Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Chov papoušků není obor, který by zpravidla nadchnul celou rodinu. Zuzana a Martin Černí ze Svatého Juru u Bratislavy jsou výjimkou. Papouškům se věnují od dětství, těm velkým – arům a kakaduům – takřka patnáct let a uzpůsobili jim naprosto všechno. Ještě než si pořídili rodinný dům se zahradou, na které postavili voliéry, chovali papoušky v nájemním bytě v Bratislavě. Do 1+1 se jim vešla řada tří voliér, které postupně obsadilo deset papoušků. Ary ararauny, kakaduové žlutočečelatí, bílí i žlutolící. „Větší část místnosti zabrala voliéra, i postel jsme si kvůli ní koupili menší, a od voliéry nás dělila malá chodbička, abychom mohli zametat,“ vzpomíná Zuzana Černá, která v takovém prostředí dokonce zvládla dokončit vysokou školu.
Od arů k chocholatým kakaduům
Zatímco Martin Černý se chtěl od začátku specializovat na velké ary, jeho žena byla od mala fascinovaná papoušky s chocholkou. Když jí kdysi maminka chtěla koupit andulku, uprosila ji, aby pořídila korelu. A když se v roce 2001 společně s manželem vydali koupit svého prvního velkého papouška, místo domluveného žaka si nakonec u chovatele vybrali kakadua bílého. Ovšem nezůstalo jen u jednoho, protože kakadu během jejich dovolené, kdy se o něj starali příbuzní, odmítal žrát, po návratu domů mu pořídili partnera. A tak vlastně začal chov, který manželé Černí rozšiřují dodnes. I když by se s ním už do bytu 1+1 rozhodně nevešli a vedle chronicky známých druhů papoušků se začali zaměřovat i na vzácnější kakaduy.
K TÉMATU: Navrtávání vajíček v líhni: zajímavý způsob, jak zachránit mláďata papoušků před udušením
V době naší návštěvy ve voliérách manželů Černých čerstvě poletoval párek kakaduů filipínských, vůbec nejvzácnějších kakaduů na světě, jejichž počty v českých a slovenských voliérách by se daly spočítat na prstech obou rukou. Loni na podzim si od chovatele z České republiky dovezli kakaduy havraní, a už letos na jaře od nich odchovali první mládě. Samice začala snášet vejce prakticky ihned poté, co pár vypustili do voliér, několik jich ale bylo čistých. Zadařilo se až na několikátý pokus, mládě se vylíhlo v líhni a Černí jej odchovávají ručně (krátce poté následovala ještě dvě další). Ostatně, umělému odchovu dávají přednost u většiny svých papoušků. Ne že by zanevřeli na přirozený odchov pod rodiči, ale některé páry zkrátka nedokáží mláďata krmit sami, nebo dokonce rozbíjí vejce.
Odchov kakaduů moluckých v pokoji
Typickým příkladem jsou kakaduové molučtí, které manželé Černí chovají uvnitř svého domu v samostatném pokoji. „Měli jsme je i venku ve voliéře, ale byl to takový hluk, že to bylo hodně i na nás, tak jsme je přestěhovali zpět do domu,“ popisují. Samec i samice pochází z ručně dokrmených mláďat a rovněž byli chovaní v domácnosti. Patrně si tedy na život v domě zvykli a pobyt ve venkovních voliérách jim činil potíže. Ostatně, ve venkovní voliéře se samice paradoxně oškubala. „Prostě je vidět, že je po domácím mazlíčkovi, který fungoval v bytě, takže i ona musí být v bytě,“ vysvětluje Martin Černý. „Molučáci“ tedy hnízdí ve vnitřní voliéře a protože pravidelně rozbíjí vejce, vytvořili jim chovatelé důmyslný systém s naklopeným dnem klece (samice snáší na zem, budku odmítá), díky kterému se čerstvě snesené vejce odkutálí do bezpečí před rodičovskými zobáky.
ČTĚTE TAKÉ: Václav Zouhar: Lákají mě nedostupné druhy papoušků, k amazónkům krátkoocasým chci arary
Vejce tedy putují do líhně, mláďata se líhnou buď přirozeně nebo s asistencí a poté je manželé Černí dokrmují uměle. Konkrétně u kakaduů moluckých se jim takto daří odchovávat mladé každoročně a jak jsme měli možnost vidět při naší návštěvě, jsou to opravdu mohutní a nádherně vybarvení ptáci. Líhním, odchovnám a odstavným klecím Černí přenechali postor v dalším samostatném pokoji, kde je celá jedna stěna plná dvířek, za kterými jsou vidět vajíčka nebo různě stará mláďata. V drtivé většině jde o kakaduy, ale v odstavné kleci na nás zírá i mladá ararauna (o poznání méně mohutná než mládě kakadua moluckého, s nímž se v této kleci socializuje). Z průhledných plastových boxů na nás vykoukávají malí kakaduové šalamounští, žlutolící i žlutočečelatí v různých stádiích opeřování.
„Další ary? Snad jedině hyacintové“
Na ary se musíme jít podívat ven, i když jeden pár arakang chovatelé mají v izolaci ve sklepě. „Samec se nepohodl se samicí, tak je tam máme oddělené od sebe a čekáme, až se zklidní,“ říká Martin Černý. „Úplně stejným způsobem řešíme problém s agresivitou u jednoho páru kakaduů žlutolících sumbských.“ Arové, co jsou v harmonickém vztahu, obývají část venkovních voliér u Černých na zahradě. Zpočátku je ani přes spousty bílých kakaduů nevidíme, chovatelé je umístili až na úplný konec dlouhé řady výletů, a ačkoli jde o známé křiklouny, nijak náš příchod „nekomentují“. Postupně vidíme po páru arů araraun, arů arakang a osamocenou samici ary zelenokřídlého, která nedávno přišla o samce. „Měl problém s játry. Ke konci už nemohl sám žrát, tak jsme si ho vzali domů a dokrmovali ho kaší až do konce podobně jako mládě. Nechtěli jsme ho nechat uhynout hlady,“ popisuje Zuzana Černá.
NAPSALI JSME: Na návštěvě u Antonína a Ľubice Nečasových, chovatelů vzácných amazoňanů, kakaduů a dalších papoušků
Kolekci arů ale Černí příliš rozšiřovat nechtějí. Nedaří se jim s nimi tolik jako s kakaduy a tak se chtějí věnovat tomu, co jim jde nejlépe. „Pokud bychom někdy ještě pořizovali nějaké ary, pak jedině hyacintové. Už pro ně máme připravenou první voliéru,“ říká Zuzana Černá. Zdroj, odkud by největší papoušky světa získali, mají blízko: přímo na Záhoří ary hyacintové odchovává jejich dávný známý Václav Zouhar. Loni zaznamenal prvoodchov jednoho mláděte, letos má mláďata dvě. Právě od Václava Zouhara si manželé Černí pořídili současné ary, inspiroval je už v době, kdy bydleli v pověstném 1+1 v Bratislavě. „Každý víkend jsme k němu jezdili a já si tam hrála s dokrmovanými mláďaty,“ vzpomíná Zuzana Černá.
Všechny chovné páry tvoří mazlíci
Narozdíl od jiných chovatelů mají Černí všechny své papoušky nějak pojmenované. Vesměs jde o mazlíky, a tak se nepotvrzují slova o tom, že by ochočení a ručně dokrmení papoušci nebyli vhodní do chovu. Jsou jen o něco agresivnější při kontrolách budky, jinak ale Černí mluví o samých výhodách. „Když se někomu něco stane, lépe se s ním manipuluje. Měli jsme jednu samičku kakadua, která se uhodila do hlavy, byla dezorientovaná a nemohla ani žrát. Museli jsme ji ručně dokrmovat. U divokého ptáka odchovaného pod rodiči by to byl problém,“ nabízí příklad Zuzana Černá. Už z dob studií v Bratislavě manželé Černí chovají vzácný poddruh kakadua žlutočečelatého severního (Cacatua galerita fitzroyi), kterého v bývalém Československu vlastnil pouze Zdeněk Pichlík z Dunajské Stredy.
K VĚCI: Na návštěvě u Jana Nedělníka, majitele nejucelenější kolekce amazoňanů v Evropě
„Fitzroyvé“ jsou oproti „obyčejným“ kakaduům žlutočečelatým mnohem mohutnější. Černí chovají dva páry, jeden je podle nich výrazně „hezčí“. Sehnat takového ptáka je problém nejen v Česku a na Slovensku, ale v celé Evropě. „Zkoušeli jsme dávat inzeráty, ale nikdo se nám neozval. Stejný problém mají i ostatní chovatelé fitzroyů. Nedokáží sehnat nové ptáky, nemůžou s tím pohnout. Bylo by super sehnat nějakou úplně novou krev, aby se to dalo překřížit,“ přeje si Martin Černý. Na Slovensku ví už jen o jednom chovateli z Trnavy, který si pořídil odchov právě od Černých, v České republice je vlastní jeden chovatel u Mladé Boleslavi. Z chovu Černých jsou poměrně raritní i kakaduové brýloví, jinak kromě kakaduů moluckých, filipínských a havraních chovají dva poddruhy kakaduů žlutolících (submské a celebské), kakaduy šalomounské a kakaduy bílé.
Práce na plný úvazek
Při pohledu na venkovní voliéry plné kakaduů návštěvníka hned napadne, co na takový chov říkají sousedi. Právě kakaduové, ale ani arové nepatří mezi nejtišší papoušky, voliéry jsou přitom otevřené přímo směrem na sousedův pozemek, který navíc od Černých zčásti nedělí ani plot. „Sousedé si zvykli. Je to o přístupu. Snažíme se jim vycházet vstříc, rádi jim ukážeme papoušky a oni nám na oplátku třeba krmí ptáky, když jedeme na dovolenou,“ popisuje Zuzana Černá. Nejbližší soused je dokonce ochoten dokrmovat v nepřítomnosti Černých i větší mláďata, ta menší dávají chovatelé k známému, který má s ručním odchovem zkušenosti. A další sousedé? „Jedné staré paní chvíli vadil hluk, ale té se revanšujeme tím, že jí každý rok posečeme trávu. A další sousedé se inspirovali, pořídili si od nás korely. Jiní se pustili do chovu terarijních zvířat, těm pro změnu o dovolené krmíme my,“ směje se Martin Černý.
ČTĚTE DÁLE: Na návštěvě u Zdeňka Špalka, nejznámějšího chovatele arů v Česku
Letmým pohledem na ten velký chov je jasné, že jen nakrmit, uklidit a postarat se o všechny papoušky musí manželům Černým zabrat veškerý volný čas. Mají ale velkého pomocníka ve svém tříletém synovi, který se už naučil rozeznávat jednotlivé druhy papoušků a dokonce pomáhá s dokrmováním. „Dokáže opatrně chytit mládě kakadua šalamounského a vytáhnout si ho z odchovny, aby se s ním pomazlil. Já jsem v jeho věku tak opatrná nebyla. Sice jsem se bála, aby různě nemačkal knoflíky na líhních, protože ho to lákalo, ale nedělá to. Dá si to vysvětlit,“ říká Zuzana Černá. Další rozšiřování chovu zatím manželé neplánují, snad až na vytoužené ary hyacintové nebo časem kakaduy přilbové. „Takhle nám to zatím určitě stačí,“ shodují se oba jednoznačně. Tak ať se daří i do budoucna!
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
