Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Šedesát let od posledního pozorování aratingů žlutých u brazilského Beléma se do amazonského národního parku Utinga vrátili tito zářivě žlutí papoušci. Osmici ptáků minulý týden vypustili do přírody zástupci záchranného projektu Belém maís linda, za nímž stojí Institut lesnictví a biodiverzity státu Pará a Lymingtonova nadace ze Sao Paula. Papoušci byli odchováni v zařízení Lymingtonovy nadace v Sao Paulu a loni v srpnu byli převezeni do Beléma, aby se zde aklimatizovali a zvykli na své budoucí domovské prostředí. Ošetřovatelé je krmili pouze plody, na které aratingové žlutí narazí ve volné přírodě a patří mezi jejich jídelníček.
Papoušci podstoupili výcvik s krajtou
„Proces reintrodukce do nového prostředí je obvykle dlouhý, protože ptáci musí být schopni sami přežít v přírodě,“ uvedl pro server PortalAmazonia.com koordinátor projektu a uznávaný brazilský ornitolog, profesor Luís Fábio Silveira. Papoušci se podle něj během aklimatizace dokázali skvěle přizpůsobit novému krmivu. „Dokonce i bez předchozího kontaktu s předkládaným ovocem byli schopni jej přijímat a projevili velký zájem o Açaí a Muruci. Jsou v dobrém fyzickém i behaviorálním stavu, takže mohou být vypuštěni,“ dodal. Ze čtrnácti aratingů, kteří byli přivezeni ze Sao Paula, se dva nedokázali přizpůsobit novým podmínkám a uhynuli.
K TÉMATU: Američtí chovatelé žádají vyřazení aratingy žlutého ze seznamu ohrožených druhů
Další dva aratingové byli zkušebně vypuštěni do přírody a pohybovali se v okolí stanice, kde jsou chovaní další aratingové. Tito dva jedinci sehrají důležitou roli pro první vypuštěnou skupinu papoušků, předají jim svoje zkušenosti se sháněním potravy a ochranou před predátory. Tu ostatně aratingy učili i ošetřovatelé v záchranné stanici v Belémě. Ve spolupráci se záchranným centrem pro volně žijící živočichy v Belémě nechali přinést k voliéře s ptáky, kteří měli být vypuštěni do přírody, velkou krajtu a nechali ji lézt po pletivu. Ptáci reagovali správně, okamžitě se soustředili na opačné straně voliéry a spustili velký křik.
Původní populace zmizela v 50. letech
Podle biologa Marcela Rodriguese Vilarta, který byl odpovědný za proces adaptace ptáků v novém prostředí před samotným vypouštěním do přírody, se u papoušků začalo v posledním půl roce projevovat agresivní chování. Přisuzuje to blížícímu se období hnízdění. Podle Vilarta je důležité, aby vypuštění ptáci vytvořili páry a pokusili se v novém prostředí zahnízdit. Jakmile se to podaří, budou mít ochránci takřka vyhráno. Potomci vypuštěných ptáků získají potřebné instinkty pro život ve volné přírodě, aniž by se jim museli složitě učit. Pro oblast Beléma by to mělo podle Crisomara Lobata ze společnosti Ideflor-Bio zásadní význam v rozvoji biologické rozmanitosti a zachování biodiverzity.
ČTĚTE TAKÉ: Zdeněk Vandělík: Chov aratingů žlutých v kolonii se mi neosvědčil, je lepší je oddělit po párech
Aratingové žlutí obývali oblast Beléma již odpradávna. První vědecký popis pochází z roku 1848, ale poté začala jejich populace výrazně ubývat kvůli rozšiřování měst, odlesňování a nezákonnému obchodu s volně žijícími zvířaty. Poslední aratingové žlutí z Beléma zmizeli na přelomu 40. a 50. let minulého století. Oblibu těchto papoušků a velký zájem o jejich odchyt v dávné minulosti dokládá záznam Fernãa Cardina z konce 16. století, který jej v brazilském státě Bahia popsal jako velmi vzácného a ceněného ptáka, jehož cena odpovídala ceně dvou otroků. Národní park Utinga, v němž byli nyní aratingové žlutí vypuštěni, vznikl v roce 1993 zejména kvůli ochraně jezer Bologna a Água Preta, jež představují zásobárnu pitné vody pro 70 procent obyvatel regionu Belém.
Úvodní foto: Belém maís linda
