Na návštěvě u Čestmíra Drozdka, prvochovatele žaků a trichů v Česku

Málokterý český chovatel exotických ptáků je natolik známý jako Čestmír Drozdek. Začínal s papoušky, v osmdesátých letech odchoval jako první v tehdejším Československu žaky, specializoval se na amazoňany… To vše ve skromných podmínkách původního chovatelského zařízení ve Velké Polomi na Opavsku. Svoje chovatelské umění ale naplno „rozehrál“ až poté, co se před třinácti lety přestěhoval ze severní Moravy na Českou Sibiř, do Českého Rudolce u Slavonic na Vysočině.

Ptačí park z chlévů v bývalém statku

Stěhování o tři sta kilometrů dál od původního domova mělo prozaický důvod. Čestmír Drozdek má firmu na výrobu dřevěných palet a sháněl místo, kde by byl dostatek suroviny, kterou jinak musel draze dovážet. V Českém Rudolci se naskytla příležitost získal bývalý statek a předělat ho na pilu. „Jakmile jsem viděl bývalé chlévy, řekl jsem si, že tu už zůstanu, protože jsem přesně věděl, že v nich vybuduji voliéry a budu tu mít daleko lepší podmínky než na Opavsku,“ popisuje chovatel, jehož vkusně a prakticky aranžované voliéry považuje řada odborníků za nejkvalitnější nejen mezi soukromými chovy, ale i zoologickými zahradami.

Na výstavbu voliér v novém domově ale došlo až za tři roky, nejprve musel Čestmír Drozdek znovu rozjet firmu v novém prostředí. Hned poté přišla na řadu přestavba původních chlévů na moderní chovatelské zařízení pro ptáky. Nejen pro papoušky, ale i plodožravé a hmyzožravé ptáky, kteří Čestmíru Drozdkovi učarovali a poslední léta se jim věnuje daleko více než papouškům. Proč? „Chci voliéry hezky naaranžovat, vytvořit ptákům podmínky, aby se mohli cítit jako v přírodě. U papoušků to nejde, ti dostanou nové bidlo a za tři dny pomalu sedí na zemi, protože ho stačí zničit. Všechno okamžitě zlikvidují,“ vysvětluje.

Unikátní odchov trichů orlích

Přesto na papoušky tak úplně nezanevřel. Kromě řady amazoňanů, žaků, několika větších arů ale i menších plodožravých australských papoušků před několika lety využil šanci dovézt do České republiky jako první trichy orlí – indonéské papoušky, kteří vzezřením připomínají spíše černé dravce nebo krkavce. Inspirovala ho možnost tyto ptáky jako první u nás rozmnožit a zlomit tak tvrzení o náročnosti jejich chovu, tradovaná v řadě odborných knih. „Byl to naprosto neznámý pták, nikdo je v republice neměl. V literatuře se o nich psalo jen velmi málo, většinou jen, že se jedná o velmi vzácného ptáka, velmi náročného na odchov, že potřebuje teplotu 35 stupňů, vysokou vlhkost, nektar, květy a podobně,“ říká Drozdek.

Podařilo se mu získat tři chovné páry ze specializované farmy na Bali a poskytnul jim podmínky, o kterých se psalo v literatuře: tedy vysokou teplotu a vlhkost, vybraná krmiva… A trichové se k ničemu neměli. Zkusil tedy jeden pár přemístit do voliéry, která byla shora otevřená, takže do ní svítilo slunce a mohlo do ní pršet. K chovatelovu překvapení papoušci ožili a při výrazně nižších teplotách se dokonce koupali. „Všechny trichy jsem přestěhoval do voliér, kde na ně mohlo pršet i svítit slunce. Naaranžoval jsem jim tam ztrouchnivělé bukové kmeny, protože nemám rád voliéry, kde jsou jenom dvě bidýlka a zavěšená bouda. Vedle těch kmenů pak měli k dispozici klasickou hnízdní boudu,“ líčí Čestmír Drozdek.

„K mému velkému údivu ale jeden pár začal hloubit hnízdní dutinu do kmenu. Posadili se na choroš, kterým byly kmeny obrostlé, a začali si dělat vletový otvor. Nejdřív zobákem, pak ho začali vyhrabovat nohama a potom pokračovali směrem dolů, nabírali štěpy do peří, vylezli s nimi ven, tam se otřepali a zase vlezli zpátky. A takhle si vyrobili sami kompletní boudu,“ popisuje chovatel. K tomuto prvnímu hnízdění došlo jen dva a půl roku od chvíle, kdy si trichy pořídil. Od té doby společně se svojí přítelkyní Miluškou odchoval již 15 mláďat trichů a letos k nim přibyla další. „Dvě právě dokrmujeme a další pár se chystá zahnízdit,“ řekl Čestmír Drozdek serveru Ararauna.cz při návštěvě letos v květnu.

Úspěch přinesl i závist a… krádež

Trichové ale Drozdkovi nepřinesli jen samou radost. Před čtyřmi lety jeho voliéry navštívil zloděj a kromě jiných ptáků si odnesl i tři trichy orlí – jeden chovný pár a lichého samce. Policie případ po několika týdnech uzavřela bez jakéhokoli výsledku, ptáci zmizeli beze stop. „Tuším, kdo to asi udělal. Pravděpodobně můj bývalý největší kamarád, protože ten přesně znal moje chovatelské zázemí. Věděl, kde se co nachází,“ říká Drozdek. Kromě trichů, které podle něj asi hned zmizely za hranice (Čestmír Drozdek je přesvědčen, že šlo o krádež na objednávku nějakého zahraničního chovatele), přišel i o pět párů žaků, papoušky senegalské a konžské.

Nešťastná příhoda Čestmíra Drozdka přiměla ještě zpřísnit už tak dost silná bezpečnostní opatření. Omezil také počet návštěv ve svém chovatelském zařízení, i když zájemců, kteří chtějí vidět jeho ptačí park, je opravdu dost. „Musíme je už odmítat, protože to bychom pak nedělali nic jiného. Nedávno jsme začali s vlastním chovem hmyzu, protože se nám už nevyplácelo ho dovážet, a to nás taky dost zaměstnává,“ vysvětluje chovatel. Ale to se už přesouvá k hlavní části svého chovu, prostorným a bujnou vegetací zarostlým voliérám s plodožravými a hmyzožravými ptáky.

Voliéry jako tropická džungle

Se stavbou a aranžmá této části svého chovu se Čestmír Drozdek napracoval asi nejvíce. Ve velkých voliérách jsou vidět zoborožci, dvojzoborožci, turaka, holubi korunáči, ale také jeřábi královští a další exotičtí ptáci, kterým vyhovuje žít ve větších společenstvích. Čestmír Drozdek totiž razí teorii, že voliéra by měla být v každém patře obsazena různými druhy ptáků, tak jako tomu bývá i ve volné přírodě v deštných pralesech. Po zemi tak pobíhají jeřábi nebo křepelové, v keřích nad nimi se schovávají střední a menší pěvci a úplně nahoře nad nimi posedávají různí exotičtí holubi a další ptáci.

„Mám rád smíšené voliéry. Nikde v přírodě nežije jenom jeden druh ptáků. Ale musíte vědět, co můžete spojit. I já jsem se dopustil celé řady chyb a připouštěl jsem různé ptáky, kteří proti sobě brojili, byli agresivní nebo jeden druhého zabili. Pozorováním zjistíte, co můžete dát k sobě a co ne. Někdy i za cenu ztrát,“ popisuje Čestmír Drozdek a ukazuje novou, teprve rozpracovanou voliéru určenou pro vlhy. Právě tyto ptáky začal chovat teprve nedávno a už přemýšlí o další novince. „Tajně uvažuji o rajkách. Možná ale bude problém je sehnat. Už podnikám určité kroky, abych získal alespoň jeden nebo dva druhy,“ říká. Uvažoval také o kolibřících, které v České republice rovněž nikdo nechová, ale nakonec si to rozmyslel.

Další unikát: odchov zoborožců přilbových

„Ještě bych rád sehnal další druhy vousáků, ale asijských. To jsou úžasní ptáci. Existuje jich asi 65 druhů a včetně poddruhů přes 150. Baví mě na nich, že si taky sami dělají hnízdní dutiny a jsou to všežravci. Nejsou ani tak choulostiví. Rád bych z nich sestavil větší kolekci. Zatím jich máme sedm druhů, nejvíce u nás. Těžko se ale shání. Když se vousáci dříve dováželi, nikdo o ně neměl zájem, a teď se už vozit nesmějí a najednou by je všichni chtěli,“ diví se Čestmír Drozdek. Jeho velkou chloubou jsou nedávno odchovaná mláďata zoborožce přilbového, což je unikát nejen v Česku, ale i v celé Evropě. „Nabízeli mi za ně neuvěřitelné sumy, ale já je nechci prodat. Proč bych se zbavoval takových ptáků?“ ptá se Drozdek.

Podobně jako u trichů spíše uvažuje o sestavení dalšího nepříbuzného chovného páru. U trichů se Čestmíru Drozdkovi podařilo díky dvěma původně pořízeným rozdílným párům sestavit z vlastnoručně odchovaných mláďat další páry, takže jich má nyní už sedm (v celé České republice jsou pak ještě další dva chovatelé, kteří mají po dvou párech těchto papoušků, přičemž oba je získali od Čestmíra Drozdka). „Část odchovů jsme si nechali pro sebe, další mláďata šla do Anglie a zájem projevily i naše zoologické zahrady,“ popisuje Drozdek. Konkrétní jednání proběhla ze ZOO Lešná ve Zlíně, ta však podle chovatele nechtěla akceptovat vysokou cenu tohoto papouška.

Lákají ho další ptáci, kteří „nejdou odchovat“

„Nabízeli jsme ho za tolik, za kolik jsme sami trichy před lety pořídili z Bali,“ říká Drozdek. Jaká je tedy cena tohoto papouška? Chovatel ji nechce příliš komentovat. „Ceny se neříkají, ale je to hodně. Zájem mají i jiné zoologické zahrady,“ říká jen a dodává: „Ptáci se nedají chovat pro peníze, je to srdeční záležitost a spousta práce. Jakmile to někdo začne dělat pro peníze, velice rychle z toho vycouvá, protože nemá tu trpělivost, která je třeba.“ Na druhou stranu, chov ptáků, a zvláště takto vzácných, sebou nese i vysoké náklady, které je třeba pokrýt, a to se v ideálním případě daří právě prodejem odchovaných mláďat.

Dá se předpokládat, že trichy orlími a zoborožci přilbovými Čestmír Drozdek unikátními prvoodchovy neskončí. Jak sám říká, snaží se pouštět do chovu ptáků, u kterých je rozmnožování v zajetí náročné a neprobádané: „Vždycky se do toho snažím rychle ponořit, jednak si v dostupné literatuře vyčíst, co to obnáší, ale hlavně potom používám svoji vlastní hlavu a pozorováním a zjišťováním si už doladím, co pták vlastně potřebuje. Baví mě pozorovat, co ptákům vyhovuje a vymýšlet, jak jim zpestřit život v zajetí.“ Držíme palce, aby to vycházelo i nadále.