Jan Potůček 
Je mi jasné, že touto výzvou si přátele nezískám. Ale nejde to jinak. Případů neodstavených mláďat velkých papoušků, s nimiž si jejich noví majitelé nevědí rady, přibývá takovým tempem, že je to alarmující. Není snad týdne, kdy by se na Araraunu neobracel nějaký nový majitel ručně odchovaného ary, v drtivé většině případů ararauny, a naléhavě žádal o pomoc. Chovatel, od kterého si aru koupil, ho sice upozornil, že papoušek možná bude ještě chvíli vyžadovat krmení speciální kaší, ale tím prý lépe – alespoň si na svého páníčka lépe zvykne a pouto mezi nimi bude mnohem silnější. No anebo taky chcípne. Což není ojedinělé: v Česku jsou to desítky případů ročně. Veterináři o nich vědí, ale veřejně nikoho plísnit nebudou, protože by přišli o klienty.
Jasné zneužití autority chovatele
Přemýšlím o tom problému dost dlouho. Určitě je na místě říct, že zájemci o velké druhy papoušků – domácích mazlíčků by si měli dopředu zjistit co nejvíce informací, včetně toho, v jakém věku je možné mláďata prodávat novým majitelům. Takové informace se určitě objevují v odborné chovatelské literatuře, které na našem trhu dostatek. Jenže se bavíme o naprostých laicích, kteří chtějí ochočeného papouška. Našetří si na aru a o odborné literatuře nebo časopisech nic neví. Naprosto důvěřují chovateli nebo dokrmovači, od kterého si chtějí papouška koupit. Pokud jim ten řekne, že prodej ještě neopeřené ararauny je v pořádku a že dokrmování mláděte kaší je „brnkačka“, proč by tomu neměli věřit? Chovatel je pro ně autorita.
Vlastně jim ani neříkejme chovatelé, protože takovéto praktiky jsou prasárnou nejvyššího kalibru. Je to zneužití nevědomosti kupujícího, který přistupuje k obchodu v dobré víře. Prodejce ho oklame jenom proto, aby se mláděte zbavil co nejdříve, měl s ním méně práce a vydělal dříve. Nic jiného za tím hledat nelze. V dobách, kdy tolik nebyly rozšířené sociální sítě, se o takových případech moc nevědělo, řešili je maximálně tak veterináři a ti si drží svoje lékařské tajemství. Dnes se ale denně objevují na Facebooku, Instagramu, Twitteru a dalších sociálních sítích kvanta fotografií a videí s jasně neodstavenými mláďaty velkých papoušků, o která se starají naprosto neznalí lidé. A i kdyby měli s dokrmováním zkušenosti: co asi takovému mláděti dá, když v době před odstavem mění majitele a prostředí?
Každý musí začít u sebe
Výsledkem jsou frustrovaní a neurotičtí ptáci, a to ještě v tom lepším případě. V tom horším končí papoušci s nenatrávenou potravou, plísněmi, kaší v dýchací trubici a kdo ví s čím ještě ve veterinárních ordinacích. Prodávajícím je to samozřejmě úplně jedno, ti už „sériově vyrábí“ další pokolení ptáků, jimž programově zmrší život. Chceme takové lidi tolerovat? Bude jim to procházet? Co když se jednoho dne objeví nějaká zákonodárná iniciativa politika, který se bude chtít blýsknout, a stejně jako množírny psů a koček bude chtít řešit prodej neodstavených mláďat papoušků? Či dokonce úplný zákaz ručního dokrmování tak, jako ho před časem zavedli v Nizozemsku? Asi bychom se divili. Ale není to nereálné, protože tento problém je stále více na očích.
Možná by ale taková novela zákona zakazující prodej neodstavených papoušků nebyla úplně špatná. Jenže mám obavu, aby ji příslušné úřady nezneužívaly k buzeraci slušných chovatelů. A tak zatím dělám, co zmůžu sám: zavedl jsem u facebookové skupiny Arové a jejich chov povinné schvalování příspěvků a nedokrmená mláďata arů na ní už nikdo neuvidí. Ano, na Facebooku existují desítky podobných skupin, kde se ty fotky a videa budou objevovat nadále. Začít ale musíme každý u sebe. Třeba tím, že pokud naletíme takovému prodejci a koupíme si nedokrmené mládě papouška, které má potom zdravotní problémy, zveřejníme svůj příběh, a hlavně jméno toho prodejce. Je to jednoduché: udělejme jim tak negativní reklamu, že si od nich už nikdo nedokrmené mládě nekoupí. A dobře jim tak.
Úvodní foto: Birdiebrainsaviary.com
