Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Jako dítě jsem se do královédvorské zoologické zahrady najezdil opravdu hodně. Z Pardubic to byla nejbližší zoo, takže bývala pravidelným cílem školních výletů, ale i prázdninových cest s babičkou a dědečkem z Hradce Králové. Co si pamatuji, vždy mě fascinovali velcí papoušci. Už někdy v polovině osmdesátých let jsem si do velkého sešitu vylepil černobílé fotografie arů zelenokřídlých, araraun a především arů hyacintových, kterým se v Zoo Dvůr Králové nad Labem dařilo natolik, že je tam v roce 1990 jako první v tehdejším Československu odchovali. Úspěch pak několikrát zopakovali a modří arové byli pokaždé mým hlavním cílem návštěv této zoo.
Zaostřeno na Afriku
Dnes už byste na ary hyacintové ve Dvoře Králové nenarazili. Nejen že před časem museli utratit chovného samce, který ochrnul na část těla, ale samice později putovala do zlínské zoo, kde je v současné době nejvíc arů hyacintových ze všech českých a slovenských zoologických zahrad. Ostatně, ze Dvora Králové postupně vymizeli i další arové – zelenokřídlí, arakangy a až na jednu i ararauny. „Zůstala nám Nikita uměle odchovaná samice, která má klec v kuchyni v zázemí chovatelů ptáků. Žije ve Dvoře řadu let, takže jsme si řekli, že bude naší vzpomínkou na staré časy,“ líčí kurátor ptáků královédvorské zoo Michal Podhrázský, díky němuž jsme mohli nahlédnout do zázemí chovu exotických ptáků v této zahradě.
K TÉMATU: Na návštěvě papouščích expozic ve zlínské zoologické zahradě Lešná
A proč arové museli ze Zoo Dvůr Králové zmizet? Zahrada se rozhodla vrátit „ke kořenům“ a specializovat se výhradně na africké druhy zvířat. Uzpůsobila tomu i kolekci papoušků, takže dnes byste ve Dvoře Králové marně pátrali nejen po arech, ale i kakaduech nebo amazoňanech. Naopak zde narazíte na kolekci šesti druhů agapornisů, tři druhy krátkoocasých papoušků rodu Poicephalus, žaky velké či vazy velké. Tedy narazíte… Zoo má momentálně pouze tři velké expoziční voliéry, v nichž může chovat papoušky, protože mají pevné pletivo. Ostatní proletovky tvoří sítě, které by papoušci velmi rychle zničili. „Zvažovali jsme, že bychom do takové síťové voliéry pustili žaka, ale zatím jsme na to nenašli dostatek odvahy,“ připouští Michal Podhrázský.
Papoušci ničitelé
Ve Dvoře sice mají průchozí tropický skleník, kde by mohli papoušci létat volně s dalšími ptáky, ale ukázalo se, že jsou příliš velkými ničiteli zeleně. „Pustili jsme takto do haly dva papoušky žlutotemenné a oni se zaměřili na určitý strom, který za měsíc tak zlikvidovali, že jsme je museli zase odchytit a dát tomu stromu čas na regeneraci,“ popisuje kurátor patálie s „křivými zobáky“. Drtivou většinu z celkem malé kolekce papoušků tak chovají v královédvorské zoo v neveřejném zázemí, kam se návštěvníci nedostanou. My však máme výjimku a brodíme se bahnitou cestou, kterou vyjezdila těžká technika, do budovy přezdívané slévárna či modelárna. Nachází se uprostřed území „nikoho“, na němž zoo chystá stavět novou sekci pro jihoafrické ptáky.
ČTĚTE TAKÉ: Na návštěvě chovu loriů v pražské zoologické zahradě
Budova slévárny je poměrně velká a částečně slouží i jako zimoviště pro některé větší vodní ptáky. V přízemí tak tráví zimu pelikáni, volavky či čápi, zatímco v prvním patře je rozlehlá hala s řadou voliér pro menší druhy ptáků, ale i zoborožce a papoušky. Na první pohled prostory září novotou. „Nedávno jsme to tu rekonstruovali. Bohužel jsme neměli kam přestěhovat ptáky, takže rekonstrukce probíhala za provozu, což pro opeřence nebylo ideální, ale naštěstí jsme o žádného nepřišli,“ líčí Michal Podhrázský a vede nás k první řadě voliér z hliníkových profilů, které pro královédvorskou zoo vyrobil Jan Barvík. Jsou v nich spíše pěvci a srostloprstí, ale třeba i ledňácci. Z papoušků narážíme nejprve na pár papoušků žlutotemenných a pak na osamělou samici vazy velkého.
Jak rozdělit chov, aby se předešlo problémům
Voliér je tu opravdu mnoho, ale všude je čisto a pořádek. Jako podestýlku na zem ošetřovatelé používají speciální slévárenský písek. „Obyčejný písek hodně prášil. Poměrně dlouho jsme hledali, co použít, a slévárenský písek se nám zatím osvědčil nejlépe,“ říká Michal Podhrázský. Některé voliéry jsou od dalších odstíněny rákosinovou rohoží, aby hnízdící páry měly dostatek klidu. Světlo v hale zajišťuje celá řada velkých oken, ale i tři řady UV zářivek. V době naší návštěvy byl slunečný den a uvnitř bylo světlo téměř jako venku. Nahlížíme do krmných misek, v nichž se objevuje směs ovoce a zeleniny, někde granule a buď suché, nebo naklíčené směsi zrní. O celou halu se stará jeden chovatel, kterého občas střídá další ošetřovatel.
NAPSALI JSME: Na návštěvě zimoviště papoušků v ostravské zoologické zahradě
„V zoo máme čtyři úseky ptáků, na které je šest chovatelů. Těch šest chovatelů je rozděleno způsobem, že na dvou úsecích jsou dva stálí a jeden je střídá. Máme to vymyšlené tak, aby na dvou úsecích byli malí ptáci a na dvou velcí, protože v jejich chovu je přeci jenom rozdíl,“ popisuje Michal Podhrázský. Na každém z dvou úseků malých ptáků by zoo chtěla mít po jednom páru od každého druhu, aby měla k dispozici zálohu, kdyby se na druhém úseku něco stalo. Zoo se tak chce vyvarovat situaci, kdy jí v minulosti uhynuli tři papoušci hnědí, kteří se ve společné voliéře s kachnami nakazili salmonelózou. „Chtěli bychom se k jejich chovu vrátit, z celého rodu Poicephalus byli vyloženě naší srdeční záležitostí,“ vysvětluje Michal Podhrázský.
Úspěchy se zoborožci
Za řadou nových voliér z hliníkových profilů následuje další skupina větších voliér s dřevěnými konstrukcemi. Tady má zoo kolekci zoborožců, ale také snovače, jichž společně s vrabci chová 22 druhů. Od zoborožců už ve Dvoře pravidelně odchovávají mláďata u čtyř druhů, na úspěch ještě čekají u zoborožců chechtavých a řeší problém s nekompatibilním párem zoborožců šedolících, kteří obývají voliéru v expozičním tropickém skleníku. „Snažíme se ještě dopárovat zoborožce strakatého, takže naše kolekce zoborožců je už poměrně slušná,“ vypočítává Michal Podhrázský a dodává, že pravidelné odchovy mají královédvorští od toků rudozobých, šedých, Dickensových a zoborožců naříkavých.
K VĚCI: Na návštěvě zimoviště papoušků v ústecké zoologické zahradě
Ale to už se přesouváme z horního patra dolů do zimoviště velkých vodních ptáků. Ještě než vkročíme dovnitř, dostaneme instrukce, že se máme chovat tiše a dlouho se v zimovišti nezdržovat. „Pelikáni pak začnou být nervózní a zvrací ryby,“ vysvětluje Michal Podhrázský. Hned v první voliéře narazíme na vzácné čápy sedlaté a za nimi na volavky obrovské. Naproti nám rozevřenými křídly hrozí čápové marabu a ve zbylých voliérách jsou skupiny pelikánů, v jedné i s několika tmavě opeřenými mláďaty. Všichni pelikáni mají k dispozici bazénky s vodou, do které jim chovatelé sypou živé ryby. Pelikáni si tak mohou zalovit a trochu se i proplavat, než se ze zimoviště dostanou do venkovních expozic (návštěva probíhala koncem března, pozn. red.).
Kachny jako krmivo pro jiná zvířata
I přes naši snahu nevylekat pelikány přítomností cizích lidí nakonec několik ptáků opravdu vyklopilo polonatrávené ryby a pro nás to je znamení, že už je čas jít. Opouštíme budovu slévárny a přes bahnitou cestu míříme na druhou stranu budoucího staveniště, abychom zašli do dalšího zimoviště, tentokrát pouze pro vodné ptáky. Budova je poblíž průchozí venkovní voliéry s jezírkem a vidíme v ní volavky, kolpíky, ibisy a plameňáky, včetně ibisů posvátných. Ti se objevili na evropském seznamu zakázaných invazních druhů a hrozí, že je zoologické zahrady i soukromí chovatelé budou muset oddělit podle pohlaví a zamezit jim možnost dalšího rozmnožování. Zatím se tak ale neděje.
V samostatné voliéře narážíme na skupinku tenkozobců opačných, černobílých bahňáků s typickým zobákem ohnutým nahoru, kteří hnízdí ve volné přírodě i u nás na jihu Čech a Moravy. Největší výzvou je ovšem focení potápek malých, které obývají malý bazének osázený vegetací. Ptáci jsou z nás zjevně nervózní, tak se u nich moc dlouho nezdržujeme. V další voliéře posedávají na bidlech skoro dva metry nad zemí kachny, což vypadá docela legračně. Po chvíli nám ovšem úsměv zmrzne na tváři, když nám Michal Podhrázský řekne, že o tento druh kachny, který se v zoo dobře množí, není mezi zahradami velký zájem a tak část odchovů končí jako krmivo pro jiná zvířata.
Plány s novými ptačími expozicemi
Vycházíme ze zimoviště a jdeme ještě přes uličku do veřejně přístupného tropického skleníku Ptačí svět, který letos čeká významná rekonstrukce. „Poměrně výrazně by se měla změnit koncepce menší haly. Chceme zrušit strunové voliéry a pokusit se o vybudování biotopu Madagaskaru, a to nejen s ptáky, ale i s plazy,“ popisuje Michal Podhrázský. „Velká hala by měla zůstat tropickou halou s ptáky z oblasti Konga, aby do budoucna nějakým způsobem navazovala na expozici lidoopů.“ Hned vedle Ptačího světa je naprojektovaná úplně nová část zoo okolo budovy slévárny, kde by měli být ptáci z jihovýchodní Afriky. „Měl by tam být komplex voliér zaměřených na vodní ptáky,“ prozrazuje kurátor.
Zoo chce použít hodně zeleně a rákosí, v části expozice se dokonce počítá i s tučňáky. „V zahradě nám chybí draví ptáci, takže bychom tam chtěli dostat orlíky kejklíře nebo orly damanní či jasnohlasé. Dále poměrně vzácný druh ibise jihoafrického, který chová sedm zoologických zahrad v Evropě. Chceme je zkusit dát do společné voliéry s orly kejklíři, protože podobně ibisy s orly chová i budapešťská zoo a funguje jim to,“ vysvětluje Michal Podhrázský. Novinkou by také měla být voliéra se stromovými druhy pelikánů – skvrnozobými nebo africkými – kteří dokáží vyletět až pět metrů vysoko na větev a usadit se tam. „Voliéra by mohla být průchozí a mohli by v ní být ještě čápi sedlatí, volavky obrovské, nesyti a další druhy,“ plánuje kurátor. Držíme palce, aby vše vyšlo!
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
