Jan Potůček 
Připravovaná evropská směrnice o omezení či zákazu chovu invazních druzích zvířat se teprve rodí a první verze textu bude k dispozici až letos na podzim, říká v rozhovoru pro server Ararauna.cz vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí Jan Šíma. „Jakékoli obavy chovatelů papoušků nejsou na místě, žádný seznam druhů, jichž by se směrnice měla týkat, zatím neexistuje,“ dodává. Chovatelské organizace podle něj budou moci ještě vstoupit do připomínkového řízení, až bude první verze směrnice hotová.
Proč se u nás chovatelská veřejnost vůbec nedozvěděla, že může do 12. dubna vyplňovat dotazník k chystané směrnici o invazních druzích zvířat a rostlin?
To byste se musel zeptat Evropské komise, je to spíš otázka systému zveřejňování veřejných konzultací k jejím dokumentům. Komise tuto informaci zveřejňuje v předstihu na svých stránkách, tyto konzultace pořádá ke každému připravovanému návrhu. Je pak na samotných aktérech, aby se do procesu zapojili. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) aktivity Komise v tomto směru průběžně sleduje a tuto informaci jsme rovněž rozesílali na krajské úřady a některé nevládní organizace.
Dotazník bylo možné vyplňovat do 12. dubna. Od kdy jste tu informaci měli a poskytovali ji krajským úřadům?
Konzultace byla vyhlášena 27. ledna.
V dotazníku se objevily docela kontroverzní otázky, třeba na humánní likvidaci zabavených jedinců invazivních druhů zvířat. Přišly vám na to nějaké reakce od organizací, kterým jste předali informaci o veřejné konzultaci chystané směrnice?
Principem veřejné konzultace je, že každý mluví sám za sebe, takže jsme odpovědi s nikým externím, ať už šlo o krajské úřady nebo nevládní organizace, nekoordinovali. Příspěvek MŽP do konzultace je koordinován pouze ve spolupráci s ostatními resorty státní správy. Odpovědi chodí následně přímo Evropské komisi, poslat je tedy mohli i jednotliví občané či uskupení samostatně.
Samo ministerstvo se té konzultace zúčastnilo, poslalo Evropské komisi svoje odpovědi na zveřejněný dotazník?
Ano, také jsme zasílali odpovědi.
Ve Španělsku už podobný zákon přijali a seznam invazních zvířat obsahuje i deset druhů papoušků. Proto se čeští chovatelé obávají, aby se něco podobného nestalo i v případě celoevropské směrnice. Nehrozí to? Dotazník k chystané směrnici totiž žádný seznam neobsahoval a prý takový seznam zatím ani neexistuje.
Konzultace je jen jedním z prvotních kroků ke vzniku směrnice. Do této chvíle proběhly pouze velmi obecné odborné diskuse na úrovni zástupců členských států EU, kde se definoval problém invazních druhů a potřeba ho řešit. Existují k tomu obecné dokumenty, Sdělení EK, závěry Rady EU, apod. (viz https://ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/index_en.htm). Konzultací chce Evropská komise získat informace a zpětnou vazbu od členských států a veřejnosti. Nyní teprve vzniká první návrh textu směrnice, který se po zveřejnění Komisí bude projednávat v Radě EU členskými státy a v Evropském parlamentu. Proto zatím nejsou známy ani detaily, které by měl tento předpis obsahovat, natož pak nějaký seznam druhů. Ale z diskusí, které dosud proběhly, se dá předpokládat, že na celoevropské úrovni budou řešeny druhy, které mají dopad na životní prostředí a biodiverzitu opravdu z celoevropského hlediska. Například křídlatky, bolševník, norek americký…
… a želva nádherná.
Ano, i želva nádherná.
O které se dá pochybovat, zda by třeba ve Finsku nebo Norsku dokázala přežít zimu.
Určitě ne. Opravdu záleží na tom, jak bude nakonec výsledný legislativní text vypadat. Je jasné, a vyplynulo to i z dosavadních diskusí na úrovni zástupců jednotlivých členských států, že jsou v rámci Evropy velké diference. Bude nutné na to v chystaném předpisu pamatovat. Ale to uvidíme až koncem letošního roku, kdy by Evropská komise měla přijít s prvním návrhem a o tom se pak bude dál v rámci EP i Rady EU diskutovat.
Bude Česká republika podávat Evropské komisi vlastní návrh invazních druhů, které by se měly objevit na onom celoevropském seznamu k této směrnici?
Ne. Princip je takový, že Evropská komise navrhne text a ten je členskými státy a Evropským parlamentem podrobně připomínkován a upravován, takže za ČR nebudeme vypracovávat žádný protinávrh. Uvidíme, jak bude vypadat návrh Komise a teprve podle toho mohou přijít v úvahu nějaké další návrhy a doplnění, nebo naopak omezení seznamu, který Evropská komise navrhne. V principu ale nejde ani tak o ten seznam, nás bude hlavně zajímat předpis jako takový. Důležitá ustanovení budou v něm. Vůbec poprvé se bude legislativně na evropské úrovni řešit problém pohybu a šíření nepůvodních druhů a zároveň rizika, která z toho vyplývají. Každý stát má nějakou svoji právní úpravu, u nás máme šíření nepůvodních druhů do krajiny vázané na povolení, ale samovolné šíření už nijak upraveno nemáme. Bude to tedy velmi důležitý předpis a bude záležet na flexibilitě návrhu Evropské komise ohledně rozdílných podmínek v jednotlivých členských zemích.
Je Česká republika spíš pro represivní řešení, tedy úplný zákaz chovu některých druhů a zabavování zvířat, nebo spíš pro měkčí řešení a pouhou evidenci jedinců těchto druhů a jejich kontrolu?
Opět to je otázka určité flexibility. Rozhodně nejsme pro zabavování zvířat z chovů. Určitě se dají rozlišit druhy, které jsou opravdu velký problém a které by neměly být chovány a na druhou stranu druhy jejichž chovy, pokud jsou dobře řízené, nikomu nevadí. Příkladem mohou být třeba nepůvodní druhy raků, kde je riziko vzniku enviromentálního problému velké i přes to, že jsou tyto chovy nějak řízené. Už jen šíření dvou nepůvodních amerických druhů raků u nás způsobuje velké problémy kvůli šíření račího moru. Ve chvíli, kdy by do toho přišel další druh, nebo by se i tyto dva nepůvodní druhy dostávaly do volné přírody ještě ve větší míře než dnes, tento problém by eskaloval.
Pokud tomu dobře rozumím, vznikne tedy směrnice a k ní seznam, v němž si bude moci Česká republika říci, pro které druhy bude na jejím území platit zákaz chovu a pro které ne?
Může to tak být. Důležitý ale bude celkový přístup k invazním druhům, který by měl být meritem směrnice. Měla by řešit celý řetězec problémů od prevence, vyhodnocování rizikovosti jednotlivých druhů, přes prvotní zjištění, že nějaký druh je na území konkrétního členského státu skutečně rizikový, až po nějakou koncovku, tedy rozhodnutí, jak se s takovým druhem naloží. Zda ho zlikvidovat, ale to by se netýkalo chovu v zajetí, nýbrž populace, která by se rozšířila do volné přírody.
U papoušků je problém, že existují druhy, které volně žijí na území Evropské unie, dokonce i v našich zeměpisných šířkách. V Bruselu nebo Amsterodamu existují velké populace mníšků šedých a alexandrů malých. U nás také proběhnul pokus v Posázaví, kde se volně rozmnožovali mníšci. Takže obava chovatelů z toho, že se na celoevropském seznamu zakázaných druhů objeví někteří papoušci, je oprávněná. A pak půjde o to, zda by se zákaz dotknul i jedinců, kteří byli chovaní ještě před přijetím směrnice, nebo ne.
Opakuji, že v tuto chvíli na stole není žádný text směrnice, takže je předčasné se bavit o tom, jaký bude nastaven systém. Nepředpokládám však, že by šel tak daleko, aby nutil chovatele likvidovat vlastní chovy. Bude to spíš o vyhodnocení míry rizik. U opravdu rizikových druhů by mohl být přístup přísnější a u těch, kde žádné riziko není nebo se dá efektivně řešit zajištěním chovu, zase mírnější. U chovu papoušků v našich podmínkách žádná rizika nevidím. Ani z hlediska mezidruhové konkurence v případě úniku do volné přírody a podobně. Je to věc, která by byla navíc relativně dobře řešitelná. Pokud by bylo třeba eliminovat nějakou etablující se populaci v přírodě, dalo by se to relativně dobře zvládnout. Existují však druhy zvířat, u nichž by to mohl být problém. Třeba u bezobratlých nebo vodních živočichů je daleko komplikovanější vymítit rozrůstající se populaci nepůvodních druhů, protože se šíří mnohem rychleji nebo je problém najít vůbec nějaký způsob řešení, který by neohrozil ostatní organismy. Proto je třeba rozlišovat přístupy podle míry rizika a podle vlastností daného druhu.
Problematiku invazních druhů už nyní řeší mezinárodní úmluva CITES. Proč nestačí jenom ta a musí se přijímat speciální evropská směrnice? Třeba zmiňovaná želva nádherná podléhá povinné registraci podle CITES, ale ne proto, že by byla ohrožená, nýbrž že je ohrožujícím druhem.
Právní úprava v rámci CITES, kterou zmiňujete, je vlastně evropská, není to CITES jako takový. Jde o takový mezikrok, určitou znouzecnost, kdy se do evropského nařízení k CITES přidal tento bod. Řeší ale jen malou část problému invazních druhů, protože problém není ani tak v jejich chovu, ale absenci systému jako takového, tedy nástrojů prevence a hodnocení rizik, a na to navázaných opatření v případě nežádoucího rozšíření takových druhů v přírodě. Teď jde o to takový systém vůbec nastavit, protože nynější řešení prostřednictvím nařízení k CITES je jen jedna dílčí věc, která není systémová.
Budou moci čeští chovatelé, kteří nestihli vyplnit dotazník Evropské komise k chystané směrnici o invazních druzích do 12. dubna, podávat k této směrnici připomínky? A jak? Bude nějaké připomínkové řízení k hotové směrnici, v němž by se mohli vyjadřovat i samotní chovatelé a ne jen zástupci členských zemí EU?
Veřejná konzultace v podstatě nebyla připomínkování. Šlo o sběr informací, podnětů a názorů. Proto byly otázky v dotazníku možná schválně položeny tak, aby vyvolaly diskusi a sešly se reakce. Jakmile bude k dispozici nějaký návrh textu směrnice, bude možné ho připomínkovat. Ale už ne formou veřejné konzultace, ale v rámci projednávání v institucích (EP a Radě EU) například prostřednictvím evropských organizací, které ke zveřejněným návrhům zasílají svá stanoviska. Takové mají i chovatelé, takže by se měli obrátit na ně. Za ČR bude k návrhu vypracována a schválena oficiální Rámcová pozice a jejími parametry se při vyjednávání budou zástupci ČR v Radě řídit.
Říkal jste, že text směrnice má vzniknout letos na podzim. Existuje nějaký časový harmonogram, do kdy by mělo být všechno hotovo a směrnice začne platit? V e-mailu jste mi psal, že je to otázka jednoho roku až dvou let.
Na podzim vznikne úplně prvotní návrh Evropské komise. Čili něco podobného, jako když ministerstvo, které má v gesci nějaký problém, předloží návrh zákona a ten se teprve následně projednává na vládě, v parlamentu, v meziresortním řízení, apod. Poté se bude návrh směrnice připomínkovat ze strany jednotlivých členských států v Radě EU, projednávat na úrovni Evropském parlamentu, a následně musí dojít ke shodě obou institucí nad finálním textem směrnice, takže je to ještě poměrně na dlouho.
To znamaná na jak dlouho?
Průměrná délka legislativního procesu je čtrnáct měsíců, ale podle komplikovanosti návrhu to může být spíše i déle. Poté pak mají členské státy ještě vyčleněn další časový úsek na vlastní implementaci směrnice do národního práva.
Foto pro Ararauna.cz: Aleš Masner
[poll id=“21″]
