Malí a střední australští papoušci: kniha, která cílí na nejširší skupinu chovatelů u nás

RECENZE – Pouhý měsíc po českém překladu knihy Výživa papoušků od Rosemary Low se na knižních pultech objevila další chovatelská publikace od českobudějovického vydavatelství Dona – titul Malí a střední australští papoušci od respektovaných německých odborníků Jörga Asmuse a Wernera Lantermanna. Opět jde o překlad, ale opět lektorovaný a doplněný českými odborníky, konkrétně Milanem a Martou Bartlovými a také Ladislavem Žohou a Janem Sládkem. V podstatě jde o první komplexní knihu o australských papoušcích u nás od dob, kdy Milan Vašíček na přelomu tisíciletí vydal dvousvazkový titul Papoušci Austrálie.

Autoři se nebojí kritizovat úroveň ptačích burz

Na rozdíl od Vašíčkových knih se Australští papoušci hodně zaměřují na obecnější praktické informace o chovu, výživě, ale i rizicích nákupu ptáků v kamenných obchodech nebo na ptačích burzách. Jde asi o první titul, v němž se otevřeně píše o špatných hygienických podmínkách na tuzemských ptačích burzách a neseriózním přístupu řady prodávajících, kteří se zde snaží prodávat nemocné a postižené ptáky, jichž by se jinak těžko zbavili. Konkrétně tyto pasáže ale zřejmě nebudou pocházet z původního německého originálu, protože úroveň burz na západ od našich hranic je o několik tříd vyšší než v Česku.

ČTĚTE TAKÉ: Výživa papoušků – kniha, která českým chovatelům dlouho chyběla

Velmi potěšující je i zařazení kapitol, v nichž autoři varují před chovem většiny australských papoušků v bytových klecích a upozorňují na časovou náročnost chovatelství jako takového. Tyto aspekty jinak velmi zajímavého koníčku si totiž mnoho začátečníků vůbec neuvědomuje a ptáci u nich mohou po opadnutí prvotního zájmu majitele neskutečně trpět. Nutno ovšem dodat, že kniha jako taková se vůbec nedotýká chovu domácích mazlíčků a soustředí se výhradně na chovatelství jako takové, tedy chov s cílem konkrétní druhy papoušků rozmnožit (to aby nebyli zklamáni ti čtenáři, kteří by si od knihy slibovali něco jiného.

Jestliže na první polovině knihy je viditelný zásah českých lektorů a na řadě míst je originální text doplněn o české reálie, u druhé poloviny, která tvoří atlas jednotlivých druhů malých a středních australských papoušků, už příliš odkazů na české zkušenosti nenajdete. Právě druhá polovina knihy se nejvíc podobá Vašíčkovým Papouškům Austrálie, ale na rozdíl od nich nabízí pouze historické zkušenosti s chovem jednotlivých papoušků v západoevropských zemích (včetně jejich prvního dovozu do Evropy a prvních odchovů). Je to trochu škoda, ale na druhou stranu je fakt, že doplnit tuto část o české reálie by bylo hodně pracné a vlastně by tak vznikla další úplně samostatná kniha.

Ani drobné chyby nekazí velmi dobrý dojem

Nejnovější chovatelský titul vydavatelství Dona se ale nevyhnul několika chybám. V jedné části knihy se píše o papoušku nočním jako o vyhynulém druhu, jehož existence byla v posledních několika desítkách let dokládána pouze nálezy uhynulých jedinců, přičemž naposledy se tak stalo v září 2006. Jen o několik stránek dál se ale o tomtéž papoušku nočním píše, že ve volné přírodě zřejmě přežívá okolo 50 posledních jedinců a že v roce 2013 byl spolehlivě pozorován živý jedinec. Občas některé pasáže nedávají smysl, třeba když se v kapitole o papouškovi černočapkovém píše: „Sedí na nich necelé tři týdny, mláďata vylétávají asi po měsíci. Poté, co mláďata vylétnou z hnízda, stávají se i z kukel motýli.“

Jen pečlivý čtenář knihy si tuto poznámku dokáže spojit s dřívější informací, že v hnízdech papoušků černočapkových přežívají larvy můr Trisyntopa scatophaga, které se živí trusem mláďat a pomáhají tak udržovat hnízdo v čistotě. O můrách ale není v textu, z něhož pochází citace, ani slovo. Sporné je rovněž názvosloví zvolené u papoušků rodu Prosopeia, kteří jsou v knize označováni jako papoušci škraboškoví, papoušci červenolesklí a papoušci kadavští. Správně se nazývají pejové (i když označení „papoušek“ u nich v minulosti ve své monografii Papoušci Oceánie použil i Milan Vašíček). To jsou ale spíše drobnosti, které knize neubírají na kvalitě.

Naopak, je vidět, že vydavatel se vyvaroval dřívějších chyb a na rozdíl od nedávno vydané Výživy papoušků nezapomněl opatřit fotografie popisky jednotlivých druhů papoušků. Potěšitelné je i oddělení inzerce partnerů knihy od samotného obsahu, což se v případě Výživy papoušků moc nepovedlo. Knihu Malí a střední australští papoušky tak lze doporučit i těm chovatelům, kteří se „Austrálií“ přímo nezabývají.

Jörg Asmus, Werner Lantermann: Malí a střední australští papoušci
Vydalo vydavatelství Dona, 2013
190 stran, cena 350 Kč