Amazoňan orinocký (Amazona bodini)

Původně spadal jako poddruh pod amazoňana modrobradého (Amazona festiva). V českém názvosloví se mu říkalo amazoňan modrobradý orinocký (Amazona festiva bodini), z anglické a německé systematiky by mohl nový český název znít také amazoňan Bodinusův. Od amazoňana modrobradého se liší celkově světlejším zbarvením, zejména ve spodní části těla. Červené zbarvení čela má protažené na přední část temene, temeno a záhlaví jsou lemována purpurovými pírky. Velikostně jsou oba blízké druhy stejné (34 cm, hmotnost do 500 g), jejich biotop se ale nepřekrývá. Amazoňan orinocký kopíruje tok řeky Orinoko a vyskytuje se od severozápadní Guayany a střední Venezuely po deltu Amacuro a řeku Meta.

Populace ve volné přírodě je stabilní, mezinárodní organizace BirdLife International však nemá představu o přibližném počtu ptáků. Předpokládá však, že dochází ke středně rychlému poklesu kvůli ztrátě a degradaci přirozeného prostředí, lovu a nelegálnímu odchytu (zejména ve Venezuele). V následujících 37 letech by měla celková populace amazoňanů orinockých klesnout téměř o třetinu. Proto byl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, kde je od letošního července veden pod kategorií „potenciálně ohrožený“ (NT). Pro porovnání: amazoňan modrobradý, který se vyskytuje v okolí toku Amazonky a jejích přítoků, je dle IUCN ohrožen úplně stejně.

Chov v zajetí

Ve voliérách se vyskytuje častěji než amazoňan modrobradý. Již v roce 1879 byl vystaven na II. výstavě exotického ptactva v Praze a objevil se na ní i v následujících dvou letech. Pražská zoologická zahrada jej chovala v roce 1950. Častěji se do Evropy začal dovážet po roce 1985. Prvního českého odchovu dosáhl patrně Pavel Šimon v roce 1998, u páru, který byl deponován v chovu u Karla Vinše. O rok později je odchovali i Viktor Novotný s Jiřím Zittou.