Jan Potůček 
Letní sezóna svádí majitele ochočených papoušků k psím kusům. Klece s domácími mazlíčky se stěhují ven na zahrady, nebo se alespoň opeřencům dlouze větrá, aniž by mazlíkářům docházelo, že okno dokořán v nestřežené místnosti přímo vyzývá k útěku. Papoušci nejsou hloupí, většina klecí na našem trhu nemá pořádné zajištění dvířek a neštěstí může být hned na světě. Nemluvě o „nešťastných náhodách“, kdy majitelé papouška vědomě pouští po bytě, ale nevědomky přitom někde nechají otevřené okno nebo dveře. Takových případů bylo, je a bude, že je zbytečné se nad nimi pozastavovat.
Horší to je s oním bezhlavým přenášením klecí ven nebo větráním bez dozoru. Mnozí lidé považují papouška za člena rodiny, jako takové malé dítě (a některé druhy papoušků skutečně mají inteligenci malého dítěte) a jsou na něj psychicky fixovaní. Ale nechali by malé dítě venku na zahradě bez dozoru, byť v nějaké ne příliš dobře zajištěné ohrádce? Otevřeli by ve třetím patře okno dokořán a bezstarostně odešli z místnosti, kde si hrají děti? Asi ne. S papoušky to je stejné, jen si to jejich majitelé nedokáží připustit. Nebo spíš nemají takovou sociální inteligenci, aby se dokázali vcítit do role jejich opeřeného přítele.
Venku nečeká krmítko a napáječka
Na sociálních sítích se dnes a denně objevují nové a nové výzvy o pomoc při hledání ztraceného papouška. Většinou se v nich nedočtete, jak je možné, že uletěl, jen tam bývá popis, kde se to stalo a případně kterým směrem letěl. Přitom pro poučení všech dalších mazlíkářů by bylo přímo k nezaplacení popsat příklady, jak k těmto útěkům dochází. Zřejmě by se opakovalo několik modelových příkladů, které si můžeme sami lehce domyslet. Jenže řada chovatelů ochočených papoušků si tyto černé scénáře vůbec nepřipouští a zbytečně riskuje. O to větší energii pak věnují organizování pátracích akcí.
K TÉMATU: Začala sezóna uprchlých papoušků. Jak zabezpečit, aby zrovna ten váš neuletěl?
Nalijme si tedy čistého vína a řekněme, co se s takovým papouškem, který kvůli nepozornosti nebo laxnosti svého majitele ulétne, může stát. V drtivé většině případů, pokud nejde o větší druhy, které jsou nápadnější a mají silnější vazbu na člověka, se papoušek už nenajde. Dezorientovaný z náhle nabyté svobody a neobvykle velkého prostoru vylétne do neznáma, aniž by měl šanci najít cestu zpět. Pochopitelně, protože pokud za celý svůj dosavadní život létal maximálně tak po pokoji o délce pěti metrů, musí být velikostí okolního světa šokován. Letí do světa, ve kterém nečeká pravidelně doplňované krmítko se žrádlem a napáječka, ani bezpečné bidélko na spaní.
Smrt může být velice rychlá
Malý nebo středně velký papoušek, zvláště pak hbitější druhy, zpravidla odlétne opravdu hodně daleko. Pokud ho náhodou zvědavost nebo hlad nepřivede na něčí balkon, okno nebo zahradu, kde ho překvapení lidé odchytí, potuluje se světem a hledá něco k snědku. Pokud má štěstí, je dobré počasí a v noci není zima, může tak přežívat dny, týdny i měsíce. Když má smůlu, ulétne zrovna v období meteorologicky nepříznivém, kombinace stresu, hladu, vyčerpání a podchlazení ho velmi rychle zabije. Je to stejné, jako kdybyste gaučového psa vyhodili z příjemně vytopeného bytu na mráz a chtěli po něm, aby bydlel v psí boudě.
ČTĚTE TAKÉ: Hasiči na Pelhřimovsku odchytávali ochočeného aru hyacintového, uletěl majitelce
Mrtvolku papouška většinou jeho majitel nenajde, a je to tak možná dobře. Citlivými povahami by to mohlo zacloumat. I když: možná by to bylo právě to poučení, které řadě mazlíkářů chybí pro to, aby se o své opeřence náležitě starali. Tedy aby nepodceňovali možnost jejich útěku a sami ji bezděky, nebo záměrně nezvyšovali. Aby si dvakrát rozmysleli, než vynesou klec na zahradu a nechají ji tam bez dozoru, aniž by měli její dvířka zajištěná zámkem a papouška na dohled. Může se to zdát naprosto triviální, ale z opakujících se příkladů je zjevné, že ani takové základní věci mnoha lidem nedochází. Nakonec na to doplatí pták, ne jeho majitel. Bohužel.
Úvodní foto: liberatingwings.typepad.com
