Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGLAERIE – Pětasedmdesát chovatelů papoušků z České republiky a Slovenska zavítalo o uplynulé sobotě 16. června na třináctý ročník mezinárodního chovatelského semináře do západoslovenské Kálnice. Oproti loňskému roku se zájem o tuto akci ještě zvýšil, byť na ní chyběli někteří pravidelní účastníci (včetně vydavatele Ararauny, který se pro letošek musel omluvit; díky zaslaným prezentacím a fotografiím ale o reportáž nepřijdete). Program dopředu sliboval zajímavý zážitek – vždyť na které z podobných akcí se chovatelé dozví podrobnosti o chovu a odchovu kakadu havraních nebo specifika z chovu papoušků hnědohlavých a chocholatých?
Ke kálnickému semináři neodmyslitelně patří hymnická píseň „Kálnica“ v podání hlavního organizátora setkání Ľuboše Pavlecha. I letos otevírala celou akci a Ľuboš Pavlech se hned ujal i první přednášky zaměřené na chov a odchov papoušků chocholatých (o jeho chovu vyšel na Ararauně i tento rozhovor). Tento endemický druh z Nové Kaledonie v Oceánii byl nedávno podle nové taxonomie od Josepha del Hoya rozdělen na dva, respektive dva původní poddruhy se staly samostatnými druhy: novokaledonskému poddruhu zůstal název papoušek chocholatý, poddruh žijící na menším ostrově Ouvéa nově nese název papoušek ostrovní (nebo uveský). V zajetí se takřka výhradně vyskytují papoušci chocholatí a ne jinak tomu je i u Ľuboše Pavlecha.
Jak odchovat papoušky chocholaté
První pár si chovatel pořídil v roce 2008 jako dvouleté ptáky. Dvakrát zahnízdili, ale pokaždé měli čistou snůšku. Poté samice přestala snášet a až v roce 2014 sehnal Ľuboš Pavlech novou, u níž se bohužel záhy prokázalo PBFD, kterým se nakazila i původní samice. Chovatel musel nechat obě utratit. Samec naštěstí cirkovirem neonemocněl a tak si k němu v roce 2015 pořídil již třetí samičku. Pár si od začátku velmi dobře „sedl“ a už následující rok samice snesla první vejce, bohužel z bidla na zem. Další dvě vajíčka Ľuboš Pavlech našel už v hnízdě. Samice je poctivě zahřívala a vylíhla se z nich dvě mláďata, která rodiče odchovali až na bidlo. O rok později již samice snesla všechna tři vejce do budky, všechna byla oplozená, vylíhla se z nich mláďata a podařilo se je úspěšně odchovat.
MINULÝ ROČNÍK: Do Kálnice se sjelo přes 60 slovenských a českých chovatelů na seminář o papoušcích
Papoušci chocholatí mají u Ľuboše Pavlecha velmi pestrou stravu. Předkládá jim deset druhů zrnin – proso, lesknici, nahý oves, niger, lněné semínko, kardi, pestřec mariánský, semenec, slunečnici a limbové oříšky. Dostávají také vyloupané ořechy, například lískové nebo mandle. Důležitou složku krmné dávky tvoří ovoce, a to jak domácí – jablka, hrušky, třešně, hroznové víno a meloun – tak exotické, mezi něž patří papája, ananas, pomelo, banány nebo kanadské borůvky. Neméně důležitá je i zelenina, z níž papoušci chocholatí preferují kukuřici v mléčné zralosti, hrášek, mrkev, červenou řepu, karfiol a brokolici. V sezóně pak dostávají mix různých bobulovin, od rybízu, černého bezu, arónií, jeřabin a rakytníku po hloh, ptačí zob, jmelí či šípky.
PŘEDMINULÝ ROČNÍK: Slovenská Kálnica hostila „federální“ setkání českých a slovenských chovatelů papoušků
Ľuboš Pavlech svým papouškům dopřává i mnoho druhů zeleného krmiva z okolních luk, ať už jde o pampelišku, ptačinec – žabinec, kokošku pastuší tobolku, jitrocel nebo slunečnici v mléčné zralosti. Během hnízdění je nutná i živočišná složka potravy, především červi: zophasi, mouční červi, zavíječi a další. Samozřejmostí je také vaječná směs a pravidelný přísun větví na okus, během sezóny většinou listnáčů, v zimním období pak jehličnanů. Papoušci chocholatí pochází z Oceánie, takže potřebují teplo. Ľuboš Pavlech jim v zimních měsících přitápí na pět až deset stupňů, ale pravidelně je vypouští do venkovní voliéry. Vzhledem k tomu, že jde o ohrožený druh zařazený do první přílohy mezinárodní úmluvy CITES, musí všechna mláďata kroužkovat speciálními kroužky za přítomnosti zástupců okresního úřadu z Nového Mesta nad Váhom.
Ľuboš Pavlech – Chov papoušků chocholatých by Jan.Potucek on Scribd
Filipíny a Palawan: ráj ptáků i pytláků
Na Ľuboše Pavlecha na kálnickém semináři navázal první český řečník, ornitolog a chovatel Radek Nesvačil, který se zaměřil na reportážní povídání ze svých cest na Filipíny a ostrov Palawan. Jde o mimořádnou ptačí lokalitu, kde žije celá řada vzácných a ohrožených papoušků, ale také zoborožců a dalších exotů. Bohužel je to zároveň častý terč pytláků a překupníků s divokými zvířaty. Palawan a obecně Filipíny jsou „dodavatelem“ velkého procenta nelegálně odchycených ptáků v Oceánii a také tranzitní zemí pro zásilky z dalších ostrovních států. Většina nelegálně odchycených ptáků směřuje do Indonésie a Singapuru, kde jsou obrovské ptačí trhy a neustálá poptávka po více či méně vzácných exotech.
K TÉMATU: Filipínci dopadli gang pašeráků z Indonésie, zabavili 312 zvířat včetně kakadu palmových
Kvůli nelegálnímu odchytu a vybírání hnízd již téměř vyhynul kakadu filipínský, který je aktuálně nejohroženějším druhem kakadua a také jedním ze dvou kriticky ohrožených zástupců rodu (druhým je kakadu žlutolící, který žije v Indonésii). Pozornost médií se soustředí především na tyto populární papoušky, na Filipínách se ale ve velkém odchytávají i méně ohrožení ptáci zařazení do přílohy CITES II, včetně zmiňovaných zoborožců. Vysoké procento opeřenců nepřežije ani transport k překupníkům, pytláci je převáží ve větším množství v pytlích, taškách nebo dokonce pet lahvích. Dehydrovaní, hladoví a extrémně vystresovaní ptáci po desítkách hynou. Úřady bohužel zachytí jen zlomek takto pašovaných zvířat.
Papouščí zajímavosti z francouzských zoo
O něco veselejší přednášku si na letošní seminář v Kálnici připravil veterinář MVDr. Miloš Kelecsényi. Překvapivě se netýkala zdravotních problémů papoušků, ale návštěvy dvou zajímavých zoologických zahrad ve Francii: Bioparcu – Zoo de Doue la Fontaine a Zooparcu de Beauval. První jmenovaná Zoo de Doue la Fontaine se nachází na západu Francie a má velmi zajímavě řešené expozice. Návštěvníci prochází jakýmsi velkým bludištěm mezi pískovcovými skalami a v prohlubních jsou vybudované výběhy nebo voliéry. Díky tomuto přírodnímu řešení mohou být voliéry opravdu obří, což ocení zejména velcí papoušci. V Bioparcu Zoo de Doue la Fontaine chovají šest druhů papoušků, z toho čtyři druhy velkých arů.
Na první pohled zaujmou především největší papoušci světa, arové hyacintoví. Nechybí ale ani častěji chovaní arové zelenokřídlí, arové vojenští a v chovech výrazně vzácnější arové červenouší, jimž musí tamní expozice náramně vyhovovat: ve své domovině v Bolívii totiž hnízdí právě v pískovcových skalách, stejně jako další zde chovaní papoušci patagonští (původem z Chile a Argentiny) a aratingové skvrnití. Megavoliéra pro papoušky je pro návštěvníky průchozí, takže se lidé mohou dostat exotům na dosah, což Miloš Kelecsényi doložil i několika zdařilými fotografiemi. Druhy, které nehnízdí přímo ve skalních norách, mají v pískovci umístěny velké dřevěné hnízdní budky. Týká se to i arů hyacintových. Otázkou zůstává, jak potom probíhá kontrola hnízda a kroužkování mláďat…
Zcela jinak má řešený chov papoušků Zooparc de Beauval ve střední Francii, který se může pochlubit chovem vzácných arů kanind, arů červenouchých, kakadu palmových, kakadu moluckých, kakadu růžových a trichů orlích. Jde o klasické velké voliéry se zázemím, ukryté pod vysokými stromy. Většina papoušků se chovaná po párech, zoopark má ale ještě ochočené papoušky, kteří vystupují společně s dalšími druhy ptáků ve velké ptačí show, během níž létají na volno arové, ale i obrovský puštík vousatý nebo čápi marabu, supi a další dravci. Podobná vystoupení jsou běžná u řady zoologických zahrad, před časem je částečně začal kopírovat i pražská nebo královédvorská zoo.
Miloš Kelecsényi – Chov papoušků ve Francii by Jan.Potucek on Scribd
Zkušenosti s chovem papoušků hnědohlavých
Další z tradičních řečníků na semináři v Kálnici, slovenský chovatel Ľubomír Baniari, zaměřil svoji přednášku na chov papoušků hnědohlavých, nepříliš rozšířeného druhu afrického papouška rodu Poicephalus. V českých a slovenských chovech se začal objevovat teprve nedávno, ale už se ho daří několika chovatelům odchovávat. Jde o druh, kterému svědčí chov ve větších klecích, nepotřebuje tedy přímo voliéry. V Německu dokonce řada chovatelů s jeho chovem ve voliérách pohořela a musela přejít na vnitřní voliéry nebo klece. „Pro mnoho našich chovatelů to je dobrá zpráva, protože ne každý má možnost si vybudovat velké chovné zařízení. Já tyto papoušky chovám v kubíkových voliérkách,“ přiblížil Ľubomír Baniari.
Chovatel vlastní jeden pár, který získal výměnou za amazónka černotemenného. Letos bude těmto ptákům osm let. Dostali bukovou budku o rozměrech 25 x 25 x 50 cm, kterou jim Ľubomír Baniari zavěsil do horní části voliéry, přičemž kontrolní otvor je řešený vně voliéry. Jako podestýlku do budky použil bukové štěpky, které dává také na dno voliéry. Kvůli zajištění lepší vlhkosti chovatel doplňuje tyto štěpky ještě větvičkami ovocných stromů. K prvnímu hnízdění došlo loni v polovině března, z dvou vajec se vylíhlo jedno mládě, které však ve věku pěti dní uhynulo. Ještě téhož roku v prosinci ptáci zahnízdili podruhé. Tentokrát měli tři vejce, z nichž se v polovině ledna letošního roku vylíhla dvě mláďata.
„Netroufal jsem si zkontrolovat, zda jsou mláďata v pořádku, tak jsem všechno nechal na rodičích. Ale asi po týdnu jsem přeci jenom neodolal a nahlédl dovnitř, kde byla dvě mláďata a jedno vejce. Byl jsem překvapený a šťastný, že se snad podaří odchov,“ popisoval Ľubomír Baniari. Přání se vyplnilo, obě mláďata rodiče odchovali až na bidlo. „Po mých dosavadních zkušenostech se zástupci rodu Poicephalus můžu říci, že papoušci hnědohlaví jsou příjemní a nenároční společníci a mají tichý projev. Výrazným povahovým rysem, na který bych rád upozornil, že jejich klid. Zatímco papoušci senegalští jsou plašší, hnědohlaví se jen stáhnou a zalezou si do budky,“ líčil chovatel. Jedinou negativní záležitostí je podle něj zlozvyk samiček, které se vyprazdňují během hnízdění přímo uvnitř budky.
Chov kakadu havraních bez zimoviště
O zkušenostech s o něco většími papoušky v Kálnici přednášel slovenský chovatel Vratko Javro, který se jinak věnuje spíše chovu tukanů (jako první na Slovensku odchoval tukana obrovského). „Ptáky chovám od dětství a z papoušků jsem se postupně přeorientoval na turaka, arasarie a tukany. Z papoušků jsem si v chovu ponechal dva páry kakadu havraních poddruhu samueli,“ přiblížil svůj chov. Kakadu havraní chová ve voliérách o rozměrech 2,5 x 10 x 2,5 metru, které nemají možnost přitápění, ale jsou postavené tak, aby do nich nefoukal vítr a jsou z poloviny zastřešeny. „Jeden pár jsem si pořizoval ve věku čtyř let, takže už pohlavně dospělý, a ten mi po deseti měsících zahnízdil. Samice následně snesla postupně čtyři vejce, vždy jedno po 25 dnech,“ popsal Vratko Javro.
Mladému páru se ale hned nedařilo. V prvním vejci uhynul zárodek ve stáří do dvou týdnů, druhé se sice vylíhlo, ale samice na vejci neseděla, takže muselo být odebrané do líhně. To samé se týkalo třetího vejce, které bylo čisté, i čtvrtého, z něhož se mládě vylíhlo v líhni. „Mládě jsem první čtyři týdny dokrmoval směsí Harrison a potom až do odstavu kaší od Deli Nature,“ přiblížil úspěšný chovatel. Ze začátku pro dokrmování používal stříkačku vloženou přímo do zobáku, později ohnutou nerezovou lžičku. Umělý odchov kakadu havraního má jedno úskalí: teplota v inkubátoru se musí snižovat rychleji než u jiných druhů papoušků. „Mláďata mají od vylíhnutí velmi husté chmýří a mohl by se jim přehřát organismus,“ varuje Vratko Javro.
Odstav mláděte kakadu havraního začínal v pátém měsíci věku, kdy jej chovatel dokrmoval už jen večer. V sedmi měsících už byl kakadu plně samostatný. Chovný pár krmí Vratko Javro směsí zrnin od Deli Nature pro australské papoušky. V chovné sezóně podává nakličovací směs Deli Nature nebo směs pro holuby. „Nedávám jim žádné ovoce ani zeleninu. Dostávají pouze jeřabiny a hloh a také čerstvé větve na okus,“ přiblížil Vratko Javro netradiční jídelníček jeho papoušků. Mezi oběma voliérami kakadu jsou pevné stěny, aby se ptáci navzájem nerušili. Nemají tedy vizuální kontakt, ale navzájem se slyší, což je nijak neznervózňuje, spíše naopak. Vratko Javro nyní čeká, až dospěje i druhý pár věří, že se mu časem podaří kakadu havraní odchovat i pod rodiči.
Jaké jsou příčiny neplodnosti papoušků?
Na úplný závěr kálnického semináře si organizátoři nechali vystoupení české veterinářky MVDr. Veroniky Milerské z královéhradecké výjezdní ambulance Avimed. Téma bylo více než zajímavé: poruchy plodnosti a příčiny úhynu zárodku při inkubaci. Veronika Milerská vysvětlila rozdíl mezi vrozenými a získanými poruchami plodnosti u papoušků. „Zhruba 20 procent všech párů papoušků chovaných v zajetí je neplodných. Ovšem za 90 procent nezdarů mohou chovatelé, pro něž je jednoduší to svést na ptačí svěřence,“ konstatovala veterinářka, podle níž stačí, když chovatelé budou své papoušky bedlivě sledovat během celého roku a nehodnotit je jenom podle úspěšnosti a počtu odchovů mláďat.
Mezi poměrně časté problémy je „párování“ ptáků stejného pohlaví u druhů, které nemají patrný pohlavní dimorfismus. Papoušci se mohou chovat jako pár, ale ve skutečnosti jde o dva samce nebo dvě samice. Důležité je provést test pohlaví pomocí DNA nebo endoskopu. „Jinak dochází k páření „zaručeného“ páru, které může trvat i několik let,“ upozornila Veronika Milerská. U mladých ptáků a starých papoušků by měli chovatelé počítat s přirozenou neplodností. „Neměli by je zbytečně vystavovat nadměrné terapii farmaky a stresovat různými vyšetřeními,“ míní veterinářka. Velkým problémem podle ní je i asynchronizace toku, kdy je samice už pohlavně aktivní, začne snášet vejce, ale samec ji začne pářit až v tomto období.
„Neoplozená vejce pak mohou být důsledkem toho, že se ptáci nepotkají v toku nebo že u jednoho z nich nastanou nenadálé zdravotní problémy,“ vysvětlila Veronika Milerská. Velký vliv na plodnost může mít i vnější prostředí, v němž papoušci žijí. Během hnízdění potřebují zajistit dostatek světla, prodlužování dne přisvěcováním v zázemí. Teplota a vlhkost v chovném zařízení by neměla stoupat nad 27 stupňů Celsia, jinak může dojít k tepelnému stresu, který snižuje produkci spermií a způsobuje tenčí skořápku u vajec. Problémem mohou být i parazité v budce a hlodavci, kteří v noci lezou ve voliéře (ale přes den nejsou vidět). U všech papoušků je nutné před hnízděním podávat vápník, aby u samic nedocházelo kvůli tvorbě skořápky vajec k odvápnění. „Týká se to především žaků,“ podotkla Veronika Milerská.
Co rozhoduje o úhynu zárodku ve vejci?
Vnější prostředí může zásadně ovlivnit i vývoj zárodku ve vejci. Pokud samice nedostatečně nebo nesprávně sedí, něco ji vyrušuje, nebo prostě nechce sedět na snůšce, může dojít k úhynu zárodku. Problémem může být i nesprávná budka. V příliš velké budce může být průvan, v malé zase rychle stoupá vlhkost. Samice také nemusí mít dostatek zkušeností s tím, že musí vejce otáčet, aby embryo uvnitř nepřischlo ke skořápce. „Je třeba si uvědomit, že v přírodě polovina mláďat nepřežívá. V chovu se procento přeživších výrazně zvyšuje díky líhním a inkubátorům. Vždycky bychom ale měli novou líheň nejprve vyzkoušet na nějakém běžném druhu, než do něj dáme vzácnějšího papouška,“ varovala Veronika Milerská.
Veronika Milerská – Poruchy plodnosti a příčiny úhynu zárodku při inkubaci by Jan.Potucek on Scribd
Řada chovatelů podle ní šetří na kalibracích starších líhní a potom to řešení způsobem vlastního nastavení „pokus – omyl“, což může mít pro mláďata fatální následky. Mláďata se mohou v inkubátoru přehřát a uhynout. Pokud chovatel chce nebo musí mládě líhnout uměle, musí odebrat vejce od samice co nejdříve. Poté mají být skladována při teplotě okolo 10 stupňů ne déle než dva týdny, přičemž vzduchová bublina ve vejci by měla být nahoře. „I s vajíčkem, které je nějakou dobu uskladněno před umístěním do líhně je třeba otáčet, jinak si lehne žloutek. Pokud se to nedělá, nemusí se vůbec nastartovat vývoj embrya,“ upozornila Veronika Milerská.
Poslední přednáška vyvolala na semináři v Kálnici živou debatu, která slibuje, že toto téma na dalších ročnících tohoto setkání, ale ani na jiných akcích pro chovatele papoušků, nezapadne. Však nás po letní přestávce čekají pravidelné výstavy a pak podzimní várka seminářů a kongresů, například i na letošní Exotě v Olomouci, kde bude velmi zajímavé mezinárodní obsazení.
Úvodní foto: Ľuboš Pavlech
