro prevenci v chovech je tedy metoda ELISA zcela nevhodná a mohla by vést k promořenosti chovných zařízení různými typy virových onemocnění. „Nerad bych se stal svědkem toho, že se z Česko-Slovenska stane odpadkový koš papoušků s virovými onemocněními. Je třeba dbát na prevenci,“ vyzval Juraj Šimunek účastníky semináře v Kálnici.

Martin Papač ve své přednášce zmínil i ceny některých barevných mutací papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Kálnický seminář vznikl jako slovenská obdoba někdejších seminářů v Jirnech ve středních Čechách (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Martin Papač o nových mutacích papoušků

České chovatele letos mezi přednášejícími zastoupil Martin Papač, který si připravil přednášku o svém chovu mutačních neofém modrohlavých a výstavních zebřiček. Stejnou přednášku si mohli čeští chovatelé poslechnout již na dubnovém setkání chovatelů Severovýchodních Čech ve Skaličce u Hradce Králové, nově v ní ale přibyly fotografie unikátních barevných mutací velkých druhů papoušků. Například šlo o modrou mutaci kakadua růžového, která má podle Martina Papače již zastoupení i v českých chovech a cena jednoho ptáka se v přepočtu vyšplhala na 300 tisíc korun. Upozornil také na zajímavé mutace neofém modrohlavých, které se vyskytují u australských chovatelů a v Evropě jsou nedostupné. Jde o khaki, pastel a dilute.

Mezi nejžádanější dostupné mutace neofém modrohlavých v Evropě nyní patří rubino, jejichž cena se pohybuje okolo šesti tisíc euro na kus (v přepočtu 150 tisíc korun). Do závratných výšin se dokáží vyšplhat i ceny výstavních zebřiček. Tzv. anglický typ s masivní postavou a robustní hlavou lze pořídit v průměru za 500 liber a kus, unikátní jedinci se ale prodávají i za 1 000 a více liber. „To už řada lidí není ochotna za zebřičku zaplatit,“ podotkl Martin Papač. Mezi velmoci v chovu těchto drobných exotů momentálně patří Bahrajn a další země Blízkého východu. Ne všechny státy ale uznávají robustní anglický typ, například v Holandsku letos vydali nový standard, podle něhož by sice měly být výstavní zebřičky mohutnější a větší, ale nesmí být zase až tak mohutné jako anglické a nesmí na bidle ležet.

Vratko Javro pohovořil o svém unikátním chovu papoušků žlutočelých (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Vratku Javrovi se zatím podařilo odchovat čtyři papoušky žlutočelé (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Úskalí chovu vzácných papoušků žlutočelých

Zlatým hřebem kálnického semináře byla přednáška slovenského chovatele Vratka Javra, který se specializuje na chov vzácných exotických ptáků. Jako první na Slovensku odchoval papouška žlutočelého (Poicephalus flavifrons), kterého loni na podzim vystavoval na mezinárodní výstavě EXOTA Olomouc. Za těmito papoušky podnikl i cestu do jejich domoviny v Etiopii. „Papoušci žlutočelí jsou vzácní nejen v chovech, ale i v přírodě. V Etiopii rychle mizí vhodné biotopy, není tam dostatek vhodných hnízdních stromů. Lidé veškeré stromy kácí a zpracovávají nebo používají na otop. Papoušci se tak shlukují do lokalit okolo jezer a zahrad či plantáží,“ přiblížil Vratko Javro svoji zkušenost z Etiopie. V přírodě existují dva poddruhy, z nichž jeden má spíše oranžovou hlavu.

„Ve svém chovu mám oba poddruhy. Ti s oranžovou hlavou jsou o něco větší. Druzí mají hlavu spíše citrónově žlutou. Rozdíly jsou mezi nimi ale minimální a dochází mezi nimi ke křížení,“ konstatoval Vratko Javro, který vlastní jeden chovný pár a několik dalších ptáků, z nichž hodlá sestavit další páry. „Chovný pár mám ve voliéře o půdorysu 1,5 x 5 m, přičemž stěny se sousedními voliérami jsou plné a stropy obrostlé divokým vínem. Ptákům vytváří skvělé klima, ukusují jak zelené listy, tak plody. Na voliérách mají také sprchu a voda z vína okapává dlouhou dobu poté, co je sprcha vypnutá, takže papoušci mají zajištěnu vlhkost,“ líčil Vratko Javro. Papoušci žlutočelí u něj nepřijímali žádný hmyz, ale rádi konzumují ovoce a zeleninu a také směs zrní pro africké papoušky.

Pro hnízdění chovatel ptákům poskytl kmenovou budku o průměru 25 cm a výšce 50 cm. „Dosud jsem odchoval čtyři mláďata, pár měl dvě snůšky (z první bylo jedno a z druhé tři mláďata). Nemyslím si, že by se tento druh někdy stal běžně chovaným papouškem,“ dodal Vratko Javro. Mláďata odchoval ručně již od inkubace. Pro dokrmování použil dokrmovací směs Deli Nature, postup byl naprosto stejný jako u papoušků senegalských. „Mladé pro mě dokrmil známý a nepozoroval žádné odlišnosti od dokrmování jiných papoušků rodu Poicephalus,“ uvedl Vratko Javro. Tři mláďata z loňského odchovu nyní drží ve společné voliéře s jedním starším samcem a čeká na přirozený výběr druhého chovného páru.

Závěr kálnického semináře patřil přednášce Pavla Kováčika o kakaduech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Jak zabránit agresi samců kakaduů proti samicím?

Velmi zajímavou přednášku připravil na úplný závěr kálnického semináře student brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity a chovatel kakaduů Pavol Kováčik. Zaměřil se v ní právě na kakaduy, jejich nároky na chov, krmivo a veterinární péči. Oproti jiným systematikům Kováčik dělí kakaduy do tří skupin – bílé, růžové a černé – přičemž růžové druhy (kakadu růžový a kakadu inka) podle něj spojuje nárok na krmivo s minimálním poměrem tuku. „Tyto druhy by neměly žrát vůbec žádnou slunečnici, ale ani ovoce, které obsahuje příliš mnoho cukru. Chovatelé by jim měli předkládat pouze zeleninu,“ uvedl Kováčik. „Dieta je pro ně důležitá, protože růžoví kakaduové mají v zajetí výrazný sklon k obezitě a s ní souvisejícími zdravotními problémy.“

Při nesprávné stravě hrozí kakaduům růžovým lipomy – nezhoubné tukové nádory, které papouškům mohou komplikovat pohyb a pokud si je sami poškodí, může nastat otrava krve a úhyn. Lipomy se dají chirurgicky dobře odstranit, ale pacient poté musí přejít na správnou dietní stravu. Podstatnou část své přednášky věnoval Pavol Kováčik agresivitě samců kakaduů proti samicím a případům, kdy samci samicím amputovali horní nebo dolní čelist zobáku. „Samotnému se mi to bohužel stalo v chovu, kdy samec kakadua žlutočečelatého eleonora utrhl samici horní čelist zobáku. Samici se podařilo zachránit, ale je zcela bez horní čelisti. Přesto se naučila přijímat potravu a pohybovat se bez možnosti používat zobák jako další končetinu,“ popsal Pavol Kováčik.

Agresi samců kakaduů lze podle Kováčika zabránit jednak vhodně postavenými voliérami a hnízdní budkou s více vletovými otvory, ale také chirurgickými zákroky nebo medikamenty. Samcům lze na zobák gumový nástavec, nebo mu rozříznou dolní čelist. Účinná je chemická kastrace, kdy se samci implantuje přípravek Suprelorin, který do těla vylučuje látku deslorelin, jež přeruší hormonální cyklus a způsobí dočasnou neplodnost. Po vysazení implantátu samec je opět normálně plodný. Implantát je ale nutné vyměňovat zhruba jednou za půl roku, jinak ztrácí účinnost. Agresi samce lze také nasměrovat vůči jiným podnětům než samici – například na samce v sousedních voliérách nebo na menší papoušky vypuštěné do stejné voliéry, například na rosely, korely nebo andulky.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..