Na návštěvě u Pavla Antla, chovatele velkých papoušků z Konice s unikátními kamennými voliérami

UVNITŘ FOTOGALERIE – Dokážete si představit, že byste po dobu sedmi let takřka každý den jezdili s kárkou na pole pro kámen a do lomu pro písek, a z toho všeho byste stavěli zimoviště voliér pro papoušky? Přesně takový plán uskutečnil Pavel Antl z Konice u Drahanské vrchoviny. Nechtělo se mu platit horentní sumy za klasické zděné zimoviště, a tak se rozhodl, že si voliéry postaví svépomocí. Společně s otcem, který se profesně věnuje kamenným stavbám, se pustili do díla a postupně zastavěli celou zahradu u rodinného domu. Plánu padly za oběť i původní voliéry Pavlova otce, v nichž choval australské papoušky. Jen část původního zázemí zůstala jako součást nového chovatelského komplexu.

Sedmiletá stavba ho stála manželství

„Navozili jsme i cihly z bouraných domů, vyšlo nás to mnohem levněji, než kdybychom kupovali nové,“ říká Pavel Antl, profesionální voják ve výslužbě, který absolvoval několik zahraničních misí v Afghánistánu a Iráku. „Jediné, co bylo třeba koupit, byl cement a jinak jsou v tom hodiny a hodiny práce.“ Sedmileté martýrium stálo Pavla Antla nejen mnoho sil, ale i druhé manželství, protože jeho tehdejší žena usoudila, že má raději papoušky než ji. „Trochu v tom sehrál roli i fakt, že když jsem zrovna nestavěl voliéry, byl jsem na misi v Afghánistánu… Po nějaké době se ke mně chtěla vrátit, ale když na internetu zjistila, že se s otcem chystám stavět další voliéru, vzdala to,“ říká se smíchem.

K TÉMATU: Na návštěvě u Petra Střechy, specialisty na papoušky modrobřiché a karibské amazoňany

Současná žena Pavla Antla se tehdejším peripetiím svého muže směje, ale jak dodává sám chovatel, těžko říct, zda by vztah s ní onu sedmiletou výstavbu chovného zařízení vydržel. „Má ráda zvířata, ale nevím, jak by to dopadlo. Naštěstí přišla už do hotového,“ říká Pavel Antl, který se chovatelství papoušků věnuje už od dětství. Nejprve pomáhal otci s australskými papoušky a poté měl vlastní klec s třemi druhy agapornisů: růžohrdlými, škraboškovými a Fischerovými. Během vojny a poté jako profesionální voják musel s chovem přestat, ale jakmile se vrátil a bylo jasné, že zůstane v domě po rodičích, pustili se s otcem do stavby voliér. „Od začátku jsem věděl, že se chci zaměřit na ary,“ vzpomíná Pavel Antl.

Úspěchy s ary zelenokřídlými a araraunami

Právě arové zabírají v komplexu voliér největší místo. Pavel Antl chová pět druhů, z toho dva ve dvou párech: ary zelenokřídlé a arakangy. Po jednom páru má od arů araraun, arů vojenských a arů červenouchých. Odchovat se mu zatím podařilo ary ararauny a ary zelenokřídlé. Ostatní arové jsou zatím mladí, i když jeden pár arakang již měl dvě čisté snůšky a arové vojenští dva roky po sobě rozbili snůšku. Fakticky Pavlu Antlovi hnízdí dva páry arů: od jedněch arů zelenokřídlých odchoval během čtyř let 18 mladých a od arů araraun za poslední tři roky také 18 mláďat. V době naší návštěvy odstavoval mladé ararauny z prvního hnízdění a chovný pár se chystal znovu zasednout (druhé hnízdění skončilo také úspěchem).

ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě u Jiřího Stejskala, chovatele velkých i malých druhů arů z Pardubic

Pavel Antl všechna mláďata rodičům odebírá ve věku, kdy je kroužkuje a poté je dokrmuje ručně. Většinu mladých si totiž berou zájemci domů jako mazlíčky, takže je třeba, aby si papoušci zvykli na lidi. „Teď se všichni zbláznili do volného létání s papoušky, zrovna dokrmuji tři ararauny a všechny jsou zadané pro volné létání,“ líčí chovatel. Arům zelenokřídlým zkoušel nechat mladé delší dobu, ale rodiče je začali škubat, proto je také odebírá hned při kroužkování. Jediný druh ary, který se u Pavla Antla zatím ani nepokusil o hnízdění, je ara červenouchý. Jde však ještě o mladý pár, kterému zbývá několik let do dosažení pohlavní dospělosti. „Rád bych si pořídil ještě jeden pár, tento druh se mi velmi líbí,“ svěřuje se Pavel Antl.

Centrální voliéra aneb jak zastavět celou zahradu

Voliéry pro ary původně tvořily jakési náměstíčko na zahradě, volný prostor však brzy vzal za své, když jeden známý Pavla Antla nadchl pro myšlenku zastavět celý zbytek zahrady centrální voliérou s kopulí uprostřed. Zprvu šílený plán dostal brzy jasnější obrysy, netrvalo dlouho a zahrada vzala za své úplně. Díky tomu nyní stojíme v průchozí voliéře ne nepodobné těm v zoologických zahradách a slétají se k nám zvědaví papoušci šedohlaví, o dost větší příbuzní afrických papoušků senegalských. Pavel Antl má tři páry, všechny jsou ale ještě příliš mladé na to, aby zahnízdily. Společně s nimi centrální voliéru obývají ještě žakové, kteří se zde přirozeně párují. Jakmile se rozpárují, Pavel Antl je přemisťuje do chovných voliér o kus dál.

NAPSALI JSME: Na návštěvě u Víta Kučerňáka, chovatele vzácných papoušků, veterináře a pořadatele výstav v Hrotovicích

Největším obyvatelem centrální voliéry je samec kakadua moluckého, který zde absolvuje rekonvalescenci kvůli škubání peří. Antlovi mu vytvořili speciální krunýř na krk, který mu zabraňuje v sebepoškozování, ale zároveň mu nebrání žrát a pít. „Bohužel ho papoušci šedohlaví dost šikanují. Musíme mu dávat krmivo zvlášť, protože ho nenechají nažrat,“ popisuje Pavel Antl. Kakaduů moluckých má dva páry, jeden mu už snesl čistou snůšku. Papoušci se škubou, stejný nešvar postihl i partnerku samce z centrální voliéry. Pavel Antl proto pro kakaduy postavil samostatnou voliéru stranou všech ostatních, která není napojená na centrální „proletovku“. Zda to pomůže, ukáže až čas.

Žakové se vybírají přirozeným způsobem

Zajímavý je u Pavla Antla chov žaků. Koncem dubna je vypouští ze zimoviště do velké proletové voliéry, kde se utváří páry. Přes léto si zapisuje kroužky těch, kteří se rozpárovali a potom je umisťuje do samostatných voliér. „Všichni papoušci mi hnízdní v zimě. Má to výhodu v tom, že se můžu plně věnovat dokrmování mláďat, což v létě moc nejde,“ připouští chovatel. I při takovém zápřahu si totiž rodina chce každý rok dopřát letní dovolenou. Odjet mohou jedině díky otci Pavla Antla, který se v době jejich nepřítomnosti o ptáky postará. A pomáhá i během všedních dní. „Ráno mi vždy připraví krmivo do misek a já ho jdu jenom roznést a dát čerstvou vodu,“ líčí Pavel Antl každodenní martýrium okolo papoušků.

K VĚCI: Na návštěvě chovatelského zařízení Arasféra v Malhoticích u Hranic na Moravě

S vytápěním kamenných zimovišť v době hnízdění (žakové nasedají v lednu, arové od listopadu či prosince) chovatel nemá problém, dokáže papouškům zajistit teplotu 18 až 20 stupňů. Ve velkých mrazech, pokud trvají déle jako na přelomu loňského a letošního roku, klesá vnitřní teplota až k 15 stupňům, ale ptákům to při hnízdění nevadí. Výhodou kamenné stavby je dostatečná vlhkost ve vnitřních voliérách. „Na zemi mám cihly půdovky a ty stačí postříkat vodou. Nasáknou a drží krásně vlhko,“ říká Pavel Antl. Všem papouškům předkládá prkenné budky, arové vojenští mají k dispozici dřevěný sud. U arů araraun je budka vytažená do krmné chodby a papoušci mají u pletiva pouze vletový otvor.

Kamenné zázemí jako obrana proti vedru

Chovatelské zařízení jsme navštívili během velmi teplého dne a kamenné zázemí se ukázalo být skvělým řešením do letních pařáků, na které si poslední léta musíme v Česku zvykat. Prostor je ideální i pro skladování krmiva a máčení a klíčení zrní. Pavel Antl nám ukazuje dvě velká síta, v nichž právě klíčí vlastnoručně namíchanou směs. „Krmíme dvakrát denně. Ráno dáváme naklíčené zrní a ovoce se zeleninou. V chovné sezóně také vaječnou míchanici,“ vypočítává chovatel. Ráno také mění vodu. „Odpoledne, když ptáky zavírám do zázemí, se dívám, zda nemají špinavou vodu nebo tam není nějaký trus, a měním to. Dávám jim suché směsi zrnin a ořechy. Další den mají pro změnu odpoledne granule a ořechy,“ dodává Pavel Antl.

PŘEČTĚTE SI: Na návštěvě zázemí chovu papoušků a dalších exotických ptáků v Zoo Dvůr Králové nad Labem

Zavírání papoušků na noc do zázemí praktikují Antlovi kvůli sousedům. Přeci jenom bydlí v zástavbě rodinných domků a brzký ranní křik arů nebo kakaduů moluckých by se nelíbil ani chovatelově rodině. „Samec kakadua moluckého ve velké proletové voliéře nemá rád déšť. Kdyby neměl límec proti škubání a v noci začalo pršet, byl by to pěkný rachot. Tak tolerantní sousedy zase nemáme,“ konstatuje Pavel Antl. Na kupoli centrální voliéry si prý zvykly chodit kočky z okolí vyhřívat se. Papouškům to vůbec nevadí, kočky si s nimi prý dokonce hrají, máchají jim prackami skrz oko voliéry. „Je ale pravda, že chytají mladé vrabce, kteří prolétnou skrz velká oka voliéry a létají vyžírat krmné misky,“ říká Pavel Antl. S vrabci má chovatel problém, musel kvůli nim přistavět stříšky nad miskami ve venkovních voliérách.

Plány do budoucna? Hlavně ať všechno hnízdí

Velká oka u pletiva, která jsou minimálně sedm na sedm centimetrů, způsobují i další problémy. Protože s centrální voliérou přímo sousedí výlety pro ary, na jejichž pletivo často sedají papoušci šedohlaví, došlo již k několika úrazům na nohách těchto afrických papoušků, Arové byli zkrátka hbitější… U arů vojenských kvůli tomu Pavel Antl umístil na nejfrekventovanějších místech ještě druhé, králikářské pletivo, aby arům zabránil v prostrčení zobáku a zranění zvědavých papoušků šedohlavých. „V zimě míváme problémy s myšmi, sestehovávají se do zimovišť. Tuhle jsem viděl, jak jedna lezla po kamenné zdi do proletového okénka. Sousedi mají slepice a králíky, tak se stěhují od nich,“ míní chovatel.

DALŠÍ REPORTÁŽ: Na návštěvě u Radka Miči, chovatele papoušků z Uherského Brodu a Rudic

Sousední kurníky prý už navštívila i kuna, která by se bez problémů protáhla i pletivem u voliér Pavla Antla, ale protože má u domu puštěné psy i vlastní kočku, na jeho pozemek se kuny zatím neodvážily. Jaké má Pavel Antl chovatelské plány do budoucna? Líbí se mu černí kakaduové, například kakaduové přilboví. Pořídí si druhý pár arů červenouchých a jeho žena by ráda chovala tukany, ale obává se toho, že jim je třeba předkládat myší holata. Pavel Antl ale dodává, že na jeho vkus už má papoušků docela dost (ještě jsme nezmínili amazoňany oranžovokřídlé) a teď by chtěl, aby mu všichni začali hnízdit. U velkých papoušků to ale trvá léta a chce to hodně trpělivosti, což Antlovi moc dobře vědí. Držme tedy palce, ať se jim daří.

Příští týden přinese Ararauna.cz rozhovor s Pavlem Antlem o jeho chovu papoušků

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz