Na návštěvě chovu loriů v pražské zoologické zahradě

UVNITŘ FOTOGALERIE – Zajímají-li vás loriové a přemýšlíte o tom, jakou českou zoologickou zahradu navštívit, abyste spatřili co nejvíc druhů na jednom místě, nemusíte příliš dlouho hledat. Pražská zoo má dlouhá léta vůbec největší kolekci těchto zajímavých ptáků, jejichž chov je o něco namáhavější než u jiných papoušků (snad proto nejsou mezi chovateli tolik rozšíření). Ani u soukromých chovatelů mnohdy nebývá druhová skladba, alespoň co se týče těch vzácnějších, pestřejší.

Papouščí stezka nad skálou

Najít voliéry loriů v trojské zoo může být pro některé návštěvníky oříšek. Nejsou zrovna podél hlavních cest, jako tomu bylo dřív, kdy byli tito papoušci přes sezónu umístěni v řadě menších voliér bez krytého zázemí mezi domečkem s ary a Velkou voliérou dravců. Odtud se odstěhovali podstatně výš, až skoro na samý vrchol skály uprostřed zahrady. Vede k nim cesta od výběhu ledních medvědů směrem k horní stanici lanovky. Loriové tu jsou v celoročních ubikacích, které tvoří vytápěné „dvojdomky“ s venkovními výlety.

„V dřívějších voliérách jsme je mohli mít jen od jara do podzimu, potom jsme je stěhovali do zázemí. Jenže loriům ke konci podzimu začíná hnízdní období, což nebylo zrovna ideální,“ popisuje kurátor ptáků pražské zoo Antonín Vaidl. Celoroční domečky tenhle problém zcela eliminovaly. Teď v zimě jsou loriové především ve vnitřních ubikacích vytápěných na 15 až 18 stupňů, do kterých je vidět skrz prosklené stěny. Kvůli lepším světelným podmínkám zahrada nechala udělat v každé kóji částečně prosklenou střechu, takže papoušci nesplývají s prostředím zimoviště a pokud zrovna nejsou v budce, návštěvníci je vždycky uvidí.

Jeden z domků s celoročním chovným zařízením v pražské zoologické zahradě (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Pohled na venkovní voliéru, která přiléhá k zázemí ve vytápěném domku (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Pohled do vnitřní ubikace loriů černohlavých, která je zároveň zimovištěm a hnízdním zázemím (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Loriové jsou nároční na hygienu

„Podlahy jsme nechali vybrat do hloubky dvaceti centimetrů, udělali v nich odtokové kanálky a zasypali kačírkem,“ ukazuje Antonín Vaidl, jakmile dorazíme k prvnímu chovnému domku. Stěny vnitřních ubikací jsou omyvatelné a tak lze v zázemí udržovat čistotu a pořádek, kterou chov loriů vyžaduje mnohem víc než u jiných druhů papoušků. Zejména kvůli jejich kašovité a ovocné stravě, jejímž důsledkem je velmi řídký trus, kterým loriové doslova „ostřelují“ své okolí. V domečcích tak ošetřovatelé denně omývají zdi hadicí, trus smývají do kačírku a odtokovými kanálky odchází pryč.

Podle Antonína Vaidla má tenhle systém jednu nevýhodu: lorie nelze krmit většími kusy ovoce, které by papoušci mohli naházet na zem, kde by zapadly mezi kamínky a začaly hnít. Dvojdomky pro lorie má pražská zoo postaveny čtyři, všechny uvnitř vypadají stejně: za venkovními dveřmi následuje úzká obslužná chodba, z níž vedou vpravo i vlevo dveře do samotných vnitřních ubikací. Do chodby ústí hnízdní budky, do nichž lze nahlédnout přes kontrolní otvory, aniž by ošetřovatel musel chodit přímo mezi papoušky a rušit je.

Budky lze dokonce částečně přepažit zásuvnou stěnou z pletiva a oddělit tak rodiče od mláďat. „Děláme to v případě, že rodiče začnou mladé škubat. Přes pletivo je můžou dál krmit, ale jinak se k nim nedostanou,“ popisuje pražský zlepšovák Antonín Vaidl. Hned v prvním domku si prohlížíme pár loriů černohlavých, nádherně vybarvených větších loriů, kteří na první pohled zaujmou výrazně červenou barvou. Jde o jeden z prvních druhů loriů, který si pražská zoo pořídila – i když samozřejmě nynější ptáci už jsou z jiné generace.

Pár loriů černohlavých v zimovišti pražské zoologické zahrady (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Detail loriho černohlavého, jednoho z nejdéle chovaných druhů loriů v papouščí kolekci pražské zoologické zahrady (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Pohled návštěvníka pražské zoo na vnitřní ubikaci s lorii černohlavými. Skrz prosklenou stěhu je vidět prakticky vše, ptáci se mohou schovat pouze do hnízdní budky. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Neruší každodenní úklid hnízdění?

Naproti loriům černohlavým sídlí ve stejném domku charmozinové papuánští. Na rozdíl od svých sousedů jsou výrazně štíhlejší a hbitější. Zajímavé je, že tento druh se vyskytuje ve dvou barevných variacích – červené a černé – které se mezi sebou běžně kříží, aniž by tím vznikaly další různobarevně zmutovaní ptáci. Mláďata jsou buď červená, nebo černá. Chovný pár v pražské zoo, který pochází od soukromého chovatele Luboše Tomišky, jednoho z největších propagátorů chovu loriů v Česku, tvoří černý a červený pták. „Chtěli jsme sehnat dva stejně barevné charmoziny, ale nepovedlo se nám to,“ vysvětluje Antonín Vaidl.

Černá varianta charmozina papuánského v pražské zoo. Zahrada chová pár složený z černého a červeného ptáka. Křížením však nevzniknou barevní mutanti, vyrostou buď černá, nebo červená mláďata. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Charmozini papuánští jsou nezvykle aktivní papoušci, musí být v neustálém pohybu (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

U druhého domečku potkáváme ošetřovatele, který zrovna uklízí ubikace loriů olivových. Ochotně pouští Antonína Vaidla s fotografem Tomášem Kubelkou dovnitř a mezitím se před voliérami dáváme do řeči. Zajímá mě, jak loriové reagují na přítomnost člověka a pravidelné každodenní mytí vnitřních voliér. Neohrožuje to třeba jejich hnízdění? „Vůbec jim to nevadí, zvykli si. Někteří jsou trošku přidrzlí a nebojí se přilétnout na rameno. Probírají mi vlasy a vybírají z nich lupy,“ popisuje ošetřovatel. „Konkrétně u loriů olivových je jeden ručně odchovaný a ten si na mě dokonce dovolí. Tím, že ho odchovávali lidé, k nim ztratil přirozenou plachost a o to víc je agresivní.“

Kurátor ptáků pražské zoo Antonín Vaidl ukazuje, jak jsou v chovných domcích loriů řešeny hnízdní budky. Umístěny jsou vně ubikace s ptáky, takže kvůli kontrole se nemusí vcházet do voliéry. Vpravo fotografie loriů olivových, která je nalepena na odsuvná dvířka s průhledem do ubikace. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Rozčilený samec loriho olivového hlasitě protestuje proti návštěvě cizích lidí v chovném domku (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Přes prosklenou stěnu vidím zmíněného samce, jak poskakuje po větvičce a rozzlobeně křičí. Naše návštěva se mu pranic nelíbí. To latamové vlaštovčí ve voliéře naproti jsou naprosto v klidu. Zahrada si je pořídila teprve loni jako dalšího zástupce nektarožravých ptáků a zařadila je proto mezi lorie, i když s nimi nejsou příbuzní. „Jakmile se oteplí, vypustíme je společně s lorii mnohobarvými do velké průchozí voliéry,“ nastiňuje plány pražské zoo Antonín Vaidl. Latamům bude větší voliéra jistě svědčit, protože jde o nejrychleji létající papoušky na světě.

Latamy vlaštovčí si pražská zoo pořídila teprve nedávno. S lorii sice nejsou příbuzní, umístila je k nim ale kvůli stejné potravní specializaci na nektar. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Ukázka umístění hnízdní budky vně samotnou ubikaci ptáků. Vchod do vnitřní voliéry je hned vedle, v horní části dveří je kontrolní otvor. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Latamové vlaštovčí jsou vůbec nejrychleji létajícími papoušky na světě. Na jaře je pražská zoo přemístí do velké průchozí voliéry k loriům mnohobarvým horským. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Loríčkové a lorikulové: nejmenší a nejvzácnější

Ale to se už přesouváme k dalšímu domku s dvojicí vzácnějších druhů loriů, které se v trojské zoo daří úspěšně rozmnožovat. Nejprve vidíme lorie žlutoskvrnné, jejichž prvoodchov si v Praze připsali loni, ve vedlejší voliéře posedávají loriové vlnkovaní. Dva ptáci si navzájem probírají peří, takže to vypadá, že jde o chovný pár. Antonín Vaidl nás ale vyvádí z omylu: jde o loňská mláďata, která zůstávají v zimovišti společně s rodiči. A kde jsou ti? Samce vidíme sedět u budky, samice patrně sedí uvnitř. „Asi ji hlídá. Zřejmě budou znovu hnízdit,“ uvažuje nahlas Antonín Vaidl. Zajímavé je, že odrostlá mláďata z minulé snůšky páru při novém hnízdění vůbec nevadí.

Pohled na mládě loriho vlnkovaného přes vnější sklo vnitřní ubikace v pražské zoo. Takto je vidí i návštěvníci zahrady. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
To samé mládě loriho vlnkovaného focené ze zázemí chovného domku pražské zoo (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Poslední chovatelský domek skrývá nejmenší zástupce loriů v chovu pražské zoo: loríčky a lorikuly. Nejdřív nahlížíme do ubikace loríčků rudobradých. Zahrada tento druh chová poměrně dlouho, první ptáky si před lety dovezla ze Singapuru. „Ty ale už nemáme, poslední z nich nám odešel nedávno, ale dožil se poměrně úctyhodného věku,“ konstatuje Antonín Vaidl a neopomene zmínit, že těmto papouškům denně předkládají čerstvé fíky. Loríčci rudobradí jsou nechvalně známí svou choulostivostí a bojácností. Chovný pár se nás ale nijak zvlášť nebojí, ptáci nás jen tak po očku sledují. Jsou nádherní. Nedivím se, si je vydavatel časopisu Papoušci předloni vybral na titul publikace Papoušci – komplexní průvodce chovem.

Jedním z nejvzácnějších druhů z celé kolekce loriů v pražské zoologické zahradě je loríček rudobradý (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Loríčci rudobradí jsou nesmírně choulostiví ptáci, většinou je problém je udržet v zajetí při životě. Pražské zoo se je dokonce podařilo rozmnožit. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

To vedle umístění lorikulové modrobradí na první pohled nevzbuzují skoro žádnou pozornost. Jsou to nejmenší a nejméně pestře zbarvení papoušci, které při naší návštěvě vidíme, ale zároveň patří mezi nejvzácnější druhy, které se daří v pražské zoo pravidelně rozmnožovat. Jsou velmi plaší a rychlí. Antonín Vaidl mi ukazuje venkovní voliéru, kterou museli nechat po vnitřním obvodu obrůst popínavým keřem, aby se ptáci při rychlém letu nezraňovali o pletivo. „Vždycky vylétnou jako střela a namíří si to přímo do stěny. Mají z toho potom dost nepříjemné úrazy hlavy. Keř je zbrzdí, bývá to tak i v jejich přirozeném prostředí v přírodě,“ vysvětluje nám kurátor.

Využíváme čas a prohlížíme si detailně pletivo venkovních voliér. Je natažené mezi dřevěnou konstrukci a na zemi není vidět nic, na čem by bylo přichycené. „Vedeme ho až pod zem, proto to vyvolává dojem, že končí na povrchu,“ říká Antonín Vaidl. Pletivo je nerezové s malými očky, voliéry mohou mít na délku asi tři metry, na šířku necelé dva, a totéž na výšku. Už u prvního domku nám Antonín Vaidl ukazoval, že z vnitřní ubikace ven vedou dva průlety: „Schválně jsme udělali dva, aby jeden z páru mohl uniknout před druhým, kdyby ho naháněl a blokoval mu jedno z oken.“

Bezesporu nejmenším zástupcem kolekce loriů v pražské zoo je lorikul modrobradý. Patří i nejvzácnějším ptákům z této sbírky. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Rovněž lorikuly modrobradé se daří v pražské zoologické zahradě pravidelně odchovávat (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Ošetřovatelé museli lorikulům modrobradým instalovat do voliér mnoho popínavých rostlin, aby zabránili častým poraněním. Tito papoušci totiž doslova bezhlavě létají a narážejí do stěn. Listí popínavých keřů je zbrzdí. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Loriové mnohobarví hnízdí v mrazu venku

Od loríčků a lorikulů vystoupáme po cestě na skalním vršku k velké průchozí voliéře s lorii mnohobarvými horskými. Už z dálky je slyšíme křičet. Vcházíme k nim přes vnitřní zázemí, v němž zrovna skoro žádní ptáci nejsou. Zato ve venkovní voliéře poletuje deset loriů, kterým dělají společnost dva exotičtí holubi. Loriové posedávají po skupinkách, někteří dokonce vykoukávají z kmenových budek, kterých je tu rozeseto hned několik. „Támhle v té zrovna jedna samice sedí na snůšce,“ ukazuje Antonín Vaidl. Neskrývám překvapení, hnízdění loriů v zimě ve venkovní voliéře, notabene když se teplota přes den pohybuje pod bodem mrazu, bych nečekal.

Vnitřní část chovného zařízení loriů mnohobarvých horských, která navazuje na velkou proletovou voliéru, která je volně průchozí pro návštěvníky pražské zoo (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Pohled na průlet ze zázemí chovného zařízení loriů mnohobarvých horských do venkovní voliéry. V dolní části snímku krmní dávka pro lorie. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Loriové mnohobarví horští zvědavě nakukují do zázemí na fotografa (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Hnízdění je to ale ze všech loriů v této voliéře jediné. Osazenstvo totiž tvoří jen jedna samice a devět samců. Zajímá mě, zda se samci kvůli jediné samici neperou. „Ne, oni si vytváří páry mezi sebou,“ odpovídá mi Antonín Vaidl. Venku loriové tráví většinu dne, často tam prý i přespávají – tedy nikoli na mraze, ale v budkách. Jinak mají neustále přístup do vytápěného zázemí. Tam se podle Antonína Vaidla přesouvají většinou až ve chvíli, kdy venkovní teplota klesle k mínus deseti stupňům. Venkovní voliéra je pro návštěvníky zoo průchozí a v pravidelných časech tu probíhá komentované krmení.

Na rozdíl od mnoha zahraničních zoo však ta pražská nenechává krmit lorie samotné návštěvníky. „Bývá poměrně populární dávat návštěvníkům kelímky s nektarem, za kterým pak létají papoušci. Jenže pak se stávalo, že loriové odcházeli z expozic společně s lidmi,“ vysvětluje Antonín Vaidl. Takové krmení samotnými návštěvníky si potom vyžaduje neustálou přítomnost ochranky, která nenechá z voliéry odejít návštěvníka s papouškem na ruce či rameni. Jenže to je zbytečně finančně náročné, takže i v zahraničí se od krmení loriů přímo návštěvníky pomalu upouští.

Celkový pohled na venkovní voliéru loriů mnohobarvých horských v pražské zoo, která je pro návštěvníky průchozí. Papoušci tu jsou volně přes celou zimu, po celý den ale mají přístup do vytápěného zázemí. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Loriům mnohobarvým horským pobyt venku i přes mrazy a sníh evidentně svědčí (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Pohled z venkovní voliéry na průlety do vytápěného zázemí, nad nimiž jsou umístěny hnízdní budky. Světlé kulaté části jsou kontrolní otvory, jimiž lze prohlížet hnízdní dutinu, kontrolovat snůšku nebo mláďata. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Loriové mnohobarví horští využívají budky ve venkovní voliéře k nocování, a to i v zimě během velkých mrazů (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Ve venkovní společné voliéře chová pražská zoo devět samců a jedinou samici loriů mnohobarvých horských. Samice v době naší návštěvy seděla v budce na snůšce – rovněž venku, při dopolední teplotě okolo mínus šesti stupňů. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)
Venkovní voliéru opouštějí loriové mnohobarví horští dobrovolně až ve chvíli, kdy teplota klesne pod mínus deset stupňů. Jinak běžně nocují v těchto budkách. (Foto pro Ararauna.cz: Tomáš Kubelka)

Na skok v pavilonu Indonésie

Na závěr naší návštěvy se jdeme ještě podívat do neveřejného zázemí pavilonu Indonésie, kde v klecích a voliérách čekají papoušci na transport do jiných zoo nebo se aklimatizují před zařazením do místního chovu. Narážíme tu na další mláďata loriů vlnkovaných, která jsou určena pro Loro Parque Tenerife, ale i osamělého loríčka červenohlavého, jehož zoo rovněž „vyšle do světa“. Vymění ho za dalšího loríčka rudobradého, aby měla více chovných párů tohoto druhu. „Nevidíme smysl v tom chovat od jednoho vzácného druhu jen jeden pár,“ říká k tomu Antonín Vaidl.

Do kompletní kolekce loriů pražské zoo patří ještě dva druhy – lori čárkovaný a lori černý – ty jsme ale kvůli probíhajícímu hnízdění vynechali. Celkem tedy v Troji můžete narazit na deset druhů loriů, charmozinů, loríčků a lorikulů. Kolekce to je opravdu pěkná a určitě stojí za zhlédnutí.

Předchozí článek

ZOO Dvůr Králové si pořídila africké papoušky žlutotemenné a papoušky hnědé

Dálší článek

Přehled ptačích burz a výstav pro víkend 1. až 3. března 2013

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Nejčtenější