Jan Potůček Jak se vyrovnat s problémy, které provází přirozený nebo umělý odchov mláďat papoušků? Tomuto tématu se na 3. mezinárodním kongresu chovatelů exotického ptactva EXOTA Olomouc, který se konal 18. a 19. října v Olomouci, věnovala veterinářka Helena Vaidlová z veterinární kliniky Mada v Kralupech nad Vltavou. Potíže, které provází odchov mláďat, se podle ní u přirozeného a ručního odchovu liší. Při odchovu pod rodiči je například časté, že dospělí ptáci nenechají chovatele zkontrolovat budku nebo že z ní vyhazují substrát, takže mláďata pak zůstávají na holé zemi, kde se jim nepřirozeně rozjíždí nohy.
S ručním dokrmováním se má začít hned první den
„Je potřeba si uvědomit, že nikdy nebudeme lepší než rodiče, takže mláďata odchovávaná pod rodiči budou vždy silnější a lépe prospívat,“ upozornila Helena Vaidlová. U některých párů lze podle ní přirozený odchov kombinovat s ručním, pokud rodiče nechají chovatele mláďata kontrolovat a manipulovat s nimi. Taková mláďata lze přímo v budce přikrmovat, případně je v budce střídat podle potřeby a vždy jedno odebrat k dokrmování. „Proto nesdílím názory některých chovatelů, že ručně odchovaní rodiče jsou špatní,“ konstatovala Vaidlová, podle níž u ručního odchovu mláďat je dobré podat první krmení hned první den po vylíhnutí.
„Je dobré začít krmit první den a nepodávat jen vodu, roztok nebo glutózu. Na začátku ale musí být potrava víc vodnatá, po týdnu je třeba ji zahustit,“ popsala Helena Vaidlová. Pokud chovatelé chtějí k ručnímu odchovu odebrat mláďata z budky, která dosud krmili rodiče, je pro to podle Vaidlové ideální čas ve stáří dvou až tří týdnů. „U starších je problém je donutit ke spolupráci při ručním dokrmování. Na druhou stranu, mláďata, která byla do určitého věku krmena rodiči, mají od rodičů určitou mikroflóru a protilátky, ale můžou mít od nich také nějaké zdravotní potíže. Každopádně dokrmování takto starých mláďat je jednodušší než od prvního dne po vylíhnutí,“ uvedla Vaidlová.
Nejpřirozenější dokrmování je lžičkou
Lidé, kteří chtějí papouščí mláďata dokrmovat ručně, se podle veterinářky často ptají, kolik kaše jim mají dávat a v jaké hustotě. Podle Vaidlové by krmná dávka měla tvořit 5 až 15 % aktuální váhy mláděte, ale první den by to mělo být méně než 5 % váhy, tedy jednotlivé kapky. „Dvou až čtyřtýdenní mláďata by měla být krmena dávkou, která tvoří 15 % jejich aktuální váhy,“ dodala Helena Vaidlová. Způsoby ručního dokrmování jsou různé a každý chovatel má svůj oblíbený. „Nejpřirozenější to je lžičkou, ale je to nejzdlouhavější. Tento způsob je dobré používat i nejmladších mláďat a poté přejít na injekční stříkačku,“ míní Helena Vaidlová, podle níž to je rychlé, čisté a efektivní.
Třetí možností je krmení sondou až do volete. „Krmení hadičkou je rychlé, ale u příliš teplé směsi dochází k popálení volete a podráždění sliznice. Nebo hadička může sklouznout do volete, kde zůstane,“ upozornila veterinářka, podle níž jde o poměrně častý problém, který nelze podcenit. „Hadičku je třeba co nejdřív z volete dostat ven, jinak hrozí komplikace, které vyústí až k úhynu mláděte,“ dodala Vaidlová. Při dokrmování je velmi důležité denně mládě vážit a kontrolovat váhovou křivku. „Vážení by mělo probíhat každé ráno před krmením. Zpočátku má být váhová křivka prudká. Pokud tomu tak není, ukazuje to na problém s trávením,“ vysvětlila Helena Vaidlová.
Mláďata arů často spí na zádech, je to normální
Jestliže od vlastních rodičů mládě získá důležité enzymy a další látky, u ručního dokrmování je třeba jim je dodat uměle. Například probiotiky, což je mikroflóra, která mláděti podráždí imunitní systém a tím ho vylepší. „Enzymy lze dodat také uměle, ale nikdy nebudou tak kvalitní jako od rodičovského páru,“ upozornila Vaidlová. Případné problémy mláděte s příjmem potravy se můžou projevit příliš velkou hlavou v poměru k tělu. „Takové mládě je podražené,“ upozornila veterinářka. U mláďat arů je podle ní časté, že odpočívají a spí na zádech, což by některé chovatele mohlo vyděsit. „Je to ale úplně normální,“ uvedla. Nejmneší mláďata při umělém dokrmování, která ještě nemůžou u sebe pohromadě, by měli chovatelé umístit do mističek poblíž sebe, aby měla zvukový kontakt. Dokrmovač by také měl denně kontrolovat konzistenci a barvu jejich trusu. Zdravý má být světlejší barvy a lehce vodnaté konzistence.
Nemocné mládě papouška se pozná lépe než nemocný dospělý jedinec, který zdravotní problémy do poslední chvíle skrývá. „Mládě přestane trávit, nevyprazdňuje se mu vole, má rozjeté nohy a špatně se mu dýchá,“ líčí Helena Vaidlová. Jak se v takové chvíli zachovat? Jako první by měl chovatel změřit mláděti teplotu. „U ručně dokrmovaných mláďat by se neměly jako podestýlka dávat hobliny, protože je můžou spolknout a ucpat se. Jakmile se projeví takové problémy, je třeba hned s mládětem k veterináři. Ze začátku ale pomůže kmínový čaj, jablečný džus nebo jablečný ocet,“ uvedla Helena Vaidlová. Převoz k veterináři by měl probíhat ve stabilní teplotě v termoboxu, případně v boxu, do kterého chovatel umístí lahev s teplou vodou zabalenou v ručníku. „Veterináře je potřeba dopředu informovat, že jedete, aby s vámi počítal přednostně,“ dodala Helena Vaidlová.
Antibiotika by měl vždycky předepsat veterinář
Bohužel nejčastějším problémem je, že chovatel přichází s mládětem k veterináři pozdě. „Například u rozjetých nožek to lze u týdenního mláděte napravit, u měsíčního už nikoli,“ vysvětlila Vaidlová. Právě rozjeté nožky jsou častým zdravotním problémem mláďat odchovávaných pod rodiči, kteří vyhazuje z budky podestýlku. To samé platí o různých frakturách. Vůbec nejčastější je pak u přirozeného odchovu škubání peří mláďat rodiči. Naopak u ručně dokrmovaných mláďat to bývá zástava trávení nebo jeho zpomalení při nevhodné teplotě dokrmovací kaše, případně příliš časté krmení, bakteriální a kvasinková infekce. „Je třeba změřit mláděti teplotu a masírovat volátko. Můžeme podat i kmínový čaj,“ poradila Helena Vaidlová.
U komplikovanějších zdravotních problémů Helena Vaidlová nedoporučuje, aby chovatelé sami podávali mláďatům antibiotika a spoléhali na samoléčbu. „Vždy by je měl předepsat veterinář, na rozdíl od probiotik. V případě opravdu velkých problémů může veterinář dát mláděti infuzi,“ dodala Vaidlová, která rovněž upozornila na problém vytahaného volete, které pak špatně pracuje. „Takové vole lze operovat a stáhnout, aby začalo znovu pracovat,“ uvedla. Podobně veterináři dokáží odstranit i odumřelou tkáň u popáleného volete a díru zašít tak, že opět může fungovat. Mezi nejčastější respirační problémy mláďat patří aspirační pneumonie, u které je třeba mláděti zajistit stabilní teplotu a podat antibiotika dle rozhodnutí veterináře.
Křivý zobák nemusí být jen od špatného dokrmování
Nejčastějším důvodem zlomenin u mláďat je nedostatek vápníku. „Proto je důležité, ab rodičovský pár měl přístup k slunečnímu svitu a dokázal tak vstřebat vitamín D. Vápník lze dodávat také v zelenině nebo vařených vejcích. Nejčastěji u mláďat dochází ke zlomeninám mezi druhým a třetím týdnem věku, veterinář musí zasáhnout okamžitě,“ varovala Helena Vaidlová. U přirozeně odchovávaných mláďat se ještě vyskytuje problém s uštípnutou částí zobáku či Toe syndrom, kdy dojde k zaškrcení jednoho článku prstu, který poté sám odpadne. U ručního dokrmování se občas objevuje křivý zobák, který podle Vaidlové nemusí být znakem špatného způsobu krmení, ale také nedostatku vápníku u chovné samice. „Řešením může být dočasné rovnátko,“ uvedla Vaidlová.
U škubání mláďat rodičovským párem lze do budky umístit stěnu z pletiva, přes které rodiče můžou mládě krmit, ale nedokáží ho škubat. Podobným způsobem odchovává Zoo Praha některé druhy loriů. Helena Vaidlová se také na mezinárodním kongresu EXOTA Olomouc postavila proti podávání kuřecího masa papouškům, které doporučovala nutriční specialistka Petra Wolf. Podle Vaidlové se papoušci v přírodě s kuřecím masem nesetkají a nepovažuje jeho podávání chovným párům za správné. Vápník podle ní lze dodat jinými přirozenějšími způsoby. Téma vyvolalo poměrně dlouhou debatu na závěr prvního dne kongresu, která nedospěla k nějakému jednoznačnému závěru.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
