Nejvzácnější z žijících druhů kakariků, který byl dříve považován za poddruh mnohem častějšího kakariki žlutočelého. Od něj se odlišuje oranžovým proužkem nad ozobím (kakariki žlutočelý ho má červený až karmínový). Jinak je zbarven stejně: převážně zeleně, na spodní části těla světleji, temeno má zlatožluté, vnější prapory letek fialově modré. Zobák je bledě modrošedý, špička tmavě šedá, oko tmavě červené, běhák šedavě hnědý. Dorůstá délky 23 cm a hmotnosti do 95 g.
Ve volné přírodě se původně vyskytoval ve třech horských údolích na jižním ostrově Nového Zélandu, která obývaly jen velmi malé populace těchto papoušků. Jejich stavy začaly rapidně klesat, zejména vlivem zavlečených krys, a na přelomu 20. a 21. století byl kriticky ohrožen. Proto byl v rámci záchranného programu uměle vysazen na několik menších ostrovů, například na ostrov Maud, který byl předem „vyčištěn“ od všech predátorů. Mezinárodní organizace BirdLife International předpokládá, že světová populace kakariki horského čítá 50 až 249 pohlavně dospělých ptáků, proto byl v Červené knize IUCN zařazen do kategorie kriticky ohrožených.
Chov v zajetí
Donedávna nebyl považován za samostatný druh a mohl být zaměňován s příbuzným kakariki žlutočelým. Pravděpodobně není chován v zajetí mimo Nový Zéland, kde existuje záchranný program tohoto druhu. Tomu se v posledních letech podařilo vypustit 11 v zajetí odchovaných kakariki horských na ostrov Maud, kde se dokázali do roku 2012 rozmnožit na 97 jedinců.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.