Znáte tři nové druhy amazónků? Brazilský, žlutoocasý a západní

Nové druhy amazónkůNedávné významné změny v systematice papoušků, jež obsahuje čerstvě vydaná encyklopedie HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World od týmu ornitologů pod vedením Josepha del Hoya, zasáhly i rod amazónků. Od dvou druhů se oddělily tři dosavadní poddruhy jako samostatné taxomy. Dva dosud spadaly pod amazónka bělobřichého a jeden pod amazónka modrohlavého. Tito papoušci jsou poměrně běžní i mezi českými chovateli, takže je jisté, že na nově uznávané papouščí druhy narazíte i v českých voliérách. Pojďme si je představit podrobněji:

Amazónek brazilský (Pionus reichenowi)

Amazónek brazilskýDosud byl považován za poddruh amazónka modrohlavého (Pionus menstruus) a uváděn pod názvem amazónek modrohlavý brazilský (Pionus menstruus reichenowi). Od amazónka modrohlavého se liší tmavěji modrou hlavou, krkem a hrdlem a chybějícím červeným zbarvením na hrdle. Záda o kostřec má tmavě zelené, modře lemované, především na kostřeci. Prsa a břicho jsou olivové s širokým namodralým lemováním. Boky, holenní peří a strany prsou má zelené s bledě modrým odstínem. Spodní krovky ocasní jsou červené, na špici modré až zelené, spodní krovky křídelní na okraji modré (via Milan Vašíček: Amazónci a amazoňané, Barko 2002).

Ve volné přírodě se vyskytuje výhradně podél severovýchodního pobřeží Brazílie od Alagoas po Espírito Santo a údajně až k Rio de Janeiru. Početnost jeho divoké populace není známa, ale podle mezinárodní organizace BirdLife International se dá předpokládat, že mírně klesá v důsledku odlesňování a ztráty přirozených hnízdních biotopů. Ihned po uznání amazónka brazilského za samostatný druh byl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, do nejnižší kategorie „nejméně znepokojivý“ (LC). V zajetí se vyskytuje mnohem vzácněji než amazónek modrohlavý, jeho cena je oproti tomuto blízkému druhu trojnásobná.

Amazónek žlutoocasý (Pionites xanthurus)

Amazónek žlutoocasýPůvodně šlo o poddruh velmi známého a v zajetí často chovaného amazónka bělobřichého (Pionites leucogaster). Systematicky byl veden pod názvem amazónek bělobřichý amazonský (Pionites leucogaster xanthurus). Od původní nominátní formyse liší celkově bledším zbarvením, zvláště na temeni a týlu. Anglický název, od něhož je odvozeno i jeho české pojmenování v tomto článku, zdůrazňuje jeho žlutý ocas (amazónek bělobřichý ho má zelený), který může mít variabilní zelený nádech. Holeň, boky a spodní krovky ocasní má žluté. Oproti amazónku bělobřichému je o něco větší, dorůstá délky až 24 cm (amazónek bělobřichý o centimetr méně).

Divoká populace tohoto papouška obývá severozápadní Brazílii v okolí Amazoky a jejích přítoků: od řeky Machados po Rondonii, Hyutanahán a Nova Olinda u řeky Purús a Jurvá. Na jihu zasahuje jeho areál výskytu i do sousední Bolívie. Vzhledem k tomu, že byl teprve nedávno uznán za samostatný druh, neexistují žádné statistiky jeho početnosti, ale podle BirdLife International existuje reálná hrozba, že do roku 2026 přijde až o pětinu hnízdních lokalit kvůli plánovanému odlesňování Amazonie. Proto byl ihned zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN do kategorie „zranitelný“ (VU) – stejné, v níž je aktuálně například i ara hyacintový.

Amazónek západní (Pionites xanthomerius)

Amazónek západníStejně jak přechozí druh původně spadal pod amazónka bělobřichého coby poddruh amazónek bělobřichý západní (Pionites leucogaster xanthomeria). Od něj se odlišuje žlutými boky a holenním peřím (amazónek bělobřichý je má zelené), stejně jako amazónek žlutoocasý, ale na rozdíl od něj má zelený ocas. S amazónkem žlutoocasým se na části areálu výskytu kříží. Amazónek západní se vyskytuje podél jižní části horního toku Amazonky, západně po východní Peru a jihovýchodně po provincii Beni v Bolívii. Kříženci s amazónkem žlutoocasým se objevují u horního toku řeky Juruá a jihozápadní Amazonské oblasti. Početní stavy tohoto druhu ve volné přírodě nejsou známy, ale podle odhadů BirdLife International mu kvůli ničení hnízdních biotopů a nelegálním odchytům hrozí pokles divoké populace o čtvrtinu do roku 2026.

Právě ničení hnízdních stanovišť může v brzké době vést k jeho vyhubení v lokalitách poblíž Santa Cruz v Bolívii. Proto byl ihned po uznání za samostatný druh zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, i když jen do nejnižší kategorie „nejméně znepokojivý“ (LC). V zajetí je poměrně častý, běžně jej chovají i čeští chovatelé, i když je méně běžný než amazónek bělobřichý (a také je dražší). Čeští chovatelé jej už dříve běžně rozlišovali od nominátní formy amazónka bělobřichého, již označovali za „zelenopunčoškovou“.

Nové druhy amazónků, které byly dříve považovány za poddruhy amazónka bělobřichého (Zdroj: Pricentonská univerzita)

Nové druhy amazónků, které byly dříve považovány za poddruhy amazónka bělobřichého (Zdroj: Pricentonská univerzita)

 

1 komentář

  1. cone napsal:

    poslední odstavec – tedy pokud celý komentář patří k xanthomerius – je spletený – zelenopunčoškový je a byl označovanán nominátní poddruh – leucogaster leucogaster.
    možná že i cena u amazonka brazilského bude trochu víc než jen trojnásobek amazonka modrohlavého
    šiška ol.

Napsat komentář: cone Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..