Jan Potůček Dlouhá léta vědci netušili, zda tajemný papoušek noční, který obývá suché oblasti střední a západní Austrálie, potřebuje k životu zdroje vody, nebo mu stačí tekutiny přijímané v jeho přirozené potravě. Předpokládali, že tekutiny doplňuje prostřednictvím plodů sukulentních rostlin, protože dosud nebyl žádný tento pták pozorovaný u přírodních napajedel. Díky fotopasti umístěné v rezervaci několik set kilometrů východně od přístavu Port Hedland v severozápadní Austrálii se nyní tuto záhadu podařilo rozluštit, informuje australský zpravodajský server ABC. Kamera totiž zachytila dospělého papouška nočního, jak přichází k napajedlu a pije z něj.
Do roku 2013 byl považován za vyhynulého
Jde o vůbec první existující záběry papouška nočního, jak pije vodu. Záběry získal domorodý strážce rezervace z řad původních obyvatel Martu, což je národ žijící v západoaustralské poušti a jako poslední navázal kontakty s kolonizujícími Evropany. Jsou známí úzkým propojením s přírodou a tradičním stylem života založeným na lovu a sběru potravy. I když se národ Martu modernizuje, snaží se držet tradice a moderní Australané často najímají jeho obyvatele jako strážce chráněných přírodních území. Využívají přitom jejich bohatých zkušeností a vědomostí o původních druzích zvířat a rostlin.
Papoušek noční patří mezi nejtajemnější australské živočichy. Dokud nebyl před 12 lety vyfotografován, a dokonce odchycen ornitologem Johnem Youngem, byl celé jedno století považován za vyhynulého. Později se podařilo prokázat jeho výskyt na více lokalitách střední a západní Austrálie, především díky audionahrávkám a fotopastem. Dnes se předpokládá, že celkovou divokou populaci tvoří 50 až 500 jedinců rozdělených do několika od sebe hodně vzdálených subpopulací na severovýchodě Západní Austrálie a v západním Queenslandu. „Papoušek noční je fascinující pták, protože ho nemůžeme studovat všemi obvyklými způsoby, jakými studujeme jiní druhy – pozorováním během dne,“ konstatuje Nick Leseberg, výzkumník Queenslandské univerzity a Bush Heritage Australia.
Nahrávky už zastavily plány s měděným dolem
Leseberg se zabývá studiem papouška nočního už deset let a záběry jedince u napajedla považuje za velmi významné. „Ukazují nám, že nejenže vodu pravděpodobně potřebují často, zejména v horkých obdobích roku, ale také to, že když voda v krajině není k dispozici, pravděpodobně se musí přizpůsobit a přestěhovat tam, kde její zdroje jsou,“ říká Leseberg. Fakt, že se papoušci noční musí zdržovat v určité vzdálenosti od zdroje vody, napomáhá při plánování výprav do lokalit, kde by se s ním vědci měli potkat. A také ochraně tohoto vzácného ptáka. Loni v červenci se díky akustickým záznamům volání papoušků nočních podařilo zastavit práce na vrtech měděno-zlatého dolu, který se měl nacházet jen 60 km od místa jejich pořízení. Důl se musel přestěhovat dál.
Pořízení videonahrávky papouška nočního u napajedla potěšila i zástupce národu Martu. Ti totiž tohoto ptáka dlouhodobě chrání a dosud zaznamenali jeho akustické nahrávky. Martuové obývají území o rozloze 14 milionů hektarů v západoaustralské poušti a papouška nočního nazývají Kurrual Kurrual. Patří mezi tajemné tvory, které se odpradávna snaží chránit. „Všichni byli po tisících a tisících hodinách zvukových nahrávek nadšení, že ho skutečně viděli a nemusí se jen spoléhat na vědomí, že tam někde venku ti ptáci jsou,“ uvedla Rebecca Girdwoodová ze společnosti Jamukurnu-Yapalikurnu Aboriginal Corporation (JYAC), která pomáhá koordinovat monitoring papoušků nočních v přírodě.
Úvodní foto: JYAC
Stephan Röhl
