Jan Potůček 
Není obvyklé, aby se zvířecí druh, který je téměř po dvě staletí považován za vyhynulý, zčista jasna objevil a přepsal tak učebnice zoologie. Nečekané se stalo skutečností loni v říjnu na Borneu, kde dva místní obyvatelé v provincii Jižní Kalimantan na indonéské straně ostrova sbírali lesní plody. Přitom si všimli nezvyklého ptáka, kterého dosud ještě nikdy neviděli. Podařilo se jim ho lstí lapit a pořídit několik fotografií, které posléze poskytli místním vyznavačům birdwatchingu a ti pojali podezření, že jde o timálii černobrvou, ptáka, který měl být již téměř 200 let vyhubený. Poslali tedy snímky dál a po konzultaci s předními indonéskými ornitology dospěli k názoru, že jde skutečně o timálii černobrvou, informovala na svém webu mezinárodní organizace BirdLife International.
„Je neuvěřitelné dozvědět se, že jsme našli druh ptáka, o kterém odborníci předpokládali, že vyhynul,“ uvedl jeden ze dvou objevitelů timálie Muhammad Rizky Fauzan. „Když jsme na něj narazili, vůbec jsme nepředpokládali, že jde o nějakou vzácnost – mysleli jsme si, že je to jen další pták, na kterého jsme předtím v životě nenarazili,“ dodal. Společně s přítelem Muhammadem Surantem tak nejen potvrdili, že timálie černobrvá nevyhynula, ale zároveň rozluštili hádanku, odkud tento pták pochází. Vědecké publikace z 19. století totiž tápaly nad tím, zda tato timálie žije na Borneu nebo na sousedním ostrovu Indonésie či dokonce na Jávě. Ze zápisků ornitologů, kteří je pozorovali v 18. a 19. století, to totiž nebylo zcela zřejmé. Poslední přímá pozorování navíc pocházela z let 1843 až 1848, údajně rovněž z dnešní provincie Jižní Kalimantan na indonéské části Bornea.
Vědci se původně domnívali, že pochází z Jávy
Přímé místo nálezu nebylo tehdy ani nyní zveřejněno, ale podle informací BirdLife International se pozorování z poloviny 19. století zřejmě vztahovalo k okolí měst Martapura nebo Banjarmasin. Timálii černobrvou vědecky popsal v roce 1850 francouzský ornitolog Charles Lucien Bonaparte. Učinil tak na základě vzorku kožky ptáka uloveného o více než 100 let dříve, ve 40. letech 18. století, kdy jej získal německý geolog a přírodovědec Carl ALM Schwaner při jedné z expedic do východní Indie. Přesné místo, kde byla timálie ulovena, nebylo jasné. Vědci předpokládali, že se tak stalo na Jávě. Až v roce 1895 švýcarský ornitolog Johann Büttikofer upozornil, že Schwaner se podle dalších jeho zápisků tou dobou pohyboval na Borneu. „Senzační nález potvrzuje, že timálie černobrvá pochází z jihovýchodního Bornea, čímž končí zmatek okolo jejího původu,“ říká Panji Gusti Akbar z indonéské organizace na ochranu ptáků Birdpacker, hlavní autor článku, v němž byl nález timálie oznámen odborné veřejnosti-
Vůbec poprvé je také možné popsat, jak timálie černobrvá vypadá, protože jediný zachovaný vycpaný exemplář v muzeu vykazuje trochu odlišné barevné znaky. „Liší se barvou duhovky, hlavy a nohou,“ říká Akbar. Podle něj je ale všeobecně známé, že tyto části těla preparovaných ptáků časem blednou nebo mění barvu v důsledku preparace a použitých chemikálií. Panji Gusti Akbar upozornil, že objev timálie černobrvé je dobrou zprávou o tom, že druh přežil i navzdory masivnímu odlesňování na Borneu a ztrátě přirozených stanovišť. „Zároveň ale je ale velmi pravděpodobné, že tento druh bude vážně ohrožen dalším úbytkem vhodných biotopů,“ dodal. Podle spoluautora článku o objevu timálie černobrvé Teguha Willyho Nugroha, zaměstnance národního parku Sebangau v Jižním Kalimantanu, objev potvrdil důležitost zapojení místních obyvatel do sítě pozorovatelů indonéské přírody, zejména pak při hledání méně známých druhů. Klíčové to je zejména v odlehlých oblastech, kam se vědci těžko dostávají.
Chystá se expedice, která má zmapovat početnost timálií
„Je úžasné, že se nám podařilo zdokumentovat jeden z nejpozoruhodnějších zoologických objevů v Indonésii, ne-li v celé Asii, a to převážně prostřednictvím online komunikace uprostřed pandemie koronaviru, která nám brání v návštěvě místa nálezu,“ prohlásil Teguh. Zároveň poukázal na to, že objev potvrzuje, jak špatně je zmapovaná rozsáhlá avifauna Indonésie, která je nejbohatší z celé Asie a čítá přes 1 700 druhů, převážně endemických ostrovních ptáků. „Když si uvědomíte, že předtím byla timálie černobrvá pozorovaná v době, kdy ještě nebyla zveřejněna Darwinova teorie o původu druhů a dnes již vyhynulý holub stěhovavý patřil mezi nejpočetnější druhy ptáků, zamrazí vás,“ říká koordinátor organizace BirdLife Asia Ding Li Yong Flyways. „Kdo ví, jaké další bohatství leží skryto hluboko v legendárních deštných pralesích Bornea – zejména pak v indonéské části ostrova – a proto je nanejvýš důležité je zachovat pro budoucí generace.“
Autoři odborného článku připravují další rozsáhlý vědecký materiál, v němž podrobně popíší vše, co je o timálii černobrvé známo. Pokračují také v přípravách na expedici do místa objevu timálie, na kterou vyrazí okamžitě poté, co to epidemická opatření pro šíření Covid-19 umožní. V oficiálních seznamech ptáků je timálie černobrvá nadále vedena v kategorii „Data Deficient“ (DD – „nedostatek dat“) a pravděpodobně vyhynulá, přičemž BirdLife International uvádí jako její biotop malé území na jihovýchodním Borneu o rozloze jednoho čtverečního kilometru. Tato lokalita se ale nenachází v provincii Jižní Kalimantan, nýbrž v sousední provincii Střední Kalimantan. Případ timálie černobrvé dává naději, že se podaří objevit i některé údajně vyhynulé druhy papoušků, jako se to podařilo u papouška nočního v Austrálii nebo papouška žlutouchého v Jižní Americe.
Úvodní foto: BirdLife International / Muhammad Suranto
