Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Ochočený ara zelenokřídlý pomáhá britskému psychologovi Raymondovi Robertsovi řešit případy pacientů, kteří se potřebují svěřit se svými problémy, ale zároveň o nich nemohou mluvit s žádným člověkem, protože jsou příliš důvěrné. Roberts proto přišel s nápadem „papouščí terapie“, kdy vystresované manažery nechává o samotě se svým papouškem, jemuž mohou svoje potíže popsat. Původně mělo jít jen o malý experiment, zájem o tento typ „sezení“ ale předčil veškerá očekávání.
Hodina terapie za 900 korun
„Začalo to tak, že za mnou přišel klient a řekl, že by potřeboval mluvit o svých problémech, ale zároveň cítil, že to není možné, protože nechtěl prozradit důvěrné informace,“ popsal Roberts britské BBC. „Zeptal jsem se ho tedy, zda by místo mě mohl mluvit s papouškem Jessem. Asi si myslel, že jsem trochu blázen, ale souhlasil a nakonec to bylo hodně úspěšné. Velice se mu ulevilo, protože byl schopen mluvit o svých problémech, aniž by porušil jakoukoli důvěrnost.“ Od té doby je papouščí terapie součástí léčebných metod na Robertsově hypnoterapické klinice Cardiff ve Walesu.
Psycholog připustil, že se už delší dobu zajímal o terapii prostřednictvím zvířat. „Všeobecně se ví, že hlazení kočky nebo psa pomáhá k útlumu stresu. Překvapilo mě ale, že to funguje i ve chvíli, kdy lidé na zvíře mluví. Papouška jsem použil proto, že to pro mě bylo jednodušší, než se starat o psa nebo kočku,“ vysvětlil Raymond Roberts. Nejde přitom o úplně levnou záležitost. Klinika si za jedno půldruhé hodiny dlouhé sezení s arou zelenokřídlým účtuje 30 liber, což je v přepočtu asi 900 korun. Zájemci se rekrutují zejména z řad podnikatelů a manažerů, kteří se denně potýkají s přemírou stresu.
Papoušky používají i sociální pracovníci
Jedním z pacientů, kteří papouščí terapii podstoupili, byl i Chris Sparks, který podniká v oblasti marketingu a propagaci. Na kliniku doktora Robertse ho dovedly problémy se stresem, ale nemohl otevřeně hovořit o důvěrných obchodních záležitostech. „Doktor mi navrhnul, abych místo s ním mluvil s papouškem Jessem. Připadalo mi to naprosto šílené, myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci. Pak jsem to ale zkusil a bylo to úžasné. Úplně jsem změnil názor a mohu takovou terapii vřele doporučit. Mohl jsem si promluvit o všech svých problémech, aniž bych porušil obchodní tajemství.“
Papouščí terapii používají i někteří sociální pracovníci při kontaktu se starými lidmi v domovech pro seniory. Ne každý papoušek je ale pro takové aktivity vhodný. Musí jít o ptáka, kterému nevadí přítomnost cizích lidí, není vůči nim agresivní a naopak se těší z jejich přítomnosti.
