Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Zdá se, že kriticky ohrožená neoféma oranžovobřichá, jeden z nejvzácnějších papoušků světa, má nejhorší léta za sebou. Ornitologové na Tasmánii, kde tito ptáci hnízdí, napočítali 192 ptáků, kteří se vydali na cestu přes Bassovu úžinu do zimovišť v jižní Austrálii. To je největší počet od konce 80. let, kdy se začal formovat nynější záchranný projekt neofém oranžovobřichých. Pro porovnání: před pouhými pěti lety klesl počet volně žijících neofém oranžovobřichých na pouhých 17 jedinců. Stávající rekordní počet ale nepředstavuje pouze ptáky vylíhlé v přírodě. Je mezi nimi 88 letos odchovaných mláďat v přírodě (opět jde o mnohaletý rekord), 31 dospělých neofém, které na začátku hnízdí sezóny ochránci vypustili do přírody, aby posílili divokou populaci, a 49 letošních mláďat odchovaných v zajetí.
Vypouštěním ptáků odchovaných v zajetí posilují vědci divokou populaci neofém oranžovobřichých již delší dobu. Bez toho by ostatně druh ve volné přírody již vyhynul. Problém je v tom, že ptáci odchovaní v zajetí nemají zkušenost s migrací do a ze zimovišť a musí se tak učit od ptáků žijících v přírodě. Ochránci proto mladé ptáky odchované v zajetí vypouští v zimovištích na konci hnízdí sezóny, aby se stačili přizpůsobit životu ve volnosti a zároveň aby se později mohli přidat ke skupinám ptáků, kteří přiletí z Tasmánie. Na začátku další hnízdí sezóny s nimi pak odletí na Tasmánii. I když ptáci vykazují během náročného tahu velkou úmrtnost, i ta se postupem času snižuje. Pro ochránce i neofémy je to ale běh na dlouhou trať, který ještě před nedávnem vypadal, že nemá cíl.
Dobře se rozmnožují v zajetí, ale neumí migrovat
Poslední čtyři roky se ale ze zimovišť na hnízdiště v Tasmánii vrací stále více ptáků. Loni to bylo rekordních 51 neofém. Papoušci mají štěstí v tom, že existuje poměrně silná záložní populace v zajetí, která čítá přes 400 ptáků. „Dospělí ptáci chovaní v zajetí jsou opravdu dobří na chov, bohužel ale ne na migraci,“ vysvětlila australské mutaci deníku The Guardian bioložka Shannon Troy. Proto se vědci snaží dospělé ptáky vypouštět na začátku hnízdní sezóny na hnízdištích, aby se stačili rozmnožit a jejich potomci žili od vylíhnutí v přírodě a pochytili zvyky divokých neofém, zatímco mladé ptáky odchované v zajetí vypouští na konci sezóny v zimovištích. U těch je větší šance, že přežijí migraci. Některé ptáky, kteří nestihnou nebo nezvládnou odlétnout z hnízdiště, se vědci snaží odchytit a papoušci tráví zimu v zajetí.
Letos jsou ochránci opravdu nadšení, protože před začátkem migrace pozorovali hejna neofém o 30 až 40 ptácích najednou. „Pokaždé, když něco takového vidím, říkám si, že to je mnohem víc ptáků, než kolik jich měla celá jejich divoká populace ještě před několika lety,“ říká Shannon Troy. „Ale musíme se snažit, aby takto úspěšné byly i nejbližší roky a také přemýšlet o tom, jak podpořit divokou populaci k většímu rozmnožování.“ Neofémy jsou například hodně závislé na přikrmování od ochránců. To je však pro populaci potenciálně rizikové – ptáci by se měli naučit sami shánět potravu, aby přežili bez lidské pomoci. Ornitologové také neofémám vyvěšují víc umělých hnízdních budek a společně s tasmánskou vládou řeší výsadbu vhodných stromů, které by ptákům poskytly přirozené hnízdní dutiny.
Úvodní foto:
