UVNITŘ VIDEO – Péče o nechtěné a osamocené papoušky pomáhá americkým válečným veteránům v Los Angeles zvládat posttraumatické stresové poruchy, deprese, alkoholismus a další neduhy, které se u nich projevily po návratu z míst válečných konfliktů. Nezvyklý program pro ně připravil bývalý voják a válečný veterán Matthew Simmons, který řídí ptačí útulek Serenity Park Parrot Sanctuary. Ten tvoří 21 voliér s téměř 40 papoušky, jež se nachází v rozlehlém areálu o ploše 156 hektarů. Veteráni zde pomáhají uklízet voliéry, krmit ptáky a dělají společnost papouškům, z nichž řada jsou nechtění domácí mazlíčci, kteří se začali poškozovat. Na bezproblémovou spolupráci dohlíží i Simmonsova žena, psycholožka Lorin Lindnerová.
„Program je mimořádně úspěšný u veteránů, kterým nikdo nedal šanci na úspěch, včetně mne samotného,“ popsal Matthew Simmons, sám veterán z operace Pouštní bouře, deníku Los Angeles Times. Jednou z úspěšně se zotavujících veteránek je Lillyin Loveová, někdejší členka pobřežní vrtulníkové pátrací jednotky, u které lékaři diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu a mnohokrát musela být hospitalizována na psychiatrii. „Ani nevím, jestli bych bez tohoto místa přežila,“ svěřila se bývalá vojačka novinářům. „Papoušci mě drží při smyslech. Je to ta nejlepší léčba, našla jsem nějakou životní náplň. Díky ní nemusím zpátky do nemocnice,“ pochvaluje si. „Je to tu úplná oáza klidu, papoušci jsou jako moje děti.“
Traumatizovaní ptáci a vojáci se léčí navzájem
Lillyin Loveová popisuje, jak jí péče o papoušky naučila trpělivosti, zodpovědnosti a zejména jak znovunabyla důvěry. „Opět jsem se naučila mít závazky,“ líčí. Stejným „očistcem“ si prošel i dvaačtyřicetiletý veterán James Minick, nyní zástupce ředitele papouščího parku. Po teroristických útocích z 11. září 2001 se nechal naverbovat k námořnictvu a deset let strávil v různých válečných konfliktech. Po návratu domů do Ohia propadl alkoholismu a jednou se pokusil spáchat sebevraždu. Práce pro ptačí park mu zcela změnila život. „Je to užitečná věc, když se lidé a zvířata, kteří prožili jistá traumata a mají špatné zkušenosti, mohou dát dohromady a v podstatě si pomáhat,“ říká James Minick.
K TÉMATU: Britský psycholog ordinuje svým pacientům papouščí terapii
„Když sem přijdou veteráni, vidím v jejich očích radost, jakmile spatří papouška. Je to takový vnitřní úsměv, a přitom to vypadá, že někteří z těch kluků se neusmáli dlouhá léta,“ popisuje Minick. Pro Matthewa Simmonse není papouščí útulek jedinou aktivitou, jak pomáhat válečným veteránům. Zvířecí terapii provozuje i v Lockwood Animal Rescue Centru v národním parku Los Padres. Tentokrát však nejde o papoušky, nýbrž o vlky. Práce s veterány je složitá a často nevede k úspěchu, vždy se ale najdou případy, které skončí šťastně – tak jako u Lillyin Loveové nebo Jamese Minicka. „Hněv a vztek jejich problémy nevyřeší,“ konstatuje Matthew Simmons. „Klinická diagnóza pomůže jen částečně. Veteráni potřebují najít vnitřní klid. A ten u nás mají.“
Úvodní foto: YouTube/Los Angeles Times