Papoušek červenotemenný (Purpureicephalus spurius)

Papoušek červenotemenný Jediný zástupce rodu Purpureicephalus patří mezi nejpestřeji zbarvené australské papoušky. Samec má čelo, temeno a záhlaví temně karmínově červené, což vedlo v českém názvosloví k jeho označování za papouška červenočapkového (existuje ještě název papoušek černočapkový, což je lidovější název papouška žlutokřídlého, který však nemá s papouškem červenotemenným nic společného kromě toho, že v obou případech jde o australské druhy). Záda a křídla má zelená, líce, kostřec a vrchní krovky ocasní jasně žlutozelené. Hrdlo je hráškově zelené, prsa a břicho tmavě modrofialové.

Boky a spodní krovky ocasní má červené, promísené se světle zelenou, spodní krovky křídelní modré. Ocasní pera má ve středu tmavě zelená, na kraji modrá, na konci bílá. Výrazný zobák, který v přírodě používá k získávání semen eukalyptu, je šedomodrý, oko tmavohnědé, běhák světle hnědý. Samice je tmavší než samec, zelenější na bocích. Dorůstá délky 36 cm a hmotnosti do 100 g. Papoušek červenotemenný se ve volné přírodě vyskytuje výhradně u řeky Moore v jihozápadní Austrálii, severně od Perthu po velkou jižní železnici. Početnost jeho divoké populace není vyčíslena, ale někteří ornitologové se přiklánějí k teorii, že jde o postupně vymírající druh.

Chov v zajetí

Poměrně běžně dostupný druh australského papouška, který však není mezi českými chovateli příliš častý. Na jednu stranu láká svým pestrým zbarvením, ale bývá velmi neklidný a plachý. Velmi rád také prozkoumává nové věci. Vůči ostatním jedincům svého druhu je nesnášenlivý, měl by být chován po párech a navíc další pár stejného druhu by neměl být v sousední voliéře ani na doslech prvního páru. Mimo hnízdní období se snese s drobnými exoty a dokonce i s neofémami tyrkysovými.

Do České republiky se začal ve větší míře dokážet ke konci 20. století. Prvních odchovů dosáhli Rudolf Vít a Emil Antonín v roce 1973, pouhý rok po dovozu prvních ptáků. Nyní je odchováván více chovateli každoročně. Mezi jeho charakteristické chování patří likvidace všeho dřevěného, co se mu dostane pod zobák. Zároveň je tak plachý, že pokud se k voliéře přiblíží kdokoli neznámý, okamžitě mizí v zázemí nebo alespoň v kryté části voliéry. Potřebují neustálý přísun čerstvých větví na okus, jinak se mohou pustit i do pletiva. Rádi se koupou (i v zimě) a mají poměrně pronikavý hlas.

Dostupnost a cena

Dnes již běžně dostupný druh středně velkého papouška, který však není příliš vhodný jako domácí mazlíček, protože je poměrně plachý. Cena mladého ptáka se v roce 2015 pohybovala od jednoho do dvou tisíc korun.