Jak dlouho byste vydrželi čekat na odchov nějakého papouščího druhu? Dva roky, pět let? Chovatel Ľuboš Pavlech ze západoslovenské Kálnice čekal osm let, než se dočkal mláďat u papoušků chocholatých, ne příliš často chovaného druhu původem z Oceánie. První pár si sehnal v roce 2008, ovšem od něj měl pouze dvě neoplozené snůšky, a tak si v roce 2014 pořídil novou samici. „Původní majitel mi ji prodával s tím, že přepeřuje. Jenže časem jí peří ubývalo stále víc, až zůstala téměř holá,“ popisuje Ľuboš Pavlech své první a snad i poslední setkání s obávaným cirkovirem PBFD ve svém chovu.
Začalo to ulétlou korelou
Samici nakonec musel nechat utratit, a stejný osud se nevyhnul ani původní samičce papouška chocholatého, která se PBFD rovněž nakazila. „U dalších ptáků se to naštěstí neobjevilo. Odchovávají mi zdravá mláďata s negativními testy,“ říká chovatel, který je mezi českými papouškáři znám jako organizátor každoročních chovatelských seminářů v Kálnici. Jde o podobnou akci jako jsou V.I.P. setkání chovatelů ve středočeských Kozovazech, s jejichž pořadateli se Ľuboš Pavlech velmi dobře zná a úzce s nimi spolupracuje. Právě díky tomuto přátelství se kálnické semináře dočkaly dalších pokračování a každé léto je navštěvuje početná skupina chovatelů z Česka.
K TÉMATU: Slovenská Kálnica hostila „federální“ setkání českých a slovenských chovatelů papoušků
Ale zpět k chovu Ľuboše Pavlecha. K papouškům se dostal už jako dítě. Když mu byl dvanáct let, přinesl mu tatínek z pole korelu, která mu tam přistála na ruce. „Tehdy byl pomocným agronomem a organizoval na poli družstevní práce. Když viděl, jak tam poletuje korela, natáhl ruku, zavolal na ni a když mu na ni přistála, chytil ji, strčil do papírového sáčku, propíchal do něj několik otvorů, provázkem sáček zavázal, omotal ho i okolo ocasu korely, strčil sáček do kapsy od kabátu, sedl na motorku a pálil domů. Jen co za sebou doma zavřel dveře, korela vylezla z kapsy u kabátu a létala po domě i se sáčkem na ocasu. Během otcovy cesty domů se totiž rozhodla vysvobodit z tohoto nepohodlného „kupé“,“ vzpomíná Ľuboš Pavlech.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Josefa Strnada, chovatele eklektů a amazoňanů vějířových ze Štítné nad Vláří
„Otec ani nevěděl, co to domů přinesl, pouze tušil, že to je nějaký papoušek,“ líčí chovatel. Protože se o korelu nikdo nehlásil, Ľuboš si ji nechal a dokoupil k ní samičku. „Za nějakou dobu se mi od nich podařilo odchovat mláďata. Potom jsem si koupil papoušky zpěvavé, pak rosely pestré a už se to rozjelo,“ vzpomíná. Nadějně rozjetý chov přerušila vojna, během níž se všech papoušků musel zbavit, protože se o ně neměl kdo starat. „Zůstali mi jen kanáři, ale po návratu z vojny jsem navštívil kamaráda chovatele a znovu jsem se nadchnul do papoušků. A začalo to nanovo,“ směje se Ľuboš Pavlech.



První „špek“? Papoušci karmínoví
Zůstal věrný australským druhům: pořídil si neofémy modrohlavé, rosely žlutolící, ale i hýly mexické, které se mu dokonce podařilo odchovat. „Kanáry jsem si nechal jen do první návštěvy Loro Parque na Tenerife, kde jsem měl možnost vidět divoké kanáry. Potom mě jejich chov přestal bavit,“ vysvětluje. S papoušky se mu začalo tak dařit, že mu za chvíli přestaly stačit voliéry postavené původně pro neofémy a rosely. Vykoupil od souseda část jeho pozemku a musel se vypořádat s velkým výškovým rozdílem, kvůli kterému musel na zahradu navozil deset Tater 815 plných zeminy. Na této navážce pak postavil větší voliéry pro středně velké australské papoušky a také druhy z Oceánie. Tedy i pro papoušky chocholaté.
NAPSALI JSME: Na návštěvě u Radka Miči, chovatele papoušků z Uherského Brodu a Rudic
Ještě před nimi si ale Ľuboš Pavlech splnil jiný sen. Od roku 2003 toužil po papoušcích karmínových, vzácnějších příbuzných papoušků královských. „Tehdy jsem je poprvé viděl v holandské Burger´s zoo a o rok později jsem na ně natrefil i v Loro Parque na Tenerife. Když jsem je tam viděl i další rok, už to se mnou řádně lomcovalo,“ směje se. Po návratu domů tedy vyhledal první inzerát a zajel si pro mladý pár do Hradce Králové. „Jel se mnou ještě kamarád, který si bral druhý pár. Jeden pár byl příbuzný a druhý nepříbuzný, takže jsme si je vyměnili mezi sebou a měli jsme tím pádem každý nepříbuzný pár,“ líčí Ľuboš Pavlech.




Čtyři mláďata papoušků karmínových za sezónu
Na odchov papoušků karmínových nemusel čekat tak dlouho jako u papoušků chocholatých. „Po nějakém čase začali jít do toku, ale samice se bála jít do budky. Tak jsem ji tam lákal tím, že jsem na ně pískal jejich vlastním hlasem. Samici to nalákalo a za čas už do boudy lezla úplně sama,“ popisuje úskalí prvního hnízdění. Na první vejce samice vůbec nesedla, navíc si v podestýlce vůbec nehrabala důlek. „Napadlo mě, že když to jsou ptáci tropického lesa, potřebují něco vlhčího, a tak jsem přinesl kusy prohnilého dřeva,“ vypráví Ľuboš Pavlech. A zadařilo se! Samice si vyhloubila důlek, k prvnímu vajíčku snesla ještě další dvě, ze všech tří se vylíhla mláďata a všechna tři rodiče úspěšně odchovali až na bidlo. Později v témže roce úspěch znovu zopakovali, takže za první sezónu Ľuboš Pavlech odchoval šest papoušků karmínových.
„Papoušci karmínoví mi hnízdí dvakrát do roka, někdy i třikrát – pokud je jedno hnízdění neúspěšné. Celkem jsem od tohoto páru odchoval již 35 nebo 36 mláďat,“ chlubí se Ľuboš Pavlech. Zrovna v době naší návštěvy se ve venkovní voliéře proletovala tři mláďata společně s rodičovským párem. Ten má podle Ľuboše Pavlechla obvykle dvě až tři mladé na jedno hnízdění, podařilo se mu ale už odchovat i čtyři mláďata. Ve stejných voliérách jako papoušky karmínové a chocholaté chová Ľuboš Pavlech také papoušky žlutokřídlé – druh, který v někdejším Československu rovněž nepatří mezi příliš častý. První pár si chovatel pořídil jako mláďata na ptačí burze v Přerově. Po čase ale zjistil, že jde o dva samce.




Potíže s papoušky žlutokřídlými
„Oba ptáci se dost hašteřili. Jeden byl už vybarvený jak samec a druhý, který ještě nebyl přepeřený, se začal dvořit přes pletivo samici papouška mnohobarvého v sousední voliéře. Tak jsem přišel na to, že by mohlo jít také o samce, což se později při jeho přepeřování do šatu dospělých potvrdilo,“ líčí Ľuboš Pavlech. Sehnat samičku papouška žlutokřídlého ale nebylo jednoduché. Nakonec se dozvěděl o chovateli, který má opačný problém – vlastnil dvě samice. Slovo dalo slovo a dohodli se na setkání. Onen chovatel dovezl své dvě samice k Ľubošovi domů a tam se ukázalo, že starší samice se už z přenosky ozývá samci v Ľubošově voliéře. Nebylo tedy co řešit: Ľuboš si ji rovnou koupil. A neprohloupil.
„Dal jsem jim boudu, ptáci šli k sobě a odchoval jsem mláďata,“ vypráví Ľuboš Pavlech. Úspěch zopakoval ještě dvakrát, poté samice – o jejímž skutečném věku neměl ponětí (na kroužku chyběl údaj o roce) – uhynula. Samce tedy prodal a později si pořídil mladý pár, který mu odchovává mladé dodnes. Byť původní samice z tohoto páru nevydržela a musel si sehnat náhradní. Papoušci žlutokřídlí jsou ze všech druhů, které Ľuboš Pavlech chová, nejnáchylnější na teplotu. V zimě vyžadují přitápění, přesto je chovatel denně pouští i do venkovních výletů. A protože mu hnízdí brzy zjara a potom až na podzim, musí jim přitápět i kvůli mláďatům. „Pokud je opravdu zima a mají vajíčka nebo mláďata, venkovní výlety jim vůbec neotevírám,“ líčí.



Plány do budoucna? Papoušci timorští
Přitápěním ale Ľuboš Pavlech rozhodně nemyslí topení na patnáct nebo dvacet stupňů. Spíše temperuje na pět, maximálně deset stupňů. „Samice papouška žlutokřídlého dobře zahřívá, takže víc ani nepotřebují,“ vysvětluje s tím, že u příbuzného druhu – papouška žlutoramenného – by to bylo jiné, protože ten hnízdí v termitištích a samice mají zakódováno, že mláďata zahřívají maximálně prvních pět dní. „Kromě přitápění ještě dávám na dno granulovanou slámu. Případně štěpky z jehličnanů, aby nešla zima od betonové podlahy a abych zajistil co nejsušší postředí,“ popisuje Ľuboš Pavlech. Granulovaná sláma absorbuje vlhkost a několikanásobně zvětší svůj objem, čímž zabraňuje vzniku plísní a šíření kvasinek.
Chovatelství Ľubošovi zabírá veškerý volný čas. Papoušky krmí dvakrát denně a velmi pečlivě dbá na složení krmných dávek. Druhy, které chová, má podrobně nastudované z literatury a zná jejich potravní návyky z volné přírody. A ačkoli má momentálně všechny voliéry plné, stále má nové chovatelské plány. „Mým snem jsou papoušci timorští. To je taková moje touha, ale nevím, jestli ji někdy proměním v realitu. Možná kdybych ještě něco přistavil…,“ plánuje. „Ale místo mám jenom blízko ulice a tam by byli papoušci rušeni.“ Ale jak se zdá, stejně jako v případech papoušků chocholatých, karmínových nebo žlutokřídlých, si Ľuboš Pavlech jistě poradí. Držíme mu palce.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz