Vědci naučili nestora kea používat dotykovou obrazovku. Nerozezná ale virtuální svět od reálného

UVNITŘ VIDEO – Může se papoušek naučit používat dotykovou obrazovku? Novozélandští vědci z Aucklandské univerzity dokázali, že ano. Podařilo se jim vycvičit šest nestorů kea chovaných v rezervaci Willowbank Wildlife Reserve v Christchurchu k používání jazyka pro plnění úkolů na dotykové obrazovce. Zároveň ale zjistili, že nestoři nedokážou rozlišovat mezi virtuálním a reálným světem, informovala australská mutace deníku The Guardian. Vědci dávali papouškům celou řadu úkolů, které se buď odehrávaly fyzicky, nebo na obrazovce, případně v kombinaci obou možností. Ukázalo se, že testy s virtuálním světem lze využít k přesnější analýze přirozeného chování těchto ptáků v reálných situacích.

Studie by mohla podle Amalie Bastos z aucklandské univerzity napomoci k lepším výsledkům ochranářských a reintrodukčních programů zaměřených na nestory kea. „Je opravdu těžké je chovat v zajetí, protože jsou nesmírně inteligentní, takže je třeba jim neustále dodávat nějaké podněty, aby zůstali duševně zdraví,“ vysvětlila. Chovatelé a ošetřovatelé tak musí keům zajistit stále nové a nové zábavné hry. „Jsou to velmi zvědaví ptáci a velmi rychle přijdou na to, že pokud se budou zdržovat v blízkosti lidí, budou na ně pozitivně reagovat,“ říká Amalia Bastos. Pro ptáky určené k vypouštění do přírody by ale bylo dobré, kdyby mohli interagovat prostřednictvím obrazovek a nikoli s lidmi. „Je opravdu důležité držet je co nejdál od lidských obydlí,“ říká vědkyně.

Padající míček na obrazovce považuje kea za skutečný

Samotné pokusy s dotykovou obrazovkou byly nesmírně zajímavé. Protože zobák ptáků tvoří keratin, stejně jako to je u lidských nehtů, a těmi nelze aktivovat dotykové obrazovky, museli se vědci zaměřit na papouščí jazyk. Namazali tedy na obrazovku arašídové máslo a naučili nestory kea je aktivovat jejich olizováním. Vědecký tým dále připravil černý míček, který umístil na houpačku. Jakmile se naklonila, míček spadl na jednu nebo druhou stranu do předem připravené krabičky. Nestoři kea se naučili sledovat míček a určit krabičku, kam spadl. Za to dostávali odměnu v podobě pamlsku. Stejný úkol poté vědci ukázali na dotykové obrazovce pomocí virtuálního míčku a krabiček či jejich kombinací s reálnými věcmi.

Ukázalo se, že nestor kea očekává, že když na dotykové obrazovce spadne nakreslený míček směrem k reálné krabičce, bude se tento míček nacházet v této krabičce. Tedy že jev, který probíhá na obrazovce, poté pokračuje v reálném světě. „Domníváme se, že mladší děti by se mohly zachovat podobně jako keové, protože by si mohly myslet, že jde o kontinuální proces,“ míní Amalia Bastos. Stejný vědecký tým, který zveřejnil tuto aktuální studii v renomovaném časopisu Biology Letters, stojí i za nedávno publikovaným článkem o postiženém nestorovi kea Bruceovi, kterému chybí horní čelist zobáku a naučil se používat oblázky jako nástroje k péči o vlastní peří.

Postižený nestor kea bez horní části zobáku se naučil používat kamínky pro úpravu vlastního peří

Úvodní foto: Wikimedia Commons

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..