Jan Potůček 
Správné krmivo je základem úspěšného chovu papoušků. Podle veterinářky Ľubici Nečasové se dá dokonce říci, že zdraví papoušků stojí z 80 procent právě na správné a vyvážené stravě. Vedle klasických směsí zrnin by chovatelé neměli zapomínat na ovoce, zeleninu, granule, ale třeba i na máčené a naklíčené zrní. Při jeho přípravě ale nejvíce hrozí nákaza různými bakteriemi. Jak by se tedy mělo správně nakličovat, a kdy je vhodné začít s podáváním tohoto „hnízdního stimulantu“? V druhé části rozhovoru s Ľubicou Nečasovou (první část si můžete přečíst zde) probereme i otázku, jak často je třeba uklízet chovné zařízení a jak a kdy odčervovat papoušky.
Právě nám končí zimní období, jak by podle vás měli chovatelé během zimy zabezpečit ptáky, aby nestrádali?
Netrápit je zimou. To, co se říká, že je dobré netopit, je podle mě nesmysl. Jedna věc je, že to ti ptáci přežijí, ale zima je pro ně obrovský stres. Jejich organismus se s tím musí prát a to na nich určitě zanechá do budoucna určité stopy, přitom si to chovatelé nedávají do souvislosti. Jde o ptáky z tropů, takže nenacházím žádné vysvětlení pro to, proč bychom je měli držet v teplotách pod bodem mrazu nebo v plus pěti stupních, což je rovněž hodně málo. Druhou věcí je zajistit dobrou ventilaci. Vdechování prachových částic je opět obrovskou zátěží pro jejich imunitní systém, který to všechno neustále vyhodnocuje. Na prachu jsou přichyceny bakterie, plísně, viry – to vše se dostává do jejich organismu.
Měla by tedy být dobrá ventilace a chovatelské zařízení by se mělo pořádně čistit. A používat ionizátory nebo nějakou filtraci vzduchu. Větrání je ale důležité, i když je velká zima, třeba mínus dvacet stupňů. I v takových mrazech by se mělo větrat alespoň hodinu denně. Je to žádoucí, aby došlo k výměně vzduchu. Existuje na to i takový přístroj, prachoměr, který vám změří koncentraci prachových částic a lidé se pak někdy diví, jaká jim na něm vyjdou čísla. Ono je to někdy i cítit. Když někam přijdu a je to tam hodně zaprášené, okamžitě mě začne pálit v krku a cítím, že to není dobré. Někomu to nevadí, ale obecně to vadí i lidem.
U chovatelů je dokonce popsaná nemoc z chronického vdechování prachu. V angličtině se jmenuje syndrom chovatelských plic. Prachové částice z ptáků jsou tak velké, že si s nimi dýchací cesty neporadí a do určité míry pak zůstávají v plicích. Je to podobné jako u horníků, kteří trpěli silikózou. Postupem času tkáň plic zbytní a dochází k takovým chronickým změnám, které jsou nevratné. Takže chovatelé by měli při čistění chovných zařízení používat respirátory a měli by si dávat pozor na své zdraví.
Pokud jde o krmení, je zima obdobím, kdy by se mělo dávat jen to nejnutnější a teprve na začátku chovné sezóny nasadit ovoce, máčené a klíčené směsi atd.?
Ovoce není důvod omezovat ani přes zimu. Ale u těch, kteří mají sezónnost v reprodukci, je asi na místě podávat v zimě chudší směs zrní, ale ovoce a zeleninu bych k ní přidala. A pak v lednu, únoru bych jim dala i slunečnici, klíčené zrní, vaječnou směs. Příprava na chovnou sezónu by podle mě měla být delší, ne jenom dva týdny před zahnízděním. To si myslím, že nestačí.
A co třeba nějaké vitamíny? Mezi chovateli je několik oblíbených značek, Promotor, Vigozin a další. Mají se dávat? Jste zastáncem této chemické kůry?
Jsem odpůrcem podávání vitamínů ve vodě. Myslím si, že to nemá moc smysl, že vliv vody a světla způsobí, že vitamíny jsou ve využitelné formě ve vodě hodně krátce. Navíc víme, jak je to u ptáků s pitím, a pak si myslím, že pták by měl mít k dispozici čistou vodu. Za všech okolností.
A co třeba probiotika?
To je další otázka. Probiotika by měla obsahovat živé nebo životaschopné bakterie. A když je dáte do vody, nevím nevím, jestli pak budou živé… Je vůbec otázkou, jestli to projde žaludkem, kde je obrovská kyselost, a jestli se vůbec pak objeví v nějaké formě ve střevu, kde by měly mít schopnost se rozmnožit. Ale pokud ano, tak si myslím, že to voda zničí. Určitě je tedy lepší naučit ptáky přijímat tyto věci v nějaké míchanici, salátu, vařené rýži nebo sladkých bramborách, prostě jim to nějak zatraktivnit klíčeným zrním, do toho jim přimíchat vitamíny a to všechno jim dát v práškové formě do krmení. Tak by to podle mě mělo být správné. Výrobci probiotik samozřejmě uvádějí, že jsou určena pro podávání ve vodě, že je to v pořádku. Já jsem k tomu skeptická. V pořádku to asi je, ale nevím, jak dlouho to vydrží, když se pták napije za pět hodin, jestli tam vůbec ještě něco bude.
Takže vitamínové kůry ne, spíš jim máme dávat přirozené vitamíny.
Dlouhodobě na chovatelích pozoruji určitý psychologický aspekt: všichni mají dobrý pocit z toho, když mohou svým zvířatům něco podávat. A to tak, aby je nemuseli chytat a aby bylo zajištěno, že to zvíře přijme. Takže mají různá taková schémata, že v pondělí dávají to, v úterý ono, a mají z toho ohromný pocit, jak jejich ptáci prospívají. K tomu jsem taky trochu skeptická. Jednak u všech těch přípravků je třeba hledat komerci. Když se podíváte na etiketu a píše se tam, že to je vhodné pro všechny druhy ptáků ve všech stádiích vývoje, tak když se zamyslíte už jenom nad tím, prostě to nemůže být pravda. Čili jsem skeptická i k tomu spektru přípravků, které je už dnes na našem trhu. Je jich obrovské množství, hodně se propagují. Pokud to ptákům alespoň neuškodí, pak proti tomu asi nelze nic namítat. Ale přínos takových přípravků je velice diskutabilní. Takže spíš bych byla pro, aby se krmilo tím způsobem, že by krmení obsahovalo všechno, co pták potřebuje, než mu neustále něco sypat a přidávat.
Hodně se diskutuje o tom, zda se má nebo nemá dávat papouškům česnek jako přirozený přípravek a odčervení.
V tom nejsem nějak vyhraněná. Myslím si, že česnek asi neškodí. Určitě ho můžou dostat. Ale jako prostředek na odčervení? Možná může působit jako nějaký repelent, že si škrkavky řeknou „fuj“ a je jim to nepříjemné, ale že by je to zabilo, to asi ne. To by musela být taková dávka česneku, že by to ten pták ani nepřežil. Kromě toho pozorujeme už i u některých léků na odčervení rezistence. Ptáky neodčervíte ani tím, co je k tomu určené. Česnek tedy není dobrý na odčervení, ale škodlivý také není a možná je v něčem i přínosný. Silice z něj mohou působit příznivě, stejně jako u lidí se uvádí, že u některých nemocí pomáhá.
Když jsme u odčervování, čím by se tedy mělo odčervovat a jak? Má se dávat přípravek do zobáku, do vody, a má se používat pořád ten samý přípravek, nebo se mají střídat různé značky?
Tak za prvé záleží na tom, o jaké druhy červů jde. Zda tam jsou prokázány škrkavky, nebo kapilérie, co tam vlastně je.
A má se odčervovat preventivně, když ani nevíme, zda jsou papoušci začerveni?
Preventivně by se měli odčervovat australští papoušci, včetně kakadů inka, kakaduů růžových, neofém, malých druhů. Ty bych odčervovala paušálně alespoň třikrát za rok. Protože vývojový cyklus škrkavky je poměrně krátký, ona za nějakých šest týdnů, dva měsíce od pozření vejce už vyroste do dospělce, který produkuje další vejce. Tento cyklus potřebujete přerušit. Je tam ještě jedno riziko, že když pták pozře větší množství vajíček škrkavek, narodí se mu uvnitř organismu tolik červů, že i když jsou nedorostlí, mohou způsobit ucpání střeva nebo nějaký vážný problém. Proto bych u australských papoušků neváhala.
A čím odčervovat? Donedávna byl u nás na trhu výborný a bezpečný přípravek Runcit. Bohužel, výrobce ho přestal vyrábět a náhrada není. Takže máme další možnosti, a z těch je podle mě nejlepší fenbendazol (účinná látka), to je ve specialitě Panakur, ovšem ten už není tak bezpečný, takže jakmile máte ptáky ve stádiu přepeřování, nebo mají malá mláďata, nedoporučuji ho používat. Pak jsou další přípravky, které se dají použít, ale třeba levamizol bych přenechala spíš holubářům, protože může být pro papoušky toxický. Naopak zmíněný fenbendazol je zase toxický pro holuby.
Co chemizol?
To je právě levamizol (účinná látka), ten bych nechala spíš holubářům. Odčervovací přípravky by se měly rozhodně dávat přímo do zobáku, protože potřebujete, aby šlo o co nejpřesnější dávku. Jinak riskujete, že se jeden pták napije méně vody, do které jde ten přípravek dal, v něm ty škrkavky zůstanou, bude vám vylučovat dál jejich vejce. Ostatní ptáky sice odčervíte, ale hned druhý den půjdou na zem a sezobnou škrkavčí vejce, které vylučuje ten první pták a už to tam máte znovu. Někdy je to složité i s chytáním ptáků. Včetně sanace prostředí to může trvat i tři čtvrtě roku, než se toho chovatel zbaví.
Naopak, podle mých zkušeností se v tomto směru přeceňuje úloha volně žijících ptáků, kterým chovatelé přisuzují původ škrkavek v chovu papoušků. Udělala jsem si takový pokus, kdy jsem jednak sbírala v okolí různých chovatelských zařízení vzorky trusu, a jednak jsem obětovala i několik divokých exemplářů holubů a hrdliček, kteří byli odstřeleni vzduchovkou, abych je mohla vypitvat a vyšetřit. Ani u jednoho z těchto ptáků jsem nenarazila na škrkavky. Proto si myslím, že se jejich vliv na chov papoušků přeceňuje, že divocí ptáci za to opravdu nemůžou.
Nevím ani o tom, že by u hrdliček nebo volně žijících ptáků byl nějaký jiný druh škrkavek, což je nejčastější ptačí parazit. Asi to bude ta samá škrkavka, ale opravdu jejich promořenost je u volně žijících ptáků mnohem menší – i z toho důvodu, že tito ptáci jsou mnohem víc rozptýlení. Není tedy pravděpodobné, že by se hrdlička nazobala tam, kde se zrovna vykálel jiný pták. To je spíš problém chovných zařízení, kde je relativně malý prostor a koncentrace trusu je tam opravdu velká, a tím pádem i pravděpodobnost nákazy.
Odčervuje se jenom kvůli škrkavkám, nebo papouškům hrozí i jiní paraziti?
Mívali jsme tu i tasemnice, ale ty se přestaly vyskytovat se zákazem dovozu ptáků. Nebo my jsme si to mysleli, že vymizely, ale teď se objevují náhodné nálezy, takže zjišťujeme, že tasemnice jsou poměrně dlouhověké. Vydrží ve střevu hostitele minimálně osm až deset let, takže u ptáků, kteří byli ještě dovezeni z přírody, se mohou nacházet. Zároveň nevíme o tom, že by tu existoval nějaký mezihostitel, který by umožnil jejich další přenos, takže to musí být ještě červi z přírody. To mě zaujalo. Jinak jsou opravdu nejčastější škrkavky, občas kapilérie a u některých druhů ptáků, především kanárů a drobných exotů, kokcidie. U papoušků jsou kokcidie zcela výjimečné. Odčervovat by se tedy mělo, a u jiných než australských papoušků je dobré si dvakrát třikrát do roka sesbírat směsný vzorek trusu a nechat ho vyšetřit. Je to levné a jednoduché vyšetření. Pokud se neprokáže přítomnost vajec škrkavek, je zbytečné organismus papoušků zatěžovat nějakými přípravky.
U nás teď hodně chovatelů drobotiny absolvuje takové chemické kůry, že jednou týdně dávají metrozol, další týden zase jiný přípravek a snaží se takto zbavovat červů. Je to správný postup?
O tom nevím, ale přimlouvala bych se za to, aby se to nepřehánělo. Zrovna metrozol je velice toxický, například když holubovi dáte čtvrt tablety Entizolu, což je lidský přípravek, nejpozději za tři dny dojde k selhání ledvin a ten pták uhyne. V nižší dávce může ledviny poškodit, ale pták neuhyne, takže o tom nevíte. Vím, že je problém, že ne každý má k dispozici veterináře, který je schopen a ví, co má vyšetřit, jak to má udělat – navíc v těchto případech potřebujete čerstvé vzorky, takže nějaké to „pošlu vám poštou“ nebo „přivezu z domova“ zrovna u ptáků, kteří se léčí metrozolem, nemá vůbec smysl. Chovatel musí přijít s ptákem do ordinace, ať už živým, nebo jednoho obětuje, případně se odeberou vzorky přímo v chovu, ale jinak to nejde udělat.
Takže žádné takové to plošné přeléčování, když nevíme, zda papoušci skutečně mají červy.
Když nevíme, tak ne, ale když víme, že třeba droboť má často vnější parazity, tzv. čmelíky – je možné je přeléčit plošně, ale opět by tam měla fungovat karanténa. Když už máte chov jednou přeléčený a čmelíci se v něm nevyskytují, neexistuje, z čeho by se tam objevili další. Leda že byste si koupil někde na burze nového ptáka a rovnou ho dal do voliér k ostatním ptákům. I u drobných exotů je dobré dát je do karantény, poskytnout jim přípravek proti čmelíkům a roztočům vzduchových vaků a pak teprve je pustit mezi ostatní ptáky.
Co jim dát Scat?
U Scatu se projevuje takový ten sklon chovatelské veřejnosti, že co je z Ameriky, to je nejlepší. Scat je přípravek, který obsahuje účinnou látku, na kterou byste narazili i u našich tuzemských přípravků. Je levná, je dostupná v různých specialitách, ale ano – může to být i Scat. Nedoporučuji spreje, protože těch se může pták nadýchat. Neplatí to tedy pro všechny spreje, některé nejsou nebezpečné. Třeba tolik oblíbený arpalit, jehož složení se změnilo. Dřív to byl organofosfát, což je opravdu velký dryják. Teď je v něm jiná účinná látka, která je mnohem bezpečnější, ale stejně – postřikování budek a voliér je podle mě pro ptáky hodně špatné.
A čím tedy ošetřovat právě budky nebo voliéry, když ne sprejem?
Čmelíky z bednových klecí tímto způsobem ani nevyhubíte. Nemáte šanci. To byste tam musel udělat plynovou komoru, takže nejdříve vystěhovat ptáky jinam a pak teprve zasáhnout. Větší smysl má tedy systematicky ošetřovat ptáky, abyste všechny čmelíky, kteří na ně nalezou, postupně tím přípravkem zabili. A tím se to vyřeší. Trvá to déle, ale je to spolehlivé. Totéž máme u psů a u koček. Také nemá smysl, aby majitel pobíhal po bytě nebo domě se sprejem proti blechám, protože ony mají svůj vývojový cyklus tak vymyšlený, že to s nimi prostě nevybojujete. Musíte tomu psovi nebo kočce pravidelně dávat přípravek proti parazitům a tím se to vyřeší.
Známe případy, kdy chovatelé kanárů opravdu dlouho bojují s čmelíky. Co jim tedy poradit?
Také jsem si tím prošla. Když je jich málo, nevšimnete si jich, ale pak najednou koukáte, že lezou i po vás. To je hrozné.
Takže v podstatě kvůli tomu vývojovému cyklu je dobré ptáky několikrát za rok pochytat a ošetřit?
Ne několikrát za rok, ale udělala bych uzavřenou skupinu, tu bych si přeléčila, a pak už se tím nebudu muset nikdy zabývat. Tedy pokud si mezi ně nepřidáte nějakého nakaženého ptáka. Čili bych to přeléčování nedělala pravidleně, ale vyčistila bych si to jednorázově a potom bych už léčila jenom nové ptáky, preventivně, aby se do chovu znovu nedostali čmelíci. Opět nejúčinnější je ty ptáky pochytat, chce to třikrát po sobě po čtrnácti dnech nebo po třech týdnech, a každému kápnout za krk na kůži přípravek. A když se to takto udělá třikrát po sobě, je se čmelíky konec.
Takže když provedu po tomto zákroku nějakou druhotnou dezinfekci chovného zařízení…
Nemusíte. Jednak dezinfekce znamená ničení choroboplodných zárodků, ne čmelíků. Ty tím stejně nevyhubíte, leda že byste použil nějaké hodně silné Savo, kterým byste je spálil. Ale vy nemusíte použít ani žádný protiparazitální přípravek, protože pokud takto ošetříte ptáky, není to už potřeba. Umyjete si jenom ty černé rohy, co vám tam vznikly, a kolem bidýlek, a to stačí.
Když už jsme u dezifekce, kdy je správná doba na čištění voliér a jak často se to má dělat? Někteří chovatelé uklízí prakticky neustále, jiní dělají velký úklid jednou dvakrát za rok. Podle těch druhých je přehnaná hygiena špatná, protože ptáci pak mají špatnou imunitu. Viděl jsem ale i chovatele, kteří stříkají do ovzduší ve voliérách přípravek F10.
No tak to je to nejhorší, co může člověk udělat. Rozlišujme dvě věci: mechanické čištění a dezinfekci. Určitě je potřeba odstraňovat mechanické nečistoty. To záleží od povahy a velikosti chovného zařízení, ale myslím si, že když to někdo dělá jednou za čtrnáct dní, ptáci si na to zvyknou a není to problém. I na lux si zvyknou, toho bych se nebála. My sami v našem chovu nejprve seškrábeme mechanické nečistoty a pak na ně používáme průmyslový lux. A potom je tu ta dezinfekce, třeba zmiňovaná F10. Ta zabíjí bakterie, případně viry a plísně. Záleží na přípravku, mělo by to být uvedené na obalu. Ale pozor! Aby dezinfekce tyto zárodky zabila, musí být splněny určité podmínky, především expoziční doba – to je doba, po kterou přípravek musí na bakterii nebo virus působit.
Další věcí je povrch nebo prostředí, ve kterém se bakterie vyskytují. Pokud přípravkem F10 postříkáte bidlo, které je znečištěné trusem, neudělal jste vlastně vůbec nic, protože ta mechanická nečistota bakterii ochrání. Naprosto spolehlivě, prostě se k ní dezinfekce nedostane. Pokud máte umyté dlaždičky, na kterých je uchycená bakterie, nebo dokonce i virus, a ty postříkáte tímto přípravkem, přičemž to bude mokré po dobu, kterou uvádí výrobce na obalu, třeba 20 minut, měli byste je spolehlivě zabít. Ale pokud pravidelně stříkáte voliéry F10, aniž by byly splněny tyto podmínky, docílíte toho, že některé bakterie, které jsou schované v trusu nebo nečistotách, dostanou nižší dávku dezinfekce, která je nezabije, ale jejich „děti“ se už dokáží takovému přípravku přizpůsobit, budou odolnější a vy u nich pouze vybudujete rezistenci vůči dezinfekci.
Takže potom už žádná dezinfekce nepomůže?
Může se to stát. Pak je tady další věc, která se objevuje různě v reklamách, a to je až hysterická snaha mít všechno bez bakterií. Ale to vůbec není dobré. Bakterie jsou s námi od začátku a většina z nich nám prospívá. My je dokonce potřebujeme, ony soupeří s těmi špatnými bakteriemi a když je vyhubíme všechny, je to pro nás špatné. Máme je všude – na kůži, v puse, v organismu je několik set milionů těch „dobrých“ bakterií, které organismus potřebuje. Takže dezinfekce se má používat pouze v případě, že se nám v chovu prokazatelně vyskytla nějaká infekční nemoc. Poté uděláme důkladnou mechanickou očistu, abychom odstranili veškeré výkaly i dřevěné předměty, které se nedají vydezinfikovat. A potom se musí postupovat podle návodu přípravku, aby se dodržela expoziční doba. Do roztoku se dají namočit i krmné misky, veškeré věci z plastu, kovu, skla, keramiky, a takto je můžeme stoprocentně vydezinfikovat. Jakmile máte budky, bidla, nějaký porézní beton, už je to problém, u těch nebudete mít nikdy jistotu, že jste je spolehlivě vydezinfikoval. Ale opravdu bych to dělala jen v případě, že se prokáže infekce, jinak stačí horká voda. Na misky určitě.
Takže je to jako s malými dětmi, u kterých se říká, že by měly sníst klidně hlínu, aby si vytvořily správnou imunitu. Přehnaná hygiena, dezinfekce co týden nebo čtrnáct dní, není správná.
Ano, musíte to brát tak, že to je chemie a zabíjí mikroby, takže to rozhodně není nic zcela neškodného pro jakýkoli živý organismus. S takovými přípravky by se mělo nakládat opatrně. Jediné, co v těchto případech propaguji, je ošetření zrní, které namáčíme a klíčíme.
A čím?
Nebudu jmenovat přípravek. Vím jenom o jednom, ale jde o účinnou látku v něm, což je chlorhexidin, který se vyskytuje ve více přípravcích. Někdo tam dává i Savo, ale to není dobré, protože pak působí dál i v trávicím traktu ptáka, na rozdíl od zmíněného chlorhexidinu, který by se měl deaktivovat. On tedy přímo nezabíjí, jenom brání množení plísním a kvasinkám, takže to není přímo dezinfekce. Ale u máčeného a klíčeného zrní to je opravdu nebezpečné, protože když se vám v něm pomnoží nějaké bakterie, které tam mají ideální podmínky – vlhko a teplo – a necháte je takhle v klidu růst, opravdu se vám pak v chovu může něco stát.
A to může být založeno na dlouhodobější problém, nebo akutní stav?
Většinou jde o akutní případy. Buď to jsou přímo bakterie, kvasinky, plísně a nebo jejich toxiny, což je mnohem horší, protože toxin je vlastně jed, který ty bakterie vytvoří a proti němu už pak není léčba. Když ho pták sní, dochází pak k otravě jídlem, kdy nemá smysl dávat antibiotika, protože otravu nezpůsobuje bakterie, ale její produkt. Dá se praktikovat jenom podpůrná léčba, abychom zachránili orgány před poškozením.
Zmínila jste Savo. Jsou jeho výpary nebezpečné pro ptáky? Když třeba v zázemí voliér začne plesnivět stěna a ošetřím ji Savem, můžou tam papoušci zůstat, nebo je musím dočasně přemístit jinam?
Záleží na tom, jak velké máte chovné zařízení a jak tam lze větrat. Vdechování koncentrovaných výparů může poleptat sliznice. Ale to by musela být opravdu velká koncentrace. Pokud máte nějakou budovu a postříkáte stěnu Savem na jednom místě, myslím, že by to neměl být problém. Pak existují i takové přípravky, které vám proniknou úplně všude, takové dýmovnice, ale před jejich použitím musíte zvířata vystěhovat jinam.
Když se ještě vrátíme k máčení a nakličování zrnin pro ptáky, jaký by měl být správný technologický postup?
Nerada bych to nějak generalizovala, protože každý má jiný postup a neznamená to, že jenom jeden je ten správný. V zásadě jde o to, abychom zabránili pomnožení choroboplodných zárodků. Ve chvíli, kdy je zrní ještě namočené v roztoku nebo ve vodě, to ještě tak nehrozí, ale když vodu slejete, nastane největší riziko. Někdo dává zrní už takto namočené, slije vodu a hned jím krmí. To je relativně bezpečnější. Někdo ho ale potom nechává ještě nějakou dobu klíčit – tam je podle mého názoru to kritické období, kdy se musí zajistit, aby nedošlo k pomnožení bakterií. Takže buď do té namáčecí vody dáte přípravek, aby se tomu předešlo, a nebo ho musíte hodně často proplachovat studenou vodou. Může být i vlažná.
Vezmu si tedy nějaké síto…
Nesmí být ale nějaké moc velké, aby se propláchla všechna zrníčka, aby ten tlak proudu vody byl dostatečný a strhl sebou biofilm, který se tvoří na zrní. To je takový nenápadný hlen, ve kterém jsou schované bakterie, a ten je chrání. Takže když zrní pořádně vymyjeme, tento hlen porušíme a nákaza nehrozí.
Jinými slovy, bezpečnější je pouze máčení, nikoli klíčení.
Ano, ale z nutričního hlediska to není úplně ono. Podle mě zrní potom potřebuje být ještě nějaký čas bez vody, aby došlo k potřebným změnám.
Takže potom zrní propláchnu, dám ho na síto a pak do toho zrní přidám ten přípravek? Nebo do té proplachovací vody?
Raději do té vody, ve které ho namáčíte předtím, než to zrní dáváte na síto. Případně se může dát i do proplachovací vody, ale podle mého názoru stačí, když je přes noc namočené ve vodě s přípravkem. Pak už se může propláchnout čistou vodou.
Byl za mnou kamarád, který chová kanáry, že na trhu objevil zařízení germinátor. Je to plastové zařízení, kde jsou UV lampy. Jeho cena je 1 200 euro. Funguje tak, že se tam dá zrní, ono se několikrát denně proplachuje. Je napojeno na kohoutek s vodou, čili působí jako pračka. Proplachuje a současně se UV zářením likvidují bakterie.
Ano, to jsou germicidní lampy. Ty jsou určitě dobré, mělo by to fungovat. Toto konkrétní zařízení jsem neviděla, ale jak mi ten princip popisujete, je to správné.
Osobně se mi to líbí, protože nerad používám chemii. Chci ji dávat ptákům co nejméně. Pak je to zrní i pocitově dobré, člověk k němu přivoní a pěkně voní.
No, některé věci takto neodhalíte. Samozřejmě, že když zrní páchne, je jasné, že je špatné.
A ještě se zeptám, co nakličovat? Protože neustále experimentuji a občas nakoupím hotovou směs, ve které člověk vidí fazolky mungo, což je dobré, a pak je tam i kukuřice. U té si už říkám, že to nejde dohromady. Kukuřice nakličuje dlouho, kdežto mungo pukne hned. Je nějaký systém, které typy zrnin klíčit společně? Měly by se dávat zrniny se stejným vegetačním cyklem?
Pokud je chcete mít vyklíčené všechny najednou, pak ano, ale nemyslím si, že by to zase až tak vadilo, když kukuřice bude jenom namočená a ne vyklíčená – pokud ji vůbec ptáci berou. Hodně ptáků totiž tvrdou kukuřici vůbec nejí. Pak bych ji asi vyřadila, že to nemá smysl a radši bych kukuřici dala zvlášť v nějaké formě, kterou ptáci přijímají. Ale že by to byl problém z hlediska nějakého obsahu živin, to asi ne.
A co slunečnice? Mám ve svém chovu zkušenost, že některé ptáky jsem naučil žrát naklíčené zrniny jen tehdy, když tam byla slunečnice. Přitom se říká, že se slunečnicí nemá krmit.
Já si myslím, že klíčená slunečnice není problém. Naopak, když ji přidáte do čehokoli, tak tím to krmení ptákům zatraktivníte a je rozumné ji takto používat. Slunečnice není zase až tak velký strašák, že by se neměla vůbec dávat. Je v ní spousta dobrých věcí.
Pravda, někteří chovatelé krmí jenom slunečnicí od kombajnů…
To je extrém, ale jinak bych ji určitě ptákům dávala. Záleží na druhu. Určitě bych ji nedávala celoročně kakaduům růžovým, ale jinak obecně si nemyslím, že by slunečnice byla špatná. Problematická je ve chvíli, kdy je žluklá, což není vždy evidentní, protože pak zásadně poškozuje játra, ale nijak – že je v ní tuk? Ptákům, kteří nemají sklon k obezitě, to nevadí. Naopak, slunečnice obsahuje cenné oleje, což má ve výživě svůj význam.
Trochu nám tu teď bouráte chovatelské mýty.
Výživa je další taková neprozkoumaná kapitola…
Jak se třeba díváte na to, když chovatelé používají obilné směsi, které si míchají sami, a používají komponenty právě „od kombajnu“ s velkou prašností? Proti tomu jsou zase komerční směsi na poměrně vysoké úrovni, ale dost drahé.
Já myslím, že je menší problém, když je slunečnice nebo cokoli jiného od „kombajnu“ a zaprášená, ale je dobře skladovaná, než když koupíte hezky čištěné směsi, které předtím stály někde v Africe na hromadě na sluníčku, pak je někdo měl v nějakém skladu, kde bylo teplo. A to se nedovíte. To může být větší problém než to, že zrní je zaprášené.
A myslíte si, že by si chovatelé měli sami míchat krmné směsi?
Pokud mají možnost dostat se k zrní, o kterém vědí, že nebylo špatně skladované, vědí, jaké je vyhovující složení pro ten který druh papoušků, tak proč ne?
A třeba začátečníci by si měli kupovat mixované?
Majitelé pet ptáků by si měli kupovat kvalitní značkovou směs. Nemusí být ve vakuovaném pytlíku, ale nesmí být balení průhledné, aby na zrní nepůsobilo světlo.
Některé ale takto bývají balené.
To je pravda. Pak je problém, když obsahuje ořechy a sušené ovoce. Když je taková směs delší dobu v pytli, můžete pozorovat, jak se okolo sušeného ovoce lepí zrníčka, protože tam je vlhkost, ořechy žluknou, takže je mnohem lepší si koupit někde vlašáky, zamrazit je, nebo je dát někam do suchého tmavého prostředí. Prostě se ke krmivu chovat jako k potravinám pro lidi. Měli byste znát jejich původ a měly by dobře vypadat. My jsme si teď v poslední době třeba oblíbili směsi od Blattnera. Jsou drahé, ale myslím si, že jejich kvalita je skvělá. Nic se jim nevyrovná.
Myslíte originál Blattner, nebo Blattner – Versele Laga?
Originál. Oni je i zasílají, nebo se dá u nich domluvit návštěva, přijdete tam a vyberete si. Mám v karanténě kakadua inku a ten když dostane Versele Lagu Prestige, půl misky z toho nechá. Ale když mu dám Blattnera pro divoké ptáky a křivky, vylouská i drobná semínka, takže zbudou jen slupky a prach. I pro mně je to určité zadostiučinění, že nemusím nic vyhazovat. Vím, že to ten pták sní, a taky se trošku zabaví. Je to i otázka financí, protože co neutratíte za krmení, to pak utratíte u veterináře – jiným způsobem. Krmení je 80 procent zdraví zvířat.
Úvodní foto pro Ararauna.cz: Ivana Dvorská
Dokončení rozhovoru, který vyšel v časopise Nová Exota č. 3/2015, přineseme příští týden
