Na návštěvě u Filipa Fojtíka, mladého chovatele alexandrů, eklektů a amazónků

UVNITŘ FOTOGALERIE – Před časem jsme na Ararauně vyhlásili výzvu, aby se nám ozývali mladí chovatelé, kteří by se chtěli pochlubit svým chovem papoušků a obohatili tak naše reportáže, dosud zaměřené spíše na dlouholeté „bardy“. Nemuseli jsme ani dlouho čekat a napsal nám Filip Fojtík z Kobeřic u Opavy. Devatenáctiletý chovatel, jehož zajímavě řešené závěsné klece umístěné v úrovni prvního patra rodinného domu už mohli obdivovat uživatelé diskusního fóra na webu iFauna.cz. Filip se věnuje papouškům odmala, po klasických andulkách a korelách se pustil do dalších australských papoušků až skončil u alexandrů, eklektů různobarvých, amazónků a nejnověji papoušků červenočapkových.

K papouškům se vlastně dostal náhodou. V první třídě základní školy si hodně přál psa, rodiče se ale obávali, že by čtyřnohý člen domácnosti byl příliš náročný, a tak Filipův otec raději koupil andulky. „Kdyby tehdy věděl, jak je náročný chov papoušků, možná by mi nakonec pořídil toho psa,“ směje se dnes Filip. K andulkám postupně přibyli kakarikové, korely, papoušci zpěvaví, rosely penant. „Dařilo se je všechny odchovávat a díky tomu jsme mohli přistavět větší čtyřmetrové voliéry, do kterých přišli papoušci horští, papoušci červenokřídlí a papoušci královští,“ popisuje mladý chovatel. Dnes jsou v tomto komplexu tří voliér se zázemím z dřěvěného domku alexandři černohlaví ve společné voliéře s alexandry vousatými, alexandři velcí a elekti různobarví.

Nepříjemná zkušenost se samicí eklekta

Právě eklekti v době naší návštěvy začínali hnízdit. Samice nevylezla z budky, zato samec nás nebojácně sledoval a neváhal přilétnout na nejbližší bidlo u pletiva. Hned jsme se dozvěděli, proč: původně šlo o domácího mazlíčka, kterého Filip choval půldruhého roku doma, později se ale rozhodl sehnat mu samičku. S tou si zažil velké peripetie. Poměrně dlouho ji nemohl sehnat, nakonec byl ale úspěšný u jednoho známého chovatele od Mělníka. Protože to bylo z Kobeřic dost daleko a Filipův známý shodou okolností měl cestu tímto směrem, samičku u chovatele vyzvedl. Jakmile se dostala k Filipovi a vypustil ji do voliéry, nevěřil svým očím: samice nelétala, měla špatné peří a vůbec vypadala dost zbídačeně. Navíc byla nakroužkovaná CITESovým kroužkem a to i přes předešlé telefonické ujišťování, že kroužek je „běžný“ – s vyraženým rokem vylíhnutí. Podle světlé špičky zobáku sice šlo poznat, že jde o mladou samici, ale i tak se jednalo o nepředvídaný problém.

K TÉMATU: Přečtěte si další reportáže z návštěv českých chovatelů papoušků!

Chovatel, od kterého si Filip eklektí samici pořídil, se nejprve různě vytáčel, později mu ani nebral telefon. Samička putovala na veterinu a následovala zdlouhavá léčba. Když už to vypadalo, že je vše, až na létání, v pořádku a Filip o prázdninách odjel na letní tábor, kam jezdí každoočně jako vedoucí, našel jeho otec, který se o papoušky v době Filipovy nepřítomnosti staral, samici ve voliéře na zemi. Okamžitě zalarmoval chovatele z okolí a žádal o radu. Jeden známý ho nabádal, aby samici okamžitě odvezl na veterinu, což Filipův otec udělal, ale po příjezdu ke zvěrolékaři bohužel zjistil, že samice v přenosce je už mrtvá. Podle veterináře pozřela kousek zkaženého ovoce nebo vaječné míchanice, protože v době nehody byla obrovská vedra. Nastal další shon: Filipův otec chtěl sehnat náhradní samici, než oznámí úhyn té původní synovi. To se nakonec podařilo a to u jednoho špičkového chovatele z vedlejší vesnice. Samici u něj zamluvil a po Filipově návratu ji přivezli domů k samci, s kterým si okamžitě padla do oka.

Ze skladu vznikl celý ptačí dům

Ona nová samice nyní seděla v boudě a připravovala se na snůšku. Úhyn její předchůdkyně ale mladému chovateli nedal spát a napsal o neprofesionálním přístupu prodejce článek do časopisu Fauna. Snad jím odradil jiné kupce a poradil, na co je třeba si dávat pozor při kupování větších a dražších papoušků. Čtyřmetrové voliéry na zahradě Filipovi brzy nestačily, a tak se po dohodě s otcem rozhodli přestavět domek, který rodina používala jako sklad, a částečně již plnil roli chovného zařízení: v přízemí na něj navazovaly dvě venkovní voliéry pro menší druhy papoušků. „Byl to takový domek se šikmou střechou, starý snad 40 let, takže jsme ho zbourali a postavili téměř celý znovu. Přistavili jsme k němu poschodí a nahoře z něj vyvedli závěsné klece. Přízemí je stále částečně používané jako sklad, první patro je výhradně pro ptáky. S přestavbou mi pomohl hlavně děda, který je zedník a i přes svůj pokročilý věk zvládl celou stavbu, včetně vrchního obložení voliér, sám, jen s naší pomocí,“ popisuje Filip.

Závěsné klece se velmi dobře osvědčily. Protože jsou umístěny přímo nad venkovními voliérami v přízemí, ty mají na stropě stříšku, aby do nich nepropadával trus shora. „Uvnitř v zázemí mám všechno vydlážněné, takže se to velmi dobře čistí,“ líčí Filip. Ptačí domek mu umožnil chovat i jiné než australské papoušky, protože předtím neměl možnost izolovaného vnitřního záletu. Papoušky tak zimoval venku. „Když byly mrazy –25 stupňů, jenom jsme ty voliéry přikryli a všichni ptáci vydrželi. Penanti se nám dokonce ve dvacetistupňových mrazek koupali!“ vzpomíná Filip. Při nynějších mírných zimách, i když uvnitř netopí, mu teplota v zázemí neklesne pod devět stupňů.
Při úpravě ptačího domku se mladý chovatel inspiroval od svého známého Lukáše Doubka z Kozmic, který má podobný typ voliér, jako dnes Filip a Reného Lenerta. Jenom v samotných Kobeřicích, kde Filip žije, je ale podle jeho slov nejméně deset dalších chovatelů papoušků a v okolí rodné vesnice ještě mnohem více.

Po „Austrálii“ přišli na řadu alexandři

S dobrým zázemím se Filip pustil do chovu alexandrů. Nejprve si pořídil alexandry malé, které se mu hned podařilo odchovávat, poté alexandry rudohlavé, alexandry vousaté, alexandry velké a naposledy rozšířil kolekci o alexandry černohlavé. Všechny v přírodních barvách. „Mutace nemám rád,“ říká. „Jednou jsem měl modré alexandry malé, ale jenom chvilku, potom jsem je prodal. Nelíbili se mi.“ Od alexandrů byl už jen krůček k jihoamerickým papouškům: amazónkům černotemenným a amazoňanům oranžovokřídlým (venezuelským). Poslední jmenované ale už Filip nechová, samice mu doslova roztrhala samce. „Bylo to neskutečné. Křídla měl úplně odtrhaná od těla. A to se to stalo v zimních měsících, kdy jsem pár nijak nestimuloval. Samice jsem se potom zbavil, vyměnil jsem ji za pár papoušků červenočapkových.“

V jedné ze závěsných klecí má Filip také pár papoušků žlutotemenných, v minulosti též choval známější příbuzné papoušky senegalské. Ti ale podle něj byli na odchov náročnější než žlutotemenní, u něj žádná mláďata neměli, ale jakmile je prodal, novému majiteli zahnízdili po dvou měsících a úspěšně. Pokud to jde, dává Filip u všech svých papoušků přednost přirozenému odchovu mláďat pod rodiči. Někdy ale samice mláďata nekrmí, nebo je dokonce zabíjí, jako v případě alexandrů malých, které Filip musel dokrmit ručně. „Vždycky jsem mláďata vytáhnul sám jenom v případě, když už to nešlo jinak. Loni mi uhynulo mládě eklekta, protože ho rodiče přestali krmit. Stačil jsem to zjistit a odvést ho ještě k známému na dokrmení, ale po dvou dnech mládě uhynulo. Nejspíš mu něco bylo a samice to vycítila, protože během krátké doby dokrmování nic nevylučovalo. Už mu bylo 30 dní, bylo krásné…“ lituje Filip. Letos u eklektů doufá v první úspěch.

Krmivo? Prim hraje zelené a ovoce

Filipův typický chovatelský den nezačíná ráno, jak je obvyklé, ale až po práci. Krmí až odpoledne, někdy k večeru. Výhodu má v tom, že pracuje v rodinné truhlářské dílně přímo v domě, kde žije s rodiči, takže když ví, že se práce protáhne, odskočí si a nasype ptákům zrní a rozdá směs zeleniny. Po té se mohou nejvíc „utlouct“ alexandři. „Nežrali by skoro nic jiného,“ poznamenává Filipův otec. Když je Filip pracovně mimo domov, může se spolehnout na dědečka s babičkou, kteří také dokáží papoušky nakrmit. Dědeček Filipovi kdysi také stavěl první voliéru pro andulky. „Je to obrovská výhoda, můžu kvůli tomu odjet na dovolenou,“ libuje si Filip. Krmné směsi zrní si nechává míchat u prodejce v Ostravě, kde má krmení také výbornou kvalitu. Dříve krmil průmyslovou směsí Deli Nature, ale po postupném zdražování se rozhodl pro toto řešení. „Vyjde mně to o polovinu levněji,“ vysvětluje.

Do míchané směsi Filip ještě doplňuje pohanku: „Doporučil mi to hodně úspěšný známý, který dává všem ptákům hodně pohanky, tvoří mu polovinu směsi, a hodně se mu to osvědčilo. Mně taky, od doby, co ji dávám svým ptákům, je vidět, že jsou v kondici.“ Ze zeleného krmiva nejvíce zabírají pampelišky a ptačinec žabinec. „Když papouškům natrhám někde, kde vím, že to není něčím nastříkané, květy pampelišek, okamžitě jsou u nich a do půl hodiny se navzájem krmí a páří,“ popisuje Filipův otec. Ne každý druh papouška ale uvítá všechno, co mu Filip nabídne: „Třeba papoušci žlutotemenní vůbec nežerou hrášek, kukuřici, ani jeřabiny. Ale zase ostatní si je vybírají. Alexandři sežerou všechno, jen rudohlaví se mi zdají takoví vybíravější.“

Plány do budoucna? Amazónci a amazoňani

Z vitamínových přípravků má Filip dobrou zkušenost s Acidomidem, který dává pravidelně, před sezónou poté promotor, který přidává do vody, na ovoce a zeleninu dává Nutrimix. Pravidelně pak papouškům přidává do vody i domácí bezovou šťávu, výjimečně i med. Maže ho i na piškoty. Hnízdní sezónu Filip zahajuje podáváním máčené a klíčené směsi, více ovoce a zeleniny. Suchého krmiva dává přes sezónu málo, vlastně jen v době, kdy samice sedí na vejcích, aby se samci „zklidnili“. Dva dny před líhnutím mláďat zase začne podávat klíčenou směs a zvýší objem ovoce a zeleniny, aby rodiče měli dostatek potravy na krmení mláďat. Celoročně pak všem papouškům pravidelně dodává čerstvé větve na okus, většinou z borovice či vrby. Eklekti ji prý dokáží zpracovat během jednoho či dvou dní.

Jako každý chovatel papoušků, i Filip má spoustu dalších plánů. Rád by se do budoucna zaměřil na amazónky a amazoňany. „Líbili by se mi amazónci modrohlaví. Jsou tišší. Rod Pionites by měl být hlučnější (bělobřiší a černotemenní), rod Pionus má být tišší,“ říká. Pro ně má dokonce už volnou voliéru se závěsnou klecí hned vedle amazónků černotemenných, v níž předtím choval amazoňany oranžovokřídlé. Pro další amazoňany by ale musel postavit novou řadu voliér, a to bude záviset na úspěchu s odchovy od současných párů. Které druhy amazoňanů ho nejvíce lákají? „Žlutolící, žlutobřiší, fialovotemenní a tukumanští, ale i mnoho dalších. Kdyby se podařil odchov pár mláďat od eklektů, mohl bych si je dovolit.“ Ale ani na alexandry nechce Filip zanevřít: má velký sen o vzácných alexandrech smaragdových, což je ale trošku jiná cenová „liga“, na kterou si opět bude muset našetřit z odchovů…

Během návštěvy jsme s Filipem Fojtíkem udělali rozhovor, který si budete moci na Ararauně přečíst v následujících dnech