Jan Potůček 
Australských biologům svitla naděje, že v přírodě nadále přežívá papoušek noční (Pezoporus occidentalis) – druh, který je sice zařazen do aktuální první přílohy mezinárodní úmluvy o ochraně volně žijících živočichů (CITES), ale s přídomkem „pravděpodobně vyhynulý“. Od roku 1950 ho živého nikdo nespatřil, ačkoli v letech 1990 a 2006 byli nalezeni čerstvě uhynulí ptáci, kteří byli identifikováni jako papoušci noční. Teprve nyní přišel s čerstvým pozorováním amatérský ornitolog Chris Tzaros.
„Co to sakra bylo?“
Papouška, který vzdáleně připomíná obtloustlou andulku a je aktivní výhradně za soumraku a v noci, měl ornitolog spatřit společně se svou ženou na severozápadu Austrálie ve Victorii. Za soumraku mu přelétnul přes hlavu. Tzaros připouští, že podmínky pro pozorování nebyly ideální, protože ptákovi nejprve nevěnoval velkou pozornost. Zaujal ho až na poslední chvíli, kdy si uvědomil, že nic podobného zatím v přírodě neviděl. Šestatřicetiletý nadšenec se ornitologií zabývá od dětství a v místech, kde se pohyboval, zná prakticky všechny volně žijící druhy ptáků.
„Obrátil jsem se na ženu a řekl: co to sakra bylo? Pak jsem se začal třást,“ popsal Tzaros chvíle po setkání s papouškem pro australský web The Age. Šlo prý o zlomek vteřiny, kdy nebylo možné ptáka nějak podrobněji zkoumat, ani pořídit fotodokumentaci. Proto ani nebylo toto pozorování oficiálně uznáno. Tzaros je ale přesvědčen, že papouška nočního, kterého lidé pro jeho vzácnost a přesvědčení většiny vědců, že již vyhynul, přirovnávají k tasmánskému tygrovi, viděl. Bylo by to první pozorování živého jedince po 62 letech.
Vědci rozmístili po okolí infrakamery
Předchozí nálezy uhynulých jedinců z let 1990 a 2006 pocházejí až z dalekého Queenslandu na západě Austrálie. V roce 1990 zde našla čerstvě uhynulého papouška vědecká expedice, která se vypravila najít populaci těchto bájných ptáků. Před šesti lety bylo v podobné lokalitě nalezeno tělo dalšího ptáka bez hlavy. Leželo pod ostnatým drátem. Živé jedince ale naposledy spatřili ornitologové v roce 1950 ve Victorii – regionu, odkud pochází i nynější pozorování. Několik nepotvrzených pozorování však pochází z konce minulého století.
Biologové nyní umístili v okolí místa, kde měl Chris Tzaros papouška nočního spatřit, fotopasti s infrakamerami. Situovali je k přírodním zdrojům vody, které by mohli papoušci využívat. Papoušek noční se způsobem života podobá novozélandskému kakapovi sovímu, kterému rovněž hrozilo vyhubení (díky záchrannému programu jich ale v přísně střežené rezervaci žije už přes sto). Žije v křovinatých biotopech, kde si staví v trsech trávy na zemi hnízda, k nimž občas vede „travní“ tunel. Papoušci tráví hodně času na zemi, což je činí hodně zranitelné (podobně jako příbuzného papouška zemního).
Jde o poměrně malý a nenápadný druh ptáka, který dorůstá délky okolo 23 cm. Vědci ho považují za jeden z nejtajuplnějších druhů ptáků na světě, jehož život a hnízdní návyky dosud nebyly spolehlivě popsány. Ačkoli se o něm často hovoří jako o vyhynulém, mezinárodní organizace BirdLife International na základě několika nepotvrzených pozorování a nálezů mrtvých ptáků odhaduje jeho populaci na 50 až 249 jedinců. Na sklonku 19. století jednoho papouška nočního dokonce chovala londýnská zoologická zahrada.
Úvodní foto: trainedparrot.com
