Jeden ze tří zástupců australského rodu Polytelis, mezi chovateli často nazývaný „princeska“ podle anglického názvu Princess Parrot. Samec má temeno a záhlaví světle modré, čelo a líce bledě šedomodré. Bradu, hrdlo a horní část krku je červeně růžové. Prsa a břicho modrošedé s náznakem zelené a žluté. Stehno a bok jsou červeně růžové, část stehen je namodralá. Spodní krovky ocasní má olivově žluté, zadní část krku, hřbet, záda a křídla bledě olivově zelená, křídelní krovky jasně žlutozelené, letky loketní a krovky ruční světle modré. Zobák má korálově červený, oko oranžové, běhák tmavošedý.
Samice má temeno šedě světlefialové, kostřec a vrchní krovky ocasní šedě modré. Střední ocasní pera má kratší. Papoušek Alexandřin dorůstá délky 40 cm a hmotnosti do 120 g. Ve volné přírodě obývá vnitrozemí západní a střední Austrálie od jihu Severního teritoria až k severu jihovýchodní Západní Austrálie. Obývá planiny, které jsou často vzdálené od vody. Mnozí ornitologové ho považují za vzácného. Nikdy nebyl příliš častý, mezinárodní organizace BirdLife International nyní odhaduje velikost jeho populace na maximálně 7 500 jedinců, z toho pět tisíc pohlavně dospělých ptáků. Červená kniha ohrožených živočichů IUCN jej vede v kategorii „potenciálně ohrožený“.
Chov v zajetí
Velmi běžný druh australského papouška, od jehož chovu se ale v posledních letech řada chovatelů odvrací (platí to obecně o chovu středně velkých australských papoušků). Důvodem je „nasycenost“ trhu a klesající ceny těchto ptáků. Zároveň je ale problém sehnat kvalitní ptáky přírodního zbarvení, protože u papoušků Alexandřiných se podařilo vyšlechtit celou řadu mutací a „čistého“ přírodního ptáka aby zájemce pohledal. Snese pobyt v celoroční voliéře, která ale musí mít zákryt před ostrým větrem a deštěm. Rád pobývá na zemi, proto by měl být každoročně odčervován.
Jako dobrý letec by měl mít delší voliéru, nejméně tří až čtyřmetrovou. Do tuzemska se měl dostat již před druhou světovou válkou, kdy měl být i odchován. Spolehlivě doložený odchov je ale až z roku 1971, kdy jej docílil Emil Antonín. Více se mezi české chovatele rozšířil po roce 1974 a stal se velmi častým obyvatelem českých voliér. Od osmdesátých let se u nás odchovávají i jeho barevné mutace. Podařilo se jej také skřížit s několika australskými druhy papoušků, například papouškem amboinským, papouškem červenokřídlým a dalšími.
Dostupnost a cena
Běžně dostupný druh, i v řadě barevných mutací. Spíše je problém sehnat kvalitní přírodně zbarvené ptáky. Cena mladého jedince se v roce 2015 pohybovala od 600 do 1 000 korun, barevné mutace jsou většinou dražší.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.
